15 C 199/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 601 744,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 601 744,52 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 44 492,80 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 39 795,65 Kč, s úrokem ve výši 11,40 % ročně z částky 595 359,52 Kč od 23. 6. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 595 359,52 Kč od 23. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 63 665,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 601 744,52 Kč spolu s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, s tím, že účastníci spolu uzavřeli dne 16. 8. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž podkladě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 620 832 Kč a žalovaný se v ní zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu poplatky dle odst. 4.2 smlouvy a dle platného ceníku, a to pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 12 000 Kč splatnými vždy ke každému 18. dni v měsíci. Úroková sazba byla sjednána ve výši 11,40 % ročně a pro případ prodlení byl sjednán úrok z prodlení ve výši zákonné sazby. Žalovaný své smluvní povinnosti řádně a včas neplnil. Poněvadž se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek a ani po opakovaných žalobkyniných výzvách je nezaplatil, prohlásila žalobkyně v souladu se smlouvou dluh dne 30. 10. 2019 za splatný a žalovanému tuto skutečnost oznámila. Žalovaný byl žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky výzvou k plnění před podáním žaloby, přesto však nebyla dlužná částka uhrazena. Žalobkyně má za to, že jí vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, která sestává z jistiny ve výši 595 359,52 Kč, poplatků v celkové výši 6 385 Kč, částky 44 492,80 Kč odpovídající smluvnímu úroku ve výši 11,40 % ročně z aktuální jistiny úvěru ode dne, kdy se žalovaný dostal do prodlení, do 22. 6. 2020, částky 39 795,65 Kč odpovídající zákonnému úroku z aktuální jistiny úvěru ode dne, kdy se žalovaný dostal do prodlení, do 22. 6. 2020, a dále právo na úhradu smluvního úroku a úroku z prodlení z částky 595 359,52 Kč od 23. 6. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný je mongolským státním příslušníkem, což do řízení vnáší mezinárodní prvek a soud se musel zabývat svou mezinárodní příslušností a rozhodným právem, které bude na případ aplikovat. Kolizní normou je v daném případě dvoustranná mezinárodní smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou republikou o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech ze dne 15. 10. 1976 uveřejněné ve Sbírce zákonů vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 106/1978 ze dne 30. 9. 1978. Podle čl. 36 bod 1 uvedené smlouvy se smluvní závazky mezi fyzickými osobami, jakož i mezi fyzickými osobami a právnickými osobami, s výjimkou závazků týkajících se nemovitého majetku, řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území byla uzavřena dohoda, pokud se její účastníci nedohodli o použití jiného právního řádu, jenž se týká závazků. Podle čl. 37 bod 1 uvedené smlouvy k jednání o návrhu, který vznikl na základě vztahů uvedených v čl. 36 této smlouvy, je příslušný soud smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště. V těchto věcech je příslušný i soud smluvní strany, na jejímž území má bydliště navrhovatel, pod podmínkou, že na tomto území je předmět sporu nebo majetek odpůrce. Ve smyslu citovaných ustanovení jsou tedy české soudy mezinárodně příslušné k projednání věci. Rozhodným právem pak je právní řád České republiky, neboť smlouva byla uzavírána na území České republiky s místem plnění v České republice.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, proti žalobě proto ničeho nenamítal. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

5. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla uzavřena dne 16. 8. 2018 mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa žalobkyně], jakožto úvěrující bankou a fyzickou osobou [celé jméno žalovaného], [rodné číslo], trvale bytem [adresa žalovaného], jako úvěrovaným klientem, že podle článku 1.1 na základě této smlouvy se úvěrující banka zavázala poskytnout úvěrovanému klientovi úvěr a úvěrovaný klient se zavázal poskytnutý úvěr splatit a zaplatit úroky z úvěru a další ceny, že podle článku 1.2 (a) byl úvěrovanému klientovi poskytnut úvěr v celkové výši 620 832 Kč, jenž byl veden pro úvěrovaného klienta na úvěrovém účtu č. [bankovní účet], že podle článku 1.2 (b) je úvěr splatný nejpozději do 18. 9. 2024 a výše měsíční splátky činila částku ve výši 12 000 Kč, že podle článku 1.2 (c) mezi úvěrující bankou a úvěrovaným klientem byla dohodnuta úroková sazba ve výši 11,40 % ročně, že podle článku 2.1 mimo jiné úvěrující banka poskytuje úvěrovanému klientovi úvěr jako účelový, nezajištěný spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení a splácený pravidelnými splátkami, že podle článku 3.1 mimo jiné bylo dohodnuto, že úvěr a úroky z úvěru bude úvěrovaný klient splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 12 000 Kč, vždy v 18. den každého kalendářního měsíce, přičemž první splátka byla stanovena na 18. 9. 2018, že podle článku 4.1 mimo jiné jednak byla dohodnuta pevná úroková sazba ve výši 11,40 % ročně a jednak úrok je počítán denně ze skutečné výše nesplacené jistiny úvěru ode dne, kdy bude úvěr poprvé čerpán, do dne, kdy bude úvěr zcela splacen, že podle článku 8.2 bylo dohodnuto, že v každém jednotlivém případě porušení podle článku 8.1 může úvěrující banka a) omezit nebo zastavit další čerpání úvěru, pokud nebyl vyčerpán v plné výši, a b) prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný s tím, že úvěrovaný klient je povinen zaplatit všechny své dluhy z úvěru ve lhůtě a za podmínek podle písemné výzvy úvěrující banky, že podle článku 8.1 písm. a) za porušení podmínek této smlouvy úvěrující banka považuje případ, kdy se úvěrovaný klient dostane do prodlení se splacením 1 splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo se dostane do prodlení se splacením více než 2 splátek, a že podle článku 8.3 mimo jiné pokud úvěrovaný klient splátku úvěru nebo jinou pohledávku úvěrující banky z této smlouvy úvěrovaný klient nezaplatí řádně a včas, bude platit kromě řádného úroku z úvěru navíc úrok z prodlení z nesplacené částky ve výši stanovené platnými právními předpisy, smluvní pokutu ve výši a za podmínek uvedených v ceníku a také náhradu veškerých úvěrující bankou účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s tímto prodlením.

6. Z výpisu z úvěrového účtu č. [bankovní účet] za období od 16. 8. 2018 do 31. 12. 2018 má soud za prokázané, že dne 16. 8. 2018 došlo k čerpání úvěru v celkové výši 620 832 Kč a že zachycuje též jednotlivá zaúčtování splátek od žalovaného, jakož i zúčtování řádných úroků a úroků z prodlení, přičemž ke dni 31. 12. 2018 celková dlužná částka činila 600 608,91 Kč a sestávala z dlužné jistiny ve výši 599 528,91 Kč a poplatků ve výši 1 080 Kč.

7. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 28. 9. 2019 adresované úvěrovanému klientovi na doručovací adresu soud zjistil, že úvěrující banka v jejím obsahu upozornila úvěrovaného klienta, že na jeho úvěru je ke dni 28. 9. 2019 dluh po splatnosti, vyzvala ho k úhradě dluhu ve výši 40 260 Kč nejpozději do 30. 10. 2019 a poučila ho o svém právu požadovat okamžité splacení celého úvěru, jestliže nedojde k uhrazení uvedené dlužné částky do stanoveného termínu.

8. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 30. 10. 2019 adresované úvěrovanému klientovi na doručovací adresu soud zjistil, že s ohledem na to, že nedošlo k uhrazení pohledávky na jeho úvěrovém účtu č. [bankovní účet] ve stanoveném termínu, rozhodla úvěrující banka na základě předchozí upomínky, že celá jeho zbývající částka je ode dne 30. 10. 2019 splatná, a že k témuž dni úvěrovaný klient dluží celkovou částku 602 512 Kč.

9. Z výzvy k zaplacení před podáním žaloby ze dne 24. 6. 2020 adresované úvěrovanému klientovi na doručovací adresu soud zjistil, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně řádně vyzván k plnění před podáním žaloby. Z připojeného podacího archu soud zjistil, že tato výzva byla žalovanému odeslána dne 24. 6. 2020.

10. Přípisem zdejšího soudu ze dne 19. 7. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu prokázala, zda a jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, doplnila následovně: žalobkyně porovnávala prohlášení žalovaného uvedeného v žádosti o úvěr, že jeho měsíční příjem ze zaměstnání činí 30 482 Kč, s výpisem příchozích transakcí z účtu žalovaného v měsících předcházejících žádosti o úvěr, kdy příchozí transakce odpovídali částce průměrného měsíčního příjmu uvedeného žalovaným. Žalobkyně dále uvedla, že při stanovení výše měsíčních výdajů žalovaného nevycházela z jeho prohlášení v žádosti, nýbrž je stanovila podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na 11 722 Kč. Dotazem do CCB a z vlastních systému žalobkyně dále zjistila, že měl žalovaný v době žádosti o úvěr poskytnuty další dva úvěry u žalobkyně, a to se splátkou 9 084 Kč, jenž byl v rámci žádosti o úvěr zkonsolidován, a se splátkou 2 609 Kč, a že má žalovaný třetí úvěr u jiné společnosti se splátkou 1 576 Kč měsíčně. Splátkové zatížení žalovaného tak žalobkyně stanovila na výši 16 185 Kč měsíčně, což bylo podle žalobkyně dostatečné k pokrytí splátek i životních nákladů žalovaného. Žalobkyně na podporu svých tvrzení předložila výpis příchozích transakcí z účtu žalovaného za období před podáním žádosti o úvěr a souhrnné informace z CCB.

11. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2002 odst. 1 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.

14. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně má vůči žalovanému splatnou pohledávku ve výši odpovídající nárokované částce. Mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena dne 16. 8. 2018 smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 620 832 Kč, který byl žalovaný oprávněn čerpat. Za poskytnuté peněžní prostředky se žalovaný zavázal platit úrok ve výši 11,40 % p.a a také související poplatky. Žalovaný se zavázal hradit poskytnutý úvěr formou pravidelných splátek ve výši 12 000 Kč měsíčně vždy do 18. dne v měsíci. Žalovaný úvěr čerpal, avšak nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se s hrazením splátek do prodlení. Jelikož žalovaný nereagoval na žalobkyninu výzvu k zaplacení již splatných splátek úvěru, využila svého práva a prohlásila dne 28. 9. 2019 celý úvěr za okamžitě splatný. Jistina byla i nadále úročena úrokem z úvěru ve výši 11,40 % ročně a zároveň úrokem z prodlení v zákonné výši. Dlužná částka nebyla uhrazena ani poté, co žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na pohledávku cokoli zaplatil, ve sporu zůstal zcela pasivní, a proto soud vycházel z tvrzení žalobkyně o nezaplacení dlužné částky. Ke dni podání žaloby tak dlužná částka činí 601 744,52 Kč na jistině, 44 492,80 Kč na kapitalizovaném úroku, 39 795,65 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení a dále úrok ve výši 11,40 % ročně z částky 595 359,52 Kč od 23. 6. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 595 359,52 Kč od 23. 6. 2020 do zaplacení.

17. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařila prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalovaných částek včetně úroku z úvěru ve výši 11,40 % ročně, tak i co do úroku z prodlení uplatněného v souladu s § 1970 o. z. ve výši vyplývající z vládního nařízení č. 351/2013 Sb.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 63 665,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 30 088 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 601 744,52 Kč sestávající z částky 10 740 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 5 370 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 27 750 Kč ve výši 5 827,50 Kč.

19. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku.