15 C 136/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , 602 00 Brno zastoupená advokátem Mgr. Markem Indrou sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 19 247,32 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 200 Kč od 29. 9. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 10 047,32 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 047,32 Kč od 29. 9. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne 9. 2. 2024 domáhala na žalovaném zaplacení částky 19 247,32 Kč spolu s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, kterou uzavřela s žalovaným dne 29. 8. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“, pomocí webové stránky www.creditportal.cz, na které se žalovaný zaregistroval a zřídil si uživatelský účet. Žalovaný na svém uživatelském účtu odsouhlasil znění úvěrové smlouvy a poskytl právní předchůdkyni žalobkyně své osobní údaje. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřila lustrací žalovaného ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě smlouvy o úvěru čerpal žalovaný dne 29. 8. 2022 prostřednictvím bankovního převodu na svůj účet č. , č. účtu, úvěr v celkové výši 9 200 Kč, který měl být splacen spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 10 047,32 Kč nejpozději dne 28. 9. 2022. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně ve lhůtě splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2023. Celkový dluh za žalovaným sestává z nesplacené jistiny 9 200 Kč a poplatku ve výši 10 047,32 Kč. Žalobkyně požadovala přiznat rovněž příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z této částky 19 247,32 Kč ode dne následujícího po splatnosti úvěru do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou zaslanou dne 21. 12. 2023.

2. Přípisem zdejšího soudu ze dne 13. 5. 2024 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu doplnila svá tvrzení ohledně toho, jakým způsobem zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, a označila důkazy k doplněným tvrzením. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení, že její právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, nedoplnila.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivní.

4. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř.

5. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

6. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 29. 8. 2022 a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaný uzavřel dne 29. 8. 2022 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , smlouvu o spotřebitelském úvěru č. B0006760220093659, když dokončil tvorbu svého osobního profilu na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně. Dokončením tvorby svého osobního profilu žalovaný zároveň odeslal žádost o poskytnutí úvěru právní předchůdkyni žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému označenému ve smlouvě jménem a příjmením, adresou, datem narození, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, e-mailem a číslem bankovního účtu bezúčelový úvěr ve výši 9 200 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutý úvěr splatit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 10 047,32 Kč nejpozději dne 28. 9. 2022 (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 29. 8. 2022 a formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 29. 8. 2022). Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 29. 8. 2022 na bankovní účet uvedený žalovaným ve smlouvě č. , č. účtu, částku 9 200 Kč (prokázáno potvrzením o provedení transakce ze dne 11. 12. 2023). Žalovaný se dostal do prodlení a poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas nevrátil. Na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2023 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámila dopisem ze dne 21. 12. 2023 (prokázáno dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2023 a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 21. 12. 2023). K zaplacení vzniklého dluhu byl žalovaný naposledy vyzván zástupcem žalobkyně ve výzvě před podáním žaloby ze dne 21. 12. 2023, odeslanou žalovanému podle podacího lístku téhož dne (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 21. 12. 2023 a podacím lístkem z téhož dne). Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a ani ničeho nezaplatil.

7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

8. Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 ZoSÚ a § 420 a § 1810 a násl. o. z.

9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

12. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

13. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

19. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

20. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

22. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

23. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“24. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

25. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného řádně nedoložila. Z předložených důkazů nelze dojít k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalovaného, a že žalovaný byl schopen svůj dluh splácet, když žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovanému jako spotřebiteli tak byl spotřebitelský úvěr poskytnut, aniž by byly řádně zkoumány jeho příjmy a výdaje. Právní předchůdkyně žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalovaného, zda je schopen spotřebitelský úvěr splácet. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

26. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.

27. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně je s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ nezkoumala úvěruschopnost žalovaného a přesto mu úvěr poskytla, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 9 200 Kč, které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatil a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 9 200 Kč (jistina úvěru ve výši 9 200 Kč, na níž žalovaný neuhradil ničeho), žalobkyni vrátit.

28. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky ve výši 9 200 Kč, o níž se žalovaný bezdůvodně obohatil, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl (výrok I.). Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 29. 9. 2022 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do žalobkyní požadované částky ve výši 10 047,32 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 10 047,32 Kč od 29. 9. 2022 do zaplacení, soud žalobu zamítl s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.).

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze částečně a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

30. Lhůta pro splnění povinnosti uložené žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku.