15 C 135/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně A. (dříve Jméno žalobkyně B.), IČO IČO žalobkyně B sídlem Adresa žalobkyně B zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 11 873,19 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu 42% nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne datum domáhala na žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum. Na jejím základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový spotřebitelský úvěr až do výše částka s možností postupného čerpání, a žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne datum a konec kreditového rámce byl stanoven na datum. Žalobkyně před uzavřením smlouvy provedla posouzení úvěruschopnosti žalované podle interní metodiky schválené ČNB a v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. Žalovaná byla prověřena v bankovních a nebankovních registrech (BRKI, NRKI), insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, registru neplatných dokladů a dalších databázích. Nebyly zjištěny žádné překážky bránící poskytnutí úvěru. Ověřený čistý měsíční příjem žalované činil částka. Úvěr byl žalované postupně vyplacen na účet č. č. účtu, a to ve třech tranších, částka dne datum, Úvěr byl žalovanému postupně vyplacen na účet č. č. účtu, a to ve třech tranších, částka dne datum, částka dne datum a částka dne datum. Žalovaná si dále sjednala volitelnou službu „Klidné spaní“ za poplatek částka. Na jistinu žalovaná uhradila celkem částka, a to prostřednictvím řady plateb provedených mezi červnem 2024 a červencem 2025. Platby byly v souladu se smlouvou započítávány nejprve na úrok, poté na poplatky a následně na jistinu. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou denních splátek. Žalobkyně proto dne datum smlouvu vypověděla, o čemž žalovanou informovala emailem. K prodlení s úhradou celého úvěru došlo dne datum. Ke dni podání žaloby má žalovaná vůči žalobkyni nesplacený dluh ve výši částka, který je tvořen jistinou částka, poplatkem za vyplacení tranší částka a smluvním úrokem částka. Smlouva obsahovala ujednání o poplatku za vyplacení tranší ve výši 1,99 % z vyplacené částky a smluvním úroku ve výši 0,93 % denně z nesplacené jistiny. Pro případ, že by soud neshledal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru prokázaným, žalobkyně uplatňuje alternativní nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť finanční prostředky byly prokazatelně zaslány na účet žalované. Před podáním žaloby byla žalovaná právní zástupkyní žalobkyně znovu písemně vyzvána k úhradě dlužné částky.

2. Přípisem zdejšího soudu ze dne datum byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu prokázala, zda a jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, nedoplnila a další důkazy nepředložila.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, v řízení zůstala zcela pasivní.

4. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání (souhlas žalované soud předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Na základě listin předložených žalobkyní byl zjištěn následující skutkový stav:

6. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně s žalovanou uzavřeli s pomocí prostředků komunikace na dálku tohoto dne smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnou žalované bezhotovostně finanční prostředky částka. Úvěr může být čerpán postupně i opakovaně a žalovaná úvěr splatit včetně příslušenství v denních splátkách, jejichž výše je určena všeobecnými obchodními podmínkami. První splátka byla splatná 30. den po vyplacení první tranše. Žalovaná mohla splácet i doporučenými měsíčními úhradami. Denní úroková sazba činila 0,933 % denně, RPSN pak činilo 1 543,93 %, poplatek za vyplacení tranše: činil 1,99 % z čerpané částky a mohly být sjednány volitelné služby např. „Klidné spaní“ za poplatek částka denně. Pro případ prodlení se splácením smlouva stanovila rozsáhlé sankční mechanismy, tj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, povinnost žalované hradit úrok z prodlení dle zákonné úrokové sazby, povinnost hradit účelně vynaložené náklady ve výši částka denně, maximálně částka měsíčně, hradit poplatky za upomínky ve výši částka za každou upomínku. Dále možnost zesplatnění úvěru po 91 dnech prodlení. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně.

7. Z informací o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalované byly před poskytnutím úvěru poskytnuty informace o parametrech poskytovaného úvěru, podrobně specifikované v předchozím odstavci tohoto rozsudku.

8. Z autorizace ověření totožnosti ze dne datum bylo zjištěno že bankovní účet č. č. účtu patří žalované.

9. Z předpisu denních splátek na období od datum do datum bylo zjištěno, že žalovaná měla hradit denně částku částka, přičemž úhrady byly z počátku použity zejména na sjednané úroky (první splátka ve výši částka), dále na konstantní poplatek ve výši částka v každé splátce a toliko částka v řádu desítek haléřů na jistinu (v první splátce jen částka na jistinu). Částka, která přicházela na jistinu se jen pomalu zvyšovala a částka připadající na úroky se jen pomalu snižovala.

10. Z dokumentu „Obecné principy posuzování a filozofie společnosti“ byly zjištěny interní pravidla ohledně posuzování úvěruschopnosti klientů žalobkyně.

11. Z dokumentu identifikované příjmy za období od datum do datum bylo zjištěno, že se jednalo o veškeré příjmy na účtu č. účtu (účet žalované, na nějž byly vypláceny jednotlivé tranše), z čehož nelze jednoznačně identifikovat pravidelnou částku příjmu (mzdy) a identifikovat jednorázové úhrady např. vrácené přeplatky z energií, výživné, reklamace zboží, případně další (mikro)úvěry. Přesto, že byly zahrnuty veškeré příjmy žalované, činil její průměrný měsíční příjem toliko částku částka.

12. Ze dokumentu „O posouzení úvěruschopnosti“ bylo zjištěno, že posouzení žalované bylo provedeno dne datum, přičemž žalovaná uvedla, že žije ve společně hospodařící domácnosti o dvou členech, přičemž oba mají příjem. Žalovaná deklarovala pravidelné měsíční výdaje na půjčky ve výši částka, výdaje na bydlení částka, další nezbytné výdaje částka a zbytné výdaje částka. Celkové minimální měsíční výdaje byly žalobkyní vypočteny ve výši částka. Ověřený čistý měsíční příjem žalované činil částka, zatímco žalovaná sama uvedla příjem ve výši částka. Po odečtení minimálních výdajů byl disponibilní příjem stanoven na částka. Rezerva pro výdaje činila částka.

13. Z přehledu platebních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že žalované byly na její bankovní účet č. č. účtu vyplaceny tyto tři tranše, a to částka částka dne datum, částka částka dne datum a částka částka dne datum.

14. Z emailu žalobkyně ze dne datum bylo zjištěno, že tímto emailem bylo žalované oznámeno zesplatnění úvěru, neboť je v prodlení s nejstarší splátkou v délce 91 dnů a byla vyzvána k okamžité úhradě částky částka.

15. Z výzvy k úhradě právní zástupkyně žalobkyně ze dne datum včetně potvrzení o podání zásilky ze dne datum soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána před podáním žaloby k úhradě částky částka, a to do 3 dnů a dále částky částka za právní zastoupení žalobkyně.

16. Nebylo zjištěno ani prokázáno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru žalované důkladně a s odbornou péčí prověřovala finanční a majetkovou situaci žalované, zvláště když se zjistilo, že žalovaná více než 2/3 svého pravidelného měsíčního příjmu vynakládá na úhradu svých předchozích dluhů. Nebyl řádně zjištěn a doložen faktický příjem žalované a už vůbec ne její faktické výdaje. Nebyly doloženy ani lustrace žalované v bankovních a nebankovních registrech (BRKI, NRKI, CEE, Insolvenční rejstřík apod.).

17. Žalovaná dlužnou částku nijak nesporovala.

18. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu:

19. Dne datum byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky až do výše částka, čerpané postupně ve třech tranších. Úvěr měl být splácen v denních splátkách, přičemž smlouva obsahovala velmi vysoké nákladové zatížení (denní úrok 0,933 %, RPSN 1 543,93 %, poplatek za tranši 1,99 %) a rozsáhlé sankce pro případ prodlení (smluvní pokuta 0,1 % denně, náklady částka denně, upomínky částka, možnost zesplatnění po 91 dnech). Z předpisu splátek soud zjistil, že denní splátka činila částka, přičemž zpočátku byla téměř celá použita na úroky a poplatky, zatímco na jistinu připadala pouze zanedbatelná část. Žalované byly vyplaceny tři tranše úvěru (částka, částka, částka). Dne datum jí bylo oznámeno zesplatnění úvěru pro prodlení 91 dnů a vyzvána k úhradě částka. Nebylo však zjištěno důkladné a s odbornou péčí provedené posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalovaná dlužnou částku nijak nesporovala.

20. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

21. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalované sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.

22. V posuzované věci však nebylo prokázáno, že by žalobkyně zjišťovala majetkové, finanční a osobní poměry žalované, a to ani její pravidelné měsíční příjmy a už vůbec ne její faktické výdaje, počet případných dalších úvěrů či faktické (reálné) náklady na živobytí a na bydlení. Nijak též neprokázala, že by žalovanou před poskytnutím úvěru lustrovala v bankovních a nebankovních registrech. Žalobkyně nepředložila žádné důkazní prostředky, které by prokazovaly, že zjišťovala a ověřovala informace o příjmech a výdajích žalované, a tyto uchovala tak, jak vyžaduje § 78 ZoSÚ. Smlouva byla uzavřena v roce 2024, kdy požadavky ZoSÚ a jejich striktní vyžadování soudy muselo být žalobkyni dostatečně známo. Pokud tedy žalobkyně nezjišťovala natož, aby tyto údaje prověřila, nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Za těchto okolností pak žalobkyně nemohla získat správnou představu o tom, zda žalovaná bude schopna úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZoSÚ. Pokud žalobkyně neprověřovala faktické pravidelné příjmy a podstatné výdaje žalované, včetně jejích předchozích úvěrů a nákladů na bydlení, nemohla zjistit, zda vůbec bude úvěr moci poskytnout.

23. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

24. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

25. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

26. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla hodnota a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však částka.

27. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

28. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

29. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná 30. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

31. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

32. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

33. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

34. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

35. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

36. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

37. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

38. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

39. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od datum, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

40. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

41. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 42. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

43. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, tedy skutečnost, zda je žalovaná schopna požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalované poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu posoudil dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ jako absolutně neplatnou.

44. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši částka, které jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky částka (zapůjčená částka 32 300 po odečtení žalovanou vrácených částka), také vrátit. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tedy z částky částka od datum do zaplacení, (výrok I.).

45. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.).

46. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu 42% (71% úspěch – 29% neúspěch) nákladů řízení v částce částka. Celková výše nákladů řízení činí částka. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Povinnost žalované uhradit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalované vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř.

47. Lhůta pro splnění povinnosti uložená žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, neboť nebyly zjištěny okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší, a to i s ohledem na naprostou pasivitu žalované v řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.