15 C 123/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 201 043,81 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku částka, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka od datum do datum a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky částka spolu s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela dne datum s žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota, jejíž součástí byly úvěrové podmínky. Sjednaný úvěrový rámec činil částka. Žalovaný mohl opakovaně čerpat prostředky do výše volného limitu. Pravidelná měsíční splátka byla stanovena na 3,06 % úvěrového rámce. Celkem žalovaný vyčerpal částka a celkem uhradil částka. Žalovaný přestal úvěr řádně splácet. Proto žalobkyně využila svého smluvního oprávnění a dne datum úvěr zesplatnila a požadovala okamžité uhrazení celé zbývající dlužné částky. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, a to zejména kontrolou registrů dlužníků včetně NRKI, výpočtem tzv. minimální životní situace MLS, využitím automatizovaných statistických modelů a kreditního skóre. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném celkem částka, z čehož částku částka představuje neuhrazená jistina, částka částka jsou náklady na vymáhání, částka částka jsou smluvní pokuty. Dále žalobkyně požaduje zaplacení částky částka jako kapitalizovaný úrok z prodlení za období od datum do datum, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum až do zaplacení a náhradu nákladů soudního řízení.

2. Přípisem nadepsaného soudu ze dne datum byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dnů od doručení přípisu doplnila svá tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem posuzovala při poskytování úvěru žalovanému jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a označila důkazy k doplněným tvrzením. Žalobkyně svá tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného v soudem stanovené lhůtě nijak nedoplnila a další důkazy nepředložila.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní byl zjištěn následující skutkový stav:

5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota ze dne datum bylo zjištěno, že účastníci řízení spolu uzavřeli tuto smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem částka a žalovaný se zavázal tyto prostředky žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 27,9% p.a. a RPSN 31,8% a dalšími poplatky vždy tzv. minimální měsíční splátkou ve výši částka, tj. 3,061% z úvěrového rámce. Splátky byly splatné vždy k 20. dni v měsíci. Celková částka k úhradě úvěru byla ve výši částka. Úvěrový rámec mohl být k žádostfi žalovaného navýšen až na částku částka. Pojištění schopnosti splácet úvěr nebylo sjednáno. Žalovaný ve smlouvě uvedl, že je zaměstnán u společnosti právnická osoba s čistým měsíčním příjmem ve výši částka, náklady na bydlení činí částka a jeho ostatní výdaje činí částka. Žalovaný nesplácel žádné další úvěry. Pro případ prodlení žalovaného se splácením mohla žalobkyně požadovat náklady na vymáhání ve výši částka za měsíc vymáhání, smluvní pokutu ve výši částka a úrok z prodlení dle zákona (v době uzavření smlouvy 14,75 % p.a.). Při nezaplacení déle než 3 měsíce nebo při dluhu ve výši alespoň dvou splátek mohla žalobkyně úvěr zesplatnit. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly úvěrové podmínky žalobkyně 6. Z karty klienta ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně při ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy vycházela z údajů uvedených žalovaným ve smlouvě, tj. z jeho tvrzeného příjmu ze zaměstnání částka (bez uvedení zaměstnavatele), příjem ostatních členů domácnosti činil částka (bez jakéhokoliv ověření), měsíční výdaje domácnosti ve výši částka. Žalovaný uvedl, že je svobodný, bezdětný a bydlí v podnájmu. Žalobkyně dále lustrovala žalovaného v systémech (registrech), SOLUS, NRKI, CEE a JAP_PUJCK, přičemž nebyly o žalovaném zjištěny žádné negativní informace o jeho neschopnosti dostát svým závazkům.

7. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací bylo zjištěno, že žalovaný dlouhodobě využíval větší množství úvěrových produktů, zejména krátkodobých půjček (více než 40), které byly ve většině případů řádně splaceny a ukončeny bez zůstatku. Registr však obsahuje negativní informace o žalovaném související s opakovanými prodleními při splácení, zejména u osobního úvěru ve výši částka sjednaného v roce 2020, kde bylo evidováno několik zpožděných splátek v rozsahu až 47 dní po splatnosti a maximální dlužná částka částka. Další drobná prodlení se objevila i u některých krátkodobých úvěrů v letech 2021–2022. Současně je v registru evidována historie kreditní karty a revolvingového úvěru, přičemž většina závazků byla postupně ukončena. Výpis dále dokládá vysokou frekvenci žádostí o úvěry, zejména v roce 2024, kdy klient opakovaně žádal o úvěrové částky v rozmezí od částka do částka. Celkově registr potvrzuje rozsáhlé využívání úvěrových produktů, opakované drobné platební problémy a existenci negativních záznamů o platební morálce, přestože většina dřívějších závazků byla nakonec splacena.

8. Z výpočtu tzv. MLS (maximální limit splátky) pro žalovaného bylo zjištěno, že uvedený model porovnává příjmy klienta a jeho domácnosti s nezbytnými životními náklady, výdaji na bydlení a existujícími úvěrovými závazky. Při posouzení byl zohledněn čistý měsíční příjem žalovaného částka (ničím nedoložen), příjem ostatních členů domácnosti částka (ničím nedoložen), náklady na bydlení, životní minimum domácnosti a závazky evidované v registrech. Výsledkem bylo zjištění, že po odečtení všech povinných výdajů a plánované splátky nového úvěru ve výši částka zůstává žalovanému měsíčně částka a celé domácnosti částka. Žalobkyně proto před uzavřením smlouvy vyhodnotila, že žalovaný i jeho domácnost mají dostatečnou finanční rezervu pro řádné splácení schvalovaného úvěru a že poskytnutí úvěru nepovede k jejich předlužení.

9. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad k úvěru č. hodnota bylo zjištěno, jak byl úvěr čerpán a splácen v období od dubna 2024 do dubna 2026. K čerpání úvěru lze uvést, že původně bylo dne datum vyčerpáno částka. Následovala další čerpání, a to částka (datum), částka (datum), částka (datum), částka (datum), částka (datum), částka (datum), částka (datum), částka (datum), částka (datum) a částka (datum). Celkem bylo vyčerpáno částka. V období od května 2024 do února 2025 žalovaný hradil splátky vcelku pravidelně, v březnu 2025 jsou mu poprvé účtovány náklady vymáhání, v květnu 2025 pak kromě nákladů na vymáhání též smluvní pokuta. Následně již žalovaný splácí nepravidelně a v nedostatečné výši, poslední částečná splátka je uhrazena datum. Celkem žalovaný uhradil částku částka. Ve splátkách však šla většina finančních prostředků na úroky, úroky z hotovostních transakcí, náklady na vymáhání, smluvní pokuty, zatímco na samotnou jistinu bylo započteno pouze částka. Dne datum byl úvěr zesplatněn a žalobkyně požadoval okamžité splacení celého zbývajícího dluhu. Byla ověřena výše dluhu ke dni zesplatnění, a to nesplacená jistina ve výši částka, úroky z hotovostních transakcí ve výši částka, běžné úroky ve výši částka, náklady na vymáhání ve výši částka, smluvní pokuty ve výši částka, náklady na vymáhání ve výši částka, obchodní úrok částka a úrok z prodlení ve výši částka.

10. Z dopisu žalobkyně ze dne datum včetně poštovního podacího archu z téhož dne bylo zjištěno, že vzhledem k nesplácení úvěru byl tento zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě částky částka do 14 dnů od sepsání této výzvy.

11. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne datum, včetně poštovního podacího archu z datum bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby znovu vyzván k úhradě částky částka, a to do 7 dnů od odeslání této výzvy.

12. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně doložila svou procesní subjektivitu.

13. Žalobkyně nepředložila žádné důkazy k ověření faktického příjmu žalovaného (např. výplatní pásky, výpisy z běžného účtu) ani nezjišťovala faktické výdaje žalovaného, a tyto ověřila např. nájemní smlouvou, či výpisy z běžného účtu. A to přestože měla z registru NRKI negativní informace o žalovaném, zejména ohledně množství tzv. mikroúvěrů a opakovaných potížích žalovaného s jejich splácením.

14. Žalovaný žalovanou částku nijak nesporoval.

15. Z listin předložených žalobkyní dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

16. Účastníci řízení dne datum uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši částka s možností jeho dalšího navyšování. Žalovaný následně úvěr opakovaně čerpal a celkově vyčerpal částku částka, přičemž do prosince 2025 uhradil na splátkách částku částka. Podstatná část těchto plateb byla započtena na úroky, úroky z hotovostních transakcí, smluvní pokuty a náklady spojené s vymáháním, zatímco na úhradu jistiny bylo použito pouze částka. V důsledku prodlení žalovaného se splácením úvěru žalobkyně dne datum úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celého dlužného zůstatku. Současně však bylo prokázáno, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela výlučně z údajů sdělených samotným žalovaným, zejména z tvrzeného čistého příjmu ve výši částka měsíčně, příjmu ostatních členů domácnosti ve výši částka měsíčně a deklarovaných výdajů domácnosti. Tyto údaje však žalobkyně nijak nedoložila ani neověřovala prostřednictvím objektivních podkladů, jako jsou potvrzení o příjmu, výpisy z bankovních účtů, nájemní smlouvy nebo jiné doklady o skutečných příjmech a výdajích žalovaného. Výpočet tzv. maximálního limitu splátky (MLS) proto vycházel z neověřených údajů poskytnutých žalovaným. Z výpisu z NRKI bylo dále navíc zjištěno, že žalovaný dlouhodobě využíval značné množství úvěrových produktů, zejména krátkodobých půjček, a že registr obsahoval též záznamy o opakovaných prodleních při splácení závazků, a to zejména v období bezprostředně před uzavřením posuzované smlouvy. Přesto žalobkyně nepředložila žádné důkazy o tom, že by tyto informace dále vyhodnotila, případně že by s ohledem na ně provedla důkladnější šetření skutečné finanční situace žalovaného. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy provedla toliko formální kontrolu údajů žalovaného prostřednictvím registrů a vlastního modelu MLS, nicméně neprokázala, že by dostatečně ověřila skutečné příjmové a výdajové poměry žalovaného ani že by se náležitě vypořádala s informacemi nasvědčujícími zvýšenému úvěrovému riziku. Žalovaný dlužnou částku nijak nesporoval.

17. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

18. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

19. V posuzované věci bylo pouze prokázáno, že žalovaný při uzavírání předmětné smlouvy uvedl informace o své příjmové stránce, výdajích domácnosti a příjmech ostatních členů domácnosti, kdy jeho příjem v době poskytnutí úvěru činil částka, což nebylo ničím doloženo, příjmy ostatních členů domácnosti uvedl ve výši částka, což též nebylo ničím doloženo. Příjmy žalovaného ani jeho faktické výdaje nebyly jakkoliv prověřeny ze strany žalobkyně, kdy tato se spokojila pouze s tvrzeními žalovaného. K tomu je třeba uvést, že pouhé doplnění čísel do formuláře (smlouvy, karty klienta) bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka). Poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 86 odst. 1 ZoSÚ, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, č. j. spisová značka). Pouhé prohlášení žalovaného o tom, že je schopen předmětný úvěr splatit, je proto pro řádné zjištění a posouzení jeho majetkových poměrů zcela nedostačující. Žalobkyně se spolehla jen na prohlášení žalovaného o pravdivosti jím uvedených údajů o jeho příjmech a normativních výdajích, nijak nezkoumala ani příjmovou ani výdajovou stránku. Nadto měla žalobkyně informace o vysokém počtu mikroúvěrů žalovaného, a dále disponovala negativní informací o opakované platební delikvenci žalovaného, což samo o sobě mělo vést k větší obezřetnosti žalobkyně. Žalobkyně další důkazní prostředky, které by prokazovaly, že informace uvedené ve smlouvě a v kartě klienta byly žalobkyní prověřeny a uchovány tak, jak vyžaduje § 78 ZoSÚ, soudu nepředložila. Nadto nebylo nijak ověřeno, zda lze s příjmem ostatních členů domácnosti nakládat jako s příjmem, se kterým může nakládat žalovaný. K žalobkyní doloženému posouzení úvěruschopnosti klienta soud uvádí, že metodika posuzování je jakýmsi modelem, který však neodpovídá tomu, že ZoSÚ vyžaduje ověření úvěruschopnosti u každého spotřebitele zcela konkrétně, nikoli statisticky. Na tom nic nemění případné komentáře v komentářové literatuře a metodiky ČNB, neboť ZoSÚ je v tomto jednoznačný (§ 78 ZoSÚ). Smlouva byla uzavřena v roce 2024, kdy požadavky ZoSÚ a jejich striktní vyžadování soudy muselo být žalobkyni dostatečně známo. Pokud tedy žalobkyně vyšla pouze z tvrzení žalovaného o jeho příjmech a odhadovaných výdajích, a tato tvrzení nijak neověřovala, nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Za těchto okolností pak žalobkyně nemohla získat správnou představu o tom, zda žalovaný bude schopen úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZoSÚ. Pokud žalobkyně nezkoumala ani výši příjmů ani podstatné výdaje žalovaného, nemohla zjistit, zda vůbec bude úvěr moci poskytnout.

20. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

22. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

23. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla hodnota a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však částka.

24. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

25. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

26. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná 27. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

28. Podle § 87odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

30. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

31. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

32. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

33. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

34. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

35. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

36. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od datum, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

37. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

38. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 39. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

40. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu posoudil dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ jako absolutně neplatnou.

41. Jelikož však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla celkovou částku částka (výše čerpaného úvěru), které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil, soud dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky částka (zapůjčených částka po odečtení žalovaným vrácených částka), žalobkyni vrátit.

42. Soud proto žalobě co do částky ve výši částka, o níž se žalovaný bezdůvodně obohatil, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od datum do zaplacení. (výrok I.).

43. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.).

44. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch žalobkyně i žalovaného byl přibližně stejný.

45. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebyly zjištěny okolnosti, a to i vzhledem k naprosté pasivitě žalovaného, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.