14 C 76/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Starou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , obec a číslo - část obce zastoupené anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno , advokátem sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , obec o zaplacení 36 869 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 100 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 11 100 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 344,56 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 977,63 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do 18. 9. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 900 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 499 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 499 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se zamítá co do částky 9 170 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 827,14 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 431,70 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 382,52 Kč od 30. 11. 2019 do 18. 9. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 883,52 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10 382,52 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 8. 3. 2021 domáhá zaplacení částek 23 200 Kč a 13 669 Kč s příslušenstvím, specifikovaným výše ve výrocích rozsudku. V žalobě tvrdí následující: Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], uzavřeli dne 12. 11. 2016 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkem částku ve výši 26 100 Kč (15 000 Kč a 11 100 Kč) v 58 pravidelných týdenních splátkách po 450 Kč. [příjmení] 11 100 Kč představuje odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, úrok z úvěru ve výši 2 100 Kč a náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, za celou dobu smluvního vztahu uhradil pouze částku 2 900 Kč. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 postoupena na žalobkyni a žalovaný o tom byl informován dopisem ze dne 29. 11. 2019. Žalovanou částku 23 200 Kč tvoří jistina zápůjčky 15 000 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 924,15 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 275,85 Kč. Žalobkyně požaduje dále po žalovaném zaplacení úroků a úroků z prodlení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, přestože byl vyzván předžalobní upomínkou ze dne 3. 9. 2020.

2. Ohledně požadavku na zaplacení částky 13 669 Kč s příslušenstvím žalobkyně tvrdí, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], uzavřeli dne 16. 8. 2016 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkem částku ve výši 21 170 Kč (12 000 Kč a 9 170 Kč) v 58 pravidelných týdenních splátkách po 365 Kč. [příjmení] 9 170 Kč představuje odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč, úrok z úvěru ve výši 1 680 Kč, náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč a pojištění [anonymizována dvě slova] ve výši 290 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, za celou dobu smluvního vztahu uhradil celkem částku 7 501 Kč, z toho na jistinu byla započtena částka 1 617,48 Kč, na úrok částka 1 680 Kč, na poplatek za administrativní činnost 2 400 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso splátek 1 700,77 Kč a na poplatek za životní pojištění 102,75 Kč. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 postoupena na žalobkyni a žalovaný o tom byl informován dopisem ze dne 29. 11. 2019. Žalovanou částku 13 669 Kč tvoří jistina zápůjčky 10 382,52 Kč, poplatky za hotovostní inkaso splátek 3 099,23 Kč a poplatky za životní pojištění ve výši 187,25 Kč. Žalobkyně požaduje dále po žalovaném zaplacení úroků a úroků z prodlení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, přestože byl vyzván předžalobní upomínkou ze dne 3. 9. 2020.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena.

4. K projednání věci soud nařídil jednání. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, přestože mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby proběhlo v její nepřítomnosti. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], a žalovaný jako zákazník podepsali dne 12. 11. 2016 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný hotovost v uvedené výši převzal, což potvrdil podpisem smlouvy. Ve smlouvě je uvedeno, že zákazník se zavazuje vrátit žalobkyni jistinu 15 000 Kč a dále poplatek 11 100 Kč, který se skládá z úroku 2 100 Kč, z„ administrativní činnosti“ 3 000 Kč a z„ hotovostního inkasa splátek“ 6 000 Kč, tj. zavazuje se vrátit celkovou dlužnou částku 26 100 Kč. Ve smlouvě o zápůjčce je dále uvedeno, že její součástí jsou smluvní podmínky. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky v 58 splátkách po 450 Kč (prokázáno smlouvou o zápůjčce ze dne 12. 11. 2016). V čl. 8 smluvních podmínek je uvedeno, že pokud zákazník neuhradí včas splátku, má žalobkyně právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky (prokázáno smluvními podmínkami).

7. V čl. 1 smluvních podmínek, které jsou součástí smlouvy, je uvedeno, že výše výpůjční úrokové sazby činí 23,72 % ročně, a že výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy (prokázáno smluvními podmínkami smlouvy o zápůjčce). Žalovaný uhradil celkem 2 900 Kč.

8. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, který uvedl, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] jako mistr logistiky od [číslo] a jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 33 405 Kč. Dále uvedl, že platí nájem ve výši 6 000 Kč měsíčně, výdaje domácnosti činí 5 000 Kč, splátka úvěru 1 643 Kč a ostatní náklady 6 000 Kč. Použitelný příjem žalovaného byl ve výši 14 762 Kč (prokázáno kartou zákazníka ze dne 12. 11. 2016).

9. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným dne 29. 11. 2019 na žalobkyni, která tak byla k podání žaloby aktivně legitimována (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019). Dopisem ze dne 29. 11. 2019 byl žalovaný informován o tom, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 a podacím lístkem ze dne 13. 12. 2019). Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 3. 9. 2020 a podacím lístkem ze dne 4. 9. 2020).

10. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], a žalovaný jako zákazník dále podepsali dne 16. 8. 2016 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla částku ve výši 12 000 Kč. Žalovaný hotovost v uvedené výši převzal, což potvrdil podpisem smlouvy. Ve smlouvě je uvedeno, že zákazník se zavazuje vrátit žalobkyni jistinu 12 000 Kč a dále poplatek 9 170 Kč, který se skládá z úroku 1 680 Kč, z„ administrativní činnosti“ 2 400 Kč, z„ hotovostního inkasa splátek“ 4 800 Kč a pojištění [anonymizována dvě slova] ve výši 290 Kč, tj. zavazuje se vrátit celkovou dlužnou částku 21 170 Kč. Ve smlouvě o zápůjčce je dále uvedeno, že její součástí jsou smluvní podmínky. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky v 58 splátkách po 365 Kč (prokázáno smlouvou o zápůjčce ze dne 16. 8. 2016). V čl. 8 smluvních podmínek je uvedeno, že pokud zákazník neuhradí včas splátku, má žalobkyně právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky (prokázáno smluvními podmínkami smlouvy o zápůjčce).

11. V čl. 1 smlouvy o zápůjčce je uvedeno, že výše výpůjční úroková sazba činí 23,72 % ročně, a že výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy (prokázáno smluvními podmínkami smlouvy o zápůjčce). Žalovaný uhradil celkem pouze částku 7 501 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by uhradil více, než tvrdí žalobkyně.

12. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, který uvedl, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] jako mistr logistiky od [číslo] a jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 33 100 Kč. Dále uvedl, že měsíčně platí nájem ve výši 6 000 Kč, výdaje domácnosti činí 6 000 Kč, splátky úvěru 10 000 Kč a spoření/pojištění 350 Kč. Použitelný příjem žalovaného byl ve výši 10 750 Kč (prokázáno kartou zákazníka ze dne 16. 8. 2016).

13. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným dne 29. 11. 2019 na žalobkyni, která tak byla k podání žaloby aktivně legitimována (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019). Dopisem ze dne 29. 11. 2019 byl žalovaný informován o tom, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 a podacím lístkem ze dne 13. 12. 2019). Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 3. 9. 2020 a podacím lístkem ze dne 4. 9. 2020). Zbývající dlužnou částku žalovaný neuhradil.

14. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků jako smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZsÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 ZsÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle rozsudku SD EU ve věci [anonymizováno] C [číslo]:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 18. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Podle § 1968 o.z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

22. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Podle § 1881 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Vzhledem k postoupení pohledávky je žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby.

24. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Ustanovení § 86 a § 87 ZsÚ pak optikou rozsudku SD EU ve věci [anonymizováno] C -679/18 sankcionuje neschopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019 sp. zn. 27 Co 221/2019), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

25. Stejně tak v rozhodnutí Ústavní soud ČR pod sp. zn. III ÚS 4129/18 judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, …. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 26. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

27. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).

28. S ohledem na shora uvedené bylo k posouzení oprávněnosti nároku na vrácení poskytnutého úvěru včetně příslušenství zapotřebí posoudit platnost smlouvy o úvěru i z hlediska toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného náležitým způsobem. Bylo na právní předchůdkyni žalobkyně, aby splnění této povinnosti tvrdila a prokázala. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného nesplnila. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalovaného vyžádala informace o jeho příjmu, nicméně podstatné výdaje žalovaného nebyly blíže zjišťovány a ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Z úřední činnosti soudu je známo, že žalovaný má dvě vyživovací povinnosti k nezletilým dcerám [jméno] a [jméno] v celkové výši 12 000 Kč měsíčně. Počet a rozsah vyživovacích povinností žalovaného však právní předchůdkyně žalobkyně nezjišťovala (ani dotazem u žalovaného).

29. Shora uvedené smlouvy o úvěru jsou tak s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatné. Právní předchůdkyně žalobkyně však poskytla žalovanému peněžní prostředky, které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 12 100 Kč (vyplacená jistina ve výši 15 000 Kč mínus částka 2 900 Kč zaplacená žalovaným) a částky 4 499 Kč (vyplacená jistina ve výši 12 000 Kč mínus částka 7 501 Kč zaplacená žalovaným), žalobkyni také vrátit, co do této částky bylo žalobě vyhověno. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z částky, o niž se bezdůvodně obohatil, úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 19. 9. 2020.

30. Lhůtu k plnění soud určil podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. Žalovaný v řízení netvrdil nic ohledně toho, jaké jsou jeho možnosti ohledně vrácení jistiny úvěru, soudu proto nezbylo, než stanovit standardní třídenní lhůtu k plnění.

31. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovanému, který byl v řízení převážně úspěšný, žádné účelně vynaložené náklady nevznikly, proto nemá právo na jejich náhradu.