15 C 186/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 96 917 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, , s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 22,44 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, , dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“, poté, co právní předchůdkyně žalobkyně ověřila její schopnost splácet spotřebitelský úvěr, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši , částka, . Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s částkou ve výši , částka, , která představovala součet kapitalizovaných úroků za poskytnuté peněžní prostředky ve výši , částka, , s úrokovou sazbou ve výši 22,44 % ročně a odměnu za zpracování ve výši , částka, , celkem 21měsíčními splátkami po , částka, , přičemž poslední splátka byla sjednána na , datum, . Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, naposledy uhradila splátku dne , datum, a celkem uhradila částku , částka, . Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky, právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky. Ke dni , datum, jistina činila částku , částka, a dlužný poplatek částku , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni, a to s účinností ke dni , datum, . O postoupení pohledávky byla žalovaná písemně informována. Ke dni postoupení činila výše pohledávky za žalovanou částku ve výši , částka, . Žalovaná již neuhradila ničeho a nadále zůstala žalobkyni dlužna celkovou částku , částka, , sestávající se z jistiny ve výši , částka, a dlužného poplatku ve výši , částka, , dále kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , úroku ve výši 22,44 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení. Před podáním žaloby žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, ani na základě této výzvy žalovaná nereagovala a zůstala žalobkyni dlužna žalovanou částku.

2. Přípisem zdejšího soudu ze dne , datum, byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu doplnila skutková tvrzení a označila důkazy k prokázání svých tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, doplnila tak, že vycházela z prohlášení žalované uvedeného v kartě zákazníka, které následně ověřovala oproti dokladům vyžádaným od žalované. Na podporu svých tvrzení předložila výpisy z bankovního účtu žalované za období od , datum, do , datum, a rozsudek Krajského soudu v , právnická osoba, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, .

3. Žalovaná je státní občankou Mongolska, což do řízení vnáší mezinárodní prvek. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne , datum, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dále jen „nařízení“. Dle čl. 4 odst. 1 nařízení nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Dle čl. 4 odst. 2 nařízení na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Dle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Žalovaná, která má trvalý pobyt na území České republiky, tedy členského státu EU, může být žalována u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Za takové místo se považuje v případě smlouvy o úvěru místo sídla věřitele. , právnická osoba, věc tedy platí, že žalobkyně může žalovat žalovanou o zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru též u soudů České republiky, neboť na území České republiky měl být uhrazen dluh (mezinárodní příslušnost na výběr daná). V dané věci je tedy Okresní soud v , adresa, mezinárodně příslušný k projednání věci.

4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

5. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaná se ve věci nevyjádřila, ačkoli jí byla výzva k vyjádření řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), a proto rozhodl bez nařízení jednání.

6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav:

7. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši , částka, a žalované vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši , částka, (souhrnný poplatek se sestává z úroku a poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru) a pojistným za doplňkové pojištění ve výši , částka, , a to v 21 měsíčních splátkách, přičemž výše každé měsíční splátky od první po předposlední činila , částka, a poslední činila , částka, , když splatnost poslední splátky byla stanovena na , datum, . Celková dlužná částka, kterou byla žalovaná na základě této smlouvy povinna zaplatit, činila částku ve výši , částka, . Výše úrokové sazby činila 88 % ročně. Podpisem smlouvy žalovaná stvrdila, že peněžní prostředky převzala bezhotovostně. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, uzavřenou dne , datum, , smluvními podmínkami a zařazením zákazníka do pojistného programu ze dne , datum, ). Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalované především porovnáním jejích měsíčních příjmů a výdajů. Žalovaná uvedla, že žije v nájmu, má středoškolské vzdělání, je svobodná, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě a pracuje na plný úvazek jako operátor výroby ve společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , tato skutečnost měla být právní předchůdkyní žalobkyně ověřena pracovní smlouvou (nedoloženo). Žalovaná dále uvedla, že pobírá čistý měsíční příjem ve výši , částka, , což mělo být právní předchůdkyní žalobkyně ověřeno dvěma výpisy z bankovního účtu žalované (doloženo výpisy z bankovního účtu žalované za období od , datum, do , datum, ), dále že nemá zápůjčku u jiné společnosti, ani úvěr z kreditní karty, a že její odhadované měsíční výdaje činí částku , částka, (prokázáno zákaznickou kartou - žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, a výpisy z bankovního účtu žalované za období od , datum, do , datum, ). Žalovaná uhradila pouze částku ve výši , částka, , a to dne , datum, , dále neuhradil ničeho (prokázáno tabulkou umoření ze dne , datum, ).

8. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne , datum, postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, odeslaným dne , datum, (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , výpisem ze seznamu postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, a poštovním podacím lístkem ze dne , datum, ).

9. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná vyzvána dopisem zástupce žalobkyně ze dne , datum, , odeslaným následujícího dne. Žalovaná však na výzvu nijak nereagovala a již ničeho nezaplatila (prokázáno předžalobní upomínkou zástupce žalobkyně ze dne , datum, včetně podacího lístku ze dne , datum, ).

10. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně doložila svou procesní subjektivitu (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku).

11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

12. Použití hmotného práva České republiky vyplývá z článku 3 bodu 1. (volba práva), eventuálně článku 4 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne , datum, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého je při neexistenci volby práva dle článku 3 rozhodným hmotným právem právo státu, na jehož území má obvyklé bydliště osoba, která poskytuje službu. V dané věci má žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, která žalované poskytla úvěr, sídlo na území České republiky.

13. Soud posuzoval vztah mezi účastníky podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovanou je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 ZoSÚ a § 420 a § 1810 a násl. o. z.

14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

17. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

18. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

19. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

24. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

25. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od , datum, , odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

27. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

28. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“29. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. , adresa, s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

30. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované řádně nedoložila. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalované vyžádala informace o jejích příjmech a výdajích, soud má za prokázané ověření a zkoumání příjmové stránky žalované za období od června 2021 do července 2021, kdy byla průměrná čistá mzda žalované ve výši , částka, , nicméně žalobkyně netvrdila ničeho o zkoumání výdajů žalované. K výdajům žalované nebyly předloženy při žádosti o úvěr žádné doklady. Podstatné výdaje žalované tak nebyly vůbec ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala žádnou složku výdajů žalované (např. nájem, běžné výdaje či splátky dalších úvěrů), nemohla získat správnou představu o majetkové situaci žalované, a nemohla tak řádně poměřit příjmy s výdaji a zjistit, zda je vůbec žalovaná schopna úvěr splatit. Obezřetnost právní předchůdkyně žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k tomu, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedl pouze odhadované měsíční výdaje ve výši , částka, . Nezjišťování životních výdajů žalované se tak dá považovat za zjevně účelové s cílem formálně vykázat úvěruschopnost žalované, aniž by však byla patrna snaha o zjištění a posouzení její reálné životní situace. Právní předchůdkyně žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalované, zda je schopna spotřebitelský úvěr splácet, a poskytla jí spotřebitelský úvěr, aniž řádně zkoumala její výdaje. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

31. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši , částka, , které jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila. Žalovaná se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky , částka, (zapůjčených , částka, po odečtení žalovanou vrácených , částka, ), také vrátit (výrok I.).

32. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené podle § 1879 a násl. o. z. postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni a žalovaná byla o změně věřitele právní předchůdkyní žalobkyně vyrozuměna. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována, jelikož žalovaná ani po změně věřitele svého dluhu svůj postoj k vrácení zbylé části bezdůvodného obohacení nezměnila.

33. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky, o níž se žalovaná bezdůvodně obohatila, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.). Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to z částky , částka, od , datum, do zaplacení, jak žalobkyně požadovala.

34. Jelikož byli účastníci ve sporu úspěšní přibližně stejně, rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

35. Lhůta pro splnění povinnosti uložené žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.