15 C 147/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: CFIG Credit a.s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 85 275,76 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od 19. 3. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od 19. 3. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne 20. 3. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení, náklady spojenými s uplatněním pohledávky a přiznání náhrady nákladů řízení. Žalobkyně uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 27. 12. 2022 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , dále jen „smlouva“, na jejímž základě se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši , částka, . Smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s článkem X. smlouvy. Žalované vznikla povinnost úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas a dostala se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 9. 2023. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky písemnou upomínkou ze dne 20. 9. 2023 a ze dne 5. 10. 2023. Jelikož žalovaná tuto svoji povinnost řádně nesplnila, žalobkyně dopisem ze dne 4. 3. 2024 prohlásila celý dluh žalované za splatný a vyzvala žalovanou k jeho uhrazení. Žalobkyně se žalobou domáhala úhrady nedoplatku jistiny ve výši , částka, , spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , s náklady na upomínkování ve výši , částka, a se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od 19. 3. 2024 do zaplacení a přiznání náhrady nákladů řízení.

2. Přípisem nadepsaného soudu ze dne 21. 5. 2024 byla žalobkyně vyzvána, aby soudu doplnila tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem posuzovala při poskytování úvěru žalované její schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a k doplněným tvrzením označila důkazy. Žalobkyně svá tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, doplnila tak, že vycházela z prohlášení žalované uvedeného v posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, které následně ověřovala oproti dokladům vyžádaným od žalované. Žalobkyně si od žalované vyžádala oboustrannou kopii občanského průkazu, druhý doklad totožnosti (řidičský průkaz), důchodový výměr pro potvrzení příjmu a kompletní výpis z bankovního účtu za poslední tři kalendářní měsíce na jméno spotřebitele. Dále žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované výpisem z insolvenčního rejstříku, výpisem z centrální evidence exekucí, výpisem z databáze neplatných dokladů a výpisem z registru SOLUS. Rovněž odkázala na přílohu č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru, kde byly zaznamenány informace obdržené žalovanou, její osobní údaje, posouzení příjmů a výdajů, informace o jiných závazcích, skóring žalované, parametry hodnocení a další.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, přestože jí byla žaloba řádně doručena dne 3. 6. 2024 v souladu s § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, a dne 11. 6. 2024 vhozena do domovní schránky na adrese trvalého pobytu žalované.

4. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaná svůj souhlas vyslovila postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř.

5. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav:

6. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 27. 12. 2022 ve spojení se smlouvou a žádostí o zřízení doplňkové služby „PODPORA“, předsmluvními informacemi a detaily pohybu na účtu (bezhotovostní platba, okamžitá příchozí platba, platba převodem uvnitř banky) soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 27. 12. 2022 prostřednictvím elektronické komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, včetně sjednané doplňkové služby „PODPORA“. Žalovaná potvrdila akceptaci návrhu smlouvy zasláním platby ve výši , částka, na účet žalobkyně. Žalobkyně se úvěrovou smlouvou zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, . Podle čl. 4.3. smlouvy měl být úvěr čerpán následujícím způsobem: vyplacením částky , částka, na účet žalované č. , č. účtu, , započtením částky , částka, na dřívější závazek žalované vůči žalobkyni ze smlouvy č. , hodnota, a započtením částky , částka, na náklady žalobkyně. Současně se žalovaná zavázala hradit žalobkyni poplatek za doplňkovou službu „PODPORA“. Žalovaná byla dle smlouvy povinna splácet úvěr ve splátkách po , částka, se splatností každého 15. dne v měsíci (splátka se skládá z částky , částka, za úvěr a částky , částka, za doplňkovou službu „PODPORA“).

7. Z předsmluvních informací soud zjistil, že žalobkyně žalovanou před uzavřením smlouvy seznámila s jejími právy a povinnostmi plynoucími jí z uzavírané smlouvy a se splátkovým kalendářem.

8. Z přílohy č. , hodnota, (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele) soud naznal, že žalovaná uvedla, že je vdova, nemá vyživovací povinnost, její měsíční příjem činí , částka, , náklady na bydlení , částka, , pravidelné finanční závazky u společnosti Fair Credit , částka, a sázky , částka, měsíčně.

9. Žalobkyně ověřila identitu žalované z kopie občanského průkazu žalované a kopie řidičského průkazu žalované (prokázáno kopiemi uvedených dokladů). Pravost občanského průkazu žalované ověřila žalobkyně v evidenci neplatných dokladů MVČR (prokázáno výpisem z evidence neplatných dokladů MVČR). Z výpisu z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že žalobkyně lustrovala žalovanou v insolvenčním rejstříku, ze kterého zjistila, že s žalovanou bylo v minulosti vedeno insolvenční řízení, které skončilo před více než rokem před poskytnutím úvěru (prokázáno výpisem z insolvenčního rejstříku). Žalovaná neměla negativní záznam v centrální evidenci exekucí (prokázáno výpisem z centrální evidence exekucí) ani v registru Solus (prokázáno výsledkem lustrace v registru Solus).

10. Z důchodového výměru žalované ze dne 10. 12. 2021 a ze dne 11. 8. 2022 se podává, že měsíční příjem žalované od ledna 2022 činil , částka, a od září 2022 činil , částka, .

11. Z výpisu z běžného účtu žalované vedeného u , právnická osoba, ., za období od 1. 9. 2022 do 30. 9. 2022 se podává, že dne 2. 9. 2022 žalovaná obdržela na svůj účet starobní a vdovský důchod ve výši , částka, a dne 13. 9. 2022 uhradila ze svého účtu žalobkyni splátku úvěru č. , hodnota, ve výši , částka, . Výše celkových příjmů žalované (, částka, ) se téměř rovnala výši jejích výdajů (, částka, ).

12. Z výpisu z běžného účtu žalované vedeného u , právnická osoba, ., za období od 1. 10. 2022 do 31. 10. 2022 se podává, že dne 3. 10. 2022 žalovaná obdržela na svůj účet starobní a vdovský důchod ve výši , částka, a dne 11. 10. 2022 uhradila ze svého účtu žalobkyni splátku úvěru č. , hodnota, ve výši , částka, . Výše celkových příjmů žalované (, částka, ) se téměř rovnala výši jejích výdajů (, částka, ).

13. Z výpisu z běžného účtu žalované vedeného u , právnická osoba, ., za období od 1. 11. 2022 do 30. 11. 2022 se podává, že dne 3. 11. 2022 žalovaná obdržela na svůj účet starobní a vdovský důchod ve výši , částka, a dne 11. 11. 2022 uhradila ze svého účtu žalobkyni splátku úvěru č. , hodnota, ve výši , částka, . Výše celkových příjmů žalované (, částka, ) se téměř rovnala výši jejích výdajů (, částka, ).

14. Z detailu pohybu – okamžitá příchozí platba soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni dne 27. 12. 2022 na účet č. , č. účtu, verifikační platbu ve výši , částka, .

15. Z detailu pohybu – platba převodem uvnitř banky se podává, že dne 28. 12. 2022 zadala žalobkyně pokyn k bezhotovostnímu převodu částky , částka, za účelem úhrady dluhu žalované vůči žalobkyni ze smlouvy č. , hodnota, .

16. Z detailu pohybu – bezhotovostní platba se podává, že dne 28. 12. 2022 zadala žalobkyně pokyn k bezhotovostní platbě ve výši , částka, na účet žalované č. , č. účtu, .

17. Upomínka č. , hodnota, ze dne 20. 9. 2023 včetně podacího lístku z téhož dne prokazuje, že žalobkyně odeslala dne 20. 9. 2023 žalované s ohledem na její prodlení s uhrazením měsíční splátky ve výši , částka, splatné dne 15. 9. 2023 výzvu k úhradě dlužné splátky a vyúčtovala jí poplatek za upomínku ve výši , částka, .

18. Upomínka č. , hodnota, ze dne 5. 10. 2023 včetně podacího lístku z téhož dne prokazuje, že žalobkyně odeslala žalované dne 5. 10. 2023 s ohledem na její prodlení s uhrazením měsíční splátky ve výši , částka, splatné dne 15. 9. 2023 výzvu k úhradě dlužné částky a vyúčtovala jí poplatek za upomínku ve výši , částka, spolu s předchozím poplatkem za 1. upomínku ve výši , částka, .

19. Listina označená jako předžalobní výzva, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí právního zastoupení ze dne 4. 3. 2024 včetně podacího archu z téhož dne prokazuje, že zástupce žalobkyně svým dopisem v důsledku prodlení žalované s hrazením jejích závazků plynoucích z úvěrové smlouvy zesplatnil nesplacenou jistinu úvěru, celková dlužná částka byla vyčíslena na , částka, , a vyzval žalovanou k jejímu zaplacení ve lhůtě do 18. 3. 2024.

20. Žalobkyně ani žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by žalovaná na dlužnou částku něčeho žalobkyni zaplatila.

21. Po provedeném dokazování, když soud hodnotil veškeré předložené důkazy dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, má soud za prokázaný následující skutkový stav:

22. Na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 27. 12. 2022 poskytla žalobkyně žalované převodem na účet částku , částka, , částku , částka, uplatnila žalovaná na její dřívější závazek vůči žalobkyni ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 19. 4. 2022 a částka , částka, byla započtena na úhradu nákladů žalobkyně s poskytnutím úvěru. Současně byla sjednána doplňková služba „PODPORA“, na základě které měla žalovaná hradit žalobkyni měsíčně částku v rámci celkové měsíční splátky ve výši , částka, , a to po dobu 72 měsíců. Žalovaná se ocitla přes upomínky žalobkyně v prodlení se splátkou splatnou dne 15. 9. 2023, pročež žalobkyně úvěr dne 4. 3. 2024 zesplatnila.

23. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, když k úvěruschopnosti žalované nebyly ze strany žalobkyně předloženy dostatečné důkazy. Žalobkyně si od žalované vyžádala toliko informaci o jejím příjmu, nicméně podstatné výdaje žalované nebyly blíže zjišťovány a ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Obezřetnost žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k tomu, že dle výpisů z účtu žalované se mnohdy měsíční příjmy žalované rovnaly jejím měsíčním výdajům a že žalovaná v příloze č. , hodnota, – posouzení úvěruschopnosti žalované uvedla pouze výdaje na bydlení ve výši , částka, . Nezjišťování životních výdajů žalované se tak dá považovat za zjevně účelové s cílem formálně vykázat úvěruschopnost žalované, aniž by však byla patrna snaha o zjištění a posouzení její reálné životní situace. Navíc byl dřívější úvěr ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 19. 4. 2022 žalovanou uhrazen až poté, kdy byl žalované poskytnut úvěr ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 27. 12. 2022. To dokazuje spolu s opakovaným přeúvěrováváním u žalobkyně, že se žalovaná ocitla v dluhové spirále a poskytování dalších úvěrů jí ze strany žalobkyně bylo jen oddalováním finančních problémů žalované.

24. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen „ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovanou je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 ZoSÚ a § 420 a § 1810 a násl. o. z.

25. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

26. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

27. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

28. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

29. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

30. Podle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

31. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

32. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

33. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

34. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

35. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

36. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

37. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

38. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

39. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. , spisová značka, ), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

40. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“41. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. , adresa, s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

42. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, tedy skutečnost, zda je žalovaná schopna požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalované poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu posoudil dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ jako absolutně neplatnou. Vzhledem k tomu, že úvěrová smlouva nebyla uzavřena platně, nelze za platně uzavřenou považovat ani smlouvu o doplňkové službě „PODPORA“, která na trvání úvěrové smlouvy byla závislá.

43. Jelikož bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši , částka, , přičemž částka ve výši , částka, byla započtena na náklady žalobkyně, žalobkyně si částku sama vyplatila a tudíž ji již nemůže s ohledem na neplatnost smlouvy požadovat po žalované uhradit, soud přiznal žalobkyni nárok na plnění ve zbývající výši , částka, , tj. zbylé části poskytnuté jistiny (, částka, – , částka, ), neboť se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna toto plnění v dané výši žalobkyni vrátit, co do této částky bylo žalobě s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověno (výrok I.). Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 19. 3. 2024 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do žalobkyní požadované částky ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od 19. 3. 2024 do zaplacení, soud žalobu zamítl s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.).

44. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky , částka, , tedy po zaokrouhlení z 87 %. Žalovaná byla úspěšná co do částky , částka, , tedy po zaokrouhlení z 13 %. Žalobkyni proto náleží náhrada 74 % (87 % - 13 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, , z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a. t.”, z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, podle § 13 odst. 4 a. t.. Žalobkyně má tedy právo na úhradu 74 % z částky , částka, , tj. po zaokrouhlení , částka, .

45. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně, který je advokátem, bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. , adresa, k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalované dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.