15 C 199/2023

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 18 540 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 13 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, podle které je žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 540 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 4 370 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené prostřednictvím webového portálu žalobkyně [webová adresa], na kterém si žalovaná nastavila požadovanou výši úvěru a dobu jeho trvání, vyplnila žádost o poskytnutí úvěru, souhlasil s podmínkami úvěru, prostřednictvím služby [právnická osoba] UAB (sídlem [adresa], Litva, registrované pod [číslo]) zpřístupnila svůj bankovní účet za účelem získání informací o bankovním účtu a jeho majiteli. Žalobkyně poté prověřila úvěruschopnost žalované z majetkových poměrů žalované a její lustrací v dostupných registrech. Poté žalovaná potvrdila souhlas s uzavřením smlouvy prostřednictvím svého klientského profilu. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a sazebník. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované dne [datum] peněžní prostředky v celkové výši 13 000 Kč na účet žalované č. [bankovní účet] a žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 510 Kč, poplatkem ve výši 550 Kč za sjednanou volitelnou službu„ Klidné spaní“, poplatkem ve výši 165 Kč za sjednanou volitelnou službu„ Presto“ a poplatkem ve výši 145 Kč za sjednanou volitelnou službu„ informační SMS servis“. Žalovaná čtyři krát požádala o odklad splatnosti úvěru o 120 dní, a splatnost úvěru proto nastala dne [datum]. Žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho, ač byla o úhradu jejího dluhu upomínána i předžalobní výzvou odeslanou jí dne [datum]. Žalobkyně má za to, že jí s ohledem na výše uvedené vznikl nárok na zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 13 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 510 Kč, poplatku za službu„ Klidné spaní“ ve výši 550 Kč, poplatku za službu„ Presto“ ve výši 165 Kč a poplatku za službu„ Informační SMS servis“ ve výši 145 Kč, na úrok z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 17 370 Kč od [datum] do zaplacení a na smluvní pokutu ve výši 1 170 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí byla řádně doručena.

3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů, a to souhlasu se zpracováním osobních údajů, údajů o spotřebitelském úvěru, smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, všeobecných obchodních podmínek a sazebníku soud zjistil, že žalovaná a žalobkyně uzavřeli dne [datum] za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 13 000 Kč na bankovní účet žalované č. [bankovní účet], který byla žalovaná oprávněna při splnění smluvních podmínek opakovaně čerpat. Žalovaná se při jednorázovém čerpání úvěru zavázala splatit žalobkyni částku 16 814 Kč, tj. jistinu společně s poplatkem za sjednání úvěru – při čerpání celého úvěrového limitu ve výši 3 510 Kč, spolu s poplatkem za službu„ Klidné spaní“ ve výši 550 Kč, poplatkem za službu„ Presto“ ve výši 165 Kč a poplatkem za službu„ Informační SMS servis“ ve výši 145 Kč. Výše úrokové sazby činila 0 %. Úvěr byl splatný dne [datum]. Před uzavřením smlouvy byla žalovaná seznámena s právy a povinnostmi vyplývajícími z uzavírané úvěrové smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky platné od [datum] a sazebník platný od [datum] žalobkyně, který stanovoval poplatky za sjednané služby spojené s úvěrem.

5. Z fotokopie občanského průkazu žalované, autorizace ověření totožnosti, principů posuzování úvěruschopnosti a identifikovaných příjmů soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalované, přímým náhledem ztotožnila bankovní účet žalované a prověřila úvěruschopnost žalované ověřením jejího příjmu. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba] pak soud zjistil, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela z pravidelných měsíčních výdajů žalované na půjčky ve výši 4 842 Kč a na bydlení ve výši 7 000 Kč, z ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované ve výši 26 177 Kč, z čistého měsíčního příjmu uvedeného žalovanou ve výši 29 000 Kč, z vypočítaných minimálních výdajů ve výši 10 691 Kč, z disponibilního příjmu ve výši 14 300 Kč, a že žalobkyně uzavřela, že má žalovaná„ úspěšné“ posouzení úvěruschopnosti.

6. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že dne [datum] poskytla žalobkyně na účet žalované č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč.

7. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] včetně podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně řádně vyzvána k úhradě jejího dluhu před podáním žaloby s tím, že na svůj dluh neuhradila ničeho.

8. Přípisem zdejšího soudu ze dne [datum] byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu doplnila svá tvrzení ohledně toho, jakým způsobem žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení doplnila tak, že odkázala soud na důkazy, které jsou již spisem, a dále doložila výpis z běžného účtu žalované od [právnická osoba], prostřednictvím které žalovaná zpřístupnila svůj bankovní účet za účelem získání informací o bankovním účtu a jeho majiteli. Žalobkyně dále uvedla, že ověřila, že žalovaná se nenachází v následujících registrech: centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů MVČR, registr TelcoScore, Společnost x [právnická osoba], registr hledaných osob PČR, registr politicky aktivních osob (registr [příjmení]), katastrální registr a registr„ sankční seznamy“.

9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaná označená jménem a příjmením, rodným číslem, adresou, telefonním číslem a e-mailovou adresou uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne [datum] s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout na bankovní účet žalované úvěr ve výši 13 000 Kč a žalovaná se jej zavázal vrátit spolu s poplatky za poskytnutí úvěru ve výši 3 510 Kč, poplatkem ve výši 550 Kč za sjednanou volitelnou službu„ Klidné spaní“, poplatkem ve výši 165 Kč za sjednanou volitelnou službu„ Presto“ a poplatkem ve výši 145 Kč za sjednanou volitelnou službu„ informační SMS servis“. Žalovaná čtyři krát požádala o odklad splatnosti úvěru o 120 dní, a splatnost úvěru proto nastala dne [datum]. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník žalobkyně. Žalobkyně zaslala žalované na její bankovní účet dne [datum] částku ve výši 13 000 Kč. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná na svůj závazek neuhradila žalobkyni ničeho, ač byla o úhradu jejího dluhu upomínána i předžalobní výzvou odeslanou jí dne [datum]. Žalovaná nerozporovala tvrzení žalobkyně, že k její žádosti byla splatnost úvěru odložena na den [datum] a že žalobkyni ničeho neuhradila.

10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

11. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí úvěru došlo po [datum], je nutno v souladu s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen „o. z.“, na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovanou je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z.

12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

14. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

16. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

21. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 22. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

23. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované řádně nedoložila. Z předložených důkazů nelze dojít k závěru, že žalovaná byla schopna svůj dluh splácet. Žalované jako spotřebiteli byl spotřebitelský úvěr poskytnut, aniž by byly řádně zkoumány její příjmy a výdaje. Žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalované, zda je schopna spotřebitelský úvěr splácet. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

24. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovanou a žalobkyní je dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ neplatná, neboť žalobkyně v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ nezkoumala úvěruschopnost žalované a přesto jí úvěr poskytla. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 13 000 Kč, které jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 13 000 Kč, vrátit (výrok I.).

25. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky jistiny s odkazem na § 2991 o. z. vyhověl. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.).

26. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od [datum], jak žalobkyně požadovala. Ve zbytku soud žalobu zamítl.

27. Lhůta pro splnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně byla v řízení jen částečně úspěšná.