14 C 94/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Starou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , obec – část obce zastoupené Mgr. jméno příjmení , advokátem sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného , obec o zaplacení 372 681,49 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 86 210 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 86 210 Kč od 4. 6. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 286 471,49 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 73 969,57 Kč od 4. 6. 2021 do zaplacení, smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 129 176 Kč od 4. 6. 2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podaným návrhem domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] která měla být uzavřená mezi účastníky elektronicky dne 3. 3. 2020. Žalobkyně tvrdí následující: Na základě smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 110 000 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců, přičemž žalovaný měl žalobkyni zaplatit v 72 měsíčních splátkách po 2 830 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce celkem částku ve výši 203 727 Kč (z toho jistina 110 000 Kč a úroky 93 727 Kč). Zápůjční úroková sazba činila 23 % ročně, RPSN pak 36,21 % ročně. Smluvní strany si na výslovnou žádost žalovaného sjednaly doplňkové služby, a to doplňkovou inkasní službu (jejíž podmínky byly upraveny samostatnou smlouvou, která byla součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru) a doplňkovou službu„ [anonymizováno]“ (jejíž podmínky byly upraveny samostatnou smlouvou, která byla součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru). Za inkasní službu se žalovaný zavázal hradit částku 453 Kč měsíčně splatnou spolu s měsíční splátkou spotřebitelského úvěru a za výkon doplňkové služby [anonymizováno] pak částku 1 475 Kč měsíčně splatnou spolu s měsíční splátkou spotřebitelského úvěru. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 3. 2021. Pro porušení smluvních povinností žalovaným zaslala žalobkyně žalovanému první písemnou upomínku ze dne 20. 3. 2021, za což si účtuje poplatek 300 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný ničeho neuhradil, zaslala mu žalobkyně druhou písemnou upomínku ze dne 5. 4. 2021 s upozorněním na zesplatnění úvěru při neuhrazení dlužných splátek, za tuto upomínku si žalobkyně účtuje poplatek 500 Kč. Žalovaný na upomínky žalobkyně nereagoval, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila a požadovala na žalovaném uhrazení částky celkem ve výši 372 893,69 Kč sestávající z jistiny úvěru ve výši 110 000 Kč, úroků ve výši 83 326,71 Kč, poplatku za inkasní službu ve výši 30 351 Kč (67 splátek po 453 Kč), poplatku za doplňkovou službu [anonymizováno] ve výši 98 825 Kč (67 splátek po 1 475 Kč), nákladů na upomínky ve výši 800 Kč, smluvní pokuty za prodlení úvěru ve výši 193,31 Kč, smluvních úroků za prodlení inkasní služby ve výši 18,57 Kč a smluvní pokuty ve výši 53 126,52 Kč. Požadované příslušenství pohledávky tvoří dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné částky ve výši 160 179,57 Kč od 4. 6. 2021 do zaplacení a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 129 176 Kč od 4. 6. 2021 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 21. 4. 2021. Před uzavřením smlouvy žalobkyně podle svého tvrzení posuzovala úvěruschopnost žalovaného tím způsobem, že porovnala příjmy a výdaje žalovaného a způsob plnění jeho dosavadních závazků. Pro tyto účely si od žalovaného vyžádala podepsaný dotazník, kopii OP, doklad o příjmech (výpis z účtu a doklad o zaměstnavateli), dále žalobkyně vzala v úvahu výpis z insolvenčního rejstříku, z centrální evidence exekucí a výpis z databáze neplatných dokladů. Žalobkyně vyšla z toho, že žalovaný má příjmy ze závislé činnosti ve výši 37 843 Kč, náklady na spotřebitele 6 800 Kč, náklady na děti 2 000 Kč, náklady na manželku 1 200 Kč. Dále žalovaný uvedl, že má několik půjček se splátkami celkem 12 583 Kč měsíčně, dále hradí hypotéku ve výši 8 868 Kč měsíčně. Žalobkyně tedy vycházela z příjmu žalovaného ve výši 37 843 Kč měsíčně a výdajů celkem ve výši 31 451 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena na adresu trvalého pobytu.

3. K projednání věci soud nařídil jednání. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, přestože mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby proběhlo v její nepřítomnosti. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

5. Žalobkyně je nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů (výpis ze seznamu vedeného ČNB). Žalobkyně zaslala žalovanému e-mailem na adresu [email] na základě jejich domluvy návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] se kterým žalovaný prostřednictvím e-mailu dne 3. 3. 2020 bez výjimek souhlasil. Žalobkyně se zavázala žalovanému vyplatit úvěr ve výši 110 000 Kč. Podle čl. 4 smlouvy měl být úvěr čerpán následujícím způsobem: vyplacením částky 69 360 Kč ve prospěch žalobkyně za účelem úhrady předchozího závazku, 22 140 Kč na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] a započtením částky 18 500 Kč na náklady žalobkyně specifikované v čl. 4 smlouvy (konkrétně se jedná o náklady 360 Kč na zaslání smlouvy, 60 Kč na lustrum žalovaného v centrální evidenci exekucí, 30 Kč na lustrum v insolvenčním rejstříku, 70 Kč na lustrum v registru odcizených dokladů, 50 Kč na lustrum v registrech spojených s AML, 80 Kč na lustrum v nebankovním sektoru, 4 400 Kč na odměnu za sjednání smlouvy vázaného zástupce a 17 770 Kč na ostatní administrativní náklady). Ve smlouvě je uvedeno (čl. 5 smlouvy), že žalobkyně vyzve žalovaného před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení žalovaného splatným, k úhradě dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů, dále žalobkyně zašle žalovanému první písemnou upomínku zpoplatněnou částkou 300 Kč a poskytne mu lhůtu k plnění 5 kalendářních dnů od doručení upomínky, nezaplatí-li žalovaný dlužnou částku, zašle žalobkyně žalovanému druhou upomínku zpoplatněnou částkou 500 Kč; nedojde-li ani poté k úhradě celé dlužné částky, je žalobkyně dle čl. 5 smlouvy oprávněna úvěr zesplatnit a požadovat dle čl. 5 smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout 50 % zůstatku jistiny. V čl. VII. smlouvy je uvedeno, že si smluvní strany sjednaly doplňkovou inkasní službu, jejíž podmínky jsou upraveny v samostatné smlouvě, a doplňkovou službu„ [anonymizováno]“, jejíž podmínky jsou rovněž upraveny v samostatné smlouvě. Žalovaný se zavázal splatit jistinu úvěru spolu s úroky v 72 měsíčních splátkách po 2 830 Kč (čl. 5 smlouvy), úrok z úvěru činil 23 % ročně při sazbě RPSN 36,21 % ročně (čl. 4 a 4.6. smlouvy). Kapitalizovaný úrok z úvěru činil dle čl. 4 smlouvy částku 93 727 Kč (prokázáno smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru). Žalovaný zaslal žalobkyni na její bankovní účet verifikační platbu ve výši 10 Kč (detail transakce z 6. 3. 2020). Žalovaný poskytl žalobkyni kopii svého občanského průkazu (kopie průkazů), který nebyl evidován jako ztracený (výpis z evidence neplatných dokladů). Žalobkyně si ověřila, že proti žalovanému není vedena exekuce (výpis z evidence exekucí), ani insolvenční řízení (výpis z insolvenčního rejstříku). Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně posoudila též dle znaleckého posudku o posouzení podmínek žalobkyně při poskytování spotřebitelských úvěrů, srovnáním poskytovatelů půjček organizace Člověk v tísni, auditní zprávou produktu spotřebitelský úvěr, vyjádřením ČNB (znalecký posudek o posouzení podmínek žalobkyně při poskytování spotřebitelských úvěrů, srovnání poskytovatelů půjček organizace Člověk v tísni, auditní zpráva produktu spotřebitelský úvěr, vyjádření ČNB). Dále žalovaný zaslal žalobkyni výpis ze svého bankovního účtu za měsíc leden 2020, podle kterého byly příjmy žalovaného 114 953,36 Kč, výdaje žalovaného za daný měsíc 115 664,86 Kč, konečný zůstatek na účtu na konci měsíce 12,89 Kč (výpis z účtu žalovaného u [právnická osoba]). Dále žalovaný poskytl žalobkyni výplatní pásku od společnosti [právnická osoba] (výplatní páska) a výpis z katastru nemovitostí osvědčující vlastnictví domu [adresa] v obci [obec], na němž vázne zástavní smluvní právo (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí). Žalovaný požádal o zřízení nepovinné doplňkové inkasní služby, cílem inkasní služby bylo zajištění plnění závazků žalovaného vůči žalobkyni. Za výkon inkasní služby se žalovaný zavázal hradit žalobkyni poplatek 453 Kč měsíčně společně s měsíční splátkou spotřebitelského úvěru, poplatek sestával z nákladů žalobkyně na zřízení inkasní služby, nákladů na zajištění inkasování plateb a bankovních poplatků. Žalovaný se zavázal si ve lhůtě 10 dnů od nabytí účinnosti inkasní smlouvy zřídit inkaso k účtu na částku 1 000 Kč (smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru). Žalovaný zadal u svého bankovního účtu souhlas s inkasem 1 000 Kč ve prospěch účtu žalobkyně (souhlas s inkasem). Žalovaný dále požádal o zřízení nepovinné doplňkové služby [anonymizováno], cílem doplňkové služby bylo zajištění plnění závazků žalovaného vůči žalobkyni s minimálním zatížením a eliminací rizik žalovaného v případě nenadálých životních a finančních situací. Za výkon doplňkové služby se žalovaný zavázal hradit žalobkyni poplatek 1 475 Kč měsíčně společně s měsíční splátkou spotřebitelského úvěru. Doplňková služba zahrnovala možnost využití tří služeb, a to možnost odkladu 3 splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc, možnost přerušení splácení na dobu až 9 měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace nebo dále možnost přerušení splácení na dobu až 9 měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání (příloha [číslo] ke smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 3. 3. 2020). Dne 4. 3. 2020 zadala žalobkyně pokyn k bezhotovostní platbě 69 360 Kč na účet žalobkyně č. [bankovní účet] u [právnická osoba] za účelem úhrady předchozího závazku (detail pohybu – platba převodem uvnitř banky ze dne 4. 3. 2020, potvrzení o vyplacení úvěru a opakovaná platební instrukce ze dne 4. 3. 2020, potvrzení o úhradě dluhu ze dne 4. 3. 2020). Dne 4. 3. 2020 dále zadala žalobkyně pokyn k bezhotovostní platbě ve výši 22 140 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet] u [právnická osoba] (detail pohybu – bezhotovostní platba ze dne 4. 3. 2020). Žalovaný nehradil splátky úvěru v dohodnutých termínech splatnosti (žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by splátky úvěru hradil ve sjednaných termínech). Žalobkyně zaslala žalovanému upomínku datovanou dne 20. 3. 2021 s ohledem na jeho prodlení s uhrazením měsíční splátky ve výši 4 758 Kč splatné dne 15. 3. 2021 a vyúčtovala mu poplatek za upomínku ve výši 300 Kč (upomínka [číslo] ze dne 20. 3. 2021 včetně podacího lístku ze dne 22. 3. 2021). Žalobkyně zaslala žalovanému upomínku datovanou dne 5. 4. 2021 s ohledem na jeho prodlení s uhrazením měsíční splátky ve výši 4 758 Kč splatné dne 15. 3. 2021 a vyúčtovala mu poplatek za upomínku ve výši 500 Kč (upomínka [číslo] ze dne 5. 4. 2021 včetně podacího lístku ze dne 5. 4. 2021). Zástupce žalobkyně svým dopisem ze dne 21. 4. 2021 v důsledku prodlení žalovaného s hrazením jeho závazků plynoucích z úvěrové smlouvy zesplatnil nesplacenou jistinu úvěru, celková dlužná částka byla vyčíslena na 372 893,69 Kč a vyzval žalovaného k jejímu zaplacení ve lhůtě 14 dnů od data vystavení dopisu (zesplatnění úvěru – možnosti alternativního řešení ze dne 21. 4. 2021, zesplatnění úvěru, poslední předžalobní upomínka s oznámením o převzetí právního zastoupení ze dne 21. 4. 2021). Žalovaný neuhradil ničeho.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel dne 3. 3. 2020 se žalobkyní prostřednictvím e-mailu úvěrovou smlouvu [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 110 000 Kč. Před uzavřením smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru si žalobkyně vyžádala od žalovaného mj. výpis z účtu žalovaného za měsíc leden 2020, podle kterého byly příjmy žalovaného 114 953,36 Kč, výdaje žalovaného za daný měsíc 115 664,86 Kč, konečný zůstatek na účtu na konci měsíce činil 12,89 Kč. <b>7. Soud věc posoudil zejména podle následujících ustanovení:</b> 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „zákon č. 257/2016“, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 zákona [číslo] poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 ods.t 1 zákona č. 257/2016, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. <b>13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:</b> 14. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.) prostřednictvím elektronických prostředků (§ 561 odst. 1 o. z., § 7 zákona č. 297/2016 Sb. a § 562 odst. 1 o. z.). Soud se však zabýval otázkou, zda byla smlouva uzavřena platně, s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet (§ 86 a § 87 zákona č. 257/2016). Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy.

15. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci [anonymizováno] [právnická osoba] proti [anonymizováno], C -679-18, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

16. Ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie - tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

17. Žalobkyně tvrdí, že posoudila úvěruschopnost žalovaného podle údajů z dotazníku o posouzení bonity žalovaného. Podle něj měl žalovaný měsíčně příjmy 37 843 Kč, výdaje celkem 31 451 Kč (a to včetně splátek úvěru),„ měsíční zůstatek“ tedy činí 6 392 Kč. Žalobkyně dále tvrdí, že údaje, které žalovaný uvedl v dotazníku, žalobkyně ověřila podle žalovaným předložených dokladů – OP, pracovní smlouva a výpisu z účtu. Toto ověření však podle soudu nebylo dostatečné, neboť údaje, které žalovaný uvedl v dotazníku, vůbec neodpovídají údajům, které plynou z výpisu z účtu. Žalobkyně ani neověřovala skutečné náklady žalovaného na bydlení, když uváděné náklady jsou poměrně nízké. <b>18. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebylo ze strany žalobkyně dostatečné.</b> 19. Pro úplnost soud dodává, že za dostatečné není možné považovat pouhé tvrzené prověření žalovaného v rejstřících CEE a ISIR a dalších, které samo o sobě nikterak neprověřuje příjmy a výdaje žalovaného. Bez skutečného posouzení výdajů žalovaného (které neproběhlo – viz výše) tedy postačující není.

20. Žalobkyně se úvěruschopností žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně nezabývala (§ 86 a § 87 zákona č. 257/2016), soud proto uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou.

21. Vzhledem k uvedenému soud rozhodl, že žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu ve výši 86 210 Kč po odečtení úhrady provedené žalovaným v celkové výši 23 790 Kč (110 000 Kč – 23 790 Kč). Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z částky, o niž se bezdůvodně obohatil, úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 4. 6. 2021.

22. Lhůtu k plnění soud určil podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. Žalovaný v řízení netvrdil nic ohledně toho, jaké jsou jeho možnosti, soudu proto nezbylo, než stanovit standardní třídenní lhůtu k plnění.

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovanému, který byl v řízení převážně úspěšný (při zohlednění příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku), žádné účelně vynaložené náklady nevznikly, proto nemá právo na jejich náhradu.