14 C 192/2023

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Křivského a přísedících Jaroslavy Čermákové a Marcely Černé ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částky 20 107,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 107,70 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 107,70 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11 847,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

2. Žalobou ze dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 20 107,70 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od datum s odůvodněním, že žalovaný, který byl zaměstnancem žalobkyně v průběhu roku 2022, čerpal dovolenou v rozsahu 150,5 hodin, ovšem následně v důsledku neomluvné absence v rozsahu 173 hodin mu byl žalobkyní ke dni datum zrušen pracovní poměr. S ohledem na uvedené pak žalovaný pozbyl nárok na již vyplacenou náhradu mzdy za čerpanou dovolenou. Žalovanému byla žalobkyní celkem vyplacena náhrada mzdy ve výši 33 207 Kč, z důvodu neomluvné absence, povinných odvodů, přečerpané dovolené a pokrácení hodin na kontu„ 904“ žalovaný žalobkyni dluží částku ve výši 20 107, 70 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky před podáním žaloby výzvou ze dne datum, žalovaný ovšem ničeho nezaplatil.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Z pracovní smlouvy ze dne datum (č.l. 13) soud zjistil, že žalovaný byl datum zaměstnance žalobkyně na dobu neurčitou na pozici operátor výroby. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne datum je patrná změna způsobu odměňování žalovaného, a to dle tarifní skupiny I., podrobnosti stanoví kolektivní smlouva.

5. Z listiny okamžité zrušení pracovního poměru ze dne datum vč. potvrzení o doručení soud zjistil, že žalobkyně tímto jednáním zrušila pracovní smlouvu, kterou uzavřela se žalovaným dne datum ve znění dodatku ze dne datum, a to po předchozím projednání s odbory dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, a to z důvodu porušení pracovním povinností žalovaným zvlášť hrubým způsobem, konkrétně tím, že se žalovaný od datum nedostavil do zaměstnání. Žalovaný měl přitom být na pracovišti přítomen na směnách o délce 7,5 hodiny ve dnech datum – datum (37,5 hod.), datum – datum (37,5 hod.), datum – datum (22,5 hod.). Žalobkyně dále okamžité zrušení pracovního poměru odůvodnila tím, že žalovaný přes opakovanou snahu žalobkyně nedoložil důvod své nepřítomnosti na pracovišti, a proto byla nepřítomnost žalovaného na pracovišti po předchozím projednání s odborovou organizací vyhodnocena jako neomluvená absence. Uvedená listina byla žalovanému doručena dne datum, což potvrdil svým podpisem.

6. Z docházkových listů za období 1/ 2022, 2/ 2022, 3/ 2022, 4/ 2022, 6/ 2022, 7/ 2022, 8/ 2022 soud zjistil, že žalovaný za uvedená období čerpal dovolenou na zotavenou celkem v rozsahu 150,5 hodin.

7. Z docházkových listů za období 9/ 2022, 10/ 2022, 11/ 2022 soud zjistil, že žalobkyně evidovala nepřítomnost žalovaného v uvedených měsících, přičemž v měsíci září odpracoval pouze 4 celé směny a dne datum ze směny pouze 3,5 hodiny. Poté již neopracoval žádnou plánovanou směnu. Tento stav trval až do ukončení pracovního poměru dne datum.

8. Ze zápisů z jednání o neomluveném zmeškání práce ze dne datum, datum, datum a datum soud zjistil, že žalobkyně s odbory projednala absenci žalovaného na pracovišti a celkově jako neomluvené zmeškání práce vyhodnotila domu 167 hodin.

9. Z vyúčtování mzdy za období 1/ 2022, 2/ 2022, 3/ 2022, 4/ 2022, 6/ 2022, 7/ 2022, 8/ 2022, 10/ 2022, 11/ 2022, 12/ 2022, číslo soud zjistil, že žalobkyně žalovanému v souvislosti s čerpáním dovolené vyplatila částku 20 759 Kč.

10. Z žádosti o úhradu přeplatku ze dne datum a datum soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě částky 20 107 Kč a následně částky 22 863,70 Kč.

11. Z předžalobní výzvy ze dne datum vč. dokladu o odeslání soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě částky 20 107,70 Kč a nákladů za poskytnuté právní služby. Pokud by tak žalovaný neučinil, domáhala by se žalobkyně částky soudní cestou.

12. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný byl od datum zaměstnancem žalobkyně, v roce 2022 zejména v první polovině roku čerpal dovolenou na zotavenou v rozsahu 150,5 hodin, za níž mu byla vyplacena náhrada mzdy ve výši 20 759 Kč. V září 2022 začal mít žalovaný v zaměstnání neomluvné absence, přičemž od datum až do ukončení zaměstnání žalovaný na plánované směny již nenastoupil. Žalobkyně z důvodu opakované neomluvné absence žalovaného pracovní poměr žalovaného ukončila dne datum. Žalovaný celkem v práci zameškal bez řádné omluvy celkem 167 hodin.

13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

14. Dle § 213 odst. 1 a 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen z.p.) (1) zaměstnanci, který za nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli konal u něho v příslušném kalendářním roce práci po dobu 52 týdnů v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby připadající na toto období, přísluší dovolená za kalendářní rok v délce stanovené týdenní pracovní doby vynásobené výměrou dovolené, na kterou má zaměstnanec v příslušném kalendářním roce právo. (2) Konal-li zaměstnanec za podmínek uvedených v odstavci 1 práci po kratší týdenní pracovní dobu, přísluší mu dovolená odpovídající této kratší týdenní pracovní době.

15. Dle § 222 odst. 4 z.p. zaměstnanec je povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy nebo platu za dovolenou nebo její část, na niž ztratil právo, popřípadě na niž mu právo nevzniklo.

16. Dle § 331 z.p. vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do 3 let ode dne jejich výplaty.

17. Dle § 223 odst. 1 z.p. zaměstnavatel může dovolenou krátit jen za neomluveně zameškanou směnu, a to o počet neomluveně zameškaných hodin; neomluvená zameškání kratších částí jednotlivých směn lze sčítat.

18. Krátit za neomluveně zameškanou pracovní směnu lze dovolenou za kalendářní rok, či její poměrnou část podle § 213, ale také dodatkovou dovolenou podle § 215. Zda se jedná o neomluvené zameškání práce, určuje zaměstnavatel po projednání s odborovou organizací (§ 348 odst. 3), pokud u něj působí. Při projednání s odborovou organizací není zaměstnavatel vázán jejím stanoviskem. Pro splnění právní povinnosti postačí pouze, aby byla záležitost s odborovou organizací projednána. Při krácení dovolené musí být zaměstnanci, jehož pracovní poměr k témuž zaměstnavateli trval po celý kalendářní rok, poskytnuta dovolená v délce alespoň dvou týdnů. Jestliže pracovní poměr zaměstnance netrvá po celý kalendářní rok, může se právo na dovolenou za toto období zkrátit celé. (Zákoník práce. Praktický komentář, Nakladatel: Wolters Kluwer (ČR), obec, 2022, Právní stav v ASPI k : datum).

19. Podle § 1968 zák č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Žalobkyni se v předmětné věci podařilo prokázat, že žalovaný byl v předmětném období (od datum do datum) jejím zaměstnancem a současně, že žalovaný v průběhu roku 2022 čerpal dovolenou v rozsahu 150,5 hodin, za níž mu vyplatila celkem částku 20 759 Kč. Dále žalobkyně prokázala, že žalovaný minimálně od datum nedocházel do zaměstnání, až takovou povinnost dle pracovní smlouvy měl, svoji nepřítomnost na pracovišti nijak neomluvil, a v důsledku toho došlo k jeho neomluvené absenci a pracovišti v rozsahu 167 hodin. Délka neomluvné absence byla také potvrzena odborovou organizací. V důsledku uvedené neomluvné absence měla žalobkyně jako zaměstnavatel právo krátit žalovanému dovolenou, na kterou mu v roce 2022 vznikl nárok, a to v rozsahu počtu hodin neomluvné absence. Vzhledem ke skutečnosti, že neomluvená absence žalovaného na pracovišti trvala v délce 167 hodin a současně pracovním poměr žalovaného byl ukončen v průběhu roku 2022, čímž došlo ke krácení nárokové dovolené, měla žalobkyně možnost zkrátit dovolenou žalovaného v rozsahu 167 hodin. Vzhledem k uvedenému žalovaném zanikl nárok na dovolenou za rok 2022 dle § 223 z.p. a současně mu tím vznikla povinnost žalobkyni vrátit náhradu mzdy, kterou mu za poskytnutou dovolenou vyplatila, a to dle § 222 odst. 4 z.p. Protože žalobkyně v řízení prokázala zánik nároku žalovaného na poskytnutou dovolenou na zotavenou, za níž žalobkyně žalovanému vyplatila částku 20 759 Kč, soud žalobě zcela vyhověl a žalovanému uložil, aby žalobkyni zaplatil částku 20 107,70 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně, jelikož je žalovaný se zaplacením této částky v prodlení.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. (za splnění podmínek § 142a odst. 1 o. s. ř.) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 847,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 006 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 107,70 Kč sestávající z částky 1 940 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, sepis odvolání) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 960 Kč ve výši 1881,6 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.