15 C 160/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro přezkum nálezu finančního arbitra

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byl nahrazen nález Finančního arbitra č.j. , Anonymizováno, ze dne 17.2.2025 ve výroku I a II a navazující Rozhodnutí finančního arbitra o námitkách č.j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 26. 3. 2025 se nahrazuje tak, že návrh žalovaného jako navrhovatele podaný finančnímu arbitrovi se zamítá, a výrok IV nálezu se ruší, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním doručeným zdejšímu soudu dne 14. 5. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byl zrušen nález finančního arbitra ze dne 17. 2. 2025 č. j. , Anonymizováno, (dále také jen „nález“) a navazující rozhodnutí finančního arbitra o námitkách ze dne 26. 3. 2025 č. j. , Anonymizováno, (dále také jen „rozhodnutí o námitkách“), kterým byl nález finančního arbitra potvrzen. Žalobu odůvodnila tím, že finanční arbitr nesprávně posoudil právní otázku platnosti smluv o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 9. 2023, kterou žalobkyně zapůjčila žalované částku 40 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně se sjednaným úrokem ve výši 63,33% ročně, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 12 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 800 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit v 78 týdenních splátkách po 1 000 Kč (Smlouva 3) a č. , hodnota, ze dne 29. 9. 2023, kterou žalobkyně zapůjčila žalované částku 20 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně se sjednaným úrokem ve výši 63,33% ročně, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 6 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit v 78 týdenních splátkách po 500 Kč (Smlouva 4), když dospěl k závěru o jejich neplatnosti, aniž by dostatečně zohlednil okolnosti jejich uzavření, vůli smluvních stran a ekonomickou podstatu smluvního vztahu. Žalobkyně argumentuje tím, že účastníci řízení uzavřeli v minulosti dvě obdobné smlouvy, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 11. 2021, kterou žalobkyně zapůjčila žalované částku 40 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně se sjednaným úrokem ve výši 63,33% ročně, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 12 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 800 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit v 78 týdenních splátkách po 1 000 Kč (Smlouva 1) a č. , hodnota, ze dne 21. 1. 2022, kterou žalobkyně zapůjčila žalované částku 30 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně se sjednaným úrokem ve výši 63,33% ročně, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 9 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 600 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit v 78 týdenních splátkách po 750 Kč (Smlouva 2), které nebyly zpochybněny a byly ze strany žalované plněny bez námitek. Výše sjednaných poplatků a úroků odpovídá obchodní politice žalobkyně, která byla žalované srozumitelně sdělena. Žalovaná všechny smlouvy uzavřela dobrovolně a měla možnost se s jejich obsahem seznámit. K tomu žalobkyně doložila splátkové kalendáře pro všechny čtyři úvěrové smlouvy. Žalobkyně má za to, že finanční arbitr pochybil, když bez dostatečného dokazování rozhodl o neplatnosti smluv a uložil žalobkyni povinnost k peněžitému plnění a sankci, a to poté, co se žalovaná se u finančního arbitra domáhala vyslovení neplatnosti všech (4) uzavřených smluv o úvěru pro údajné ujednání proti dobrým mravům a nedostatečného posouzení její úvěruschopnosti v obou případech. Finanční arbitr založil své rozhodnutí v obou případech na závěru o nedostatečném prověření a posouzení úvěruschopnosti žalované, s čímž se žalobkyně neztotožňuje. Žalovaná uzavírala obě smlouvy po poučení zejména prostřednictvím formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, náklady žalované na bydlení a domácnost zcela odpovídaly poměrům a nebyly nikterak extenzivně vysoké ani nízké. Byla provedena kontrola probíhajících exekučních řízení přes program , právnická osoba, a lustrace insolvenčním rejstříkem. Prostřednictvím ARESu byla provedena kontrola zaměstnavatele. Dále použita kontrola přes RUIAN. Žalovaná při uzavření obou (napadených) úvěrových smluv uvedla konkrétní informace o svých případných dalších závazcích bankovního či nebankovního charakteru, dále uvedla, že nemá hypotéku, úvěr s balonovou splátkou, byl zjištěn počet členů domácnosti, včetně počtu nezaopatřených osob. Zároveň žalovaná tvrdila, že vůči jejímu majetku není vedena exekuce, bydlí sama ve vlastní nemovitosti, je svobodná a vlastní automobil. Uvedené bylo ověřeno její pracovní smlouvou a výpisy z běžného účtu žalované vždy za dva předchozí měsíce. Žalovaná je osobou s pravidelným měsíčním příjmem. Z uvedeného vyplynul v obou případech dostatečný disponibilní zůstatek klienta. Zástupci společnosti při podpisu úvěrových smluv vždy řádně kontrolují klientovu dokumentaci nezbytnou pro posouzení úvěruschopnosti (pracovní smlouvy, OP, výplatní pásky či obdobné dokumenty podle individuální situace klienta). Obchodní zástupci žalobkyně zohledňují další závazky z jiných úvěrů, náklady na život a bydlení nebo vyživovací povinnost žadatele. Tyto skutečnosti jsou evidovány v dokumentaci (Evidenční kartě klienta), v odůvodněných případech jsou pořízeny i kopie některých dokladů. Žalobkyně nemá žádnou zákonnou povinnost doklady uchovávat, kdy za aktuálního stavu daného případu je fakticky sankcionována na základě toho, že si nepořídila kopie veškerých podkladů poskytnutých žalovanou. Nelze klást v neprospěch žalobkyně nezjištění informace v rámci posouzení úvěruschopnosti, kterou nemá objektivně možnost zjistit jinak, než ze sdělení žalované, když žalovaná (a potažmo finanční arbitr) žádnou takovou skutečnost ani netvrdila a tedy ani neprokazovala. Je třeba zohlednit nemožnost dovolávat se neplatnosti účastníkem, který tuto neplatnost fakticky vědomě způsobil. Možnosti prověření z logiky věci mají své hranice, když ohledně negativních skutečností má žalobkyně možnost prověřit pouze veřejně dostupné databáze (jejichž obligatorní výčet však není zákonem určen), v ostatním je nucena spolehnout se na prohlášení žalované.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud provedl dokazování níže uvedenými listinnými důkazy.

4. Z nálezu fin. arbitra ze dne 17. 2. 2025 č. j. , Anonymizováno, soud zjistil, že fin. arbitr výrokem I. určil, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. č. , hodnota, ze dne 21. 9. 2023 (Smlouva 3) a smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 9. 2023 (Smlouva 4) uzavřené mezi účastníky řízení jsou neplatné, výrokem II. uložil povinnost žalobkyni zaplatit žalované částku 66 500 Kč žalované do 3 dnů od právní moci nálezu, výrokem III. zamítl návrh žalované ve zbývající části a výrokem IV. uložil povinnost žalobkyni zaplatit fin. arbitrovi sankci 15 000 Kč do 15 dnů ode dne nabytí právní moci nálezu. Z odůvodnění bylo zejména zjištěno, že fin. arbitr dospěl k závěru, vzhledem ke splacení jistiny ke smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 11. 2021 (Smlouva 1) a k splacení jistiny ke smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 1. 2022 (Smlouva 2), již fin. arbitr nemá za to, že by pro uplatnění práv žalované bylo nezbytné, aby fin. arbitr určil ve výroku nálezu, že tato smlouva je neplatná. Otázka neplatnosti Smlouvy 1 a Smlouvy 2 je totiž předběžnou otázkou k posouzení nároku žalované na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyně, přičemž odpověď na tuto otázku by se z odůvodnění rozhodnutí fin. arbitra jasně a jednoznačně podávala v případě, že by fin. arbitr zjistil, že žalobkyně před uzavřením této smlouvy neposoudila schopnost žalované splácet úvěr poskytnutý na základě této Smlouvy 1 a Smlouvy 2. Ohledně smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 9. 2023 (Smlouva 3) a smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 9. 2023 (Smlouva 4) však nezjistil, že by žalovaná na své závazky ze Smlouvy 3 a Smlouvy 4 uhradila částku odpovídající jistině čerpaného úvěru, když jí byla poskytnuta částka 40 000 Kč na Smlouvu 3, a žalovaná uhradila toliko 21 000 Kč, resp. částka 20 000 Kč na Smlouvu 4 a žalovaná dosud na jistinu splatila částku 12 000 Kč, kdy zde je rozhodnutí o nároku žalované na určení neplatnosti Smluv 3 a 4 nezbytné k uplatnění práv žalobkyně. Fin. arbitr v odůvodnění shrnul, že z přeložených podkladu nezjistil, že by žalobkyně před uzavřením všech Smluv o úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované, když žalobkyně ohledně měsíčních výdajů žalované vycházela pouze z tvrzení žalované ohledně jejích nákladů na bydlení, ohledně dalších nákladů pak kalkulovala s částkou životního minima dle zákona č. 110/2006 Sb., resp. nařízením vlády č. 61/2020 Sb., kdy tyto hodnoty nevyjadřují reálné výdaje konkrétního spotřebitele nebo domácnosti spotřebitele. Výrokem II. Proto rozhodl o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyně ze Smlouvy 1 a 2, které vypočetl jako rozdíl mezi úhradami žalované ve výši 78 000 Kč a poskytnutou jistinu ve výši 40 000 Kč (Smlouva 1), resp. úhradami žalované ve výši 58 500 Kč a poskytnutou jistinu ve výši 30 000 Kč (Smlouva 2), tj. uložil žalobkyni vydat částku 66 500 Kč žalované. Dále fin. arbitr rozhodl, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 9. 2023 (Smlouva 3) a smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 9. 2023 (Smlouva 4) jsou obě absolutně neplatná pro absenci zkoumání úvěruschopnosti žalované. Žalovaná na Smlouvu 3 dosud uhradila toliko 21 000 Kč, žalobkyně jí na základě Smlouvy 3 poskytla 40 000 Kč, resp. na Smlouvu 4 dosud uhradila toliko 12 000 Kč, žalobkyně jí na základě Smlouvy 4 poskytla 20 000 Kč žalovaná je proto povinna žalobkyni vrátit ještě částku 19 000 Kč na Smlouvu 3, resp. 8 000 Kč na Smlouvu 4, tj. celkem je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 27 000 Kč.

5. Z rozhodnutí o námitkách fin. arbitra ze dne 26. 3. 2025 č. j. , Anonymizováno, soud zejména zjistil, že námitky žalobkyně podané v řízení před fin. arbitrem byly zamítnuty a nález fin. arbitra 17. 2. 2025 č. j. , Anonymizováno, byl fin. arbitrem potvrzen.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 11. 2021 (Smlouva 1) včetně smluvních podmínek a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že na jejím základě poskytla žalobkyně žalované částku 40 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 13 200 Kč (úvěrová sazba činila 63,33% p.a.) a sjednanými poplatky za zpracování a doručení úvěru ve výši 12 000 Kč, za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 800 Kč, tedy celkem částku 78 000 Kč v 78 týdenních splátkách ve výši 1 000 Kč (dále jen „Smlouva 1“). Úhrada 1. splátky byla sjednána na 18. 11. 2021, každá další 7. dní po datu splatnosti předchozí splátky, Anonymizováno7. Z protokolu o informační a posuzovací návštěvě klienta bylo zjištěno, že se žalovanou jednala zástupkyně společnosti dne 10. 11. 2021 od 11:00 hod do 10. 11. 2021, 19:00 hod. (možná do 14:00hod. – špatně čitelné), kde žalovaná podepsala uskutečnění uvedeného jednání s tím, že byl uveden předmět jednání: představení zprostředkovatele, společnosti žalobkyně a její produktové nabídky, informace o zprostředkovávaných spotřebitelských úvěrech jiných než na bydlení, poučení o nutnosti uvedení pravdivých a úplných údajů, přípravy podkladů k vyplnění evidenční karty (os. doklady, doklady prokazující příjmy a výdaje), souhlas klienta s ověřením v NRKI/BRKI, vyplnění a podpis evidenční karty, seznámení s formulářem pro standardní informace, souhlas klienta s předsmluvními informacemi a popis Formuláře pro standardní informace, souhlas klienta se Smlouvou o spotřebitelském úvěru a smluvní podmínkami a vyplnění dotazu, zda byly všechny dotazy klienta následně zodpovězeny. Vše bylo zaškrtané v příslušném poli.

8. Z evidenční karty klienta ze dne 10. 11. 2021 soud zjistil, že úvěruschopnost žalované byla žalobkyní zkoumána s následujícím výsledkem: žalovaná je starobním důchodcem, byla vlastníkem nemovitosti – rodinného domu, je vlastníkem vozu, je vdaná, žije s manželem, dosáhla středoškolského vzdělání, nebyla soudně ani trestně stíhána, měla úvěr. Čistý příjem žalované činil částku 15 629 Kč důchodu (ověřeno výpisy z banky ze dne 17. 9. 2021 a z 19. 10. 2021) s tím, že byl uveden další zdroj příjmu ve výši 11 000 Kč (ověřeno čestným prohlášením manžela žalované ze dne 10. 11. 2021). Výše příjmu manžela činila od lednové splátky 2021 částku 16 786 Kč (ověřeno oznámením ČSSZ ze dne 16. 12. 2020). Odhadované měsíční výdaje byly uvedeny tyto: „životní výdaje na bydlení“ ve výši 6 953Kč, „životní minimum na ověření“ ve výši 7 250 Kč, nebankovní závazky pak činily částku 3 283 Kč (výdaje ničím nedoloženy). Výdaje činily celkem částku 17 486 Kč, disponibilní zůstatek tak činil částku 9 143 Kč. Žalovaná nemá hypoteční ani balónový úvěr.

9. Z tvrzení žalobkyně k úhradám žalované ke Smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 11. 2021 (Smlouva 1) bylo zjištěno, že celkem na tuto smlouvu žalovaná uhradila částku 78 000 Kč.

10. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 1. 2022 (Smlouva 2) včetně smluvních podmínek a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že na jejím základě poskytla žalobkyně žalované částku 30 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 9 900 Kč (úvěrová sazba činila 63,33% p.a.) a sjednanými poplatky za zpracování a doručení úvěru ve výši 9 000 Kč, za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 600 Kč, tedy celkem částku 58 500 Kč v 78 týdenních splátkách ve výši 750 Kč (dále jen „Smlouva 2“). Úhrada 1. splátky byla sjednána na 28. 1. 2021, každá další 7. dní po datu splatnosti předchozí splátky.

11. Z protokolu o informační a posuzovací návštěvě klienta bylo zjištěno, že se žalovanou jednala zástupkyně společnosti dne 20. 1. 2021 od 13:00 hod do 20. 1. 2021, 19:00 hod., kde žalovaná podepsala uskutečnění uvedeného jednání s tím, že byl uveden předmět jednání: představení zprostředkovatele, společnosti žalobkyně a její produktové nabídky, informace o zprostředkovávaných spotřebitelských úvěrech jiných než na bydlení, poučení o nutnosti uvedení pravdivých a úplných údajů, přípravy podkladů k vyplnění evidenční karty (os. doklady, doklady prokazující příjmy a výdaje), souhlas klienta s ověřením v NRKI/BRKI, vyplnění a podpis evidenční karty, seznámení s formulářem pro standardní informace, souhlas klienta s předsmluvními informacemi a popis Formuláře pro standardní informace, souhlas klienta se Smlouvou o spotřebitelském úvěru a smluvní podmínkami a vyplnění dotazu, zda byly všechny dotazy klienta následně zodpovězeny. Vše bylo zaškrtané v příslušném poli.

12. Z evidenční karty klienta ze dne 20. 1. 2022 soud zjistil, že úvěruschopnost žalované byla žalobkyní zkoumána s následujícím výsledkem: žalovaná je starobním důchodcem, byla vlastníkem nemovitosti – rodinného domu, je vlastníkem vozu, je vdaná, žije s manželem, dosáhla středoškolského vzdělání, nebyla soudně ani trestně stíhána, měla úvěr. Čistý příjem žalované činil částku 16 437 Kč důchodu (ověřeno oznámením ČSSZ ze dne 4.1.2022 a výpisem o příchozí úhradě banky ze dne 19. 1. 2022) s tím, že byl uveden další zdroj příjmu ve výši 14 000 Kč (ověřeno čestným prohlášením manžela žalované ze dne 20. 11. 2021). Výše příjmu manžela činila od lednové splátky 2022 částku 17 609 Kč (ověřeno oznámením ČSSZ ze dne 16. 12. 2021). Odhadované měsíční výdaje byly uvedeny tyto: „životní výdaje na bydlení“ ve výši 6 953Kč, „životní minimum na ověření“ ve výši 7 250 Kč, nebankovní závazky pak činily částku 4 333 Kč (výdaje ničím nedoloženy). Výdaje činily celkem částku 18 536 Kč, disponibilní zůstatek tak činil částku 11 497 Kč. Žalovaná nemá hypoteční ani balónový úvěr.

13. Z tvrzení žalobkyně k úhradám žalované ke Smlouvě o úvěru 514340 ze dne 21. 1. 2022 (Smlouva 2) bylo zjištěno, že celkem na tuto smlouvu žalovaná uhradila částku 58 500 Kč.

14. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 9. 2023 (Smlouva 3) včetně smluvních podmínek a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že na jejím základě poskytla žalobkyně žalované částku 40 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 13 200 Kč (úvěrová sazba činila 63,33% p.a.) a sjednanými poplatky za zpracování a doručení úvěru ve výši 12 000 Kč, za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 800 Kč, tedy celkem částku 78 000 Kč v 78 týdenních splátkách ve výši 1 000 Kč (dále jen „Smlouva 1“). Úhrada 1. splátky byla sjednána na 28. 9. 2021, každá další 7. dní po datu splatnosti předchozí splátky.

15. Z protokolu o informační a posuzovací návštěvě klienta bylo zjištěno, že se žalovanou jednala zástupkyně společnosti dne 21. 9. 2023 od 9:00 hod do 21. 9. 2023 14:00 hod., kde žalovaná podepsala uskutečnění uvedeného jednání s tím, že byl uveden předmět jednání: představení zprostředkovatele, společnosti žalobkyně a její produktové nabídky, informace o zprostředkovávaných spotřebitelských úvěrech jiných než na bydlení, poučení o nutnosti uvedení pravdivých a úplných údajů, přípravy podkladů k vyplnění evidenční karty (os. doklady, doklady prokazující příjmy a výdaje), souhlas klienta s ověřením v NRKI/BRKI, vyplnění a podpis evidenční karty, seznámení s formulářem pro standardní informace, souhlas klienta s předsmluvními informacemi a popis Formuláře pro standardní informace, souhlas klienta se Smlouvou o spotřebitelském úvěru a smluvní podmínkami a vyplnění dotazu, zda byly všechny dotazy klienta následně zodpovězeny. Vše bylo zaškrtané v příslušném poli.

16. Z evidenční karty klienta ze dne 21. 9. 2023 soud zjistil, že úvěruschopnost žalované byla žalobkyní zkoumána s následujícím výsledkem: žalovaná je starobním důchodcem, byla vlastníkem nemovitosti – rodinného domu, je vlastníkem vozu, je vdaná, žila sama, dosáhla středoškolského vzdělání, nebyla soudně ani trestně stíhána, měla úvěr. Čistý příjem žalované činil částku 20 808 Kč důchodu (nijak neověřeno, resp. její důchodový výměr na rok 2022 činil toliko částku 16 437 Kč – viz čl. 30 ) s tím, že již nebyl uveden žádný další zdroj příjmu. Odhadované měsíční výdaje byly uvedeny tyto: „životní výdaje na bydlení“ ve výši 4 872 Kč, „životní minimum na ověření“ ve výši 4 860 Kč, nebankovní závazky pak činily částku 3 250 Kč (výdaje ničím nedoloženy). Výdaje činily celkem částku 12 982 Kč, disponibilní zůstatek tak činil částku 7 826 Kč. Žalovaná nemá hypoteční ani balónový úvěr.

17. Z tvrzení žalobkyně k úhradám žalované ke Smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 9. 2023 (Smlouva 3) bylo zjištěno, že celkem na tuto smlouvu žalovaná uhradila pouze částku 21 000 Kč.

18. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 9. 2023 (Smlouva 4) včetně smluvních podmínek a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že na jejím základě poskytla žalobkyně žalované částku 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 6 600 Kč (úvěrová sazba činila 63,33% p.a.) a sjednanými poplatky za zpracování a doručení úvěru ve výši 6 000 Kč, za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč, tedy celkem částku 39 000 Kč v 78 týdenních splátkách ve výši 500 Kč. Úhrada 1. splátky byla sjednána na 6. 10. 2023, každá další 7. dní po datu splatnosti předchozí splátky.

19. Z protokolu o informační a posuzovací návštěvě klienta bylo zjištěno, že se žalovanou jednala zástupkyně společnosti dne 29. 9. 2023 od 9:00 hod do 29. 9. 2023 17:00 hod., kde žalovaná podepsala uskutečnění uvedeného jednání s tím, že byl uveden předmět jednání: představení zprostředkovatele, společnosti žalobkyně a její produktové nabídky, informace o zprostředkovávaných spotřebitelských úvěrech jiných než na bydlení, poučení o nutnosti uvedení pravdivých a úplných údajů, přípravy podkladů k vyplnění evidenční karty (os. doklady, doklady prokazující příjmy a výdaje), souhlas klienta s ověřením v NRKI/BRKI, vyplnění a podpis evidenční karty, seznámení s formulářem pro standardní informace, souhlas klienta s předsmluvními informacemi a popis Formuláře pro standardní informace, souhlas klienta se Smlouvou o spotřebitelském úvěru a smluvní podmínkami a vyplnění dotazu, zda byly všechny dotazy klienta následně zodpovězeny. Vše bylo zaškrtané v příslušném poli.

20. Z evidenční karty klienta ze dne 29. 9. 2023 soud zjistil, že úvěruschopnost žalované byla žalobkyní zkoumána s následujícím výsledkem: žalovaná je starobním důchodcem, byla vlastníkem nemovitosti – rodinného domu, je vlastníkem vozu, je vdaná, žila sama, dosáhla středoškolského vzdělání, nebyla soudně ani trestně stíhána, měla úvěr. Čistý příjem žalované činil částku 20 808 Kč důchodu (nijak neověřeno, resp. její důchodový výměr na rok 2022 činil toliko částku 16 437 Kč – viz čl. 30 ) s tím, že již nebyl uveden žádný další zdroj příjmu. Odhadované měsíční výdaje byly uvedeny tyto: „životní výdaje na bydlení“ ve výši 4 872 Kč, „životní minimum na ověření“ ve výši 4 860 Kč, nebankovní závazky pak činily částku 4 333 Kč (výdaje ničím nedoloženy). Výdaje činily celkem částku 14 065 Kč, disponibilní zůstatek tak činil částku 6 743 Kč. Žalovaná nemá hypoteční ani balónový úvěr.

21. Z tvrzení žalobkyně k úhradám žalované ke Smlouvě o úvěru č. č. , hodnota, ze dne 29. 9. 2023 (Smlouva 4) bylo zjištěno, že celkem na tuto smlouvu žalovaná uhradila pouze částku 12 000 Kč.

22. Soud v řízení neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz účastnickým výslechem žalované pro nadbytečnost, neboť měl soud veškeré skutkové okolnosti pro rozhodnutí o nárocích žaloby za dostatečně objasněné.

23. Ze shora provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Žalovaná podala v pozici navrhovatele návrh k finančnímu arbitrovi prostřednictvím svého zástupce , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta, jímž se domáhal určení, že všechny úvěrové smlouvy tj. smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 11. 2021 (Smlouva 1), dále smlouva č. , hodnota, ze dne 21. 1. 2022 (Smlouva 2), smlouva č. , hodnota, ze dne 21. 9. 2023 (Smlouva 3) a smlouva č. , hodnota, ze dne 29. 9. 2023 (Smlouva 4), všechny uzavřené mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem jsou neplatné. Finanční arbitr neshledal na návrhu na určení neplatnosti Smlouvy 1 a Smlouvy 2 nezbytnost tohoto určení pro uplatnění práv žalované, a to vzhledem ke splacení jistiny žalovanou. Otázku neplatnosti Smluv 1 a 2 posoudil jako předběžnou otázku, a rovnou rozhodl o nároku žalované na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyně ve výši 66 500 Kč ze Smlouvy 1 a Smlouvy 2. Ohledně Smlouvy 3 a Smlouvy 4 však návrhu vyhověl s tím, že určil, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 9. 2023 (Smlouva 3) a smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 9. 2023 (Smlouva 4) jsou neplatné a uložil žalobkyni zaplatit fin. arbitrovi částku 15 000 Kč. Následné námitky žalobkyně byly zamítnuty fin. arbitrem v plném rozsahu.

24. Bylo tedy prokázáno, že mezi účastníky byly uzavřeny celkem čtyři úvěrové smlouvy, a to Smlouva č. , hodnota, ze dne 11. 11. 2021 (Smlouva 1), žalované byl poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, celková splatná částka činila 78 000 Kč (včetně úroku 13 200 Kč, poplatků 12 000 Kč a 12 800 Kč), bylo spláceno ve 78 týdenních splátkách po 1 000 Kč. Žalovaná uhradila celou částku 78 000 Kč.

25. Dále Smlouva č. , hodnota, ze dne 21. 1. 2022 (Smlouva 2), kterou byl žalované poskytnut úvěr 30 000 Kč, celková splatná částka činila částku 58 500 Kč (včetně úroku 9 900 Kč, poplatků 9 000 Kč a 9 600 Kč), žalovanou bylo spláceno ve 78 týdenních splátkách po 750 Kč. Žalovaná uhradila celou částku 58 500 Kč.

26. Dále Smlouva č. , hodnota, ze dne 21. 9. 2023 (Smlouva 3), kterou byl žalované poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, celková splatná částka činila částku 78 000 Kč (včetně úroku 13 200 Kč, poplatků 12 000 Kč a 12 800 Kč), žalovaná měla splatit úvěr ve 78 týdenních splátkách po 1 000 Kč. Žalovaná uhradila pouze 21 000 Kč.

27. Konečně Smlouva č. , hodnota, ze dne 29. 9. 2023 (Smlouva 4), kterou byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, celková splatná částka činila částku 39 000 Kč (včetně úroku 6 600 Kč, poplatků 6 000 Kč a 6 400 Kč), žalovaná měla splatit úvěr ve 78 týdenních splátkách po 500 Kč. Žalovaná uhradila pouze 12 000 Kč. Úvěruschopnost byla posouzena na základě důchodu 20 808 Kč (neověřeno), výdaje činily 14 065 Kč, disponibilní zůstatek 6 743 Kč.

28. Úvěruschopnost žalované byla žalobkyní posuzována opakovaně při uzavírání jednotlivých smluv o spotřebitelském úvěru, a to na základě údajů o příjmech a výdajích žalované, jak vyplývá z evidenčních karet žalované, konkrétně ke smlouvě č. , hodnota, (11. 11. 2021 byl doložen důchod žalované ve výši 15 629 Kč, příjem manžela žalované byl uveden ve výši 11 000 Kč. Výdaje byly vyčísleny na 17 486 Kč. Disponibilní zůstatek činil 9 143 Kč. Ke smlouvě č. , hodnota, (21. 1. 2022) činil důchod žalované částku 16 437 Kč, příjem manžela žalované byl uveden ve výši 14 000 Kč. Výdaje byly vyčísleny na 18 536 Kč. Disponibilní zůstatek činil 11 497 Kč. Ke smlouvě č. , hodnota, (21. 9. 2023) byl důchod žalované uveden ve výši 20 808 Kč, avšak tento údaj nebyl nijak doložen. Výdaje byly vyčísleny na 12 982 Kč. Disponibilní zůstatek činil 7 826 Kč. Konečně ke smlouvě č. , hodnota, (29. 9. 2023) byl důchod žalované opět uveden ve výši 20 808 Kč, bez doložení. Výdaje byly vyčísleny na 14 065 Kč. Disponibilní zůstatek činil 6 743 Kč. V případech smluv č. , hodnota, a 517423 nebyl doložen ani skutečný příjem žalované – údaj o důchodu ve výši 20 808 Kč nebyl podložen žádným dokumentem (např. výměrem důchodu, výpisem z účtu). Výdaje žalované uvedené v evidenčních kartách nebyly v žádném případě doloženy žádnými listinami (např. fakturami, smlouvami, výpisy z účtu), ve všech případech byly výdaje žalované vždy pouze odhadovány – za účelem poskytnutí úvěru, vždy významně minimalizovány. Nebylo prokázáno, že žalobkyně ověřila pravdivost údajů uvedených žalovanou v evidenčních kartách, zejména co se týče výdajů žalované, v případě posledních dvou smluv též ohledně příjmů žalované, kdy z různých příčin již nemohla počítat s jakýmkoliv příjmem manžela, ačkoliv stále uváděla, že je vdaná. Její příjmová situace se tedy významně zhoršila. Nebylo doloženo, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované zohlednila její celkovou zadluženost a schopnost splácet více úvěrů současně, kdy je zřejmé, že splatnost poskytnutých úvěrů žalobkyní se překrývala.

29. Soud tak nemohl jinak, než dospět k závěru, že výdaje žalované nebyly ani v jednom případě uzavírání uvedených úvěrových smluv nikterak ověřovány, v případě posledních dvou smluv pak nebyly nijak ověřovány ani příjmy žalované, kdy její situace se musela nutně zhoršit minimálně výpadkem příjmu manžela žalované, což žalobkyně nijak nereflektovala. Nijak nebyla hodnocena její celková zadluženost, množství podaných žádostí o poskytnutí úvěru a překrývání se splátkových kalendářů. Z uvedeného má soud za prokázané, že žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované při uzavírání všech čtyřech smluv, když se žalobkyně spokojila ohledně měsíčních výdajů žalované s tvrzením žalované ohledně jejích nákladů na bydlení, ohledně dalších nákladů pak kalkulovala s částkou životního minima dle zákona č. 110/2006 Sb., resp. nařízením vlády č. 61/2020 Sb., kdy tyto hodnoty nevyjadřují reálné výdaje konkrétního spotřebitele nebo domácnosti spotřebitele.

30. Po právní stránce dospěl soud k následujícímu závěru.

31. Podle § 244 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen „správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

32. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

33. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy (dále také jen „ZsÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Zakotvením § 86 ZsÚ do právního řádu došlo k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, podle níž musí věřitel před uzavřením smlouvy posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (čl. 8).

34. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jak pregnantně rozvedl Krajský soud v Praze v rozhodnutí ze dne 5. 1. 2021, č. j. , spisová značka, , v němž vystupovala žalobkyně také na straně žalující: „Vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Pro naznačené nerovné postavení smluvních stran je tedy na místě tuto nerovnováhu účinně v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje, ba naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková. Bez toho, aniž by soud sám ex offo mohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky jejího porušení v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, je ochrana spotřebitele touto úpravou zamýšlená pouze iluzorní (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019 č. j. , spisová značka, ).“ Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

35. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.). Tyto celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti byly zmiňovány mj. i v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, . V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.).

36. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje řádně) byly nedávno připomenuty i v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Rovněž aktuální judikatura Ústavního soudu tak stojí na tom, že by obecné soudy „měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“37. S ohledem na shora uvedené tak soud obě úvěrové smlouvy posoudil jako absolutně neplatné, neboť žalobkyně ani v jednom případě neprokázala, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalované splácet poskytnuté úvěry, když výdaje žalované ani v jednom případě blíže (tedy řádně) nezkoumala. Nezkoumala např., jaké konkrétní výdaje žalovaná vynakládá na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením v rodinném domě (voda, elektřina, příp. plyn), které lze doložit poměrně snadno (např. výpisem z účtu). Žalobkyní nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje žalované jako např. na jízdné, platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení, atd. Za tímto účelem si žalobkyně ani nevyžádala např. výpis z běžného účtu žalované. Neověření výdajů uváděných ze strany žalované žalobkyní tak ve všech případech implikuje snahu o formální vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta za účelem optimalizace poměru příjmů a výdajů žalované tak, aby na požadovaný úvěr dosáhla. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.).

38. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., protože procesně úspěšnější žalované však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, vyslovil soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.