14 C 40/2023

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Křivským ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 40 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 40 000 Kč od 16. 9. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 778 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne [datum] po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 40 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný dne [datum] se [právnická osoba] s.r.o., [IČO], uzavřel smlouvu o zápůjčce [číslo]. Tato smlouva byla uzavřena v souladu s rámcovou smlouvou o poskytování zápůjček na dálku ze dne [datum], přičemž obě smlouvy žalovaný vlastnoručně podepsal. Na základě smlouvy o zápůjčce byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 40 000 Kč a to poukázáním a účet žalovaného. Žalovaný uvedenou částku nevrátil, resp. právní předchůdkyni žalobkyni neuhradil ničeho. Následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně svoji pohledávku z předmětné smlouvy o zápůjčce vůči žalovanému postoupila na žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V této souvislosti soud konstatuje, že žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně (spol. [právnická osoba]) se zavázala žalovanému poskytnout částku 40 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a současně zaplatit částku 44 531 Kč označenou jako náklady půjčky, a to v 18 měsíčních splátkách ve výši 4 697 Kč do 12. dne v měsíci počínaje [datum]. Tato smlouva pak byla uzavřena na základě rámcové smlouvy o půjčce uzavřené téhož dne, na smlouvě je vlastnoruční čitelný podpis žalovaného. V záhlaví smlouvy je také uvedeno číslo účtu žalovaného č. [bankovní účet].

5. Z rámcové smlouvy o poskytování půjček na dálku ze dne [datum] je patrné, že má upravovat práva a povinnosti mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně při uzavírání jednotlivých smluv o půjčce prostředky komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím internetových stránek právní předchůdkyně žalobkyně, částečně (zejm. část C smlouvy, která obsahuje všeobecné smluvní podmínky) se pak vztahuje na všechny dílčí smlouvy mezi účastníky.

6. Z výpisu z bankovního účtu vedeného u [anonymizována dvě slova] věřitele [právnická osoba], č.ú. [číslo] ze dne [datum] je patrné, že tento den byla z tohoto účtu na účet č. [bankovní účet] poukázána částky 40 000 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a její přílohy [číslo] obsahující specifikaci postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalobkyni postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy o půjčce ze dne [datum], přičemž ke dni uzavření této smlouvy měla být výše pohledávky 84 531 Kč.

8. Z výzvy k uhrazení pohledávky ze dne [datum] a podacího lístku ze stejného dne soud zjistil, že žalobkyně žalovaného uvedeného dne vyzvala k úhradě žalované pohledávky (tedy částky 40 000 Kč) s upozorněním na podání žaloby, pokud tak neučiní do [datum].

9. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum] dohodu, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 40 000 Kč a žalovaný se tuto částku zavázal vrátit a navíc zaplatit částku 44 531, a to vše v 18 měsíčních splátkách ve výši 4 697 Kč splatných do 12. dne v měsíci počínaje [datum]. Žalovaný však právní předchůdkyni žalobkyně neuhradil ničeho. Následně právní předchůdkyně žalobkyně svoji pohledávku vůči žalovanému postoupila na žalobkyni, a to smlouvou ze dne [datum] Ani následně žalovaný neuhradil ničeho. Výzvou ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě jistiny dluhu do [datum].

10. Žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu. Soud na daný vztah – podle ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v platném znění (dále jen„ ZMPS“) – aplikoval co do určení příslušnosti úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, a dospěl k závěru, že dle tohoto ustanovení je dána jeho pravomoc i příslušnost zdejšího soudu k rozhodnutí věci, neboť osoba, které má bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost, může být žalována u soudu tohoto členského státu (článek 4 nařízení č. 1215/2012), přičemž žalovaný má trvalé bydliště na území České republiky, a to na adrese uvedené v záhlaví tohoto rozsudku. Dále soud aplikoval nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy, na základě kterého bylo jako rozhodné právo určeno právo České republiky (článek 4 ve spojení s článkem 2 nařízení č. 864/2007).

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Dle názoru Ústavního soudu vysloveného v rozhodnutí sp. zn. III ÚS 4129/18„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 17. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

18. Smlouvu ze dne [datum] uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným soud posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2935 a násl. o.z., která se ovšem také řídí zákonem o spotřebitelském úvěru, s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně v daném právním vztahu vystupovala jako podnikatel při své podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel. Vzhledem k tomu, že věřitel, tedy právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, jelikož žádné skutečnosti ohledně tohoto zákonného požadavku netvrdila, dospěl soud k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná pro rozpor se zákonem a současně zjevné narušení veřejného pořádku. Plnění poskytnuté žalovanému je tedy nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, kterému bylo plněno z právního důvodu, který odpadl, a který je povinen takové plnění vrátit. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný předmětnou částku dosud žalobkyni ani její právní předchůdkyni nevrátil, vyhověl soud žalobě a žalovanému dle § 2993 o.z. uložil, aby žalovanou částku představující bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátil. Současně žalovanému uložil, aby žalobkyni uhradil úrok z prodlení ve výši dle vyhlášky 351/2013 Sb., o výši úroku z prodlení, ode dne následující pod ni uplynutí lhůty k plnění, kterou mu žalobkyně poskytla ve své předžalobní výzvě, tedy ode dne [datum].

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 778 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 600 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 40 000 Kč, tedy ve výši 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínku a podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1800 Kč ve výši 378 Kč.

20. Pro úplnost soud dodává, že předmětné řízení bylo zahájeno žalobou, kterou lze charakterizovat jako typově se opakující žalobu. Předmětné žaloby žalobkyně se liší zejména a pouze ve výši žalované částky a označením rozhodujících skutečností. Vzhledem k tomu je soud toho názoru, že aplikace § 14b advokátního tarifu je v předmětné věci zcela namístě.