15 C 215/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro přezkum nálezu finančního arbitra

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byl nahrazen nález Finančního arbitra č.j. FA/SR/SU/1646/2023-22 ze dne , datum, ve výroku I a II a navazujícího Rozhodnutí finančního arbitra o námitkách č.j. FA/SR/SU/1646/2023-28 ze dne , datum, tak, že návrh žalovaného jako navrhovatele podaný finančnímu arbitrovi se zamítá, a výrok IV nálezu se ruší, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním doručeným zdejšímu soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byl zrušen nález finančního arbitra ze dne , datum, č. j. FA/SR/SU/1646/2023-22 (dále také jen „nález“) a navazující rozhodnutí finančního arbitra o námitkách ze dne , datum, č. j. FA/SR/SU/1646/2023-28 (dále také jen „rozhodnutí o námitkách“), a dále zamítnut návrh žalované podaný finančnímu arbitrovi. Žalobu odůvodnila tím, že žalované dne , datum, podle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, půjčila částku , částka, , kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši , částka, a sjednanými poplatky za zpracování a doručení úvěru ve výši , částka, , za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, , tedy celkem částku , částka, v 60 týdenních splátkách ve výši , částka, (dále jen „Smlouva 1“). A dne , datum, podle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, půjčila částku , částka, , kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši , částka, a sjednanými poplatky za zpracování a doručení úvěru ve výši , částka, , za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, , tedy celkem částku , částka, v 78 týdenních splátkách ve výši , částka, (dále jen „Smlouva 2“). Žalovaná se u finančního arbitra domáhala vyslovení neplatnosti obou uzavřených smluv o úvěru pro údajné ujednání proti dobrým mravům a nedostatečného posouzení její úvěruschopnosti v obou případech. Finanční arbitr založil své rozhodnutí v obou případech na závěru o nedostatečném prověření a posouzení úvěruschopnosti žalované, s čímž se žalobkyně neztotožňuje. Žalovaná uzavírala obě smlouvy po poučení zejména prostřednictvím formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, náklady žalované na bydlení a domácnost zcela odpovídaly poměrům a nebyly nikterak extenzivně vysoké ani nízké. Byla provedena kontrola probíhajících exekučních řízení přes program , právnická osoba, a lustrace insolvenčním rejstříkem. Prostřednictvím ARESu byla provedena kontrola zaměstnavatele. Dále použita kontrola přes RUIAN. Žalovaná při uzavření obou úvěrových smluv uvedla konkrétní informace o svých případných dalších závazcích bankovního či nebankovního charakteru, dále uvedla, že nemá hypotéku, úvěr s balonovou splátkou, není povinen hradit výživné a nejsou mu prováděny žádné jiné srážky z přijmu. Zároveň žalovaná tvrdila, že vůči jejímu majetku není vedena exekuce, bydlí sama ve vlastní nemovitosti, je svobodná a vlastní automobil. Žalovaná byla majitelem nemovitosti, ve které bydlí. Žalovaná je osobou s pravidelným měsíčním příjmem – invalidní důchod. Z uvedeného vyplynul v obou případech dostatečný disponibilní zůstatek klienta. Zástupci společnosti při podpisu úvěrových smluv vždy řádně kontrolují klientovu dokumentaci nezbytnou pro posouzení úvěruschopnosti (pracovní smlouvy, OP, výplatní pásky či obdobné dokumenty podle individuální situace klienta). Obchodní zástupci žalobkyně zohledňují další závazky z jiných úvěrů, náklady na život a bydlení nebo vyživovací povinnost žadatele. Tyto skutečnosti jsou evidovány v dokumentaci (Evidenční kartě klienta), v odůvodněných případech jsou pořízeny i kopie některých dokladů. Žalobkyně nemá žádnou zákonnou povinnost doklady uchovávat, kdy za aktuálního stavu daného případu je fakticky sankcionována na základě toho, že si nepořídila kopie veškerých podkladů poskytnutých žalovanou. Nelze klást v neprospěch žalobkyně nezjištění informace v rámci posouzení úvěruschopnosti, kterou nemá objektivně možnost zjistit jinak, než ze sdělení žalované, když žalovaná (a potažmo finanční arbitr) žádnou takovou skutečnost ani netvrdila a tedy ani neprokazovala. Je třeba zohlednit nemožnost dovolávat se neplatnosti účastníkem, který tuto neplatnost fakticky vědomě způsobil. Možnosti prověření z logiky věci mají své hranice, když ohledně negativních skutečností má žalobkyně možnost prověřit pouze veřejně dostupné databáze (jejichž obligatorní výčet však není zákonem určen), v ostatním je nucena spolehnout se na prohlášení žalované.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud provedl dokazování níže uvedenými listinnými důkazy.

4. Z nálezu fin. arbitra ze dne , datum, č. j. FA/SR/SU/1646/2023-22 soud zjistil, že fin. arbitr výrokem I. určil, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (Smlouva 2) uzavřená mezi účastníky řízení je neplatná, výrokem II. uložil povinnost žalobkyni zaplatit žalované částku , částka, žalované do 3 dnů od právní moci nálezu, výrokem III. zamítl návrh žalované ve zbývající části a výrokem IV. uložil povinnost žalobkyni zaplatit fin. arbitrovi sankci , částka, do 15 dnů ode dne nabytí právní moci nálezu. Z odůvodnění bylo zejména zjištěno, že fin. arbitr dospěl k závěru, vzhledem ke splacení jistiny ke Smlouvě 1 žalovanou, již fin. arbitr nemá za to, že by pro uplatnění práv žalované bylo nezbytné, aby fin. arbitr určil ve výroku nálezu, že tato smlouva je neplatná. Otázka neplatnosti Smlouvy 1 je totiž předběžnou otázkou k posouzení nároku žalované na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyně, přičemž odpověď na tuto otázku by se z odůvodnění rozhodnutí fin. arbitra jasně a jednoznačně podávala v případě, že by fin. arbitr zjistil, že žalobkyně před uzavřením této smlouvy neposoudila schopnost žalované splácet úvěr poskytnutý na základě této Smlouvy 1. Ohledně Smlouvy 2 však nezjistil, že by žalovaná na svůj závazek uhradila částku odpovídající jistině čerpaného úvěru, když jí byla poskytnuta částka , částka, a žalovaná dosud na jistinu splatila částku , částka, , kdy zde je rozhodnutí o nároku žalované na určení neplatnosti Smlouvy 2 nezbytné k uplatnění práv žalobkyně. Fin. arbitr v odůvodnění shrnul, že z přeložených podkladu nezjistil, že by žalobkyně před uzavřením obou Smluv o úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované, když žalobkyně ohledně měsíčních výdajů žalované vycházela pouze z tvrzení žalované ohledně jejích nákladů na bydlení, ohledně dalších nákladů pak kalkulovala s částkou životního minima dle zákona č. 110/2006 Sb., resp. nařízením vlády č. 61/2020 Sb., kdy tyto hodnoty nevyjadřují reálné výdaje konkrétního spotřebitele nebo domácnosti spotřebitele. Výrokem II. Proto rozhodl o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyně ze Smlouvy 1, které vypočetl jako rozdíl mezi úhradami žalované v celkové výši , částka, a poskytnutou jistinu ve výši , částka, , tj. uložil žalobkyni vydat částku , částka, žalované. Dále fin. arbitr rozhodl, že smlouva č. , hodnota, ze dne , datum, je absolutně neplatná pro absenci zkoumání úvěruschopnosti žalované. Žalovaná na Smlouvu 2 dosud uhradila toliko , částka, , žalobkyně jí na základě Smlouvy 2 poskytla , částka, , žalovaná je proto povinna žalobkyni vrátit ještě částku , částka, .

5. Z rozhodnutí o námitkách fin. arbitra ze dne , datum, č. j. FA/SR/SU/1646/2023-28 soud zejména zjistil, že námitky žalobkyně podané v řízení před fin. arbitrem byly zamítnuty a nález fin. arbitra č. j. FA/SR/SU/195/2021-32 ze dne , datum, byl fin. arbitrem potvrzen.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, včetně smluvních podmínek a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že na jejím základě poskytla žalobkyně žalované částku , částka, , kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši , částka, a sjednanými poplatky za zpracování a doručení úvěru ve výši , částka, , za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, , tedy celkem částku , částka, v 60 týdenních splátkách ve výši , částka, (dále jen „Smlouva 1“). Úhrada 1. splátky byla sjednána na , datum, , každá další 7. dní po datu splatnosti předchozí splátky.

7. Z protokolu o informační a posuzovací návštěvě klienta bylo zjištěno, že se žalovanou jednala zástupkyně společnosti dne , datum, od 12:00 hod do , datum, , 12:30 hod., kde žalovaná podepsala uskutečnění uvedeného jednání s tím, že byl uveden předmět jednání: představení zprostředkovatele, společnosti žalobkyně a její produktové nabídky, informace o zprostředkovávaných spotřebitelských úvěrech jiných než na bydlení, poučení o nutnosti uvedení pravdivých a úplných údajů, přípravy podkladů k vyplnění evidenční karty (os. doklady, doklady prokazující příjmy a výdaje), souhlas klienta s ověřením v NRKI/BRKI, vyplnění a podpis evidenční karty, seznámení s formulářem pro standardní informace, souhlas klienta s předsmluvními informacemi a popis Formuláře pro standardní informace, souhlas klienta se Smlouvou o spotřebitelském úvěru a smluvní podmínkami a vyplnění dotazu, zda byly všechny dotazy klienta následně zodpovězeny. Vše bylo zaškrtané v příslušném poli.

8. Z evidenční karty klienta ze dne , datum, soud zjistil, že úvěruschopnost žalované byla žalobkyní zkoumána s následujícím výsledkem: žalovaná byla vlastníkem nemovitosti – rodinného domu na adrese , Adresa žalované, , žila sama, dosáhla učňovského vzdělání, je svobodná, byla majitelem vozu, nebyla soudně ani trestně stíhána, neměla nikdy úvěr u žalobkyně. Čistý příjem žalované činil částku , částka, důchodu s tím, že byl uveden jeden zdroj příjmu. Z karty nevyplývá, že by poskytovatel úvěru, jakkoliv ověřoval výši příjmu žalované (potvrzením o příjmu, výpisem z bankovního účtu). Odhadované měsíční výdaje byly uvedeny tyto: „životní výdaje na bydlení“ ve výši , částka, , „životní minimum na ověření“ ve výši , částka, . Výdaje činily celkem částku , částka, , disponibilní zůstatek tak činil částku , částka, . Žalovaná nemá hypoteční ani balónový úvěr.

9. Z registru platebních informací (REPI) ze dne , datum, bylo zjištěno, že k rodnému číslu žalované nejsou v tomto registru evidovány k datu vytvoření reportu žádné záznamy.

10. Z transakční historie ke Smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (Smlouva 1) bylo zjištěno, že celkem na tuto smlouvu žalovaná uhradila částku , částka, .

11. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, včetně smluvních podmínek a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že na jejím základě poskytla žalobkyně žalované částku , částka, , kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši , částka, a sjednanými poplatky za zpracování a doručení úvěru ve výši , částka, , za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, , tedy celkem částku , částka, v 78 týdenních splátkách ve výši , částka, (dále jen „Smlouva 2“). Úhrada 1. splátky byla sjednána na , datum, , každá další 7. dní po datu splatnosti předchozí splátky.

12. Z protokolu o informační a posuzovací návštěvě klienta bylo zjištěno, že se žalovanou jednala zástupkyně společnosti dne , datum, od neuvedeného času do , datum, , 12:00 hod., kde žalovaná znovu podepsala uskutečnění uvedeného jednání s tím, že byl uveden předmět jednání: představení zprostředkovatele, společnosti žalobkyně a její produktové nabídky, informace o zprostředkovávaných spotřebitelských úvěrech jiných než na bydlení, poučení o nutnosti uvedení pravdivých a úplných údajů, přípravy podkladů k vyplnění evidenční karty (os. doklady, doklady prokazující příjmy a výdaje), souhlas klienta s ověřením v NRKI/BRKI, vyplnění a podpis evidenční karty, seznámení s formulářem pro standardní informace, souhlas klienta s předsmluvními informacemi a popis Formuláře pro standardní informace, souhlas klienta se Smlouvou o spotřebitelském úvěru a smluvní podmínkami a vyplnění dotazu, zda byly všechny dotazy klienta následně zodpovězeny. Vše bylo zaškrtané v příslušném poli.

13. Z evidenční karty klienta ze dne , datum, soud zjistil, že úvěruschopnost žalované byla žalobkyní zkoumána s následujícím výsledkem: žalovaná byla vlastníkem nemovitosti – rodinného domu na adrese , Adresa žalované, , žila sama, dosáhla učňovského vzdělání, je svobodná, byla majitelem vozu, nebyla soudně ani trestně stíhána a měla již úvěr u žalobkyně. Čistý příjem žalované činil částku , částka, důchodu s tím, že byl uveden jeden zdroj příjmu. Z karty nevyplývá, že by poskytovatel úvěru, jakkoliv ověřoval výši příjmu žalované (potvrzením o příjmu, výpisem z bankovního účtu). Odhadované měsíční výdaje byly uvedeny tyto: „životní výdaje na bydlení“ ve výši , částka, , „životní minimum na ověření“ ve výši , částka, a dále na nebankovní závazky částku , částka, měsíčně. Výdaje činily celkem částku , částka, , disponibilní zůstatek tak činil částku , částka, . Žalovaná neměla hypoteční ani balónový úvěr. V doplňujících informacích uvedeno, že žalobkyně měla k dispozici OP (zřejmě občanský průkaz žalované) a důchodový výměr z června 2022.

14. Z transakční historie ke Smlouvě o úvěru dne , datum, č. , hodnota, (Smlouva 2) bylo zjištěno, že celkem na tuto smlouvu žalovaná uhradila částku , částka, .

15. Z oznámení ČSSZ ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalované náleží invalidní důchod třetího stupně ve výši , částka, , a to od lednové splátky 2021 (do prosince 2020 činila výše důchodu částku , částka, )

16. Z oznámení ČSSZ ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalované náleží invalidní důchod třetího stupně ve výši , částka, , a to od lednové splátky 2022.

17. Z oznámení ČSSZ ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalované náleží invalidní důchod třetího stupně ve výši , částka, , a to od zářijové splátky 2022.

18. Soud v řízení neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz účastnickým výslechem žalované pro nadbytečnost, neboť měl soud veškeré skutkové okolnosti pro rozhodnutí o nárocích žaloby za dostatečně objasněné.

19. Ze shora provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Žalovaná podala v pozici navrhovatele návrh k finančnímu arbitrovi prostřednictvím svého zástupce , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta, jímž se domáhal určení, že smlouvy ze dne , datum, č. , hodnota, (Smlouva 1) a smlouvy ze dne , datum, č. , hodnota, (Smlouva 2) uzavřené mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem jsou neplatné. Finanční arbitr neshledal na návrhu na určení neplatnosti Smlouvy 1 nezbytnost tohoto určení pro uplatnění práv žalované, a to vzhledem ke splacení jistiny. Otázku neplatnosti Smlouvy 1 posoudil jako předběžnou otázku, a rovnou rozhodl o nároku žalované na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyně ve výši , částka, ze Smlouvy 1. Ohledně Smlouvy 2 však návrhu vyhověl s tím, že určil, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, (Smlouva 2) je neplatná a uložil žalobkyni zaplatit fin. arbitrovi částku , částka, . Následné námitky žalobkyně byly zamítnuty fin. arbitrem v plném rozsahu.

20. Mezi účastníky řízení došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (Smlouva 1), na jejímž základě žalobkyně poskytla v hotovosti žalované částku , částka, . Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši , částka, a sjednanými poplatky za zpracování a doručení úvěru ve výši , částka, , za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, , tedy celkem částku , částka, , a to v 60 týdenních splátkách ve výši , částka, v hotovosti k rukám osoby určené společností, kdy úhrada 1. splátky byla sjednána na , datum, , každá další 7. dní po datu splatnosti předchozí splátky. Žalobkyně zjišťovala od žalované její úvěruschopnost vyplněním evidenční karty s tím, že žalovaná měla příjem ve výši , částka, měsíčně, neboť byla poživatelkou invalidního důchodu III. stupně. Jiný příjem neměla. Žalovaná byla ke dni podpisu Smlouvy 1 svobodná, dále uvedla, že vlastní nemovitost – rodinný dům a je majitelem vozu. V domácnosti byl počet členů uveden:

1. Odhadované měsíční výdaje žalované činily celkem částku , částka, a jejich skladba byla následující: „životní výdaje na bydlení“ ve výši , částka, , „životní minimum“ ve výši , částka, , hypotéku neměla ani úvěr s balónovou splátkou, bankovní závazky nebyly uvedeny žádné. Disponibilní zůstatek tak činil částku , částka, . V evidenční kartě nebylo zaškrtnuto, že by při sepisu evidenční karty byly předloženy jakékoliv doklady k příjmu žalované či jejích skutečných výdajích. Na tuto úvěrovou smlouvu žalovaná uhradila částku , částka, .

21. Dále mezi účastníky řízení došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěr č. , hodnota, (Smlouva 2), na jejímž základě žalobkyně poskytla v hotovosti žalované částku , částka, . Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši , částka, a sjednanými poplatky za zpracování a doručení úvěru ve výši , částka, , za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, , tedy celkem částku , částka, v 78 týdenních splátkách ve výši , částka, v hotovosti k rukám osoby určené společností, kdy úhrada 1. splátky byla sjednána na , datum, , každá další 7. dní po datu splatnosti předchozí splátky. Žalobkyně zjišťovala od žalované její úvěruschopnost vyplněním evidenční karty s tím, že žalovaná měla příjem ve výši , částka, měsíčně, neboť byla poživatelkou invalidního důchodu III. stupně. Jiný příjem neměla. Žalovaná byla ke dni podpisu Smlouvy 2 svobodná, dále uvedla, že vlastní nemovitost – rodinný dům a je majitelem vozu. V domácnosti byl počet členů uveden:

1. Odhadované měsíční výdaje žalované činily celkem částku , částka, a jejich skladba byla následující: „životní výdaje na bydlení“ ve výši , částka, , „životní minimum“ ve výši , částka, a nebankovní závazky ve výši , částka, měsíčně, hypotéku neměla ani úvěr s balónovou splátkou, bankovní závazky nebyly uvedeny žádné. Disponibilní zůstatek tak činil částku , částka, . V evidenční kartě je zapsána jako doplňující informace, že při sepisu evidenční karty byl předložen OP a důchodový výměr z června 2022, nebyly však předloženy jakékoliv doklady k výdajům žalované. Žalobkyně dále předložila důchodové výměry za období let 2020 do 2022. Na tuto úvěrovou smlouvu žalovaná uhradila částku , částka, .

22. Při uzavírání smluv bylo provedeno ověření v RUIAN, ECC, , právnická osoba, a zaměstnavatele v ARES s negativním výsledkem.

23. Soud však dospěl k závěru, že výdaje žalované nebyly ani v jednom případě nikterak ověřovány. Z uvedeného má soud za prokázané, že žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované při uzavírání obou smluv, když se žalobkyně spokojila ohledně měsíčních výdajů žalované s tvrzením žalované ohledně jejích nákladů na bydlení, ohledně dalších nákladů pak kalkulovala s částkou životního minima dle zákona č. 110/2006 Sb., resp. nařízením vlády č. 61/2020 Sb., kdy tyto hodnoty nevyjadřují reálné výdaje konkrétního spotřebitele nebo domácnosti spotřebitele.

24. Podle § 244 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen „správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

25. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

26. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy (dále také jen „ZsÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Zakotvením § 86 ZsÚ do právního řádu došlo k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, podle níž musí věřitel před uzavřením smlouvy posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (čl. 8).

27. Po právní stránce dospěl soud k následujícímu závěru. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jak pregnantně rozvedl Krajský soud v Praze v rozhodnutí ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , v němž vystupovala žalobkyně také na straně žalující: „Vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Pro naznačené nerovné postavení smluvních stran je tedy na místě tuto nerovnováhu účinně v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje, ba naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková. Bez toho, aniž by soud sám ex offo mohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky jejího porušení v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, je ochrana spotřebitele touto úpravou zamýšlená pouze iluzorní (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, č. j. , spisová značka, ).“ Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

28. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.). Tyto celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti byly zmiňovány mj. i v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.).

29. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje řádně) byly nedávno připomenuty i v nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Rovněž aktuální judikatura Ústavního soudu tak stojí na tom, že by obecné soudy „měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“30. S ohledem na shora uvedené tak soud obě úvěrové smlouvy posoudil jako absolutně neplatné, neboť žalobkyně ani v jednom případě neprokázala, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalované splácet poskytnuté úvěry, když výdaje žalované ani v jednom případě blíže (tedy řádně) nezkoumala. Nezkoumala např., jaké konkrétní výdaje žalovaná vynakládá na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením v rodinném domě (voda, elektřina, příp. plyn), které lze doložit poměrně snadno (např. výpisem z účtu). Žalobkyní nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje žalované jako např. na jízdné, platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení, atd. Za tímto účelem si žalobkyně ani nevyžádala např. výpis z běžného účtu žalované. Neověření výdajů uváděných ze strany žalované žalobkyní tak v obou případech implikuje snahu o formální vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta za účelem optimalizace poměru příjmů a výdajů žalované tak, aby na požadovaný úvěr dosáhla. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

31. Výrok III. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., protože procesně úspěšnější žalované však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, vyslovil soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.