14 C 80/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Starou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , obec a číslo - část obce zastoupené JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D., advokátem sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného , obec t.č. Věznice Jiřice, ulice cesta 444, PSČ obec o zaplacení 26 340,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 13. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 11 340,80 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 863,75 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 513,33 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 000 Kč od 21. 1. 2020 do 12. 2. 2021, úroku ve výši 29 % ročně z částky 15 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 351 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 30. 3. 2021 domáhá zaplacení částky 26 340,80 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 863,75 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 513,33 Kč, smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky 15 000 Kč ode dne 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 000 Kč ode dne 21. 1. 2020 do zaplacení. V žalobě tvrdí následující: Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřeli dne 2. 5. 2018 smlouvu o zápůjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli celkem částku ve výši 28 125 Kč (15 000 Kč a 13 125 Kč) v 60 pravidelných týdenních splátkách po 469 Kč, s tím, že poslední splátka byla stanovena na 26. 6. 2019. [příjmení] 13 125 Kč představuje součet kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 683 Kč, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 6 020 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 422 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, za celou dobu smluvního vztahu neuhradil ničeho. Žalovanou částku 26 340,80 Kč tvoří jistina zápůjčky 15 000 Kč a dlužný poplatek 11 340,80 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, uzavřené mezi původní věřitelkou [právnická osoba] a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne 28. 1. 2021, ničeho však neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena do vlastních rukou.

3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu: 5. [právnická osoba] a žalovaný podepsali dne 2. 5. 2018 smlouvu o zápůjčce, na základě které společnost [právnická osoba] žalovanému poskytla částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný hotovost v uvedené výši převzal, což potvrdil podpisem smlouvy. Ve smlouvě je uvedeno, že zákazník se zavazuje vrátit věřitelce jistinu 15 000 Kč a dále poplatek 13 125 Kč, který se skládá z úroku 2 683 Kč, z„ administrativní činnosti“ a odměny za zpracování a doručení ve výši 6 020 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 422 Kč, tj. zavazuje se vrátit celkovou dlužnou částku 28 125 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku včetně poplatku v 60 týdenních splátkách po 469 Kč, přičemž poslední splátka ve výši 454 Kč byla stanovena na 26. 6. 2019. Ve smlouvě o zápůjčce je dále uvedeno, že její součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, uvedené na zadní straně (prokázáno smlouvou o zápůjčce ze dne 2. 5. 2018). V čl. 9 smluvních podmínek je uvedeno, že pokud zákazník neuhradí včas splátku, má společnost [právnická osoba] právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Ve smlouvě o zápůjčce je uvedeno, že výše výpůjční úrokové sazby činí 29,00 % ročně, a že výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy (prokázáno smluvními podmínkami smlouvy o zápůjčce a smlouvou o zápůjčce).

6. Dopisem ze dne 20. 1. 2020 společnost [právnická osoba] žalovanému oznámila, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 a podacím lístkem ze dne 14. 2. 2020). Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou k plnění ze dne 28. 1. 2021 a podacím lístkem ze dne 29. 1. 2021), neuhradil však nic (žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by na dluh hradil).

7. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, který uvedl, že je zaměstnán jako operátor výroby u společnosti [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem ve výši 9 889 Kč, další příjmyuvedl ve výši 6 000 Kč. Dále uvedl, že odhadované měsíční výdaje činí 3 000 Kč. Žalovaný doložil pracovní smlouvu a 3 výplatní pásky za měsíce únor, březen a duben 2018. Žalovanému tak zůstal použitelný příjem ve výši 12 889 Kč (viz karta zákazníka ze dne 2. 5. 2018).

8. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků jako smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZsÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 ZsÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle rozsudku SD EU ve věci [anonymizováno] C -679/18:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. Podle § 1968 o.z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 1881 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Vzhledem k postoupení pohledávky je žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby.

18. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Ustanovení § 86 a § 87 ZsÚ pak optikou rozsudku SD EU ve věci OPR-Finance C [číslo] sankcionuje neschopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019 sp. zn. 27 Co 221/2019), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

19. Stejně tak v rozhodnutí Ústavní soud ČR pod sp. zn. III ÚS 4129/18 judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, …. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 20. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

21. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).

22. S ohledem na shora uvedené bylo k posouzení oprávněnosti nároku na vrácení poskytnutého úvěru včetně příslušenství zapotřebí posoudit platnost smlouvy o úvěru i z hlediska toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované náležitým způsobem. Bylo na právní předchůdkyni žalobkyně, aby splnění této povinnosti tvrdila a prokázala. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného nesplnila. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalovaného vyžádala informace o jeho příjmu, nicméně podstatné výdaje žalovaného nebyly blíže zjišťovány a ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Obezřetnost žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k údajům v kartě zákazníka, ve které žalovaný uvedl měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč, což je částka naprosto nedostatečná na životní náklady (jídlo, nájem, energie, ošacení, volnočasové aktivity). Žalovaný uvedl další příjem ve výši 6 000 Kč měsíčně, který však nespecifikoval ani nedoložil.

23. Shora uvedená smlouva o úvěru je tak s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Právní předchůdkyně žalobkyně však poskytla žalovanému peněžní prostředky, které ji žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 15 000 Kč (vyplacená jistina), žalobkyni také vrátit, co do této částky bylo žalobě vyhověno. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z částky, o niž se bezdůvodně obohatil, úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 13. 2. 2021.

24. Lhůtu k plnění soud určil dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 160 odst. 1 o. s. ř.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 15 000 Kč, tedy z 57 %. Žalovaný byl úspěšný co do částky 11 340,80 Kč, tedy z 43 %. Žalobkyni proto náleží náhrada 14 % (57 % - 43 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 054 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle § 11 odst. 1 a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“) za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní upomínka) náleží odměna ve výši 300 Kč, dále odměna advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 13 odst. 3 ve znění § 14b odst. 5 AT) a náhrada za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč. Žalobkyně má tedy právo na úhradu 14 % z částky 2 506 Kč, tj. po zaokrouhlení na částku 351 Kč.