14 C 104/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Starou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 58 208,55 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 51 420,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 51 420,88 Kč od 19. 10. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 6 787,67 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 921,47 Kč od 2. 7. 2019 do 19. 6. 2020, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 022,49 Kč od 2. 7. 2019 do 19. 6. 2020, úroku ve výši 16,3 % ročně z částky 57 308,55 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 57 308,55 Kč od 17. 9. 2021 do 18. 10. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 887,67 Kč od 19. 10. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 10 636 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaný zaplatil částku 58 208,55 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla následující: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela dne 2. 7. 2019 se žalovaným smlouvu o úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo] v níž se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 2. 7. 2019 úvěr žalovanému bezhotovostním převodem na účet žalovaného poskytla. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky formou 72 pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 311,44 Kč, počínaje dnem 15. 8. 2019. Úvěr byl úročen sazbou 16,30 % p.a. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr řádně nesplácel, právní předchůdkyně přistoupila v souladu s produktovými podmínkami dne 19. 6. 2020 k zesplatnění úvěru. Žalovaný celkem na úvěr uhradil částku 8 579,12 Kč. Žalobkyně se stala věřitelem žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně dne 16. 9. 2021. Za období od postoupení pohledávky nebylo žalovaným uhrazeno ničeho. Žalobkyně požaduje po žalovaném dlužnou jistinu ve výši 57 308,55 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 3 921,47 Kč, smluvní poplatky ve výši 900 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 16. 9. 2021 ve výši 7 022,49 Kč, úroky ve výši 16,30 % ročně z částky 57 308,55 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 10,00 % p.a. z částky 57 308,55 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky, žalovaný na výzvu nijak nereagoval a dlužnou částku ani částečně nezaplatil. Žádost žalovaného o úvěr hodnotila právní předchůdkyně žalobkyně individuálně, kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, vyšla z příjmu, který klient deklaruje podpisem žádosti o úvěr – žalovaný uvedl příjem ze zaměstnaneckého poměru ve výši 19 564 Kč měsíčně a celkový čistý měsíční příjem domácnosti 80 000 Kč. Žalovaný dále uvedl interní splátky ve výši 4 885,08 Kč měsíčně, externí splátky ve výši 4 000 Kč měsíčně a ostatní výdaje ve výši 4 000 Kč měsíčně.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

5. Ve smlouvě o úvěru – [anonymizována dvě slova] ze dne 2. 7. 2019 je uvedeno, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] je povinna poskytnout žalovanému na jeho žádost finanční prostředky ve výši 60 000 Kč; žalovaný je povinen poskytnuté prostředky vrátit v 72 měsíčních splátkách po 1 311,44 Kč, žalovaný se dále zavázal hradit právní předchůdkyni žalobkyně úrok ve výši 16,30 % p.a.; dále je ve smlouvě uvedeno, že nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné produktové podmínky, Základní produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru a Sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele (prokázáno smlouvou o úvěru – [anonymizována dvě slova] uzavřenou dne 2. 7. 2019, všeobecnými produktovými podmínkami účinnými od 1. 10. 2017, základními produktovými podmínkami spotřebitelského splátkového úvěru účinnými od 1. 8. 2017, sazebníkem poplatků za produkty a služby pro FO nepodnikatele platným od 18. 4. 2019). Úvěr byl žalovanému poskytnut bezhotovostně dne 2. 7. 2019 ve výši 60 000 Kč na jeho účet č. [bankovní účet] (doloženo výpisem z úvěrového účtu ze dne 17. 7. 2019, platební historií). Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v Žádosti klienta o úvěr ze dne 25. 10. 2019. Žalovaný uváděl čistý příjem ve výši 19 564 Kč. Celkový měsíční příjem domácnosti uváděl ve výši 80 000 Kč. Žalovaný dále uváděl interní splátky ve výši 4 885,08 Kč, externí splátky 4 000 Kč a ostatní výdaje ve výši 4 000 Kč měsíčně (prokázáno žádostí o úvěr ze dne 2. 7. 2019). Žalovaný celkem uhradil na dluh částku 8 579,12 Kč (prokázáno platební historií). Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr dopisem ze dne 21. 6. 2020 ke dni 19. 6. 2020 zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě částky 62 243,27 Kč do 7. 7. 2020 (prokázáno oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 21. 6. 2020). Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 16. 9. 2021 postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2021, odeslaným dne 4. 10. 2021 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021, výpisem ze seznamu postupovaných pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2021 a poštovním podacím archem ze dne 4. 10. 2021). Po postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho (žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by něco hradil). K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 12. 11. 2021, odeslaným dle poštovního podacího archu téhož dne, žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil (prokázáno výzvou k úhradě dluhu zástupce žalobkyně ze dne 12. 11. 2021 včetně poštovního podacího archu z téhož dne).

6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků jako smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZsÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 ZsÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle rozsudku SD EU ve věci [anonymizováno] C [číslo]:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

13. Podle § 1968 o.z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 1881 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Vzhledem k postoupení pohledávky je žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby.

16. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Ustanovení § 86 a § 87 ZsÚ pak optikou rozsudku SD EU ve věci [anonymizováno] C [číslo] sankcionuje neschopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019 sp. zn. 27 Co 221/2019), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

17. Stejně tak v rozhodnutí Ústavní soud ČR pod sp. zn. III ÚS 4129/18 judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, …. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 18. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

19. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).

20. S ohledem na shora uvedené bylo k posouzení oprávněnosti nároku na vrácení poskytnutého úvěru včetně příslušenství zapotřebí posoudit platnost smlouvy o úvěru i z hlediska toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného náležitým způsobem. Bylo na právní předchůdkyni žalobkyně, aby splnění této povinnosti tvrdila a prokázala. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného nesplnila. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalovaného vyžádala informace o jeho příjmu, nicméně podstatné výdaje žalovaného nebyly blíže zjišťovány a ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Obezřetnost žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k údajům v kartách zákazníka, ve kterých žalovaný uvedl měsíční výdaje ve výši 4 000 Kč, což je částka naprosto nedostatečná na životní náklady (jídlo, nájem, energie, ošacení, volnočasové aktivity). Žalovaný uvedl další příjem domácnosti ve výši 80 000 Kč, který však blíže nespecifikoval ani nedoložil.

21. Shora uvedená smlouva o úvěru je tak s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Právní předchůdkyně žalobkyně však poskytla žalovanému peněžní prostředky, které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 51 420,88 Kč (vyplacená jistina 60 000 Kč – úhrada ve výši 8 579,12 Kč) žalobkyni také vrátit, co do této částky bylo žalobě vyhověno. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z částky, o niž se bezdůvodně obohatil, úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 19. 10. 2021 do zaplacení. Jelikož žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2021, které mu bylo právní předchůdkyní žalobkyně odesláno dne 4. 10. 2021, uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení od 19. 10. 2021, tj. ode dne následujícího po uplynutí desetidenní lhůty k plnění stanovené v oznámení o postoupení pohledávky a výzvě k úhradě, když toto mu bylo fikcí doručeno třetí pracovní den po jeho odeslání právní předchůdkyní žalobkyně.

22. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena podle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, žalovaný je tedy povinen plnit svůj dluh žalobkyni.

23. Lhůtu k plnění soud určil podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. Žalovaný v řízení netvrdil nic ohledně toho, jaké jsou jeho možnosti ohledně vrácení jistiny úvěru, soudu proto nezbylo, než stanovit standardní třídenní lhůtu k plnění.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 51 420,88 Kč, tedy z 88,30 %. Žalovaný byl úspěšný co do částky 6 787,67 Kč, tedy z 11,70 %. Žalobkyni proto náleží náhrada 76,60 % (88,30 – 11,70) účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 329 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) náleží odměna ve výši dvakrát 3 460 Kč za převzetí a přípravu zastoupení a návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. a/ a d/ advokátního tarifu), jednou 1 730 Kč za výzvu k plnění (§ 11 odst. 2 písm. h/ advokátního tarifu) a třikrát 300 Kč za tři uvedené úkony právní služby (§ 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu); a dále z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z částky 9 550 Kč ve výši 2 005,50 Kč. Žalobkyně má tedy právo na úhradu 76,60 % z částky 13 884,50 Kč, tj. po zaokrouhlení na částku 10 636 Kč.