14 C 126/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Starou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 44 123,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 800 Kč od 12. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 15 708,50 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 852,48 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 526,15 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22 351,20 Kč od 21. 1. 2020 do 11. 5. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 551,20 Kč od 12. 5. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 22 351,20 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 931 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 931 Kč od 12. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se zamítá co do částky 5 684,10 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 516,08 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 328,99 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 994,16 Kč od 21. 1. 2020 do 11. 5. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 063,16 Kč od 12. 5. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 2 994,16 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 118 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 26. 5. 2021 domáhá zaplacení částky 36 508,50 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 852,48 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 526,15 Kč, smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky 22 351,20 Kč ode dne 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22 351,20 Kč ode dne 21. 1. 2020 do zaplacení. V žalobě tvrdí následující: Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřely dne 4. 10. 2017 smlouvu o zápůjčce, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli celkem částku ve výši 42 202 Kč (25 000 Kč a 17 202 Kč) v 60 pravidelných týdenních splátkách po 704 Kč, s tím, že poslední splátka byla stanovena na 28. 11. 2018. [příjmení] 17 202 Kč představuje součet kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 472 Kč, odměnu za zpracování a doručení ve výši 6 550 Kč a poplatek za komfortní splácení ve výši 6 180 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, za celou dobu smluvního vztahu uhradila pouze částku 4 200 Kč. Žalovanou částku 36 508,50 Kč tvoří jistina zápůjčky 22 351,20 Kč a dlužný poplatek 14 157,30 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, uzavřené mezi původní věřitelkou [právnická osoba] a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne 26. 4. 2021, ničeho však neuhradila.

2. Dále se žalobkyně žalobou domáhá zaplacení částky 7 615,10 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 516,08 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 328,99 Kč, smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky 2 994,16 Kč ode dne 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 994,16 Kč ode dne 21. 1. 2020 do zaplacení. V žalobě tvrdí následující: Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřely dne 6. 9. 2017 smlouvu o zápůjčce, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli celkem částku ve výši 14 019 Kč (8 000 Kč a 6 019 Kč) v 45 pravidelných týdenních splátkách po 312 Kč, s tím, že poslední splátka byla stanovena na 18. 7. 2018. [příjmení] 6 019 Kč představuje součet kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 065 Kč, odměnu za zpracování a doručení ve výši 2 436 Kč a poplatek za komfortní splácení v hotovosti ve výši 2 518 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, za celou dobu smluvního vztahu uhradila pouze částku 6 069 Kč. Žalovanou částku 7 615,10 Kč tvoří jistina zápůjčky 2 994,16 Kč a dlužný poplatek 4 620,94 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, uzavřené mezi původní věřitelkou [právnická osoba] a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne 26. 4. 2021, ničeho však neuhradila.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí byla řádně doručena do vlastních rukou.

4. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu: 6. [právnická osoba] a žalovaná podepsaly dne 4. 10. 2017 smlouvu o zápůjčce, na základě které společnost [právnická osoba] žalované poskytla částku ve výši 25 000 Kč. Žalovaná hotovost v uvedené výši převzala, což potvrdila podpisem smlouvy. Ve smlouvě je uvedeno, že zákazník se zavazuje vrátit věřitelce jistinu 25 000 Kč a dále poplatek 17 202 Kč, který se skládá z úroku 4 472 Kč, z„ administrativní činnosti“ ve výši 6 180 Kč a odměny za zpracování a doručení ve výši 6 020 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 550 Kč, tj. zavazuje se vrátit celkovou dlužnou částku 42 202 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku včetně poplatku v 60 týdenních splátkách po 704 Kč, přičemž poslední splátka ve výši 666 Kč byla stanovena na 28. 11. 2018. Ve smlouvě o zápůjčce je dále uvedeno, že její součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, uvedené na zadní straně (prokázáno smlouvou o zápůjčce ze dne 4. 10. 2017). V čl. 10 smluvních podmínek je uvedeno, že pokud zákazník neuhradí včas splátku, má společnost [právnická osoba] právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Ve smlouvě o zápůjčce je uvedeno, že výše výpůjční úrokové sazby činí 29,00 % ročně, a že výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy ve smyslu čl. 18 (prokázáno smluvními podmínkami smlouvy o zápůjčce a smlouvou o zápůjčce). Žalovaná za celou dobu smluvního vztahu uhradila celkem částku 4 200 Kč (prokázáno tabulkou umoření ze dne 27. 1. 2020).

7. Dopisem ze dne 20. 1. 2020 společnost [právnická osoba] žalované oznámila, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 a podacím lístkem ze dne 14. 2. 2020). Žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou k plnění ze dne 26. 4. 2021 a podacím lístkem ze dne 27. 4. 2021), neuhradila však nic (žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že by na dluh hradila).

8. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované, která uvedla, že je evidována jako nezaměstnaná na Úřadu práce v [obec] a pobírá podporu v nezaměstnanosti ve výši 9 293 Kč měsíčně, další příjmy domácnosti uvedla ve výši 23 950 Kč. Dále uvedla, že interní splátky činí 2 860 Kč a odhadované měsíční výdaje činí 5 000 Kč. Žalovaná doložila 3 výpisy z účtu za měsíce červen, červenec a srpen 2017. Žalované tak zůstal použitelný příjem ve výši 25 383 Kč (viz karta zákazníka ze dne 4. 10. 2017). 9. [právnická osoba] a žalovaná podepsaly dne 6. 9. 2017 smlouvu o zápůjčce, na základě které společnost [právnická osoba] žalované poskytla částku ve výši 8 000 Kč. Žalovaná hotovost v uvedené výši převzala, což potvrdila podpisem smlouvy. Ve smlouvě je uvedeno, že zákazník se zavazuje vrátit věřitelce jistinu 8 000 Kč a dále poplatek 6 019 Kč, který se skládá z úroku 1 065 Kč, z„ administrativní činnosti“ ve výši 2 518 Kč a odměny za zpracování a doručení ve výši 2 436 Kč, tj. zavazuje se vrátit celkovou dlužnou částku 14 019 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku včetně poplatku v 45 týdenních splátkách po 312 Kč, přičemž poslední splátka ve výši 291 Kč byla stanovena na 18. 7. 2018. Ve smlouvě o zápůjčce je dále uvedeno, že její součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, uvedené na zadní straně (prokázáno smlouvou o zápůjčce ze dne 6. 9. 2017). V čl. 10 smluvních podmínek je uvedeno, že pokud zákazník neuhradí včas splátku, má společnost [právnická osoba] právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Ve smlouvě o zápůjčce je uvedeno, že výše výpůjční úrokové sazby činí 29,00 % ročně, a že výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy ve smyslu čl. 18 (prokázáno smluvními podmínkami smlouvy o zápůjčce a smlouvou o zápůjčce). Žalovaná za celou dobu smluvního vztahu uhradila částku 6 069 Kč (prokázáno tabulkou umoření ze dne 27. 1. 2020).

10. Dopisem ze dne 20. 1. 2020 společnost [právnická osoba] žalované oznámila, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 a podacím lístkem ze dne 14. 2. 2020). Žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou k plnění ze dne 26. 4. 2021 a podacím lístkem ze dne 27. 4. 2021), neuhradila však nic (žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že by na dluh hradila).

11. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované, která uvedla, že je evidována jako nezaměstnaná na Úřadu práce v [obec] a pobírá podporu v nezaměstnanosti ve výši 9 293 Kč měsíčně, další příjmy domácnosti uvedla ve výši 19 820 Kč. Dále uvedla, že výše interních splátek činí 1 456 Kč a odhadované měsíční výdaje činí 5 000 Kč. Žalovaná doložila 3 výpisy z bankovního účtu za měsíce červen, červenec a srpen 2017. Žalované tak zůstal použitelný příjem ve výši 22 657 Kč (viz karta zákazníka ze dne 6. 9. 2017).

12. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků jako smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZsÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 ZsÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle rozsudku SD EU ve věci OPR-Finance C -679/18:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 16. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

19. Podle § 1968 o.z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Podle § 1881 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Vzhledem k postoupení pohledávky je žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby.

22. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Ustanovení § 86 a § 87 ZsÚ pak optikou rozsudku SD EU ve věci OPR-Finance C [číslo] sankcionuje neschopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019 sp. zn. 27 Co 221/2019), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

23. Stejně tak v rozhodnutí Ústavní soud ČR pod sp. zn. III ÚS 4129/18 judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, …. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 24. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

25. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).

26. S ohledem na shora uvedené bylo k posouzení oprávněnosti nároku na vrácení poskytnutého úvěru včetně příslušenství zapotřebí posoudit platnost smluv o úvěru i z hlediska toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované náležitým způsobem. Bylo na právní předchůdkyni žalobkyně, aby splnění této povinnosti tvrdila a prokázala. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované nesplnila. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalované vyžádala informace o jejím příjmu, nicméně podstatné výdaje žalované nebyly blíže zjišťovány a ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Obezřetnost žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k údajům v kartách zákazníka, ve kterých žalovaná uvedla měsíční výdaje ve výši 5 000 Kč, což je částka naprosto nedostatečná na životní náklady (jídlo, nájem, energie, ošacení, volnočasové aktivity). Žalovaná uvedla další příjem domácnosti v kartě zákazníka ze dne 4. 10. 2017 ve výši 23 950 Kč a v kartě zákazníka ze dne 6. 9. 2017 ve výši 19 820 Kč, který však blíže nespecifikovala ani nedoložila.

27. Shora uvedené smlouvy o úvěru jsou tak s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatné. Právní předchůdkyně žalobkyně však poskytla žalované peněžní prostředky, které jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 20 800 Kč (vyplacená jistina 25 000 Kč – úhrada ve výši 4 200 Kč) a částky 1 931 Kč (vyplacená jistina 8 000 Kč – úhrada ve výši 6 069 Kč), žalobkyni také vrátit, co do těchto částek bylo žalobě vyhověno. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z částek, o něž se bezdůvodně obohatila, úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 12. 5. 2021 do zaplacení.

28. Lhůtu k plnění soud určil dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 160 odst. 1 o. s. ř.

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 22 731 Kč, tedy z 51,50 %. Žalovaná byla úspěšná co do částky 21 392,60 Kč, tedy z 48,50 %. Žalobkyni proto náleží náhrada 3 % (51,50 % - 48,50 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 766 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle § 11 odst. 1 a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“) za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní upomínka) náleží odměna ve výši 500 Kč, dále odměna advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 13 odst. 3 ve znění § 14b odst. 5 AT) a náhrada za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 378 Kč. Žalobkyně má tedy právo na úhradu 3 % z částky 3 944 Kč, tj. po zaokrouhlení na částku 118 Kč.