14 C 32/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Starou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , obec a číslo - část obce zastoupené JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D., advokátem sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa , obec u obec , t.č. neznámého pobytu zastoupené opatrovníkem příjmení jméno příjmení , advokátkou sídlem adresa o zaplacení 9 128,32 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 754 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 6 374,32 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 790,04 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 531,69 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 5 709,95 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 29,00 % ročně z částky 5 709,95 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 27. 11. 2020 domáhá zaplacení částky 9 128,32 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 790,04 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 531,69 Kč, smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky 5 709,95 Kč ode dne 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 709,95 Kč ode dne 21. 1. 2020 do zaplacení. V žalobě tvrdí následující: Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřely dne 21. 8. 2017 smlouvu o zápůjčce, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli celkem částku ve výši 14 804 Kč (8 000 Kč a 6 804 Kč) v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 823 Kč, s tím, že poslední splátka byla stanovena na 21. 2. 2019. [příjmení] 6 804 Kč představuje součet kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 961 Kč, odměnu za zpracování a doručení ve výši 2 407 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 436 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 14. 5. 2018. Žalovanou částku 9 128,32 Kč tvoří jistina zápůjčky 5 709,95 Kč a dlužný poplatek 3 418,37 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, uzavřené mezi původní věřitelkou [právnická osoba] a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020. Žalobkyně zaslala žalované na adresu [adresa žalované].

2. V řízení je mezinárodní prvek, neboť žalovaná není státním občanem ČR, soud se proto zabýval otázkou, zda je dána mezinárodní příslušnost českých soudů.

3. Podle čl. 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována: a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: -v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno, - v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty; c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a).

4. V posuzovaném případě šlo o poskytnutí služby (tj. o činnost vykonávanou ve prospěch jiné osoby za úplatu, srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 23. 4. 2009 ve věci C -533/07 [příjmení] [jméno] a [jméno] [příjmení], proti [jméno] [příjmení]). [obec] poskytnutí služby (poskytnutí půjčky, resp. předání peněz v hotovosti) bylo podle smlouvy v České republice, konkrétně v obvodu Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Je tedy dána mezinárodní příslušnost českých soudů, neboť v České republice se nachází sjednané místo plnění.

5. Žalovaná se ve věci vyjádřila prostřednictvím opatrovníka, který jí byl ustanoven z důvodu neznámého pobytu tak, že žalobkyně veškeré výzvy a oznámení zasílala žalované dle podacích lístků na adresu [adresa žalované], ačkoli žalovaná ve smlouvě o zápůjčce uváděla adresu [adresa], stejně jako žalobkyně ve svém žalobním návrhu. Dále opatrovník žalované upozornil na skutečnost, že ve smlouvě o zápůjčce je uvedena celková dlužná částka 17 804 Kč, když součet poskytnuté jistiny zápůjčky 8 000 Kč a poplatku 6 804 Kč činí celkem 14 804 Kč. Opatrovník žalované dále z důvodu opatrnosti namítl, že úroková sazba 29 % ročně, kterou žalobkyně uplatňuje, je nepřiměřeně vysoká. Opatrovník žalované rovněž uvedl, že považuje smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou, když právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované. Z uvedených důvodů opatrovník žalované navrhl, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítnul 6. V řízení byl prokázán následující skutkový stav: [právnická osoba] a žalovaná podepsaly dne 21. 8. 2017 smlouvu o zápůjčce, na základě které společnost [právnická osoba] žalované poskytla částku ve výši 8 000 Kč. Žalovaná hotovost v uvedené výši převzala, což potvrdila podpisem smlouvy. Ve smlouvě je uvedeno, že zákazník se zavazuje vrátit věřitelce jistinu 8 000 Kč a dále poplatek 6 804 Kč, který se skládá z úroku 1 961 Kč, z„ administrativní činnosti“ 2 436 Kč a z odměny za zpracování a doručení 2 407 Kč, tj. zavazuje se vrátit celkovou dlužnou částku 14 804 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku včetně poplatku v 18 měsíčních splátkách po 823 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21. 2. 2019. Ve smlouvě o zápůjčce je dále uvedeno, že její součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, uvedené na zadní straně (prokázáno smlouvou o zápůjčce ze dne 21. 8. 2017). V čl. 10 smluvních podmínek je uvedeno, že pokud zákazník neuhradí včas splátku, má společnost [právnická osoba] právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. V čl. 4 smluvních podmínek je uvedeno, že výše výpůjční úrokové sazby činí 29,00 % ročně, a že výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy (prokázáno smluvními podmínkami smlouvy o zápůjčce).

7. Dopisem ze dne 20. 1. 2020 společnost [právnická osoba] žalované oznámila, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 a podacím lístkem ze dne 14. 2. 2020). Žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou k plnění ze dne 23. 4. 2020 a podacím lístkem ze dne 24. 4. 2020).

8. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované, která uvedla, že je zaměstnána jako vedoucí prodejny u společnosti [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem ve výši 7 261 Kč, další příjmy uvedla žalovaná ve výši 2 000 Kč. Dále uvedla, že odhadované měsíční výdaje činí 4 520 Kč a externí splátky zápůjček 470 Kč. Žalovaná doložila pracovní smlouvu a 3 výplatní pásky za měsíce květen, červen, červenec 2017 (prokázáno kartou zákazníka ze dne 21. 8. 2017).

9. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků jako smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZsÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 ZsÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle rozsudku SD EU ve věci [anonymizováno] C -679/18:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 13. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

16. Podle § 1968 o.z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 1881 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Vzhledem k postoupení pohledávky je žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby.

19. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Ustanovení § 86 a § 87 ZsÚ pak optikou rozsudku SD EU ve věci [anonymizováno] C -679/18 sankcionuje neschopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019 sp. zn. 27 Co 221/2019), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

20. Stejně tak v rozhodnutí Ústavní soud ČR pod sp. zn. III ÚS 4129/18 judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, …. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 21. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

22. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).

23. S ohledem na shora uvedené bylo k posouzení oprávněnosti nároku na vrácení poskytnutého úvěru včetně příslušenství zapotřebí posoudit platnost smlouvy o úvěru i z hlediska toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované náležitým způsobem. Bylo na právní předchůdkyni žalobkyně, aby splnění této povinnosti tvrdila a prokázala. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného nesplnila. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalované vyžádala informace o jejím příjmu, nicméně podstatné výdaje žalované nebyly blíže zjišťovány a ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Obezřetnost žalobkyně při daném posouzení byla na místě i vzhledem k velmi nízkému příjmu žalované z pracovní činnosti. Žalovaná sice uvedla další příjem ve výši 2 000 Kč, tento však nebyl nijak blíže specifikován ani ověřován.

24. Shora uvedená smlouva o úvěru je tak s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Právní předchůdkyně žalobkyně však poskytla žalované peněžní prostředky, které ji žalovaná v plném rozsahu nevrátila. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 2 754 000 Kč (vyplacená jistina 8 000 Kč – úhrada ve výši 5 246 Kč), žalobkyni také vrátit, co do této částky bylo žalobě vyhověno. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru. Žalobkyni nebyly přiznány ani zákonné úroky z prodlení, na které by jinak nárok měla, a to s vzhledem k tomu, že žalované nebyla řádně zaslána předžalobní upomínka, když žalobkyně zasílala upomínku na jinou adresu, než uváděla žalovaná ve smlouvě o zápůjčce. Žalovaná tak nebyla o vrácení dlužné částky řádně vyzvána. Podle § 142a o.s.ř. má žalobce povinnost ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslat na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Žalovaná ve smlouvě o zápůjčce uvedla jako adresu bydliště [adresa].

25. Lhůtu k plnění soud určil dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 160 odst. 1 o. s. ř.

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalované, která byla v řízení převážně úspěšná, žádné účelně vynaložené náklady nevznikly, proto nemá právo na jejich náhradu.