15 C 121/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno a.s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , LL.M. sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 52 637,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 48 194 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 48 194 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 4 443,40 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 078,72 Kč, s úrokem ve výši 15,00 % ročně z částky 49 487,61 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 812,05 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 4 443,40 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 12 935,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne 30. 1. 2024 a doplněným podáním ze dne 9. 5. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 52 637,40 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 812,05 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 078,72 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 52 637,40 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 49 487,61 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení. V tomto návrhu uvedla, že žalobkyně uzavřela dne 22. 3. 2023 s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , dále jen „smlouva“, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 49 990 Kč, který byl oprávněn čerpat prostřednictvím kreditní karty. Celkem žalovaný čerpal částku ve výši 50 612 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr žalobkyni splácet v pravidelných měsíčních splátkách, přičemž výše splátky byla stanovena jako 4 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Splatnost splátek byla stanovena vždy na 20. den v kalendářním měsíci. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. V každé splátce byly zahrnuty sjednané úroky, část čerpaného úvěru a pravidelné poplatky. Celkem žalovaný uhradil částku 2 418 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, žalobkyně proto celý dluh v souladu s úvěrovými podmínkami ke dni 23. 10. 2023 zesplatnila a současně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu. Po zesplatnění žalovaný neuhradil žalobkyni žádnou splátku a zůstal žalobkyni dlužen celkovou částku ve výši 52 637,40 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 49 487,61 Kč, poplatků ve výši 156 Kč, poplatků za pojištění ve výši 393,79 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 2 000 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném též zaplacení sjednaného úroku 26,28 % ročně kapitalizovaného za období od 24. 10. 2023 do 29. 1. 2024 z částky 49 487,61 Kč ve výši 5 078,72 Kč a dále od 30. 1. 2024 z dlužné jistiny do zaplacení a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného za období od 7. 11. 2023 do 29. 1. 2024 částkou 1 812,05 Kč a dále od 30. 1. 2024 do zaplacení z dlužné jistiny, případných poplatků a smluvních pokut. Před podáním žaloby byl žalovaný zástupcem žalobkyně písemně vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou k plnění, přesto však nebyla dlužná částka uhrazena.

2. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy na základě posouzení jeho příjmové a výdajové stránky, na základě posouzení klientských informací o proměnných jako je např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí a způsob bydlení, a prostřednictvím nahlížení do externích úvěrových registrů.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, přestože mu byla žaloba řádně doručena dne 10. 5. 2024 v souladu s § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, a dne 15. 5. 2024 vhozena do domovní schránky na adrese trvalého pobytu žalovaného.

4. Podle § 115a o. s. ř. není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný se k tomuto procesnímu postupu nevyjádřil, ačkoli mu výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání.

5. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 22. 3. 2023 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovanému poskytla bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 49 990 Kč, který byl žalovaný oprávněn opakovaně čerpat. Žalovaný se smlouvou zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 % z výše sjednaného úvěrového rámce se splatností každého 20. dne v měsíci. Součástí splátek byla úhrada úroku ve výši 26,28 % ročně. Žalovaný si dále ve smlouvě s žalobkyní sjednal pojištění schopnosti splácet „balíček pojištění MAX+“, za které se zavázal žalobkyni platit poplatek za ve výši 8,9 % z minimální splátky úvěru bez úhrady za pojištění. Žalovaný při uzavírání smlouvy žalobkyni uvedl, že je svobodný, žije v podnájmu, má učňovské vzdělání. Žalovaný byl zaměstnancem společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , s čistým měsíčním příjmem ve výši 35 000 Kč. Žalovaný neměl žádnou vyživovací povinnost. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky, které upravovaly práva a povinnosti účastníků smluvního vztahu neupravené smlouvou (prokázáno smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, a úvěrovými podmínkami žalobkyně platnými od 2. 5. 2022). Žalobkyně při ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy vycházela z údajů uvedených žalovaným ve smlouvě, z žalovaným uvedené výše výdajů domácnosti 10 000 Kč a výše příjmu ostatních členů domácnosti 0 Kč. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech NRKI, CEE a SOLUS, přičemž dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem – nenalezen žádný závazek po splatnosti, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem – pozitivní vyhodnocení, a dotaz do registru CEE byl proveden s výsledkem – v registru nenalezen (prokázáno potvrzením o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik ze dne 29. 1. 2024 a úvěrovou zprávou). Žalovaný čerpal částku 50 612 Kč, celková částka k uhrazení včetně úroků, poplatku za vedení účtu, nákladů na vymáhání, poplatku za pojištění a smluvních pokut činila 61 946,17 Kč. Žalovaný na tuto částku uhradil částku v celkové výši 2 418 Kč, přičemž na jistinu byla započtena částka 1 124,39 Kč. Žalovaný své závazky neplnil řádně a včas, proto žalobkyně dluh ve výši 54 385,26 Kč ke dni 23. 10. 2023 zesplatnila a žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky do 14 dnů od sepsání výzvy. Po zesplatnění neuhradil žalovaný žádnou splátku (prokázáno výpisem čerpání, splátek a úhrad, výzvou ke splacení celého úvěru ze dne 23. 10. 2023 a podacím archem ze dne 24. 10. 2023). Zástupce žalobkyně proto žalovanému zaslal předžalobní upomínku a vyzval ho k úhradě dlužné částky ve výši 55 052,42 Kč nejpozději do 16. 11. 2023 (prokázáno předžalobní výzvou k plnění ze dne 9. 11. 2023 a podacím lístkem ze dne 10. 11. 2023). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě této výzvy.

6. Z posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, jaké má žalobkyně nastavené postupy k posouzení úvěruschopnosti jejích klientů (prokázáno posouzením úvěruschopnosti klienta).

7. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně doložila svou procesní subjektivitu (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku).

8. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

9. V posuzované věci bylo pouze prokázáno, že žalovaný při uzavírání předmětné smlouvy uvedl informace o své příjmové stránce, výdajích domácnosti a bydlení. K tomu je třeba uvést, že pouhé doplnění čísel do formuláře (smlouvy, potvrzení o provedení ověření bonity klienta) bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 22 Co 23/2021-149). Poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 86 odst. 1 ZoSÚ, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Pouhé prohlášení žalovaného o tom, že je schopen předmětný úvěr splatit, je proto pro řádné zjištění a posouzení jeho majetkových poměrů zcela nedostačující. Navíc žalobkyně zkoumala pouze příjmovou stránku žalovaného a výdaje domácnosti, výdaje žalovaného nikterak nezkoumala ani nezjišťovala. Pokud žalobkyně zkoumala jen příjmovou stránku a výdaje domácnosti, které ale neověřovala oproti žádným dokumentům, a nezabývala se výdajovou stránkou žalovaného, nemohla získat správnou představu o tom, zda žalovaný bude schopen úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZoSÚ. Je logické, že u žalovaného mohla nastat situace, kdy sice příjmová stránka odpovídala údajům uvedeným ve smlouvě, ale jeho výdaje byly vyšší než uvedené příjmy. V takovémto případě by jistě žalobkyně úvěr neposkytla. Pokud žalobkyně výdaje žalovaného nezkoumala, nemohla zjistit, zda vůbec bude úvěr moci poskytnout.

10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

12. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

14. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná15. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

16. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

17. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

23. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

24. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

25. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

27. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

28. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“29. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

30. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu posoudil dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ jako absolutně neplatnou.

31. Jelikož však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 50 612 Kč (výše čerpaného úvěru), kterou jí žalovaný co do částky 48 194 Kč nevrátil, soud dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky, která nebyla žalobkyni na jistině splacena, tj. částky 48 194 Kč, žalobkyni vrátit.

32. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky ve výši 48 194 Kč, o níž se žalovaný bezdůvodně obohatil, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl (výrok I.). Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 30. 1. 2024 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do žalobkyní požadované částky ve výši 4 443,40 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 078,72 Kč, s úrokem ve výši 15,00 % ročně z částky 49 487,61 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 812,05 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 4 443,40 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, soud žalobu zamítl s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.).

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 935,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 106 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a. t.”, z tarifní hodnoty ve výši 52 637,40 Kč sestávající z částky 3 220 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1 610 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 950 Kč ve výši 1 879,50 Kč.

34. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen uhradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně, který je advokátem. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku.