14 C 54/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Starou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného doručovací adresa: adresa žalovaného o zaplacení 135 154,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 55 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 55 000 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 45 851 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 10 298,75 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 436,81 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 55 000 Kč od 19. 12. 2020 do 7. 2. 2021, úroku ve výši 29 % ročně z částky 55 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 945 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 945 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se zamítá co do částky 26 358,60 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 204,12 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 929,99 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 11 770,98 Kč od 19. 12. 2020 do 7. 2. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 825,98 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 11 770,98 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 30. 11. 2021 domáhá zaplacení částky 100 851 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 10 298,75 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 436,81 Kč, smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky 55 000 Kč ode dne 19. 12. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 55 000 Kč ode dne 19. 12. 2020 do zaplacení. V žalobě tvrdí následující: Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřeli dne 24. 10. 2018 smlouvu o zápůjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli celkem částku ve výši 111 703 Kč (60 000 Kč a 51 703 Kč) v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 4 655 Kč, s tím, že poslední splátka byla stanovena na 24. 10. 2020 Částka 51 703 Kč představuje součet kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 19 775 Kč, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 21 878 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 10 050 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, za celou dobu smluvního vztahu uhradil pouze částku 5 000 Kč. Žalovanou částku 100 851 Kč tvoří jistina zápůjčky 55 000 Kč a dlužný poplatek 45 851 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, uzavřené mezi původní věřitelkou [právnická osoba] a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne 11. 11. 2021, ničeho však neuhradil.

2. Dále se žalobkyně žalobou domáhá zaplacení částky 34 303,60 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 204,12 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 929,99 Kč, smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky 11 770,98 Kč ode dne 19. 12. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 11 770,98 Kč ode dne 19. 12. 2020 do zaplacení. V žalobě tvrdí následující: Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřeli dne 13. 8. 2018 smlouvu o zápůjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli celkem částku ve výši 63 079 Kč (35 000 Kč a 28 079 Kč) v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 3 505 Kč, s tím, že poslední splátka byla stanovena na 13. 2. 2020. Částka 28 079 Kč představuje součet kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 8 577 Kč, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 11 791 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení v hotovosti ve výši 7 711 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, za celou dobu smluvního vztahu uhradil pouze částku 27 055 Kč. Žalovanou částku 34 303,60 Kč tvoří jistina zápůjčky 11 770,98 Kč a dlužný poplatek 22 532,62 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, uzavřené mezi původní věřitelkou [právnická osoba] a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne 11. 11. 2021, ničeho však neuhradil.

3. Žalovaný je mongolským státním příslušníkem, což do řízení vnáší mezinárodní prvek a soud se musel zabývat svou mezinárodní příslušností a rozhodným právem, které bude na případ aplikovat. Kolizní normou je v daném případě dvoustranná mezinárodní smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou republikou o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech ze dne 15. 10. 1976 uveřejněné ve Sbírce zákonů vyhláškou ministra zahraničních věcí [číslo] ze dne 30. 9. 1978. Podle čl. 36 bod 1 uvedené smlouvy se smluvní závazky mezi fyzickými osobami, jakož i mezi fyzickými osobami a právnickými osobami, s výjimkou závazků týkajících se nemovitého majetku, řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území byla uzavřena dohoda, pokud se její účastníci nedohodli o použití jiného právního řádu, jenž se týká závazků. Podle čl. 37 bod 1 uvedené smlouvy k jednání o návrhu, který vznikl na základě vztahů uvedených v čl. 36 této smlouvy, je příslušný soud smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště. V těchto věcech je příslušný i soud smluvní strany, na jejímž území má bydliště navrhovatel, pod podmínkou, že na tomto území je předmět sporu nebo majetek odpůrce. Ve smyslu citovaných ustanovení jsou tedy české soudy mezinárodně příslušné k projednání věci. Rozhodným právem pak je právní řád ČR, neboť smlouva byla uzavírána na území ČR s místem plnění v České republice.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena do vlastních rukou.

5. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu: 7. [právnická osoba] a žalovaný podepsali dne 24. 10. 2018 smlouvu o zápůjčce, na základě které společnost [právnická osoba] žalovanému poskytla částku ve výši 60 000 Kč. Žalovaný hotovost v uvedené výši převzal, což potvrdil podpisem smlouvy. Ve smlouvě je uvedeno, že zákazník se zavazuje vrátit věřitelce jistinu 60 000 Kč a dále poplatek 51 703 Kč, který se skládá z úroku 19 775 Kč, z„ administrativní činnosti“ a odměny za zpracování a doručení ve výši 21 878 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 10 050 Kč, tj. zavazuje se vrátit celkovou dlužnou částku 111 703 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku včetně poplatku v 24 měsíčních splátkách po 4 655 Kč, přičemž poslední splátka ve výši 4 638 Kč byla stanovena na 24. 10. 2020. Ve smlouvě o zápůjčce je dále uvedeno, že její součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, uvedené na zadní straně (prokázáno smlouvou o zápůjčce ze dne 24. 10. 2018). V čl. 9 smluvních podmínek je uvedeno, že pokud zákazník neuhradí včas splátku, má společnost [právnická osoba] právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Ve smlouvě o zápůjčce je uvedeno, že výše výpůjční úrokové sazby činí 29,00 % ročně, a že výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy (prokázáno smluvními podmínkami smlouvy o zápůjčce a smlouvou o zápůjčce). Žalovaný za celou dobu smluvního vztahu uhradil celkem částku 5 000 Kč (prokázáno tabulkou umoření ze dne 12. 1. 2021).

8. Dopisem ze dne 6. 1. 2021 společnost [právnická osoba] žalovanému oznámila, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 a podacím lístkem ze dne 25. 1. 2021). Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou k plnění ze dne 11. 11. 2021 a podacím lístkem ze dne 12. 11. 2021), neuhradil však nic (žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by na dluh hradil).

9. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, který uvedl, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] a pobírá čistý měsíční příjem ve výši 19 916 Kč, další příjmy domácnosti uvedl ve výši 30 000 Kč. Dále uvedl, že interní splátky činí 3 505 Kč a odhadované měsíční výdaje činí 3 000 Kč. Žalovaný doložil 2 výpisy z účtu za měsíce září a říjen 2018 a 2 výplatní pásky za měsíce srpen a září 2018. Žalovanému tak měl zůstat použitelný příjem ve výši 43 411 Kč (viz karta zákazníka ze dne 24. 10. 2018). 10. [právnická osoba] a žalovaný podepsali dne 13. 8. 2018 smlouvu o zápůjčce, na základě které společnost [právnická osoba] žalovanému poskytla částku ve výši 35 000 Kč. Žalovaný hotovost v uvedené výši převzal, což potvrdil podpisem smlouvy. Ve smlouvě je uvedeno, že zákazník se zavazuje vrátit věřitelce jistinu 35 000 Kč a dále poplatek 28 079 Kč, který se skládá z úroku 8 577 Kč, z„ administrativní činnosti“ a odměny za zpracování a doručení ve výši 11 791 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 711 Kč, tj. zavazuje se vrátit celkovou dlužnou částku 63 079 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku včetně poplatku v 18 měsíčních splátkách po 3 505 Kč, přičemž poslední splátka ve výši 3 494 Kč byla stanovena na 13. 2. 2020. Ve smlouvě o zápůjčce je dále uvedeno, že její součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, uvedené na zadní straně (prokázáno smlouvou o zápůjčce ze dne 13. 8. 2018). V čl. 9 smluvních podmínek je uvedeno, že pokud zákazník neuhradí včas splátku, má společnost [právnická osoba] právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Ve smlouvě o zápůjčce je uvedeno, že výše výpůjční úrokové sazby činí 29,00 % ročně, a že výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy (prokázáno smluvními podmínkami smlouvy o zápůjčce a smlouvou o zápůjčce). Žalovaný za celou dobu smluvního vztahu uhradil částku 27 055 Kč (prokázáno tabulkou umoření ze dne 12. 1. 2021).

11. Dopisem ze dne 6. 1. 2021 společnost [právnická osoba] žalovanému oznámila, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 a podacím lístkem ze dne 25. 1. 2021). Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou k plnění ze dne 11. 11. 2021 a podacím lístkem ze dne 12. 11. 2021), neuhradil však nic (žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by na dluh hradil).

12. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, který uvedl, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] a pobírá čistý měsíční příjem ve výši 16 047 Kč, další příjmy domácnosti uvedl ve výši 50 000 Kč. Dále uvedl, že odhadované měsíční výdaje činí 3 000 Kč. Žalovaný doložil 2 výpisy z bankovního účtu za měsíce červen a červenec 2018 a 2 výplatní pásky za měsíce květen a červen 2018. Žalovanému tak měl zůstat použitelný příjem ve výši 63 047 Kč (viz karta zákazníka ze dne 13. 8. 2018).

13. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků jako smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZsÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 ZsÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle rozsudku SD EU ve věci [anonymizováno] C [číslo]:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 17. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

20. Podle § 1968 o.z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Podle § 1881 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Vzhledem k postoupení pohledávky je žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby.

23. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Ustanovení § 86 a § 87 ZsÚ pak optikou rozsudku SD EU ve věci OPR-Finance C [číslo] sankcionuje neschopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019 sp. zn. 27 Co 221/2019), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

24. Stejně tak v rozhodnutí Ústavní soud ČR pod sp. zn. III ÚS 4129/18 judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, …. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 25. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

26. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).

27. S ohledem na shora uvedené bylo k posouzení oprávněnosti nároku na vrácení poskytnutého úvěru včetně příslušenství zapotřebí posoudit platnost smluv o úvěru i z hlediska toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného náležitým způsobem. Bylo na právní předchůdkyni žalobkyně, aby splnění této povinnosti tvrdila a prokázala. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného nesplnila. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalovaného vyžádala informace o jeho příjmu, nicméně podstatné výdaje žalovaného nebyly blíže zjišťovány a ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Obezřetnost žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k údajům v kartách zákazníka, ve kterých žalovaný uvedl měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč, což je částka naprosto nedostatečná na životní náklady (jídlo, nájem, energie, ošacení, volnočasové aktivity). Žalovaný uvedl další příjem domácnosti v kartě zákazníka ze dne 24. 10. 2018 ve výši 30 000 Kč a v kartě zákazníka ze dne 13. 8. 2018 ve výši 50 000 Kč, který však blíže nespecifikoval ani nedoložil.

28. Shora uvedené smlouvy o úvěru jsou tak s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatné. Právní předchůdkyně žalobkyně však poskytla žalovanému peněžní prostředky, které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 55 000 Kč (vyplacená jistina 60 000 Kč – úhrada ve výši 5 000 Kč) a částky 7 945 Kč (vyplacená jistina 35 000 Kč – úhrada ve výši 27 055 Kč), žalobkyni také vrátit, co do těchto částek bylo žalobě vyhověno. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z částek, o něž se bezdůvodně obohatil, úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 8. 2. 2021 do zaplacení. Jelikož žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, které mu bylo právní předchůdkyní žalobkyně odesláno dne 25. 1. 2021, uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení od 8. 2. 2021, tj. ode dne následujícího po uplynutí desetidenní lhůty k plnění stanovené v oznámení o postoupení pohledávky a výzvě k úhradě, když toto mu bylo fikcí doručeno třetí pracovní den po jeho odeslání právní předchůdkyní žalobkyně.

29. Lhůtu k plnění soud určil podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. Žalovaný v řízení netvrdil nic ohledně toho, jaké jsou jeho možnosti ohledně vrácení jistiny úvěru, soudu proto nezbylo, než stanovit standardní třídenní lhůtu k plnění.

30. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovanému, který byl v řízení převážně úspěšný, žádné účelně vynaložené náklady nevznikly, proto nemá právo na jejich náhradu.