15 C 141/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 66 946,89 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky částka spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno.Anonymizováno., (dříve Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno.Anonymizováno.,) se sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno jméno FO, Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno, (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) a žalovaný spolu dne datum uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši částka, a to na bankovní účet žalovaného č. č. účtu, které se žalovaný zavázala vrátit nejpozději do datum. Ačkoliv byl žalovaný upomínán o zaplacení svého dluhu, nezaplatil ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě jeho příjmů, výdajů a kontrol v registrech ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni. Pro případ, že by soud shledal uzavřenou úvěrovou smlouvu neplatnou, navrhla žalobkyně, aby jí bylo přiznáno bezdůvodné obohacení. Žalovaný ničeho nezaplatil ani po zaslání předžalobní výzvy právní zástupkyní žalobkyně.

2. Přípisem zdejšího soudu ze dne datum byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dnů od doručení přípisu doplnila svá tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně při poskytování úvěru schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a dále, aby označila důkazy k doplněným tvrzením. Žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti nijak nedoplnila, žádné důkazní prostředky k tomu nepředložila.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, v řízení zůstala zcela pasivní.

4. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil soud následující skutkový stav:

6. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši částka, které žalovaný vyčerpal v plném rozsahu. Tyto prostředky se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s úrokem ve výši 0,4026 % denně, což odpovídá nominální roční úrokové sazbě 146,949 % a RPSN činilo 299,98 %, přičemž úvěr měl být splácen měsíčně. Minimální splátka činila 13 % z celkové dlužné částky nebo částka, podle toho, která částka je vyšší. Podle údajů uvedených ve smlouvě by při čerpání částka a splácení po dobu jednoho roku žalovaný zaplatil na úrocích přibližně částka, takže celková splatná částka by činila částka. Za prodlení se splátkami byl sjednán poplatek ve výši částka představující náhradu nákladů věřitele spojených s prodlením. Poplatek za výběr finančních prostředků činí částka. Nedílnou součástí smlouvy byly standardní podmínky pro spotřebitelské úvěry právní předchůdkyně žalobkyně.

7. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovanému byly poskytnuty informace o parametrech úvěru před jeho poskytnutím, přičemž parametry úvěru jsou podrobně uvedeny v předchozím odstavci odůvodnění tohoto rozsudku.

8. Z potvrzení o proplacení banky Sweep bank ze dne datum bylo zjištěno, že na účet žalovaného č. č. účtu byla připsána částka částka.

9. Z žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že byly porovnány údaje zadané klientem (levý sloupec) s interně zpracovanými hodnotami právní předchůdkyně žalobkyně (pravý sloupec), přičemž žalovaný požádal o úvěr ve výši částka, uvedl měsíční příjem ve výši částka (neprokázáno), účelem půjčky byla rekonstrukce bydlení, byl pracovně činný na plný úvazek v oboru prodej a servis motorových vozidel na pozici operátor výroby (neprokázáno). Žalovaný byl svobodný, bydlel v nájmu sám (neprokázáno) a jeho měsíční výdaje činily částka (neprokázáno).

10. Z faktury právní předchůdkyně žalobkyně ze dne datum a VS var. symbol bylo zjištěno, že žalovaný vyčerpal částku částka dne datum, úroky za dobu čerpání činily ke dni datum částku částka, 3x mu byly účtovány náhrady účelně vynaložených nákladů v celkové částce částka. Celková dlužná částka činila ke dni datum částku částka a minimální částka k zaplacení do datum činila částku částka.

11. Z platební historie bylo potvrzeno čerpání úvěru dne datum ve výši částka, nezaplatil právní předchůdkyni za období od datum do datum ničeho, pročež tato mu účtovala smluvní úroky z úvěru a 3 x náklady účelně vynaložených nákladů á částka.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně dodatku č. hodnota ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně žalobkyni.

13. Z dopisu žalobkyně ze dne datum bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně oznámeno a byl vyzván k úhradě celkové částky dluhu ve výši částka 14. Z dopisu právní zástupkyně žalobkyně ze dne datum včetně potvrzení o podání zásilky ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žalovy znovu upomenut o úhradu dlužné částky ve výši částka, která se skládá z dlužné částky částka a částku částka za právní zastoupení žalobkyně.

15. Žalobkyně netvrdila, resp. neprokázala, že její právní předchůdkyně řádně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, a to jak porovnáním jeho faktických příjmů a výdajů, tak prokázáním provedení příslušných lustrací v bankovních i nebankovních registrech.

16. Žalovaný tvrzení žalobkyně ohledně žalované částky nijak nerozporoval.

17. Z výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu:

18. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši částka. Žalovaný tuto částku vyčerpal v plném rozsahu. Součástí smlouvy bylo ujednání o úročení úvěru sazbou 0,4026 % denně, odpovídající nominální roční úrokové sazbě 146,949 %, přičemž RPSN činila 299,98 %. Žalovaný se zavázal úvěr splácet formou tzv. minimálních měsíčních splátek podle smluvních podmínek. Žalovaný však po vyčerpání úvěru neprovedl ve sjednaném období od datum do datum žádnou úhradu, v důsledku čehož byly k jistině připočítávány smluvní úroky a třikrát mu byla účtována smluvně sjednaná náhrada nákladů ve výši částka. Ke dni datum činila celková dlužná částka částka. Dále bylo zjištěno, že pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla platně postoupena na žalobkyni, přičemž žalovaný byl o postoupení pohledávky řádně vyrozuměn a následně vyzván k úhradě dlužné částky. Současně však nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by byly ověřovány skutečné příjmy a výdaje žalovaného nebo že by byly provedeny lustrace v příslušných bankovních či nebankovních registrech. Údaje uvedené v žádosti o úvěr navíc nebyly doloženy. Žalovaný skutková tvrzení žalobkyně týkající se čerpání úvěru a výše uplatněné pohledávky nijak nerozporoval.

19. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

20. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

21. V posuzované věci nebylo tvrzeno natož pak prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně vůbec nějak prověřovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Poskytovatel úvěru je povinen náležitě, tj. s odbornou péčí ověřit příjmovou a výdajovou stránku rozpočtu spotřebitele, což právní předchůdkyně žalobkyně neučinila. Žalobkyně nepředložila žádné důkazní prostředky, které by prokazovaly, že právní předchůdkyně žalobkyně shromáždila informace o faktických příjmech a výdajích žalovaného a tyto uchovala tak, jak vyžaduje § 78 ZoSÚ. Smlouva byla uzavřena v roce 2025, kdy požadavky ZoSÚ a jejich striktní vyžadování soudy muselo být žalobkyni i její právní předchůdkyni dostatečně známo. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřovala faktické příjmy a výdaje žalovaného, nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Za těchto okolností pak právní předchůdkyně žalobkyně nemohla získat správnou představu o tom, zda žalovaný bude schopen úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZoSÚ. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně neprověřovala ani příjmy ani výdaje žalovaného, nemohla zjistit, zda vůbec bude úvěr moci poskytnout.

22. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

24. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla hodnota a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však částka.

25. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

26. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

27. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná 28. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

29. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

30. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

31. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

32. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

33. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

34. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

35. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

36. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

37. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od datum, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

38. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

39. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 40. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

41. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ, a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu posoudil dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ jako absolutně neplatnou.

42. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka, které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatila a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky částka (zapůjčených částka), také vrátit. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tedy z částky částka od 27. 1. 20265 do zaplacení (výrok I.).

43. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.).

44. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 34% z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67% a úspěchu žalovaného v rozsahu 33%). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky částka za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t. Advokátka není plátcem DPH. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám právní zástupkyně žalobkyně dle § 149 odst. 2 o. s. ř. (výrok III.).

45. Lhůta pro splnění povinnosti uložená žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, neboť nebyly zjištěny okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší, a to i s ohledem na naprostou pasivitu žalovaného v řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.