14 C 224/2023

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Křivským ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 33 260,25 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 710 Kč, a to ve splátkách ve výši 2 500 Kč měsíčně splatných do 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v rozsahu částky 22 550,25 Kč spolu s -) kapitalizovaným úrokem ve výši 9 923,20 Kč, -) kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 885,82 Kč, -) úrokem ve výši 15 % ročně z částky 17 599 Kč od [datum] do zaplacení a -) zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 18 788,41 Kč od [datum] do zaplacení <b>zamítá.</b>

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 33 260,25 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 25 000 Kč, a kterou se žalovaný zavázal vrátit v 14 měsíčních splátkách ve výši 3 247 Kč, a to spolu s úrokem ve výši 2 407 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěr ve výši 11 250 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 301 Kč, a poplatkem za splátky v hotovosti ve výši 4 500 Kč, tedy celkem 45 458 Kč Poslední splátka měla být uhrazena [datum]. Žalovaný na předmětnou pohledávku uhradil celkem částku 14 290 Kč, přičemž žalobkyně se domáhá zaplacení dlužné částky ve výši 17 599,46 Kč s příslušenstvím, které tvoří úrok ve výši 1 188,95 Kč, neuhrazené poplatky v celkové výši 12 379,59 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 11 868,44 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 7 566,80 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % z částky jistiny od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 9,75 % z částky 18 788,41 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 2 092,25 Kč. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyně uvedla, že tato byla ze strany právní předchůdkyně řádně zkoumána a to na základě informací získaných od spotřebitele, který svým podpisem správnost poskytnutých informací potvrdil, a současně si tyto informace ověřila z pracovní smlouvy a výplatní pásky žalovaného. Dále byly také zjištěny informace z veřejných registrů.

2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že svůj dluh považuje za zaplacený a žalobou uplatněný návrh neuznal. V době uzavření smlouvy byl ve finanční tísni, a proto souhlasil s předmětnou smlouvou. Platby splátek probíhaly mimo bydliště, buď za obchodními zástupci věřitele dojížděl on, nebo jej navštěvovali i v zaměstnání. Uhrazené splátky nebyly řádně evidovány, od věřitele nedostal výpis jím přijatých plateb. Žalovaný dále namítal promlčení předmětného dluhu. Namítal také neplatnost úvěrové smlouvy z důvodu jejího formulářového charakteru a souběhu úroků a smluvních pokut, jejichž výše je nemravná. Současně uvedl, že nedošlo k řádnému posouzení jeho úvěruschopnosti 3. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby rozhodl soud usnesením č.j. 14 C 224/2023-2023 ze dne 13. 10. 2023, které nabylo právní moci [datum], o částečném zastavení řízení v rozsahu částky 1 945,24 Kč na kapitalizovaném úroku a částky 680,98 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení.

4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] vč. předpisu splátek soud zjistil, že se jí právní předchůdkyní žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit spolu s úrokem ve výši 2 407 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 11 250 Kč, poplatku za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 301 Kč, a poplatkem za splátky v hotovosti ve výši 4 500 Kč, tedy celkem 45 458 Kč, a to ve14 měsíčních splátkách ve výši 3 247 Kč splatných do [datum].

5. Z transakční historie jsou patrné částečné úhrady žalovaným v celkové výši 14 290 Kč. Z potvrzení o platbách z účtu žalovaného ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] jsou patrné částečné úhrady předmětného dluhu, které ovšem současně vyplývají z transakční historie předložené žalobkyní. Ze splátkového kalendáře ke smlouvě [číslo] jsou patrné pouze dvě úhrady v celkové výši 6 500 Kč, a to [datum] a [číslo] bez uvedení roku.

6. Ze žádosti o úvěr (č.l. 23) jsou patrné příjmové a výdajové údaje žalovaného, příjem ve výši 27 000 Kč byl ověřen z výplatní pásky a pracovní smlouvy. Mezi výdaji jsou uvedeny bydlení, energie ve výši 4500 Kč, doprava, jídlo osobní náklady ve výši 5 970 Kč a měsíční splátky stávajících půjček ve výši 8 000 Kč, tedy celkem 18 470 Kč. Z výplatních pásek (č.l. 24-25) je patrný příjem žalovaného za období od července do října 2017ve výši od 23 720 Kč do 25 876 Kč. Z pracovní smlouvy (č.l. 26) ze dne [datum] je patrné, že žalovaný byl v době uzavření úvěrové smlouvy zaměstnaný a dále výplatní den 10. den v měsíci.

7. Žalovaný ohledně své majetkové situace v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy vypověděl, že měl další dluhy, od [obec] spořitelny jsem měl konsolidovaný úvěr se splátkou 9 800 Kč a další úvěry od nebankovních poskytovatelů se splátkou asi 3 500 Kč. S manželkou bydleli v bytě, na který si musela vzít hypotéku pouze ona s ohledem na jeho předlužení, za dluh ručili jeho rodiče. Hypotéku se snažil také splácet. Další náklady ve spojení s bydlením ohledně elektřiny apod. činily asi 4 000 Kč, dále náklady na jídlo asi 6 000 Kč a další náklady na telefon a internet. Smlouvu uzavřel se zástupkyní věřitele v jejím vozidle, nadiktoval jí veškeré své výdaje, věděla o tom, v jaké je finanční situaci. Předložil jí výplatní pásky a fakturu za telefon. Následně mi vyplatila částku úvěru, ze které si hned vzala splátku 2 000 Kč. Asi dva měsíce po doplacení úvěru jsem mluvil se zaměstnancem právní předchůdkyně žalobkyně, žádal je o potvrzení, jaké splátky byly obchodními zástupci předány věřiteli. Na to ovšem nereagovali. K žádosti o úvěr (č.l. 23) uvedl, že údaje na smlouvě vypisovala obchodní zástupkyně, k podpisu na smlouvě uvádí, že se podepisuje trochu jinak.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z [datum], příslušné strana Přílohy [číslo] Smlouvy o postoupení pohledávek a Oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávky vyplývající z předmětné smlouvy o úvěru byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyně a žalovaný byl o této skutečnosti vyrozuměn.

9. Z předžalobní výzvy vč. dokladu o odeslání ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k uhrazení žalobou uplatněné pohledávky.

10. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně spolu dne [datum] uzavřeli smlouvu, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit spolu s úrokem ve výši 2 407 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 11 250 Kč, poplatku za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 301 Kč, a poplatkem za splátky v hotovosti ve výši 4 500 Kč, tedy celkem 45 458 Kč, a to ve14 měsíčních splátkách ve výši 3 247 Kč splatných do [datum]. Žalovaný však tuto částku neuhradil zcela, ale právní předchůdkyni žalobkyně uhradil částku 14 290 Kč, jak je patrné z přehledu splátek předložených žalovaným a vyplývajícím z transakční historie. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr, přičemž si ověřila pouze příjem z pracovního poměru žalovaného, ovšem v žádosti byla uvedena výše vyšší, než jaká vyplývá z výplatních pásek, tedy mezi 24 000 – 26 000 Kč. Výdaje žalované nepřezkoumala dostatečně, resp. nezapočítala všechny finanční závazky žalovaného. Z výpovědi žalované především vyplynulo, že výše jeho měsíčních splátek dalších úvěrů činila částku přesahující 13 000 Kč, přičemž soud tomuto údaji uvěřil zejména s ohledem, že dlužník ohledně jeho dalších výdajů na bydlení a jídlo uvedl v podstatě stejné částky, jaké jsou uvedeny na žádosti o úvěr a jeho výpověď hodnotil jako věrohodnou. S ohledem na celkové výdaje (přibližně 24 000 Kč) a zjištěný příjem žalovaného vyplývající z předložených dokumentů je dle soudu zjevné, že žalovaný v době uzavření smlouvy nebyl schopen splácet další závazek s měsíční splátkou ve výši 3 247 Kč.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Ve svém rozsudku ze dne 12. 12. 2019, sp.zn. 27 Co 221/2019, Krajský soud v Praze mimo jiné uvedl, že neplatnost smlouvy stanovenou v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, jelikož dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. Tento závěr pak vyplývá zejména ze systematického, logického, historického a především pak teleologického výkladu předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž výklad jazykový, z něhož by bylo možné dovozovat pouhou relativní neplatnost úvěrové smlouvy, byl již překonán. Soudy totiž musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Praze pak vychází zejména z rozhodnutí Ústavního soudu (sp. zn. Pl [číslo], sp.zn. Pl. ÚS 92/06, sp.zn. I. ÚS 523/07) a rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

17. Dle názoru Ústavního soudu vysloveného v rozhodnutí sp. zn. III ÚS 4129/18„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 18. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

19. Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne [datum] je z důvodu nedostatečného zkoumání schopnosti žalovaného předmětný úvěr splácet absolutně neplatná. Právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně zkoumala příjem žalovaného, resp. započetla vyšší příjem, než jaký vyplýval z předložených výplatních pásek. Současně nedostatečně zkoumala výdaje žalovaného, jelikož nezapočítala všechny žalovaným splácené finanční závazky, resp. měsíční splátky, ačkoli má soud za to, že si finanční situace žalovaného vědoma byla. Tímto svým postupem právní předchůdkyně žalobkyně porušila svoji povinnost stanovenou jí v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a shora uvedenou stabilní rozhodovací praxí vyšších soudů je nutné uzavřít, že předmětná smlouva [číslo] je od počátku neplatná. Plnění poskytnuté žalovanému ve výši 25 000 Kč bylo tedy plnění učiněné bez právního důvodu, resp. z právního důvodu, který odpadl, a je nutné je považovat za bezdůvodné obohacení, které je ten, kdo se takto na úkor jiného obohatil, povinen dle § 2993 o.z. vrátit. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni uhradil pouze částku 14 290 Kč, uložil mu soud žalobkyni vrátit zbytek poskytnutého plnění ve výši 10 710 Kč, a to s ohledem na žalovaným vylíčenou finanční situaci ve splátkách ve výši 2 500 Kč měsíčně, kterou lze považovat za přiměřenou vzhledem k výši závazku žalovaného. Pokud se týče námitky promlčení, má soud za to, že s ohledem na částečné úhrady žalovaného lze mít za to, že si byl svého závazku vědom a tento uznal. V souladu s § 639 o.z. ve spojení s § 2054 odst. 2 o.z. lze mít za to promlčení lhůta k uplatnění předmětné pohledávky byla deset let a v době podání žaloby tedy neuplynula. Současně dle § 638 o.z. platí i pro uplatnění nároku z bezdůvodného obohacení objektivní desetiletá lhůta.

20. Ve zbytku po částečném zastavení řízení soud žalobu zamítl s ohledem na její nedůvodnost.

21. Ohledně zamítnutého nároku na úrok z prodlení soud uvádí, že dle rozsudku NS ČR ze dne 20.4.2022, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021, je ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka (spotřebitele). S ohledem na skutečnost, že žalovaný neuvedl žádná tvrzení, ze kterých by soud mohl stanovit nutnost a výši možných splátek vymáhané pohledávky, určil dobu splatnosti od právní moci tohoto rozhodnutí v souladu s ustanovením § 160 o.s.ř., jako třídenní. S ohledem na novou dobu splatnosti určenou soudem, se nemohla žalovaná dostat do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, proto soud zákonný úrok z prodlení nepřiznal.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř tak, že ve věci převážně úspěšnému žalovanému (zamítnutá částka včetně příslušenství ke dni vydání rozhodnutí činila 46 846 Kč, žalobkyně tedy byla úspěšná pouze v 18 % uplatněného nároku) přiznal proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení spočívajících ve dvou náhradách hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 2 odst. 1 a § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. (sepis žaloby a výzva k plnění).