15 C 159/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 44 500,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 12 %, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku částka, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, kapitalizovaný úrok ve výši částka, zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 12 %, úrok 8 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne datum domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, kterou s žalovaným uzavřela dne datum společnost právnická osoba. (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně). Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka v hotovosti. Žalovaný se zavázal kromě jistiny uhradit pevný úrok ve výši částka a paušální úhrady za služby související s poskytnutím úvěru, a to částku částka za poskytnutí úvěru, částku částka za administrativní činnost a částku částka za možnost platit splátky v hotovosti. Celkem měl žalovaný uhradit částku částka ve 14 splátkách po částka do datum. Žalovaný však uhradil pouze splátku částka dne datum a další splátky neplatil. Pohledávka byla dne datum postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Od postoupení pohledávky nebylo žalovaným nic uhrazeno. Žalobkyně proto požaduje zaplacení jistiny částka, úroku částka, úhrad za služby související s poskytnutím úvěru ve výši částka, částky za administrativní činnost ve výši částka a částky částka za možnost hradit splátky v hotovosti. Dále se žalobkyně domáhá úhrady smluvní pokuty ve výši částka, kapitalizovaného úroku z úvěru do datum ve výši částka a kapitalizovaného úroku z prodlení do datum v částce částka. Konečně žalobkyně požaduje zaplacení úroku ve výši 8 % p.a. z jistiny od datum do zaplacení a úroku z prodlení 12% p.a. z částky částka od datum do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný právním zástupcem žalobkyně znovu písemně vyzván k úhradě dlužné částky.

2. Elektronický platební rozkaz nebyl zdejším soudem vydán, a to s ohledem na nepřiměřeně vysoký úrok, resp. poplatky související s poskytnutím úvěru.

3. Přípisem zdejšího soudu ze dne datum byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu prokázala, zda a jakým způsobem zkoumala její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, doplnila tak, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila jeho příjmy, výdaje a osobní situaci, přičemž vycházela z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr ze dne datum, z potvrzení zaměstnavatele, výpisů z účtu a kontrolou registrů NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Žalovaný uvedl, že je dlouhodobě zaměstnán, má měsíční příjem částka, výdaje částka a použitelný příjem částka. Je svobodný, bez vyživovací povinnosti a bydlí u osoby blízké. Tyto údaje potvrdil podpisem a věřitel je ověřil dostupnými doklady. Na základě ověřených informací právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila, že žalovaný je schopen splácet úvěr částka se splátkou částka.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní.

5. Na základě listin předložených žalobkyní byl zjištěn následující skutkový stav:

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě této smlouvy poskytla úvěr ve výši částka v hotovosti a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s pevným úrokem ve výši částka, částkou částka za poskytnutí úvěru, částkou částka za administrativní činnost a částkou částka za možnost platit splátky v hotovosti. RPSN činilo 272,44% ročně. Celkem měl žalovaný uhradit částku částka ve 14 splátkách po částka, přičemž první splátka byla splatná dne datum a poslední splátka do datum. Pro případ prodlení žalovaného se splácením byly sjednány rozsáhlé sankční mechanismy, včetně povinnosti žalovaného hradit poplatky za zaslání upomínek, náklady spojené s prodlením dlužníka, smluvní pokuty a povinnost žalovaného hradit zákonný úrok z prodlení z dlužné částky. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a předpis splátek 7. Z žádosti o úvěr ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný deklaroval, že je zaměstnán u společnosti právnická osoba s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši částka a na jeho bydlení u osoby blízké vydává částku částka (ničím nedoloženo), na dopravu, jídlo a osobní náklady vydává částka měsíčně (ničím nedoloženo), na výživné či jiné srážky ze mzdy vydává částka, a na splátky dřívějších půjček vydává částka (ničím nedoloženo). Jeho celkové měsíční výdaje činí částku částka, a jeho použitelný disponibilní příjem činí částku částka. Žalovaný je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, má střední vzdělání bez maturity, není vlastníkem bankovního účtu.

8. Z potvrzení o výši příjmů zaměstnavatele žalovaného ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný za posledních 12 měsíců dosáhl průměrného čistého příjmu ve výši částka, za poslední tři měsíce pak částku částka. Na jeho mzdu však jsou vedeny exekuce v částce částka měsíčně.

9. Z transakční historie k úvěrové smlouvě č. hodnota bylo zjištěno, že žalovaný na úvěr zaplatil toliko částku částka dne datum.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postoupených pohledávek a dohody o zaplacení kupní ceny ze dne datum bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni.

11. Z oznámení právní předchůdkyně žalobkyně ze dne datum bylo zjištěno, že postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno a žalovaný byl vyzván k úhradě celkové částky částka.

12. Z výzvy k úhradě právního zástupce žalobkyně ze dne datum včetně poštovního podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl vyzván před podáním žaloby k úhradě částky částka, a to do datum.

13. Výpisem z obchodního rejstříku prokázala žalobkyně svou právní subjektivitu.

14. Nebylo však zjištěno ani prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru žalovanému důkladně a s odbornou péčí prověřovala finanční a majetkovou situaci žalovaného, zvláště když se nebyly prověřeny zejména faktické výdaje žalovaného, kdy jeho výdaje byly minimalizovány a nebyly ničím doloženy (dokladem o platbě nákladů na bydlení, žalobkyní tvrzené výpisy z účtu apod.). Nebyly doloženy ani lustrace žalovaného v bankovních a nebankovních registrech (BRKI, NRKI, CEE, Insolvenční rejstřík apod.).

15. Žalovaný dlužnou částku nijak nesporoval.

16. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu:

17. Žalovaný uzavřel dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě mu byl poskytnut právní předchůdkyní žalobkyně úvěr ve výši částka v hotovosti. Smlouva obsahovala velmi vysoké poplatky a sankce, které navyšovaly celkovou splatnou částku na částka. Žalovaný uhradil pouze částka a následně přestal splácet. Pohledávka byla v prosinci 2025 postoupena žalobkyni, která žalovaného opakovaně vyzvala k úhradě dlužné částky částka. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl své příjmy a výdaje, které však nebyly ničím doloženy, s výjimkou potvrzení o příjmu žalovaného od zaměstnavatele. Z tohoto potvrzení vyplynulo, že na jeho mzdu jsou vedeny exekuce. Nebyly doloženy lustrace žalovaného v bankovních a nebankovních registrech. Nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně a s odbornou péčí prověřila skutečné výdaje žalovaného ani jeho situaci v registrech dlužníků. Údaje o výdajích byly převzaty pouze z jeho tvrzení, bez ověření. Žalovaný dluh nijak nesporoval.

18. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

19. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně (její právní předchůdkyně) coby věřitel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

20. V posuzované věci však nebylo prokázáno, že by žalobkyně (její právní předchůdkyně) zjišťovala majetkové, finanční a osobní poměry žalovaného, a to nijak důkladně, zejména když vůbec nebyly prověřovány jeho faktické výdaje, počet případných dalších úvěrů a exekucí či faktické (reálné) náklady na živobytí a na bydlení. Nijak též neprokázala, že by žalovaného před poskytnutím úvěru lustrovala v bankovních a nebankovních registrech, v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí, přičemž zjištění o minimálně jedné exekuci žalovaného měla k dispozici. Žalobkyně (její právní předchůdkyně) nepředložila žádné důkazní prostředky, které by prokazovaly, že zjišťovala a ověřovala informace zejména o výdajích a exekucích žalovaného, a tyto uchovala tak, jak vyžaduje § 78 ZoSÚ. Smlouva byla uzavřena v roce 2024, kdy požadavky ZoSÚ a jejich striktní vyžadování soudy muselo být žalobkyni (její právní předchůdkyni) dostatečně známo. Pokud tedy žalobkyně (její právní předchůdkyně) nezjišťovala zejména informace o faktických výdajích žalovaného natož, aby tyto údaje prověřila, nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Za těchto okolností pak žalobkyně (její právní předchůdkyně) nemohla získat správnou představu o tom, zda žalovaný bude schopen úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZoSÚ. Pokud žalobkyně (její právní předchůdkyně) neprověřovala zejména faktické výdaje žalovaného, včetně jeho předchozích úvěrů a exekucí, nemohla zjistit, zda vůbec bude úvěr moci poskytnout.

21. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

23. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

24. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla hodnota a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však částka.

25. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

26. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

27. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

28. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

29. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

30. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

31. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

32. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

33. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

34. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

35. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

36. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

37. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od datum, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

38. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá dle § 1880 odst. 1 tohoto zákoníku postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná (§ 1882 odst. 1 citovaného zákoníku).

39. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

40. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 41. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

42. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně (její právní předchůdkyně) dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalované poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu posoudil dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ jako absolutně neplatnou.

43. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši částka, které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky částka (zapůjčených částka po odečtení žalovaným vrácených částka), také vrátit. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tedy z částky částka od datum do zaplacení, (výrok I.).

44. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.).

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť převážně úspěšný ve věci byl žalovaný, kterému však žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly.

46. Lhůta pro splnění povinnosti uložená mu tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, neboť nebyly zjištěny okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší, a to i s ohledem na naprostou pasivitu žalovaného v řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.