15 C 157/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 75 087 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části o zaplacení částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % p. a. z částky částka ode dne datum do zaplacení, s zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % p. a. z částky částka ode dne datum do zaplacení, s zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % p. a. z částky částka ode dne datum do zaplacení a s zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % p. a. z částky částka ode dne datum do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku částka, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, s zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do datum ve výši 11,5 %, s zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do datum ve výši 11,5 %, s zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5% z částky částka od datum do datum, s zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % p. a. z částky částka ode dne datum do datum, s zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % p. a. z částky částka ode dne datum do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeného k nadepsanému soudu dne datum domáhala po žalované zaplacení částky částka s příslušenstvím s odůvodněním, že dne datum spolu uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru CKL č. hodnota, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr a žalovaná se zavázala jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná přestala řádně splácet, a proto byla vyzvána k úhradě dluhu. Jelikož neuhradila dlužnou částku ani po výzvě, žalobkyně, tato od smlouvy odstoupila. Dluh je splatný ke dni datum. Žalovaná následně uhradila dvě platby po částka (v únoru a březnu 2026), čímž ponížila jistinu na částka. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení částky částka, která se skládá z částky jistiny částka, poplatků ve výši částka, pojistného ve výši částka a úroků ve výši částka. Dále žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % p.a. za jednotlivá období podle výše dlužné částky. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované, přičemž splátka úvěru činila pouze 4 % jeho příjmu, který činil částka, což podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka svědčí o schopnosti úvěr splácet. Před podáním žaloby zástupce žalobkyně písemně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, ani na základě této výzvy žalovaná nereagovala a zůstala žalobkyni dlužna žalovanou částku.

2. Přípisem nadepsaného soudu ze dne datum byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu doplnila svá tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem posuzovala před poskytnutím úvěru žalované její schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a označila důkazy k prokázání doplněných tvrzení. Žalobkyně svá tvrzení doplnila tak, že při posuzování úvěruschopnosti postupovala s odbornou péčí – neomezila se pouze na údaje poskytnuté žalovanou, ale tyto informace ověřovala a porovnávala s údaji z interních i externích databází a registrů. Současně využila ekonomické a statistické modely k vyhodnocení schopnosti splácet úvěr. Takový postup je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, podle níž je dostatečné, pokud věřitel ověřuje informace z různých zdrojů a hodnotí je pomocí analytických modelů. právnická osoba i praxe rovněž potvrzují, že využití statistických modelů je vhodné a často přesnější než individuální posouzení bez těchto nástrojů. Žalobkyně jako profesionální nebankovní poskytovatel úvěrů provádí komplexní analýzu údajů jak prostřednictvím odborníků, tak pomocí analytických programů založených na datech z velkého množství klientů.

3. K výzvě soudu ze dne datum žalobkyně doplnila svá tvrzení ohledně celkové částky, kterou žalovaná žalobkyni zaplatila, a to částky částka ve 27 splátkách.

4. Aniž bylo ve věci jednáno, vzala žalobkyně podáním ze dne datum žalobu částečně zpět, a to co do zaplacení částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % p. a. z částky částka ode dne datum do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % p. a. z částky částka ode dne datum do zaplacení. Dále též podáním ze dne datum vzala žalobkyně zpět žalobu co do zaplacení částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % p. a. z částky částka ode dne datum do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % p. a. z částky částka ode dne datum do zaplacení. Soud proto rozhodl dle ustanovení § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen o.s.ř.), kdy soud řízení zastaví, pokud byl návrh vzat zpět, a řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil. Dle ustanovení § 96 odst. 3, 4 o.s.ř. dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, nevyžaduje se souhlas ostatních účastníků se zpětvzetím návrhu. V souladu s § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. se žalobkyni nevrací odpovídající část zaplaceného soudního poplatku, neboť nepřevyšuje částku částka.

5. Žalobkyně se tak nadále v řízení domáhá zaplacení částky částka spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši částka, s zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % p.a. z částky částka ode dne datum do dne datum, s zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % p.a. z částky částka ode dne datum do dne datum, s zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % p.a. z částky částka ode dne datum do dne datum, s zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % p.a. z částky částka ode dne datum do dne datum, s zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % p.a. z částky částka ode dne datum do dne datum, s zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % p.a. z částky částka ode dne datum do datum, a s zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % p.a. z částky částka ode dne datum do zaplacení.

6. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, v řízení zůstala zcela pasivní.

7. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutkový stav:

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum bylo zjištěno, že účastníci řízení spolu uzavřeli smlouvu o jednorázovém neúčelovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši částka, které se jí žalovaná zavázala vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 14 % v 84 pravidelných měsíčních splátkách po částka, resp. ve splátkách částka měsíčně včetně pojištění. RPSN činilo 14,86 %, celkem se žalovaná zavázala žalobkyni uhradit částku částka. Bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr, nedílnou součástí pojistné smlouvy byly všeobecné pojistné podmínky pojistitele. Pro případ prodlení žalované se splácením byly sjednány následující sankce, a to částka za upomínku, částka za 2. upomínku, částka nákladů na vymáhání v důsledku odstoupení žalobkyně od smlouvy. Byla též sjednána smluvní pokuta za porušení povinnosti řádně splácet úvěr dle zákona o spotřebitelském úvěru ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení. Omezení podle předchozí věty se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než částka a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše částka. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla hodnota a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však částka. Nedílnou součástí smlouvy byl Sazebník žalobkyně.

9. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalované byly před poskytnutím úvěru poskytnuty informace o parametrech úvěru, podrobně specifikované v předchozím odstavci odůvodnění tohoto rozsudku.

10. Z informačního dokumentu k pojištění schopnosti splácet úvěr bylo zjištěno, že žalovaná byla informována o pojistných krytích, o výlukách z pojistného krytí a o cenách pojistného.

11. Z dokumentu zpráva o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně ověřila totožnost žalované z občanského a řidičského průkazu, dále, že žalovanou lustrovala v registru SOLUS, avšak zprávu z tohoto registru nedoložila. Žalovanou nelustrovala v centrální evidenci exekucí, ani v insolvenčním rejstříku, registru CRIF, CRIBIS a NRKI. Její příjem činil 46 829 měsíčně. Byly zde uvedeny její výdaje na bydlení – nájemné ve výši částka, splátky na hypotéku – leasing ve výši částka měsíčně, splátky úvěrů ve výši částka měsíčně, jinak žádné další výdaje žalované nejsou uvedeny.

12. Z dokumentu „Výsledek posouzení úvěruschopnosti klienta“ bylo zjištěno, že rozdíl příjmů a výdajů žalované činil částku částka, což dle žalobkyně bylo dostatečné vzhledem k měsíční úvěrové splátce ve výši částka.

13. Z výpisu z běžného účtu žalované č. č. účtu za období od datum do datum bylo zjištěno, že na účet bylo připsáno celkem částka a z účtu bylo odepsáno částka. Byla ověřena výše mzdy žalované ve výši částka a její výdaje významně překračují, jak mzdu žalované, tak především deklarované výdaje v dokumentu „Zpráva o posouzení úvěruschopnosti“.

14. Z výpisu z účtu žalované za období od datum do datum bylo zjištěno, že její mzda v prosinci 2022 činila částku částka, její výdaje však znovu významně překračují deklarované výdaje v dokumentu „Zpráva o posouzení úvěruschopnosti“.

15. Z transakční historie k úvěrové smlouvě č. hodnota bylo zjištěno, že žalovaná na úvěr do podání žaloby uhradila celkem částku částka.

16. Z dopisu žalobkyně ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy č. hodnota, neboť žalovaná byla v prodlení buď se dvěma splátkami po dobu delší než dva měsíce, nebo byla v prodlení s jednou splátkou po dobu delší než 3 měsíce. Zároveň byla vyzvána k okamžité úhradě částky částka, a to včetně částky částka nákladů na vymáhání. Dále byl žalované oznámen zánik pojištění úvěru.

17. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne datum včetně potvrzení o podání ze dne datum soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby upomenuta o úhradu částky částka, a to do 7 dnů od datace výzvy.

18. Po podání žaloby žalovaná uhradila žalobkyni dalších částka.

19. Žalovaná dlužnou částku nijak nesporovala ani o do důvodu vzniku ani co do výše dlužné částky.

20. Nebyly však nijak důkladně žalobkyní prověřeny zejména výdaje žalované, přičemž její deklarované výdaje jsou ve zřejmém rozporu s doloženými výpisy z běžného účtu žalované. Nebylo tak doloženo, že žalobkyně před poskytnutím úvěru žalované řádně a s odbornou péčí prověřila úvěruschopnost žalované.

21. Z výše uvedeného soud učinil závěr o skutkovém stavu:

22. Mezi účastníky řízení byla dne datum uzavřena smlouva o jednorázovém neúčelovém spotřebitelském úvěru ve výši částka, s povinností žalované splácet tento úvěr v 84měsíčních splátkách po částka, resp. částka včetně pojištění, s úrokovou sazbou 14 % a RPSN 14,86 %. Celková částka k úhradě činila částka. Součástí smlouvy bylo pojištění schopnosti splácet a rozsáhlý systém smluvních sankcí v případě prodlení. Před uzavřením smlouvy provedla žalobkyně posouzení úvěruschopnosti žalované, avšak pouze na základě omezených údajů – ověřila totožnost žalované, nahlédla do registru SOLUS (bez doložení výstupu) a pracovala s deklarovanými příjmy a výdaji žalované. Neprověřila však další dostupné registry (CEE, insolvenční rejstřík, CRIF, CRIBIS, NRKI). Výdaje žalované uvedené ve zprávě o posouzení úvěruschopnosti byly výrazně nižší než skutečné výdaje doložené výpisy z účtu, které převyšovaly její měsíční příjem. Žalovaná do podání žaloby uhradila na úvěr částka, následně se dostala do prodlení se splácením. Po podání žaloby uhradila žalobkyni dalších částka. Žalovaná dlužnou částku nesporovala ani co do důvodu vzniku ani co do výše žalované částky. Žalobkyně však před poskytnutím úvěru žalované neprovedla řádné a odborné posouzení úvěruschopnosti žalované, zejména neověřila skutečné výdaje, které byly v zásadním rozporu s údaji uvedenými v interní zprávě o posouzení úvěruschopnosti. Nebylo tak prokázáno, že žalobkyně splnila zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí.

23. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen „ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovanou je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 ZoSÚ a § 420 a § 1810 a násl. o. z.

24. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

25. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

26. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

27. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

28. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

30. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

31. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

32. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

33. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

34. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

35. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od datum, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

36. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

37. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 38. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

39. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného řádně nedoložila. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalované vyžádala informace o jejích příjmech a výdajích, soud má za prokázané ověření a zkoumání příjmové stránky žalované za období dvou měsíců předcházejících poskytnutí předmětného úvěru, kdy byla průměrná čistá mzda žalované ve výši částka ověřena výpisy z běžného účtu žalované příjmu ze dne datum, nicméně deklarované výdaje žalované ve výši částka jsou v příkrém rozporu s faktickými výdaji žalované, doložené výpisy z účtu. Nezbývá než uzavřít, že prověření úvěruschopnosti žalované proběhlo toliko formálně, tj. v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ. K výdajům žalované nebyly předloženy při žádosti o úvěr žádné doklady. Žalobkyně soudu k výdajům žalované nepředložila žádný důkaz, a to ani výpis z registru SOLUS, který by prokazoval, že informace o výdajích uvedené žalovanou v žádosti o spotřebitelský úvěr, byly úvěrujícím pořízeny a uchovány tak, jak vyžaduje § 78 ZoSÚ. Nadto právní předchůdkyně žalobkyně vůbec nezjišťovala, ani neověřovala, další podstatné výdaje žalované (např. běžné výdaje na bydlení a živobytí, resp. deklarované výdaje žalované jsou dokonce pod částkou životního minima, což žalobkyně nijak nereflektovala). Žalobkyně tak nemohla získat správnou představu o majetkové situaci žalované, a proto nemohla řádně poměřit příjmy s výdaji a zjistit, zda je vůbec žalovaná schopna úvěr splatit. Obezřetnost žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k tomu, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla pouze náklady na bydlení ve výši částka, náklady na živobytí pak neuvedla žádné. Nadto měla žalobkyně k dispozici výpis z běžného účtu žalované, kde její faktické výdaje výrazně převyšovaly nejen výdaje žalovanou tvrzené, ale též výdaje přesahující její příjem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Nezjišťování životních výdajů žalované se tak dá považovat za zjevně účelové s cílem formálně vykázat úvěruschopnost žalované, aniž by však byla patrna snaha o zjištění a posouzení její reálné životní situace. Žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalované, zda je schopna spotřebitelský úvěr splácet, a poskytla jí spotřebitelský úvěr, aniž řádně zkoumala její výdaje. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

40. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši částka, které jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky částka (zapůjčených částka po odečtení žalovanou vrácených částka), také vrátit. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to z částky částka od datum do zaplacení, jak žalobkyně požadovala. (výrok I.).

41. Soud proto žalobě co do částky, o níž se žalovaná bezdůvodně obohatila, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.).

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení byla úspěšnější žalovaná, které však dle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly (výrok III.).

43. Lhůta pro splnění povinnosti uložené žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť nebyly zjištěny okolnosti, a to i vzhledem k naprosté pasivitě žalované v řízení, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší či umožnění splatit dlužnou částku ve splátkách. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.