15 C 147/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně Praha zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované pro 14 690 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky částka od datum do zaplacení

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu 32% nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne datum domáhala na žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne datum uzavřené prostřednictvím webového portálu žalobkyně, na kterém si žalovaná nastavila splatnost a výši zápůjčky, vyplnila žádost o poskytnutí zápůjčky a následně PIN kódem zaslaným na její telefonní číslo tel. číslo elektronicky smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši částka převodem na její účet č. č. účtu a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit spolu s poplatkem ve výši částka nejpozději dne datum. Žalovaná však neuhradila ničeho. Současně žalobkyně tvrdí, že před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované na základě jí poskytnutých údajů, předložených dokumentů a případně údajů z dostupných databází, a dospěla k závěru, že žalovaná je schopna úvěr splácet. Vzhledem k tomu, že žalovaná svůj dluh ve sjednaném termínu neuhradila, požaduje žalobkyně vedle jistiny a poplatku také náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši částka, které představují tři písemné upomínky zaslané ve dnech datum, datum a datum. Žalobkyně považuje tyto náklady za účelně vynaložené a jejich výši za odpovídající běžné praxi na trhu. Celkovou dlužnou částku ke dni podání návrhu žalobkyně vyčísluje na částka, sestávajících z jistiny částka, poplatku za poskytnutí zápůjčky částka a nákladů zaupomínky částka. Nad rámec této částky uplatňuje rovněž zákonný úrok z prodlení od datum do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 0,10 % denně z částky částka od datum do datum, která byla vyčíslena na částka. Žalovaná ničeho nezaplatila ani po zaslání předžalobní výzvy právní zástupkyní žalobkyně.

2. Přípisem zdejšího soudu ze dne datum byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu prokázala, zda a jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, doplnila tak, že si od žalované zjistila informace o jejích příjmech a zaměstnání. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána na plný úvazek, pracuje ve společnosti právnická osoba na pozici operátora výroby, má pracovní poměr uzavřený na dobu neurčitou a u zaměstnavatele pracuje déle než pět let. Současně sdělila, že její čistý měsíční příjem činí přibližně částka. Tyto údaje žalobkyně ověřovala prostřednictvím výplatních pásek za leden, únor a březen 2025. Z nich vyplynulo, že čistá mzda žalované činila v lednu 2025 částku částka, v únoru 2025 částku částka a v březnu 2025 částku částka. Na základě těchto dokladů žalobkyně stanovila průměrný čistý měsíční příjem žalované na částka. K otázce výdajů žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, která uvedla, že její měsíční výdaje činí částka, je svobodná, nemá nezletilé děti a bydlí v podnájmu. Žalobkyně k tomu uvedla, že žalovanou uvedené výdaje ve výši částka byly vyšší než tehdejší částka nezabavitelného minima ve výši částka, a proto při vyhodnocení úvěruschopnosti vycházela z částky sdělené žalovanou. Současně poukazuje na to, že věřitel může oprávněně předpokládat, že žadatel o úvěr během splácení omezí některé fakultativní výdaje, například výdaje na cestování, kulturu či jiné volnočasové aktivity. Dále žalobkyně ověřila, že žalovaná není vedena v Centrální evidenci exekucí nebo Insolvenčním rejstříku, přičemž ke dni podání žádosti o zápůjčku neměla žádný záznam. Při celkovém posouzení úvěruschopnosti žalobkyně vycházela z průměrného čistého měsíčního příjmu žalované ve výši částka a z měsíčních výdajů ve výši částka. Po jejich odečtení dospěla k částce částka, kterou považovala za disponibilní prostředky žalované. Na tomto základě uzavřela, že žalovaná je schopna splatit zápůjčku ve výši částka s poplatkem částka, tedy celkem částka.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, v řízení zůstala zcela pasivní.

4. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání (souhlas žalované soud předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Na základě listin předložených žalobkyní byl zjištěn následující skutkový stav:

6. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně s žalovanou uzavřely s pomocí prostředků komunikace na dálku tohoto dne smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnou žalované bezhotovostně finanční prostředky ve výši částka a žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky žalobkyni vrátit spolu s poplatkem ve výši částka jednorázově do datum. Celková zaplacená suma žalovanou měla činil částku částka. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník žalobkyně. Pro případ prodlení žalované se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni poplatky za upomínky v rozpětí od částka za SMS upomínku po částku částka za listinnou upomínku, dále poplatky za vymáhání, náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši částka a konečně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, dále zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady dle Sazebníku 7. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná ze svého účtu č. č. účtu zaplatila žalobkyni dne datum 2x částka, a téhož dne žalobkyně na uvedený účet žalované zaslala částku částka.

8. Z výplatních pásek žalované z ledna, února a března 2025 bylo zjištěno, že žalovaná byla zaměstnána u společnosti právnická osoba. a její čistý příjem za leden činil 50 791 včetně 28 přesčasových hodin a byla jí exekučně strhávána částka běžného výživného ve výši částka, částka částka příspěvku odborům a srážka stravování ve výši částka – na účet jí tak byla připsána částka částka. V únoru činil její čistý příjem částku částka, avšak též bylo žalované exekučně strháváno běžné výživné ve výši částka, částka částka příspěvek odborům, srážka stravování ve výši částka a částka částka na penzijní připojištění – na účet jí tak za únor byla připsána částka částka. V březnu činil její čistý příjem částku částka, avšak též bylo žalované exekučně strháváno běžné výživné ve výši částka, částka částka příspěvek odborům, srážka stravování ve výši částka a částka částka na penzijní připojištění – na účet jí tak za únor byla připsána částka částka.

9. Z lustrace rodného čísla žalované v insolvenčním rejstříku bylo zjištěno, že ke dne datum neměla záznam v tomto registru.

10. Z výzvy k úhradě za dne datum bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k okamžité úhradě částky částka.

11. Z výzvy k úhradě za dne datum bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k okamžité úhradě částky částka.

12. Z opakované výzvy k úhradě za dne datum bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k okamžité úhradě částky částka.

13. Z výzvy k úhradě právní zástupkyně žalobkyně ze dne datum včetně podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána před podáním žaloby k úhradě částky částka, a to do 3 dnů a dále částky částka za právní zastoupení žalobkyně.

14. Nejsou tvrzeny ani doloženy faktické výdaje žalované, zejména výše nájemného. Z předložených výplatnic byla zjištěna nejméně jedna exekuce na příjem žalované, a to na výživné ve výši částka měsíčně. Zřejmě tak není pravdivé tvrzení žalobkyně, že žalovaná je bezdětná. Žalovaná nebyla lustrována v dalších bankovních a nebankovních registrech (např. CRBI, NRBI, CEE)

15. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, žalovanou částku nijak nesporovala.

16. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu:

17. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne datum prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované bezhotovostně částku částka, a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatkem částka nejpozději do datum, tedy celkem částka. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník žalobkyně, obsahující i rozsáhlé sankční ujednání pro případ prodlení žalované. Z výpisu z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaná dne datum provedla dvě ověřovací platby po částka, a téhož dne žalobkyně poukázala na účet žalované sjednanou částku částka. Nebylo však prokázáno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně a s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované, když nebyly zjištěny natož ověřeny faktické výdaje žalované, včetně exekučně vymáhaného výživného. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a uplatněný nárok nijak nezpochybnila.

18. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

19. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalované sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.

20. V posuzované věci však nebylo prokázáno, že by žalobkyně zjišťovala majetkové, finanční a osobní poměry žalované, zejména její faktické výdaje, počet případných dalších úvěrů či vyživovacích povinností žalované. Nijak též neprokázala, že by žalovanou před poskytnutím úvěru lustrovala v bankovních a nebankovních registrech. Žalobkyně nepředložila žádné důkazní prostředky, které by prokazovaly, že zjišťovala a ověřovala informace zejména o výdajích žalované, a tyto uchovala tak, jak vyžaduje § 78 ZoSÚ. Smlouva byla uzavřena v roce 2025, kdy požadavky ZoSÚ a jejich striktní vyžadování soudy muselo být žalobkyni dostatečně známo. Pokud tedy žalobkyně nezjišťovala natož, aby tyto údaje prověřila, nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Za těchto okolností pak žalobkyně nemohla získat správnou představu o tom, zda žalovaná bude schopna úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZoSÚ. Pokud žalobkyně neprověřovala faktické podstatné výdaje žalované, včetně vyživovacích povinností žalované a nákladů na bydlení, nemohla zjistit, zda vůbec bude úvěr moci poskytnout.

21. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

23. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

24. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla hodnota a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však částka.

25. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

26. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

27. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná 28. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

29. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

30. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

31. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

32. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

33. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

34. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

35. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

36. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

37. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od datum, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

38. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

39. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 40. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

41. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, tedy skutečnost, zda je žalovaná schopna požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalované poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu posoudil dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ jako absolutně neplatnou.

42. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši částka, které jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky částka (částka požadované jistiny ve výši částka), také vrátit. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tedy z částky částka od datum do zaplacení, (výrok I.).

43. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.).

44. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu 32% nákladů řízení v částce částka. Celkové náklady řízení činí částka. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Povinnost žalované uhradit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalované vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř.

45. Lhůta pro splnění povinnosti uložená žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, neboť nebyly zjištěny okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší, a to i s ohledem na naprostou pasivitu žalované v řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.