15 C 12/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 114 353,95 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 114 353,95 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 98 858,34 Kč od 25. 9. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 176,80 Kč od 25. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 22 906,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Návrhem podaným k soudu dne 20. 10. 2020 se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil částku uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru s pojištěním schopnosti splácet [anonymizováno] půjčka (dále jen„ smlouva o úvěru“) ze dne 15. 8. 2019, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému poté, co prověřila schopnost žalovaného případně poskytnutý úvěr splatit, úvěr ve výši 100 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné produktové podmínky. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky v 96 měsíčních splátkách ve výši 2 421,54 Kč, skládající se z platby na jistinu a úrok ve výši 2 202,54 Kč, a dále platby na pojištění ve výši 219 Kč, a to vždy k 16. dni v měsíci, počínaje dnem 16. 9. 2019. Úroková sazba byla sjednána ve výši 21,70 % p. a.. Poněvadž žalovaný ani po opakovaných výzvách žalobkyně dlužnou částku nezaplatil, prohlásila žalobkyně v souladu se smlouvou dluh ke dni 20. 4. 2020 za splatný a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámila. Ke dni zesplatnění sestávala dlužná částka 114 353,95 Kč z neuhrazené jistiny ve výši 98 858,34 Kč, ze smluvního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění ve výši 9 176,80 Kč, z úroku z prodlení počítaného z částky dlužné jistiny a kapitalizovaného ke dni 24. 9. 2020 ve výši 2 716,56 Kč, z úroku z prodlení počítaného z částky dlužného obchodního úroku a kapitalizovaného ke dni 24. 9. 2020 ve výši 407,25 Kč, z pojistného ve výši 1 095 Kč a z administrativních poplatků v celkové výši 2 100 Kč. Žalovaný byl žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky výzvou k plnění před podáním žaloby, přesto však dlužnou částku neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, proti žalobě proto ničeho nenamítal. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Ze smlouvy o úvěru, z všeobecných produktových podmínek, z vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro [anonymizováno] půjčku a z výpisu z běžného účtu, má soud za prokázané, že žalobkyně jakožto úvěrující banka uzavřela dne 15. 8. 2019 s žalovaným jako úvěrovaným klientem Smlouvu o spotřebitelském úvěru s pojištěním schopnosti splácet [anonymizováno] půjčka, na jejímž základě se úvěrující banka zavázala poskytnout úvěrovanému klientovi úvěr a úvěrovaný klient se zavázal poskytnutý úvěr splatit a zaplatit úroky z úvěru a další ceny. Dále má soud za prokázané, že podle článku II. bod 1. byl úvěrovanému klientovi poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, který byl klientovi převeden dne 15. 8. 2019 na jeho běžný účet č. [bankovní účet]. Dále soud zjistil, že podle článku II. bod 4. mimo jiné bylo dohodnuto, že úvěr a úroky z úvěru bude úvěrovaný klient splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2 421,54 Kč, vždy k 16. dni v měsíci, poslední měsíční splátka ve výši 2 533,41 Kč, že podle článku II. bod 5. mezi úvěrující bankou a úvěrovaným klientem byla dohodnuta pevná úroková sazba ve výši 21,70 % ročně, že podle článku III. bod 6. mimo jiné bylo dohodnuto, že v případě prodlení klienta s úhradou dluhu je banka oprávněna zejména úročit dlužnou částku úrokem z prodlení až do výše stanovené právním předpisem, dále je banka oprávněna požadovat poplatky a jiné platby související s prodlením, ukončit smluvní vztah s klientem, prohlásit svým rozhodnutím dluh klienta za ihned splatný, pozastavit poskytování bankovních produktů a služeb klientovi a vymáhat splatný dluh vůči klientovi.

4. Z předžalobní upomínky ze dne 1. 10. 2020 a z podacího lístku ze dne 2. 10. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl řádně vyzván k úhradě jeho dluhu před podáním žaloby.

5. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 22. 4. 2020 a z podacího lístku ze dne 23. 4. 2020 soud zjistil, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek, se celý poskytnutý úvěr ode dne 20. 4. 2020 stává splatným, a že ke dni 22. 4. 2020 úvěrovaný klient dluží celkovou částku 111 424,54 Kč.

6. Přípisem zdejšího soudu ze dne 8. 1. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu prokázala, zda a jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně dopisem ze dne 22. 1. 2021 svá tvrzení o tom, že zkoumala úvěrushopnost žalovaného doplnila tak, že vycházela z prohlášení žalovaného, že má měsíční příjem 24 367 Kč, což doložil potvrzením o výši příjmu s tím, že celkový příjem domácnosti činí 65 000 Kč.

7. Ze shora provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: dne 15. 8. 2019 žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet peněžní prostředky v částce 100 000 Kč. Žalovaný měl tuto částku vrátit žalobkyni spolu se smluvním úrokem ve výši 21,70 % p. a. a souvisejícími poplatky pravidelnými měsíčními splátkami po 2 421,54 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek bylo mezi stranami smlouvy dohodnuto právo žalobkyně na zesplatnění celého úvěru. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný si svůj závazek řádně a včas neplnil, jelikož na úhradu svého dluhu neuhradil ničeho. Žalobkyně proto celý poskytnutý úvěr prohlásila dne 22. 4. 2020 za splatný a tuto skutečnost žalovanému písemně oznámila. Žalovaný na úhradu jeho dluhu nezaplatil ničeho ani poté, co k tomu byl právním zástupcem žalobkyně vyzván.

8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2002 odst. 1 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.

11. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně má vůči žalovanému splatnou pohledávku ve výši odpovídající nárokované částce. Mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena dne 15. 8. 2019 v souladu s § 2395 o. z. smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn čerpat. Za poskytnuté peněžní prostředky se žalovaný zavázal platit úrok ve výši 21,70 % p.a. a také související poplatky. Žalovaný se zavázal hradit poskytnutý úvěr formou pravidelných splátek ve výši 2 421,54 Kč měsíčně vždy do 16. dne v měsíci. Žalovaný úvěr čerpal, avšak nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se s hrazením splátek do prodlení. Jelikož žalovaný nereagoval na žalobkyninu výzvu k zaplacení již splatných splátek úvěru, využila svého práva a prohlásila dne 22. 10. 2020 celý úvěr za okamžitě splatný, a to ke dni 20. 4. 2020. Jistina byla i nadále úročena úrokem z úvěru ve výši 21,70 % ročně a zároveň úrokem z prodlení v zákonné výši. Dlužná částka nebyla uhrazena ani poté, co žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na pohledávku cokoli zaplatil, ve sporu zůstal zcela pasivní, a proto soud vycházel z tvrzení žalobkyně o nezaplacení dlužné částky. Ke dni podání žaloby tak dlužná částka činí 114 353,95 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 98 858,34 Kč od 25. 9. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 176,80 Kč od 25. 9. 2020 do zaplacení.

14. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařila prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení uplatněného v souladu s § 1970 o. z. ve výši vyplývající z vládního nařízení č. 351/2013 Sb.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22 906,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 575 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 114 353,95 Kč sestávající z částky 5 700 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 2 850 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 150 Kč ve výši 3 181,50 Kč.

16. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku.