15 C 152/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 26 940 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 12,75 %, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku částka, spolu s zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75% z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne datum domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum, kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba., a na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši částka, a to bezhotovostně na účet žalovaného č. č. účtu. Žalovaný se podle smlouvy zavázal uhradit jistinu úvěru, smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny, přičemž úvěr byl sjednán na dobu neurčitou a úroky měly být hrazeny každý měsíc. K ověření úvěruschopnosti žalovaný poskytl právní předchůdkyni žalobkyně výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy a současně byl lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně úvěruschopnosti žalovaného a byla mu schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru Žalovaný však své závazky neplnil a dostal se do prodlení. Po opakovaných upomínkách byl dne datum vyzván k úhradě a zároveň došlo k zesplatnění celé pohledávky k tomuto dni. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení částky částka, přičemž tato částka se skládá z částky částka nesplacené jistiny, částka smluvního úroku za první měsíc čerpání úvěru (40 % z částka), zákonného úroku z prodlení od datum do zaplacení a částky částka na smluvní pokutě dle odst. 4.2. písm. c) úvěrové smlouvy, kdy byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný se do prodlení dostal následující den po dni zesplatnění úvěru, tedy od datum do data odeslání předžalobní výzvy datum. Pohledávky za žalovaným byly smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupeny žalobkyni. Pro případ, že by soud neshledal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru prokázaným, žalobkyně uplatňuje alternativní nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť finanční prostředky byly prokazatelně zaslány na účet žalovaného. Před podáním žaloby byl žalovaný právní zástupkyní žalobkyně znovu písemně vyzván k úhradě dlužné částky.

2. Přípisem zdejšího soudu ze dne datum byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu prokázala, zda a jakým způsobem prověřovala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení doplnila podáním ze dne datum tak, že její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela zejména z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, z osobních dokladů předložených žalovaným, z dokladů a informací o jeho příjmech a výdajích, z prověření ve veřejně dostupných registrech a databázích, zejména Insolvenčním rejstříku (ISIR), Centrální evidenci exekucí (CEE) a Databázi neplatných dokladů právnická osoba. Právní předchůdkyně žalobkyně dále při posouzení úvěruschopnosti ponechává klientům finanční rezervu alespoň ve výši životního minima a poskytuje úvěry pouze pokud splátky nepřevyšovaly disponibilní část příjmů klienta. Na základě získaných informací proto neexistovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, a žádosti o úvěr bylo vyhověno. Závěrem žalobkyně sděluje, že od podání žaloby žalovaný neuhradil žádnou část dluhu.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní.

4. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání (souhlas žalovaného soud předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Na základě listin předložených žalobkyní byl zjištěn následující skutkový stav:

6. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřeli s pomocí prostředků komunikace na dálku tohoto dne smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému bezhotovostně finanční prostředky až do výše částka. Úvěr byl poskytnut jako neúčelový, nezajištěný, mohl být čerpán postupně i opakovaně a žalovaný se zavázal platit úroky, který činily 40% měsíčně vždy do 28. počínaje měsícem, který následuje po uzavření smlouvy a jistinu mohl splatit kdykoliv. RPSN činilo 5 529,84 %. Pro případ prodlení se splácením smlouva stanovila rozsáhlé sankční mechanismy, tj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, povinnost žalovaného hradit úrok z prodlení dle zákonné úrokové sazby a povinnost hradit účelně vynaložené náklady dle Sazebníku. V případě prodlení 2 měsíce nebo déle, může být vyžadováno okamžité splacení celé jistiny, všech dosud nezaplacených úroků, všech sankcí. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně.

7. Z informací o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovanému byly před poskytnutím úvěru poskytnuty informace o parametrech poskytovaného úvěru, podrobně specifikované v předchozím odstavci tohoto rozsudku.

8. Z potvrzení o provedené platbě u platební brány jméno FO ze dne datum bylo zjištěno, že na účet č. č. účtu byla připsána částka částka.

9. Z žádosti o spotřebitelský úvěr č. hodnota bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, žije v pronajatém domě (ničím neprokázáno), je bez vzdělání nebo má neúplné základní vzdělání (ničím neprokázáno), je zaměstnán u společnosti TOMATREANS, s.r.o. (ničím neprokázáno), s měsíčním příjmem částka (ničím neprokázáno) a uvedl měsíční výdaje ve výši částka (ničím neprokázáno). Žalovaný deklaroval, že není hledanou osobou, není v exekuci ani insolvenci, nejsou zde skutečnosti, které by vedly k podání insolvenčního návrhu (lustrace žalovaného v registrech ničím neprokázány).

10. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne datum bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno zesplatnění úvěru k tomuto dni, a zároveň vyl žalovaný vyzván k úhradě částky částka do 3 dnů od obdržení tohoto dopisu.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni.

12. Z oznámení právní předchůdkyně žalobkyně ze dne datum bylo zjištěno, že postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno a žalovaný byl vyzván k úhradě celkové částky částka.

13. Z výzvy k úhradě právní zástupkyně žalobkyně ze dne datum včetně potvrzení o podání zásilky ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl vyzván před podáním žaloby k úhradě částky částka, a to do 3 dnů a dále částky částka za právní zastoupení žalobkyně.

14. Nebylo zjištěno ani prokázáno, že žalobkyně (její právní předchůdkyně) před poskytnutím úvěru žalovanému důkladně a s odbornou péčí prověřovala finanční a majetkovou situaci žalovaného, když nebyl řádně zjištěn a doložen faktický příjem žalovaného a už vůbec ne jeho faktické výdaje. Nebyly doloženy ani lustrace žalovaného v bankovních a nebankovních registrech (BRKI, NRKI, CEE, Insolvenční rejstřík apod.).

15. Žalovaný dlužnou částku nijak nesporoval.

16. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu:

17. Dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě mohl žalovaný čerpat finanční prostředky až do výše částka. Úvěr byl sjednán jako bezúčelový a nezajištěný s úrokovou sazbou 40 % měsíčně a RPSN ve výši 5 529,84 %. Dne datum byla na účet žalovaného poukázána částka částka. Žalovaný však právní předchůdkyni žalobkyně ničeho nezaplatil, pročež právní předchůdkyně žalobkyně dne datum úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě částky částka. Následně byla pohledávka smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn oznámením ze dne datum. Dále bylo zjištěno, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl údaje týkající se své osobní, příjmové a majetkové situace, avšak žádný z těchto údajů nebyl právní předchůdkyní žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní doložen ani jinak ověřen. Nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy důkladně a s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného. Zejména nebylo doloženo ověření skutečných příjmů a výdajů žalovaného ani provedení lustrací v dostupných registrech dlužníků či úvěrových registrech. Soud proto uzavírá, že nebylo prokázáno splnění zákonné povinnosti věřitele řádně posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr před jeho poskytnutím. Žalovaný dlužnou částku nijak nesporoval.

18. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

19. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

20. V posuzované věci však nebylo prokázáno, že by žalobkyně (její právní předchůdkyně) zjišťovala a ověřovala majetkové, finanční a osobní poměry žalovaného, a to ani jeho pravidelné měsíční příjmy ani jeho faktické výdaje, počet případných dalších úvěrů či faktické (reálné) náklady na živobytí a na bydlení. Nijak též neprokázala, že by žalovaného před poskytnutím úvěru lustrovala v bankovních a nebankovních registrech. Žalobkyně nepředložila žádné důkazní prostředky, které by prokazovaly, že její právní předchůdkyně zjišťovala a ověřovala informace o příjmech a výdajích žalovaného, a tyto uchovala tak, jak vyžaduje § 78 ZoSÚ. Smlouva byla uzavřena v roce 2024, kdy požadavky ZoSÚ a jejich striktní vyžadování soudy muselo být žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni dostatečně známo. Pokud tedy žalobkyně nezjišťovala natož, aby tyto údaje prověřila, nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Za těchto okolností pak žalobkyně (její právní předchůdkyně) nemohla získat správnou představu o tom, zda žalovaný bude schopen úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZoSÚ. Pokud žalobkyně (její právní předchůdkyně) neprověřovala faktické pravidelné příjmy a podstatné výdaje žalovaného, včetně jeho předchozích úvěrů a nákladů na bydlení, nemohla zjistit, zda vůbec bude úvěr moci poskytnout.

21. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

23. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

24. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla hodnota a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však částka.

25. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

26. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

27. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná 28. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

29. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

30. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

31. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

32. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

33. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

34. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

35. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

36. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

37. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od datum, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

38. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá dle § 1880 odst. 1 tohoto zákoníku postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná (§ 1882 odst. 1 citovaného zákoníku).

39. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

40. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 41. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

42. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně (její právní předchůdkyně) dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ, a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu posoudil dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ jako absolutně neplatnou.

43. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši částka, které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky částka) také vrátit. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tedy z částky částka od datum do zaplacení, (výrok I.).

44. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.).

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 11,36 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55,68 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 44,32 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Povinnost žalovaného uhradit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř.

46. Lhůta pro splnění povinnosti uložená žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, neboť nebyly zjištěny okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší, a to i s ohledem na naprostou pasivitu žalovaného v řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.