15 C 122/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: AvaFin Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 29 950 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 14. 12. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, dle níž je žalovaný povinen uhradit žalobkyni částku 9 950 Kč zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 011,16 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne 23. 2. 2026 domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 11. 9. 2024 na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání. Původní úvěrový limit činil 8 000 Kč a byl tentýž den navýšen dodatkem na 20 000 Kč. Žalovaný úvěr postupně čerpal. Smlouva byla uzavřena distančně, na základě online žádosti žalovaného, jejího schválení žalobkyní a potvrzení prostřednictvím unikátního kódu, po jehož zadání byly peníze zaslány na účet žalovaného. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena zejména pomocí aplikace Kontomatik, na základě jeho souhlasu s přístupem k bankovním údajům. Byly ověřeny jeho příjmy (187 600 Kč), výdaje (33 400 Kč) i vlastnictví bankovního účtu. Dále byla úvěruschopnost prověřena i v registrech a databázích (CRIF, SOLUS, TELCO SCORE, evidence exekucí, insolvenční rejstřík, databáze neplatných dokladů), aby byla komplexně zhodnocena finanční situace žalovaného před poskytnutím úvěru. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit tak, že smluvní úrok bude hradit měsíčně, jistinu pak ke dni ukončení smlouvy. Žalovaný však žalobkyni neuhradil ničeho, v důsledku toho došlo ke dni 13. 12. 2024 k zesplatnění úvěru. Žalobkyně se proto domáhá úhrady částky 20 000 Kč na jistině, částky 8 500 Kč na s mluvní pokutě, na níž má právo dle ustanovení čl. VI. Smlouvy o úvěru, tj. 0,1% denně z částky 20 000 Kč od 14. 12. 2024 do 11. 2. 2026 a částky 1 450 Kč na náhradě nákladů spojené s uplatněním pohledávky. Žalovaný neuhradil ničeho ani k předžalobní výzvě právní zástupkyně žalobkyně.

2. Přípisem zdejšího soudu ze dne 23. 4. 2026 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu prokázala, zda a jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení doplnila tak, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena automatizovaným systémem žalobkyně na základě dat získaných z aplikace Kontomatik, k jejichž poskytnutí dal žalovaný souhlas. Žalobkyně tak měla přístup k bankovním údajům, zejména k příjmům (187 600 Kč) a výdajům (33 400 Kč), a mohla ověřit i vlastnictví bankovního účtu. Hodnocení probíhalo pomocí interního scoringu, který analyzuje transakční historii a kategorizuje příjmy a výdaje. V případě rizik by následovala manuální kontrola, což zde nebylo nutné, protože žádost dosáhla vysokého skóre a nízkého rizika nesplácení. Totožnost žalovaného byla ověřena doklady i prostřednictvím Kontomatiku. Zároveň byly provedeny kontroly v registrech a databázích (např. CRIF, SOLUS, evidence exekucí, insolvenční rejstřík). Žalobkyně tak postupovala podle právních předpisů a dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Pro případ neplatnosti smlouvy žalobkyně uvádí, že by se jednalo o bezdůvodné obohacení, které by byl žalovaný povinen vrátit.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní.

4. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání (souhlas žalovaného soud předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Na základě listin předložených žalobkyní byl zjištěn následující skutkový stav:

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 11. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli s pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru. Úvěr byl poskytnut jako bezúčelový, nezajištěný a revolvingový s úvěrovým limitem limitem 8 000 Kč na dobu neurčitou. Žalovaný mohl úvěr čerpat opakovaně až do výše limitu a byl povinen hradit měsíčně úroky ve výši 40 % měsíčně a jistinu splatit při ukončení smlouvy. Splatnost úroků byla vždy k 11. dniv měsíci a RPSN činilo 5 536 %. Úvěr byl vyplácen bezhotovostně na účet žalovaného a splácen měl být převodem na účet žalobkyně. Žalovaný měl právo od smlouvy odstoupit do 14 dnů nebo ji kdykoliv vypovědět, mohl ji také předčasně splatit s poplatkem ve výši cca 204 Kč. V případě prodlení byl žalovaný povinen hradit smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky, úroky z prodlení a náklady na vymáhání. Nedílnou součástí smlouvy byl Sazebník poplatků žalobkyně.

7. Z procesu žádosti o úvěr a uzavření smlouvy z pohledu klienta bylo zjištěno, že proces žádosti o úvěr se liší podle toho, zda jde o stávajícího nebo nového klienta, přičemž u stávajícího klient nejprve zvolí výši úvěru, odešle žádost, zkontroluje správnost údajů, následně odsouhlasí smluvní dokumentaci (přičemž musí zaškrtnout všechny příslušné checkboxy u dokumentů), poté proběhne ověření úvěruschopnosti prostřednictvím Kontomatiku a celý proces je dokončen autorizací pomocí SMS kódu. U nového klienta proces začíná vyplněním registračního formuláře včetně souhlasu se smluvní dokumentací, a následně pokračuje stejně jako u stávajícího klienta, tedy potvrzením přes SMS kód a ověřením úvěruschopnosti.

8. Z dodatku č. , hodnota, k úvěrové smlouvě ze dne 11. 9. 2024 bylo zjištěno, že úvěrový limit byl žalovanému okamžitě navýšen na 20 000 Kč.

9. Z potvrzení o schválení úvěru bylo zjištěno, že žádost žalovaného o úvěr ve výši 8 000 Kč byla schválena a finanční prostředky již byly vyplaceny.

10. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 11. 9. 2024 bylo zjištěno, že z účtu žalobkyně vedeného u platební brány ThePay byla odeslána částka 8 000 Kč na běžný účet žalovaného č. , č. účtu, pod , právnická osoba, . , var. symbol, .

11. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 11. 9. 2024 bylo zjištěno, že z účtu žalobkyně vedeného u platební brány ThePay byla odeslána částka 12 000 Kč na běžný účet žalovaného č. , č. účtu, pod , právnická osoba, . , var. symbol, .

12. K posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně ověřila platnost OP žalovaného (kopie OP), žalovaný byl prověřován v registrech při žádosti o úvěr, a to v interním systému Lendon žalobkyně, kde nebyl žalovaný evidován, neměl negativní záznam v registru SOLUS, neměl žádné exekuce (Registr CRIBIS) a neprocházel v insolvenčním rejstříku (Justice CZ). Z výpisů k běžnému účtu žalovaného však bylo zjištěno, že žalovaný sice má pravidelný příjem ze zaměstnání, ale zároveň evidované vyšší zadlužení s více úvěrovými smlouvami (Zaplo, Flexifin, Home credit) s aktuálním dluhem přes 114 tis. Kč. Bankovní výpisy ukazují velmi vysokou frekvenci finančních operací, zejména opakované čerpání půjček, časté výběry hotovosti a především výrazné a dlouhodobé výdaje na hazardní hry (Sazka, Fortuna, Synot apod.), často ve vysokém objemu a s velkou četností. Dokument popisuje žalovaného, jako osobu s pravidelnými příjmy, ale zároveň s vysokým finančním zatížením a rizikovým chováním, zejména gambling a časté zadlužování.

13. Z přehledu čerpání úvěru ze dne 11. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně dne 11. 9. 2024 převedla na účet žalovaného dvě platby, a to částku 8 000 Kč a částku 12 000 Kč. Celkem tedy částku 20 000 Kč.

14. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 13. 12. 2024 včetně potvrzení o odeslání zásilky z téhož dne bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno, že úvěr ze dne 11. 9. 2024 byl zesplatněn a žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě částky 47 281,96 Kč.

15. Z výzvy k úhradě právní zástupkyně žalobkyně ze dne 21. 3. 2025 a poštovního podacího archu ze dne 28. 3. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván před podáním žaloby k úhradě částky 24 094,31 Kč, a to do 7 dnů.

16. Z interního výpisu z inkasního / úvěrového systému (, Anonymizováno, ) pro žalovaného, který sleduje vývoj zadlužení žalovaného v čase, bylo zjištěno, že žalovaný v období od října 2024 do dubna 2026, čerpal opakovaně úvěry, pravidelně se objevují opožděné splátky v řádu i stovek dní (expired/delay) a dluh po splatnosti cca 15 000 Kč. Celkový dluh žalovaného na podzim 2024 činí cca 223 000 Kč. Vysoký je též počet zamítnutých žádostí o úvěr žalovaného. Z výpisu je zřejmé, že se žalovaný nacházel v tzv. dluhové spirále a byl od počátku vysoce rizikový úvěrovaný.

17. Bankovní výpisy žalovaného za období od 29. 6. 2023 do 4. 8. 2023 ukazují na pravidelný měsíční příjem cca 34 000 Kč hrubého, a dále na příjmy toliko mimořádné, např. prodej podílových fondů apod. Dále byla zjištěna velmi vysoká frekvence finančních operací, zejména opakované čerpání půjček, časté výběry hotovosti a především výrazné a dlouhodobé výdaje na hazardní hry (Sazka, Fortuna, Synot apod.), a to ve vysokém objemu a s velkou četností. Dokument popisuje žalovaného, jako osobu s pravidelnými příjmy, ale zároveň s vysokým finančním zatížením a rizikovým chováním, zejména gambling a časté zadlužování. Žalovaný žalovanou částku nijak nesporoval, soud proto má z tvrzení žalobkyně za zjištěné, že žalovaný na úvěr nezaplatil ničeho.

18. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu:

19. Soud tedy má za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 11. 9. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr, který byl následně navýšen a fakticky čerpán v celkové výši 20 000 Kč. Žalobkyně však zcela nedostatečně prověřila jeho úvěruschopnost, když se žalovaný již v době uzavření smlouvy nacházel ve složité finanční situaci, měl více závazků, vykazoval rizikové finanční chování a byl zatížen nadměrným zadlužením, které se dále prohlubovalo. Žalovaný byl proto přesně osobou, které žádný další úvěr již poskytnut být nemá. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně nesplácel, dostal se do prodlení, úvěr byl následně zesplatněn. Žalovaný dlužnou částku nijak nesporoval.

20. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

21. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.

22. V posuzované věci bylo prokázáno, že žalovaný sice má pravidelný příjem ze zaměstnání cca 34 000 Kč čistého měsíčně, dále byl navyšován toliko mimořádnými jednorázovými příjmy např. prodejem podílových fondů, ale žalobkyně zcela ignorovala skutečnost, že u žalovaného je zároveň evidováno vyšší zadlužení, s více úvěrovými smlouvami – mikroúvěry od nebankovních institucí (, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, ) s aktuálním dluhem přes 114 tis. Kč. Bankovní výpisy žalovaného ukazují velmi vysokou frekvenci finančních operací, zejména opakované čerpání půjček, časté výběry hotovosti, a především výrazné a dlouhodobé výdaje na hazardní hry (, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, apod.), často ve vysokém objemu a s velkou četností. Příjem žalovaného lze mít za prokázaný s tím, že soud nepřehlédl, že jeho součástí jsou též nepravidelné příjmy, např. výplata z podílových fondů. Avšak i příjmy dlouhodobě a opakovaně vylepšované množstvím dalších úvěrů, a především výdaje žalovaného, které pravidelně výrazně převyšovaly pravidelné příjmy žalovaného, zejména výdaje na hazardní hry, jasně ukazovaly na vysokou rizikovost žalovaného, resp. skutečnost, že žalovaný je přesně tou osobou, které již další úvěr být poskytnut nemá, na jehož ochranu je právě § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. určen, neboť žalovaný se již nacházel v tzv. dluhové spirále. K tomu je třeba uvést, že pouhé doplnění čísel do formuláře (smlouvy, karty klienta) bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. , spisová značka, ). Poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 86 odst. 1 ZoSÚ, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, ). Pouhé prohlášení žalovaného o tom, že je schopen předmětný úvěr splatit, je proto pro řádné zjištění a posouzení jeho majetkových poměrů zcela nedostačující. Žalobkyně se spolehla jen na prohlášení žalovaného o pravdivosti jím uvedených údajů o jeho příjmech a výdajích, nijak nezkoumala zejména výdajovou stránku, ač měla bankovní výpisy žalovaného k dispozici. K žalobkyní doloženému posouzení úvěruschopnosti klienta soud uvádí, že metodika posuzování je jakýmsi modelem, který však neodpovídá tomu, že ZoSÚ vyžaduje ověření úvěruschopnosti u každého spotřebitele zcela konkrétně, nikoli statisticky. Na tom nic nemění případné komentáře v komentářové literatuře a metodiky ČNB, neboť ZoSÚ je v tomto jednoznačný (§ 78 ZoSÚ). Smlouva byla uzavřena v roce 2024, kdy požadavky ZoSÚ a jejich striktní vyžadování soudy muselo být žalobkyni dostatečně známo. Pokud tedy žalobkyně přehlédla velmi vysokou frekvenci finančních operací žalovaného, zejména opakované čerpání mikropůjček, časté výběry hotovosti, a především výrazné a dlouhodobé výdaje na hazardní hry (Sazka, Fortuna, Synot apod.), často ve vysokém objemu a s velkou četností, nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Za těchto okolností pak žalobkyně nemohla získat správnou představu o tom, zda žalovaný bude schopen úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZoSÚ. Soud uzavírá, že žalobkyně měla a mohla zjistit, že s ohledem na rizikové chování žalovaného, další úvěr žalovanému nemůže poskytnout.

23. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

24. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

25. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

26. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

27. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

28. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

29. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná30. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

31. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

32. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

33. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

34. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

35. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

36. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

37. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

38. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

39. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

40. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. , spisová značka, ), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

41. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“42. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

43. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu posoudil dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ jako absolutně neplatnou.

44. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které jí žalovaný nevrátil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 20 000 Kč, také vrátit. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tedy z částky 20 000 Kč od 14. 12. 2024 do zaplacení (výrok I.).

45. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.).

46. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 011,16 Kč, přičemž tato částka představuje 33,56 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,78 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,22 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 198 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 950 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Povinnost žalovaného uhradit náhradu nákladů k rukám právní zástupkyně žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III.).

47. Lhůta pro splnění povinnosti uložená žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, neboť nebyly zjištěny okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší, a to i s ohledem na naprostou pasivitu žalované v řízení.