14 C 108/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Starou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , obec zastoupené Mgr. jméno jméno , advokátem sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , obec o zaplacení 14 376 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč od 20. 8. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 4 376 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 376 Kč od 14. 4. 2020 do 19. 8. 2020 a z částky 4 376 Kč od 20. 8. 2020 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 883 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 22. 12. 2020 domáhá po žalovaném zaplacení částek uvedených ve výroku I a II. V žalobě uvedla následující: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovaným dne 13. 12. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr, a to převodem na bankovní účet, jehož číslo žalovaný uvedl v žádosti o poskytnutí úvěru. Celkem žalovaný čerpal úvěr ve výši 10 000 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně [webová adresa], odesláním žádosti o úvěr žalovaný potvrdil, že se seznámil s obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně, k uzavření smlouvy došlo dle smluvních podmínek okamžikem poskytnutí úvěru žalovanému. Žalovaný se zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně úvěr a úrok z poskytnutého úvěru ve výši 11,99 % měsíčně, a to v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,50 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo ve výši 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Žalovaný úvěr ani zčásti nesplatil a žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 14 376 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným dne 20. 12. 2019 na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn oznámením o postoupení pohledávky ze dne 3. 8. 2020. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 3. 8. 2020. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do databází, konkrétně do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a provedla lustraci dokladu totožnosti žalovaného v databázi neplatných dokladů.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena (náhradním doručením - § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, na adresu pro doručování).

3. K projednání věci soud nařídil jednání. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, přestože mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby proběhlo v její nepřítomnosti. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

5. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru soud zjistil, že žalovaný požádal dne 13. 12. 2019 právní předchůdkyni žalobkyně, společnost [právnická osoba], o úvěr ve výši 80 000 Kč, v žádosti se identifikoval rodným číslem, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, adresou a číslem bankovního účtu, právní předchůdkyně žalobkyně žádost žalovaného schválila téhož dne. Žalovaný měl podle znění smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně uhradit úvěr spolu s úrokem ve výši 11,99 % měsíčně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši odpovídající 12,50 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, nebo ve výši 1 000 Kč, dle toho, která z těchto částek je vyšší.

6. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému převodem na bankovní účet č. [bankovní účet] částku 8 000 Kč dne 13. 12. 2019 a částku 2 000 Kč dne 16. 12. 2019.

7. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně nezaplatil ničeho (žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by něco hradil).

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni dne 20. 12. 2019, což žalovanému oznámila dopisem ze dne 3. 8. 2020.

9. Z výzvy k plnění ze dne 3. 8. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky. Výzva k plnění byla žalovanému dle podacího lístku odeslána téhož dne. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil.

10. Po provedeném dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

11. Žalovaný uzavřel dne 13. 12. 2019 s právní předchůdkyní žalobkyně prostřednictvím webové stránky [webová adresa] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 10 000 Kč. Žalovaný na dlužnou částku ničeho nezaplatil.

12. Soud věc posoudil zejména podle následujících ustanovení:

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „zákon č. 257/2016“, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 zákona č. 257/2016, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 ods.t 1 zákona č. 257/2016, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

19. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.) prostřednictvím elektronických prostředků (§ 561 odst. 1 o. z., § 7 zákona č. 297/2016 Sb. a § 562 odst. 1 o. z.). Soud se zabýval otázkou, zda byla smlouva uzavřena platně, s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet (§ 86 a § 87 zákona č. 257/2016). Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy (srov. rozsudek soudního dvora Evropské unie – druhého senátu, ze dne 5. 3. 2020 ve věci [anonymizováno] [právnická osoba] proti [anonymizováno], C [číslo]).

20. Žalobkyně tvrdí, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do databází, konkrétně do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a provedla lustraci dokladu totožnosti žalovaného v databázi neplatných dokladů. Dále žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalovaného ověřovala právní předchůdkyně žalobkyně výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč.

21. Takovéto zkoumání však nelze bez dalšího považovat za dostatečné, když právní předchůdkyně žalobkyně vůbec nezkoumala a neověřovala příjmy a výdaje žalovaného. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…). Porovnání příjmů a výdajů spotřebitele (žalovaného) však právní předchůdkyně žalobkyně vůbec neprovedla.

22. Soud proto uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., žalovaný je proto povinen uhradit pouze částku 10 000 Kč, která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy a zákonný úrok z prodlení z této částky od 20. 8. 2020 do zaplacení.

23. Žalovanému bylo právní předchůdkyní žalobkyně řádně oznámeno postoupení pohledávky ([číslo] odst. 1 o. z.), žalovaný je tedy povinen plnit svůj dluh žalobkyni (§ 1879 o. z.)

24. Vzhledem k uvedenému soud rozhodl, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni poskytnutou jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 20. 8. 2020 do zaplacení. Ve zbytku soud žalobu zamítl.

25. Vzhledem k tomu, že žalovaný v řízení netvrdil nic o svých možnostech (§ 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb.), lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 10 000 Kč, tedy ze 69,60 %. Žalovaný byl úspěšný co do částky 4 376 Kč, tedy z 30,40 %. Žalobkyni proto náleží náhrada 39,20 % (69, 60-30) účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle § 14b odst. 1 bodu 2 a odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní upomínku) náleží odměna ve výši 300 Kč, a náhrada hotových výdajů v celkové výši 300 Kč; a dále z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %. Žalobkyně má tedy právo na úhradu 39,20 % z částky 2 252 Kč, tj. po zaokrouhlení na částku 883 Kč.

27. Podmínky pro přiznání snížené náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b advokátního tarifu má soud za splněné, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč.