15 C 199/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 96 627,87 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, , se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, na náhradě nákladů řízení, k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne , datum, domáhá po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Návrh odůvodňuje tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela se žalovanou dne , datum, s pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, , které měly být splaceny nejpozději dne , datum, . Žalovaná úvěr čerpala, avšak do dnešního dne jej v plné výši neuhradila, když uhradila toliko částku , částka, . Součástí žalobního nároku je rovněž poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , který žalobkyně požaduje v plné výši, neboť žalovaná neplnila své závazky řádně a včas, nemůže jí tak přiznat slevu z poplatku za řádné plnění smluvních povinností. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaná byla před podáním žaloby bezvýsledně kontaktována telefonicky a následně jí byla dne , datum, zaslána upomínka právním zástupcem žalobkyně. V případě, že by soud neshledal nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru důvodným, domáhá se žalobkyně zaplacení částky , částka, jako vydání bezdůvodného obohacení.

2. Ve věci byl dne , datum, vydán elektronický platební rozkaz, proti němuž podala žalovaná řádný a včasný odpor.

3. Přípisem zdejšího soudu ze dne , datum, byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu doplnila svá tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem posuzovala její právní předchůdkyně při poskytování úvěru žalované její schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a označila důkazy k prokázání doplněných tvrzení. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, nijak nedoplnila a důkazy k tomu nepředložila.

4. Žalovaná se následně několikrát k věci vyjádřila v tom smyslu, že s původním věřitelem, který odprodal pohledávku, má podepsanou Dohodu u Finančního arbitra, která je platná. Celou záležitost navíc znovu řeší kancelář Finančního arbitra. Nic z tvrzeného však soudu nedoložila.

5. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , z něhož se právní zástupce žalobkyně omluvil a nežádal o odročení jednání, mimo jiné s odůvodněním, že žalovaná je v řízení od počátku nečinná, resp. netvrdí ani neprokázala žádné skutečnosti, které by rozporovaly nárok žalobkyně, proto objektivně důvodně předpokládá, že žádná právně významná skutková tvrzení nezůstala sporná. Aby nebyly na straně žalobkyně zvyšovány náklady na vymáhání požadovaného nároku, především co do odměny advokáta spojené s úhradou nákladů právního zastoupení (zejména cestovného a náhradu za čas advokáta strávený cestou na jednání a zpět), i s ohledem na výši nárokované částky, se žalobkyně domnívá, že z důvodu procesní ekonomie, mimo jiné i ve prospěch žalované snížením celkového nároku žalobkyně, pění účast žalobkyně, resp. jejího právního zástupce na jednání nezbytná.

29. Žalovaná se z jednání omluvila podáním doručeným zdejšímu soudu do datové schránky dne , datum, v 7:35:10 hodin s tím, že je zdravotně indisponována a požádala o odročení jednání. Své tvrzení však znovu soudu nijak nedoložila. Soud proto její omluvu posoudil tak, že se nejedná o řádnou omluvu, ani o včasnou ani důvodnou omluvu, pročež nadepsanou věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.

6. Z listinných důkazů předložených žalobkyni byl zjištěn následující skutkový stav:

7. Z úvěrové smlouvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva číslo S0013855917107138 o jednorázovém bezúčelovém spotřebitelském úvěru ve výši , částka, , s roční úrokovou sazbou 12 % a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Úvěr byl poskytnut bezhotovostně na bankovní účet žalované dne , datum, s dobou splatnosti 12 měsíců, přičemž první splátka byla stanovena na , datum, a měsíční splátka činila , částka, . Celková částka k úhradě před slevou činila , částka, , přičemž RPSN dosahovalo 195,69 %. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně bez fyzické přítomnosti stran, přičemž podpis žalované byl nahrazen verifikačním SMS kódem. Žalovaná se zavázala splácet úvěr řádně a včas, přičemž v případě prodlení byla povinna hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a zákonný úrok z prodlení8. Z formuláře o standardních informacích o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, byly také ověřeny parametry úvěru zjištěné z úvěrové smlouvy ze dne , datum, a tyto informace byly poskytnuty žalované před poskytnutím úvěru.

9. Z potvrzení o platbě , právnická osoba, . ze dne , datum, bylo zjištěno, že na účet žalované číslo , hodnota, -4261900267 / 0100 byly od právní předchůdkyně žalobkyně zaslány finanční prostředky ve výši , částka, .

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni a ta je tedy ve věci aktivně legitimována.

11. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne , datum, včetně poštovního podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalované řádně oznámeno.

12. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, včetně poštovního podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby znovu upomenuta o úhradu částky dluhu , částka, spolu s úhradou částky , částka, za právní zastoupení žalobkyně.

13. Z tvrzení žalobkyně v žalobě vyplývá, že žalovaná uhradila toliko částku , částka, .

14. Žalovaná žalovanou částku nijak nesporovala.

15. Z listin předložených žalobkyni dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

16. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě úvěrové smlouvy ze dne , datum, číslo S0013855917107138 finanční prostředky ve výši , částka, , žalovaná se tento úvěr zavázala splatit s roční úrokovou sazbou 12 % a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Úvěr byl poskytnut bezhotovostně na bankovní účet žalované dne , datum, s dobou splatnosti 12 měsíců, přičemž první splátka byla stanovena na , datum, a měsíční splátka činila , částka, . Celková částka k úhradě před slevou činila , částka, , přičemž RPSN dosahovalo 195,69 %. Žalovaná poskytnutý úvěr řádně a včas nehradila, když žalobkyni uhradila toliko , částka, , právní předchůdkyně žalobkyně proto využila svého oprávnění a úvěr zesplatnila. Po zesplatnění úvěru žalovaná žalobkyni ani ničeho neuhradila. Žalovaná dlužnou částku nijak nerozporovala. K zaplacení dlužné částky , částka, spolu s úhradou částky , částka, za právní zastoupení žalobkyně byla žalovaná vyzvána naposledy dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, , žalovaná však na výzvu nijak nereagovala a ničeho nezaplatila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni.

17. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

18. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní, resp. její právní předchůdkyní a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalované sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.

19. V posuzované věci žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru žalovanou toliko lustrovala ve veřejných registrech, a to ISIR, CEE, CRKI a EUCB, což však nijak nedoložila. Vůbec pak nezkoumala faktické příjmy a výdaje žalované. K tomu je třeba uvést, že bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 86 odst. 1 ZoSÚ, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Žalobkyně žádné důkazní prostředky, které by prokazovaly, že byly zjištěny příjmy a výdaje žalované, včetně její finanční a majetkové situace soudu nepředložila. Smlouva byla uzavřena v roce 2023, kdy požadavky ZoSÚ a jejich striktní vyžadování soudy muselo být žalobkyni, resp. její právní předchůdkyní dostatečně známo. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Za těchto okolností pak žalobkyně nemohla získat správnou představu o tom, zda žalovaná bude schopna úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZoSÚ. Pokud žalobkyně nezkoumala ani výši příjmů ani podstatné výdaje žalované, nemohla zjistit, zda vůbec bude úvěr moci poskytnout.

20. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

22. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

23. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však , částka, .

24. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

25. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

26. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná27. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

28. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Podle §78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

30. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

31. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

32. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

33. Podle § 1968 o. 2. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

34. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

35. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

36. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od , datum, , odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši řepo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

37. Podle § 1879 obč.zák. č. 89/2012 Sb. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá dle § 1880 odst. 1 tohoto zákoníku postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná (§ 1882 odst. 1 citovaného zákoníku).

38. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

39. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy.... Naopak obecné soudy ... by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“40. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

41. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, tedy skutečnost, zda je žalovaná schopna požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ, a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalované poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu posoudil dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ jako absolutně neplatnou.

42. Jelikož však bylo prokázáno, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně žalované poskytla částku , částka, (výše čerpaného úvěru), které jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila, soud dospěl k závěru, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky , částka, (zapůjčených , částka, po odečtení žalovanou vrácených , částka, ), žalobkyni vrátit.

43. Soud proto žalobě co do žalobkyni požadované částky ve výši , částka, , o níž se žalovaná bezdůvodně obohatila, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl (výrok L). Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.). Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

44. Soud však opomněl stanovit datum, od kdy žalovaná povinna hradit zákonný úrok z prodlení do zaplacení, a o tom bude vydáno opravné usnesení.

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 20% z jejich celkové výše. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky , částka, za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 2 o. s. ř.

46. Lhůta pro splnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebyly zjištěny okolnosti, a to i vzhledem k naprosté pasivitě žalované, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.