15 C 189/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 14 635,42 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 635,42 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 381,59 Kč od 2. 9. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 14 381,59 Kč od 2. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 100 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 14 635,42 Kč spolu s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že účastníci spolu uzavřeli dne 8. 7. 2016 smlouvu o finančních službách, jejíž součástí bylo uzavření smlouvy o kontokorentním úvěru k účtu žalované č. [bankovní účet] (dále jen společně„ Smlouva“). Na základě této Smlouvy banka poskytla žalované úvěr s limitem 12 000 Kč s tím, že úvěr mohla žalovaná čerpat opakovaně vždy až do vyčerpání uvedeného úvěrového limitu (dále jen„ úvěr“). Žalovaná se zavázala úvěrový limit nepřekročit a dluh z kontokorentního úvěru splatit spolu s úrokem ve výši 18,9 % p.a. nejpozději do jednoho roku od jeho prvního čerpání, přičemž v případě porušení smluvních podmínek se zavázala hradit sankční úrok. Žalobkyně svou povinnost ze smlouvy splnila a žalované předmětný úvěr poskytla. Žalovaná své povinnosti nedodržela, když v červnu roku 2020 překročila sjednanou výši úvěrového limitu a tím porušila Smlouvu. Žalobkyně proto zůstatek úvěru ke dni 1. 9. 2020 zesplatnila a dopisem ze dne 23. 2. 2021 o tom žalovanou informovala s tím, aby dlužnou částku zaplatila do 12. 3. 2021. Dlužnou částku tvoří neuhrazená jistina ve výši 14 381,59 Kč a kapitalizovaný smluvený úrok ve výši 253,83 Kč. Žalobkyně žalovanou k úhradě jejího dluhu opakovaně vyzývala, avšak bezúspěšně. Žalobkyně dále požaduje po žalované úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 14 381,59 Kč od 2. 9. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 381,59 Kč od 2. 9. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, proti žalobě proto ničeho nenamítala. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Z listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným byla dne 8. 7. 2016 uzavřena smlouva o finančních službách, jejímž podpisem účastníci zároveň uzavřeli smlouvu o účtu č. [bankovní účet] a smlouvu o kontokorentním úvěru na účtu č. [bankovní účet]. Ze Smlouvy soud zjistil, že se úvěrující zavázala poskytnout úvěrovanému úvěr až do výše sjednaného úvěrového limitu a úvěrovaný klient se zavázal poskytnutý úvěr splatit nejpozději do 10. 6. 2017, že podle článku 1.2 (a) smlouvy byl úvěr úvěrovanému klientovi poskytnut do celkové výše úvěrového limitu činící částku 12 000 Kč, že podle článku 1.2 (c) smlouvy mezi úvěrující bankou a úvěrovaným klientem byla dohodnuta úroková sazba ve výši 18,9 % ročně, že podle článku 3.1 (a) smlouvy k úvěru nejsou sjednány žádné pravidelné splátky, že podle článku 3.2 smlouvy pokud úvěrovaný úvěr nezaplatí řádně a včas, bude platit řádný úrok z úvěru, a navíc úrok z prodlení z nesplacené částky, smluvní pokutu ve výši a za podmínek uvedených v ceníku, a že podle článku 3.3 pokud úvěrovaný nezaplatí dluh v prodlení nebo se s úvěrujícím nedohodne na podmínkách jeho zaplacení, může po něm být požadováno okamžité splacení úvěru v plné výši.

4. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 23. 9. 2020 adresované úvěrovanému klientovi na doručovací adresu soud zjistil, že úvěrující banka v jejím obsahu upozornila úvěrovaného klienta, že dne 22. 9. 2020 byla pohledávka za klientem po několika upozorněních zesplatněna a převedena na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků č. [bankovní účet], a že ke dni převodu byla celková dlužná částka 14 635,42 Kč, skládající se z nepovoleného přečerpání ve výši 14 381,59 Kč a z řádných úroků a zákonných úroků z prodlení ve výši 253,83 Kč.

5. Z výzvy k zaplacení před podáním žaloby ze dne 23. 2. 2021 adresované úvěrovanému klientovi na doručovací adresu soud zjistil, že žalovaná byla řádně vyzvána k plnění před podáním žaloby. Z připojené dodejky soud zjistil, že tato výzva byla žalované řádně odeslána.

6. Z výpisů z účtu žalované č. [bankovní účet] za období od 1. 9. 2019 do 30. 9. 2020 má soud za prokázané, že v červnu roku 2020 došlo k přečerpání úvěru, když žalovaná překročila úvěrový limit, a že zachycuje též jednotlivá zaúčtování splátek od žalované, přičemž ke dni 1. 9. 2020 celková dlužná částka činila 14 381,59 Kč.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

9. Podle § 2002 odst. 1 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.

10. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

11. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně má vůči žalované splatnou pohledávku ve výši odpovídající nárokované částce. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky včetně úroku z úvěru ve výši 8,25 % ročně z částky 14 381,59 Kč od 2. 9. 2020 do zaplacení, tak i co do úroku z prodlení uplatněného v souladu s § 1970 o. z. ve výši vyplývající z vládního nařízení č. 351/2013 Sb.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 100 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč představující 100 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.

15. Lhůta pro splnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku.