14 C 30/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr Kateřinou Starou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , obec a číslo – část obce zastoupené titul . jméno příjmení , advokátem sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , obec o zaplacení 41 418,49 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 7. 8. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 22 718,49 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 30 418,49 Kč od 7. 11. 2017 do 6. 8. 2019, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 718,49 Kč od 7. 8. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 25. 11. 2020 domáhá zaplacení částky 41 418,49 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 30 418,49 Kč od 9. 11. 2017 do zaplacení. V žalobě tvrdí následující: Žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne 7. 9. 2016 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkem částku ve výši 40 776 Kč (22 000 Kč a 18 776 Kč) v 60 pravidelných týdenních splátkách po 680 Kč, s tím, že poslední splátka byla stanovena na 8. 11. 2017. [příjmení] 18 776 Kč představuje součet fixních úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 793 Kč, odměnu za zpracování a doručení ve výši 2 150 Kč a odměnu za komfortní a flexibilní splácení ve výši 12 833 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, za celou dobu smluvního vztahu uhradil částku 3 300 Kč. Žalovanou částku tvoří jistina a poplatky v celkové výši 30 418,49 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 30 418,49 Kč od 9. 11. 2017 do 25. 11. 2020 Smluvní pokuta vyčíslená za toto období činí 33 855,78 Kč, žalobkyně se požaduje smluvní pokutu ve výši 11 000 Kč. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil, přestože byl vyzván předžalobní upomínkou.

2. Žalovaný je občanem Ukrajiny. V České republice je k pobytu hlášen na adrese [adresa žalovaného]. Podle čl. 48 odst. 5 smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech vyhlášenou pod č. 123/2002 Sb. m. s., má pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo nebo sporný nemovitý majetek. Soud České republiky je tak příslušný k rozhodnutí této věci podle právního řádu České republiky.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena do vlastních rukou.

4. K projednání věci soud nařídil jednání. Žalovaný se však k jednání bez omluvy nedostavil, přestože mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno dne 5. 4. 2021, žalobkyně se z jednání řádně omluvila. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

5. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 o. s. ř.). V řízení byly prokázány následující skutečnosti:

6. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne 7. 9. 2016 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla částku ve výši 22 000 Kč. Žalovaný hotovost v uvedené výši převzal, což potvrdil podpisem smlouvy. Ve smlouvě je uvedeno, že zákazník se zavazuje vrátit věřitelce jistinu 22 000 Kč a dále poplatek 18 776 Kč, který se skládá z úroku 3 793 Kč, z poplatku za zpracování a doručení ve výši 2 150 Kč a z odměny za komfortní a flexibilní splácení ve výši 12 833 Kč, tj. zavazuje se vrátit celkovou dlužnou částku 40 776 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku včetně poplatku v 60 týdenních splátkách po 680 Kč s tím, že poslední splátka ve výši 656 Kč byla stanovena na 8. 11. 2017. Ve smlouvě o zápůjčce je dále uvedeno, že její součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, uvedené na zadní straně. Z čl. 10 smluvních podmínek soud zjistil, že pokud zákazník neuhradí včas splátku, má žalobkyně právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Dle čl. 4 smluvních podmínek výše výpůjční úrokové sazby činí 29,00 % ročně a je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 30. 7. 2019 soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky, neuhradil však ničeho (žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by na dluh hradil). Výzva k úhradě byla žalovanému dle podacího archu odeslána dne 31. 7. 2019.

8. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Ze zákaznické karty ze dne 7. 9. 2016 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán jako dělník u [právnická osoba], s.r.o. s čistým měsíčním příjmem ve výši 6 380 Kč, další příjmy domácnosti činily 10 000 Kč. Dále uvedl, že odhadované měsíční výdaje činí 10 000 Kč. Žalovaný doložil pracovní smlouvu, 3 výplatní pásky za měsíce květen, červen, červenec 2016 a za stejné období 3 výpisy z účtu. Žalovanému tak zůstal použitelný příjem ve výši 6 380 Kč.

9. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků jako smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZsÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 ZsÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle rozsudku SD EU ve věci [anonymizováno] C -679/18:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 13. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

16. Podle § 1968 o.z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 1881 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Vzhledem k postoupení pohledávky je žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby.

19. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Ustanovení § 86 a § 87 ZsÚ pak optikou rozsudku SD EU ve věci [anonymizováno] C -679/18 sankcionuje neschopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019 sp. zn. 27 Co 221/2019), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

20. Stejně tak v rozhodnutí Ústavní soud ČR pod sp. zn. III ÚS 4129/18 judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, …. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 21. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

22. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).

23. S ohledem na shora uvedené bylo k posouzení oprávněnosti nároku na vrácení poskytnutého úvěru včetně příslušenství zapotřebí posoudit platnost smlouvy o úvěru i z hlediska toho, zda žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti tvrdila a prokázala. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného nesplnila. Žalovaný uvedl měsíční příjem ve výši 6 380 Kč, další příjem domácnosti ve výši 10 000 Kč. Tento příjem však není nijak blíže specifikován, ani ověřen, přičemž je zřejmé, že bez tohoto příjmu je finanční měsíční bilance žalovaného mínusová. Stanovení částky 10 000 Kč jako dalšího příjmu domácnosti se tak dá považovat za zjevně účelové s cílem formálně vykázat úvěruschopnost žalovaného, aniž by však byla patrna snaha o zjištění a posouzení jeho reálné životní situace. Podstatné výdaje žalovaného, které uvedl ve výši 10 000 Kč měsíčně, rovněž nebyly blíže zjišťovány a ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení.

24. Shora uvedená smlouva o úvěru je tak s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Žalobkyně však poskytla žalovanému peněžní prostředky, které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 18 700 Kč (vyplacená jistina 22 000 Kč – zaplacená částka 3 300 Kč), žalobkyni také vrátit, co do této částky bylo žalobě vyhověno. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z částky, o niž se bezdůvodně obohatil, úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 7. 8. 2019 do zaplacení.

25. Lhůtu k plnění soud určil podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. Žalovaný v řízení netvrdil nic ohledně toho, jaké jsou jeho možnosti ohledně vrácení jistiny úvěru, soudu proto nezbylo, než stanovit standardní třídenní lhůtu k plnění.

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovanému, který byl v řízení převážně úspěšný, žádné účelně vynaložené náklady nevznikly, proto nemá právo na jejich náhradu.