15 C 132/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 11 919,30 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 919,30 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 656,20 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 633,52 Kč, s úrokem ve výši 16,90 % ročně z částky 9 999,30 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 9 999,30 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 919,30 Kč spolu s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že účastníci spolu uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] dne 8. 12. 2016. Na základě této Smlouvy banka poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 16,90 % ročně, a poplatky dle platného ceníku v měsíčních splátkách ve výši 500 Kč vždy k 10. dni kalendářního měsíce počínaje dnem 10. 1. 2017. Žalobkyně svou povinnost ze smlouvy splnila a žalovanému předmětný úvěr poskytla. Žalovaný své povinnosti nedodržel a dostal se do prodlení s hrazením splátek. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po zaslání výzvy, proto banka úvěr ke dni 5. 6. 2019 zesplatnila, v souladu s platným právním řádem pak byla dlužná částka nadále úročena vedle řádného úroku i sazbou úroku z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 11 919,30 Kč, kterou tvoří neuhrazená jistina ve výši 9 999,30 Kč, neuhrazené poplatky ve výši 1 920 Kč, smluvní úrok ve výši 1 656,20 Kč a zákonný úrok z prodlení ročně z aktuální jistiny dluhu kapitalizovaný do 20. 1. 2020 částkou 633,52 Kč, dále smluvní úrok 16,9 % p.a. z částky 9 999,30 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení 9,75 % p.a. z částky 9 999,30 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalobkyně žalovaného k úhradě jeho dluhu opakovaně vyzývala, avšak bezúspěšně. Žalovaný nereagoval ani poté, co mu byla právním zástupcem žalobkyně zaslána dne 22. 1. 2020 předžalobní výzva k úhradě dluhu.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Z listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla dne 8. 12. 2016 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo]. Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru„ Peníze na klik“ soud zjistil, že se úvěrující zavázala poskytnout úvěrovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč a úvěrovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu s úrokovou sazbou ve výši 16,90 % ročně, a to pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 500 Kč splatnými vždy 10. den každého kalendářního měsíce, s tím, že první splátka je splatná dne 10. 1. 2017, že podle článku 3.2 smlouvy bude žalovaný splátky platit bez dalšího příkazu inkasem z účtu č. [bankovní účet], že podle článku 7.2 písm. b) smlouvy pokud úvěrovaný poruší podmínky smlouvy zejména tím, že se dostanete do prodlení se splacením 1 splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo se dostanete do prodlení se splácením více než 2 splátek, nebo se dostanete do prodlení se splněním jakéhokoli svého peněžitého anebo nepeněžitého dluhu vůči bance, banka omezíme nebo zastaví další čerpání úvěru, pokud nebyl vyčerpán v plné výši, anebo prohlásíme úvěr za okamžitě splatný. V tom případě úvěrovaný jednorázově zaplatí všechny dluhy z úvěru, a to ve lhůtě a za podmínek podle písemné výzvy žalobkyně.

5. Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 8. 12. 2016 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] a pobírá průměrný čistý měsíční příjem ve výši 23 009 Kč. Ostatní výdaje (na výživné, srážky ze mzdy, léky, nájem) žalovaný uvedl ve výši 9 500 Kč.

6. Z příkazu k úhradě/potvrzení realizované úhrady ze dne 8. 12. 2016 soud zjistil, že žalobkyně převedla dne 8. 12. 2016 na účet žalovaného č. [bankovní účet] peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč 7. Z podkladů pro soudní konání soud zjistil, že žalovaný čerpal dne 8. 12. 2016 úvěr ve výši 10 000 Kč, přičemž se dostal do prodlení se splacením.

8. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 4. 5. 2019 adresované úvěrovanému klientovi na doručovací adresu soud zjistil, že úvěrující banka v jejím obsahu upozornila úvěrovaného klienta, že dne 4. 5. 2019 byla za klientem pohledávka ve výši 1 938 Kč po splatnosti, a že jí má klient zaplatit do 5. 6. 2019. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 5. 6. 2019 pak soud zjistil, že žalovaný částku nezaplatil, žalobkyně tak zesplatnila celou zbývající částku ve výši 12 522 Kč a vyzvala žalovaného k její úhradě.

9. Z výzvy k zaplacení před podáním žaloby ze dne 22. 1. 2020 adresované úvěrovanému soud zjistil, že žalovaný byla řádně vyzván k plnění před podáním žaloby. Dle poštovního podacího archu byla žalovanému předžalobní výzva odeslána dne 23. 1. 2020.

10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

13. Podle § 2002 odst. 1 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.

14. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

15. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně má vůči žalovanému splatnou pohledávku ve výši odpovídající nárokované částce. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky včetně úroku z úvěru ve výši 16,90 % ročně, tak i co do úroku z prodlení uplatněného v souladu s § 1970 o. z. ve výši vyplývající z vládního nařízení č. 351/2013 Sb.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 919,30 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

19. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.