13 C 88/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Zavadilovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 25 634,08 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 499 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 499 Kč od 14. 11. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 13 899,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 893,85 Kč od 9. 7. 2025 do 13. 11. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 394,85 Kč od 14. 11. 2025 do zaplacení a co do částky 235,83 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 25 634,08 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 9. 3. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to dálkově prostřednictvím webových stránek www., Anonymizováno, .cz. Nedílnou součástí smlouvy jsou mimo jiné všeobecné obchodní podmínky. Smlouva byla se žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvoufaktorového ověření. V prostoru klientského profilu byl žalovanému nejprve zpřístupněn formulář SECCI, který odsouhlasil, a poté návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru, který žalovaný odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Žalovanému byla posléze smlouva o spotřebitelském úvěru a formulář SECCI automaticky zaslán na jím uvedenou emailovou adresu. Žalovaný následně správnost svých identifikačních údajů žalobkyni potvrdil ve smlouvě a zaplatil poplatek ve výši 1 Kč. Žalobkyně posoudila před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to vyhodnocením informací získaných od žalovaného a dále lustrací žalovaného v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, registru „sankční seznamy“, registru neplatných dokladů MVČR, registru , Anonymizováno, , , právnická osoba, ., registru hledaných osob PČR, registru politicky aktivních osob, katastrálním rejstříku. Žalobkyně dále vycházela z předložených výpisů z účtu žalovaného a zjistila, že žalovaný má měsíční příjem ve výši 35 286 Kč. S ohledem na výši příjmu tak žalobkyně došla k závěru, že schopnost žalovaného splatit úvěr je dostatečná. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 500 Kč převodem na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené částky, smluvní úrok ve výši 0,98 % denně z nesplacené části jistiny v pravidelných denních splátkách. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, resp. na jistinu neuhradil ničeho, proto žalobkyně od smlouvy o úvěru odstoupila, o čemž žalovaného informovala e-mailem ze dne 8. 7. 2025. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 11 500 Kč, poplatku za vyplacení úvěru ve výši 228,85 Kč, smluvního úroku ve výši 13 504,40 Kč a poplatku za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 165 Kč. Žalobkyně dále v souladu se smlouvou o úvěru požaduje zaplacení smluvní pokuty za prodlení se splácením úvěru ve výši 0,1 % denně z jistiny, celkem v částce 235,83 Kč. Žalobkyně dne 5. 11. 2025 zaslala žalovanému předžalobní výzvu, žalovaný však ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. K výzvě soudu, nechť uvede, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaný nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně s uvedeným postupem vyjádřila souhlas. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z provedených důkazů soud došel k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 9. 3. 2025 listinu označenou jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru „, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, “ č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 51 100 Kč na bankovní účet žalovaného, který žalovaný mohl čerpat i opakovaně. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly všeobecné obchodní podmínky platné od 27. 5. 2024, informace pro spotřebitele, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru a předpis denních splátek. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím služby , Anonymizováno, a z občanského průkazu žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit v pravidelných denních splátkách po 118,98 Kč a zaplatit jí sjednaný úrok ve výši 0,98 % denně a poplatek za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. První denní splátka byla splatná 8. 4. 2025. Jako poslední den trvání smlouvy o úvěru byl sjednán den 31. 8. 2026 (prokázáno smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , všeobecnými obchodními podmínkami, informacemi pro spotřebitele, údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru, předpisem denních splátek, autorizací ověření totožnosti).

5. Žalovaný před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyni sdělil, že má čistý měsíční příjem ve výši 42 000 Kč, přičemž žalobkyně zjistila příjem žalovaného ve výši 35 286 Kč měsíčně, jeho měsíční náklady na bydlení činí 15 000 Kč, náklady na půjčky 7 000 Kč, ostatní zbytné výdaje činí 4 000 Kč. Žalobkyně na základě svých metodických postupů došla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet (prokázáno výpisem o posouzení úvěruschopnosti, obecnými principy posuzování úvěruschopnosti, listinou označenou jako identifikované příjmy).

6. Žalobkyně žalovanému zaslala částku 11 500 Kč dne 9. 3. 2025 na účet žalovaného č. , č. účtu, , který byl rovněž uveden ve smlouvě o úvěru (prokázáno přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli ze dne 9. 3. 2025).

7. Žalobkyně dne 8. 7. 2025 smlouvu o úvěru vypověděla z důvodu prodlení žalovaného se splácením úvěru v délce 91 dní a vyzvala jej k úhradě dlužné částky ve výši 26 439,08 Kč (prokázáno e-mailem ze dne 8. 7. 2025).

8. Právní zástupce žalobkyně vyzval před podáním žaloby žalovaného k úhradě dlužné částky do tří dnů. Předžalobní výzva byla odeslána 5. 11. 2025 (prokázáno výzvou k úhradě dluhu ze dne 2. 11. 2025 a potvrzením o podání doporučené zásilky ze dne 5. 11. 2025).

9. Soud věc posoudil po právní stránce podle následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („zákon o spotřebitelském úvěru“).

10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle odst. 2 téhož ustanovení, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. V rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

19. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.

20. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

21. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 11 500 Kč, který se žalovaný zavázal splácet denními splátkami podle předpisu splátek, který byl součástí smlouvy o úvěru. Finanční prostředky žalovaný obdržel bezhotovostně na svůj bankovní účet č. , č. účtu, . Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde podle § 1810 o.z. o spotřebitelskou smlouvu. Jedná se o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá reálnou možnost je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele. Poskytovatel spotřebitelských úvěru je mimo jiné povinen ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru posoudit s náležitou péčí schopnost spotřebitele splácet úvěr. Posouzení se má primárně zakládat na informacích získaných od spotřebitele, subsidiárně je možné použít informace z jiných zdrojů, typicky z lustrace spotřebitele v příslušných databázích. Je přitom třeba dbát na to, aby byly dostatečným způsobem zjištěny nejen příjmy spotřebitele, ale rovněž jeho výdaje, a to včetně celkové dluhové zátěže.

22. V dané věci v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně stran prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v žalobě tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala z jeho vlastních tvrzení, výpisů z účtu, lustrací v insolvenčním rejstříku, v evidenci exekucí, registru „sankční seznamy“, registru neplatných dokladů MVČR, registru , Anonymizováno, , , právnická osoba, ., registru hledaných osob PČR, registru politicky aktivních osob, katastrálním rejstříku. Z doložených listinných důkazů vyplynulo, že žalovaný v rámci žádosti o úvěr právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, že dosahuje příjmu celkem ve výši 42 000 Kč měsíčně, přičemž neuvedl zdroj svého příjmu. Svoje celkové měsíční výdaje včetně výdajů na bydlení vyčíslil částkou 26 000 Kč. Z předložených listin stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného tedy podle soudu nebylo možno jakkoliv dovodit, že je žalovaný schopen splácet spotřebitelský úvěr.

23. Soud proto v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou, neboť k neplatnosti smlouvy přihlíží z úřední povinnosti.

24. Na podkladě uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 87 ZoSÚ, neplatná.

25. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Bezdůvodné obohacení žalovaného v posuzovaném případě představuje částka 11 499 Kč, tj. rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně žalovanému poskytla (11 500 Kč), a částkou, kterou jí žalovaný uhradil (1 Kč – „verifikační platba“). Soud proto výrokem I. v této části žalobě vyhověl. Splatnost nároku žalobkyně (speciální bezdůvodné obohacení) soud stanovil v souladu s § 87 ZoSÚ ve lhůtě 3 dnů od právní moci výroku I. rozsudku.

26. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a odst. 1 o. s. ř. ze dne 2. 11. 2025, která mu byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 5. 11. 2025 (doručena třetí pracovní den po jejím odeslání – tedy 10. 11. 2025), uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny ve výši 11 499 Kč i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 14. 11. 2025, tedy po uplynutí tří denní lhůty stanovené v předžalobní upomínce.

27. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno co do platného uzavření smlouvy o zápůjčce včetně sjednaní v žalobě uplatněných úroků a poplatků, a také smluvní pokuty, soudu nezbylo než žalobu co do částky ve výši 13 899,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 893,85 Kč od 9. 7. 2025 do 13. 11. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 394,85 Kč od 14. 11. 2025 do zaplacení a co do částky 235,83 Kč částečně zamítnout (výrok II.).

28. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když úspěšnější byl žalovaný, kterému v řízení žádné náklady nevznikly.

29. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.