13 C 57/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Zavadilovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 62 006,35 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá po žalovaném zaplacení částky , částka, jako nesplacené jistiny úvěru ve výši , částka, , smluvního úroku ve výši , částka, a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobkyně uvedla následující: Společnost , právnická osoba, dne , datum, uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Žalovaný o úvěr zažádal online na internetových stránkách www.zaplo.cz. Na základě smlouvy poskytla společnost , právnická osoba, žalovanému převodem na účet č. , č. účtu, úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit částku , částka, ve 12ti měsíčních splátkách po , částka, . Smlouva byla uzavřena elektronicky. Žalovaný na dlužnou částku dle tvrzení žalobkyně neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, převedena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne , datum, . Žalovaný dlužnou částku neuhradil, přestože byl k úhradě vyzván předžalobní upomínkou ze dne , datum, .

2. K ověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v návrhu ničeho neuvedla. V doplnění podání ze dne , datum, žalobkyně na výzvu soudu pouze reagovala tak, že žalovaný na daný úvěr neuhradil ničeho.

3. Žalovaný uvedl, že nezpochybňuje vznik závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené s původním věřitelem, společností , právnická osoba, Žalovaný dále uvedl, že na uvedený závazek již uhradil částku , částka, . Z tohoto důvodu žalovaný uznává maximálně jistinu ve výši , částka, . Žalovaný namítl, že žalobkyně ani právní předchůdce žalobkyně nedoložili, jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posouzena úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný dále sdělil, že před podáním žaloby proběhla mezi ním a společností , právnická osoba, komunikace prostřednictvím emailu. V rámci této komunikace žalovaný opakovaně uvedl, že bude zasílat platby ve výši , částka, , a tyto platby skutečně odesílal. Žalovaný uhradil dvě platby celkem ve výši , částka, . Při odeslání třetí platby ve výši , částka, byla tato částka ze strany společnosti , právnická osoba, vrácena zpět na účet žalovaného jako přeplatek. Žalovaný o tomto postupu nebyl nijak informován a následně zjistil, že byla ve věci podána žaloba. Žalovaný dále uvedl, že po předchozí komunikaci s právní zástupkyní žalobkyně byla prostřednictvím emailové komunikace sjednána dohoda, že žalovaný bude každý měsíc zasílat částku ve výši , částka, . V prvním měsíci byla tato dohoda ze strany žalovaného splněna, ve druhém měsíci byla rovněž splněna. Při zaslání třetí platby však byla tato částka bez jakékoliv předchozí komunikace nebo upozornění vrácena zpět na účet žalovaného. Žalovaný současně uvedl, že tyto platby byly zasílány již po splatnosti dluhu jako snaha o smírné a mravní řešení situace a o postupné uhrazení závazku. Žalovaný dále namítl, že případné smluvní pokuty, úroky z prodlení či jiné sankce uplatněné žalobkyní mohou být nepřiměřené ve smyslu ochrany spotřebitele, a proto navrhnul, aby soud přezkoumal jejich přiměřenost. Žalovaný k prokázání uvedených skutečností přiložil výpis z bankovního účtu za listopad 2025, prosinec 2025 a leden 2026, ze kterých je patrné provádění plateb a vrácení jedné z plateb ze strany společnosti , právnická osoba4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili žalobkyně a žalovaný k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 o. s. ř.). Účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo.

5. V řízení byly prokázány následující skutečnosti:

6. Ze Smlouvy o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“) soud zjistil, že žalovaný požádal prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na stránkách www.zaplo.cz dne , datum, právní předchůdkyni žalobkyně, společnost , právnická osoba, , o úvěr, v žádosti se identifikoval rodným číslem, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, adresou, emailem, právní předchůdkyně žalobkyně žádost žalovaného schválila téhož dne. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně uhradit celkem částku ve výši , částka, , a to ve 12ti měsíčních splátkách po , částka, .

7. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, převodem na účet č. , č. účtu, částku , částka, s uvedením variabilního symbolu , var. symbol, .

8. Z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, když žalovaný nehradil sjednané splátky podle smlouvy řádně.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávek, ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

10. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému řádně oznámeno.

11. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, a potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.

12. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, za období , datum, – , datum, soud zjistil, že žalovaný uhradil dne , datum, na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, částku , částka, .

13. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, za období , datum, – , datum, soud zjistil, že žalovaný uhradil dne , datum, na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, částku , částka, .

14. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, za období , datum, – , datum, soud zjistil, že žalovaný uhradil dne , datum, na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, částku , částka, .

15. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, za období , datum, – , datum, soud zjistil, že z účtu č. , č. účtu, byla společností , právnická osoba, žalovanému vrácena pod VS , var. symbol, částka , částka, s dovětkem, že se jedná o přeplatek od Zaplo.cz.

16. Věc byla soudem posuzována podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 ZoSÚ a § 420 a § 1810 a násl. o. z.

17. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

20. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

21. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

22. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však , částka, .

23. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

24. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

26. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

28. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

29. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

30. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

31. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od , datum, , odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

32. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

33. Podle rozsudku SD EU ve věci OPR-Finance C-679/18: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“34. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“35. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost. Účelem povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele je tedy, aby poskytovatelé úvěru jednali zodpovědně a aby nebyly úvěry poskytovány spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, přičemž takoví spotřebitelé se následně mohou dostat do tzv. dluhové spirály.

36. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného řádně nedoložila. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného nezkoumala (§ 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb.), soud proto uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou.

37. Na podkladě uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 87 ZoSÚ, neplatná.

38. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu § 2991 o. z. Bezdůvodné obohacení žalovaného v posuzovaném případě představuje částka , částka, , tj. rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla (, částka, ), a částkou, kterou jí žalovaný uhradil (, částka, ). Soud proto výrokem I. v této části žalobě vyhověl.

39. Soud zamítl výrokem II. žalobkyní požadované úroky z prodlení a další požadované příslušenství z následujícího důvodu. Soud dospěl k závěru, že žalovaný jakožto spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu z neplatné úvěrové smlouvy ihned, ale ve lhůtě odpovídající jeho možnostem, a do rozhodnutí soudu se tak spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny v prodlení (blíže viz např. závěry z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. , spisová značka, ). Uvedené vyplývá i ze samotného § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ, který upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, respektive ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Jde o speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy oproti obecným zásadám vypořádání bezdůvodného obohacení vyplývajícím z § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., která sleduje ochranu spotřebitele při vracení poskytnutých plnění. Textace ustanovení „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel úvěru má tedy nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli (ochuzenému) vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Proto soud zbývající nároky zamítl.

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky , částka, , tedy po zaokrouhlení z 68 %. Žalovaný byl úspěšný z 32 %. Žalobkyni náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 36 % z celkových nákladů řízení (68 % - 32 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty , částka, , tj. , částka, za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení; žaloba, předžalobní výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, podle § 14b odst. 6 písm. b) a. t. Žalobkyně má tedy právo na úhradu 36 % z částky , částka, , tedy po zaokrouhlení na náklady řízení ve výši , částka, . Náhrada nákladů byla přiznána k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Co se týká uložení povinnosti v obecné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.), tak v této části soud dospěl k závěru, že je nanejvýše vhodné, aby žalobkyně obdržela co nejdříve náklady na své zastoupení v této věci, a současně výše nákladů řízení není v takové výši, aby ji žalovaný nemohl zaplatit najednou.

41. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.