15 C 216/2023

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 92 156,35 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 38 820 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 38 820 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 53 336,35 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 180 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 40 000 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 415,38 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), poté, co ověřila jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, smlouvu o zápůjčce – [příjmení] v hotovosti dne [datum], [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 34 695 Kč celkem 18 měsíčními splátkami po 4 150 Kč, přičemž poslední splátka byla ve výši 4 145 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Žalovaný celkem uhradil částku 1 180 Kč, a to dne [datum]. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky, právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni a tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem ze dne [datum]. Ke dni [datum] jistina činila částku 40 000 Kč, dlužný poplatek částku 31 556,35 Kč, kapitalizovaná smluvní pokuta částku 20 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení částku 2 415,38 Kč a sankční poplatky částku 600 Kč. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala částky 92 156,35 Kč, kterou činila jistina ve výši 40 000 Kč, dlužný poplatek ve výši 31 556,35 Kč, smluvní pokuta ve výši 20 000 Kč, sankční poplatky ve výši 600 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 415,38 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 40 000 Kč od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 40 000 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný již neuhradil ničeho, přestože byl k úhradě dluhu vyzván předžalobní upomínkou.

2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Slovenské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť poskytnutí úvěru bylo poskytnutím služby ve smyslu uvedeného ustanovení a úvěr dle smlouvy byl poskytnut na území České republiky.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena dne [datum] vhozením do domovní schránky na adrese trvalého pobytu.

4. Z jednání nařízeného na den [datum] se žalobkyně z důvodu procesní ekonomie omluvila, odročení jednání nežádala. Žalovaný se nařízeného jednání nezúčastnil bez omluvy, ačkoliv byl řádně předvolán, odročení jednání nežádal. Soud proto dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

5. Ze smlouvy o zápůjčce – [příjmení] v hotovosti [číslo] soud zjistil, že byla uzavřena dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným jako zákazníkem. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému hotovostní zápůjčku v částce 40 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně za tuto zápůjčku poplatek v částce 34 695 Kč, který sestává z úroku ve výši 9 803 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 17 780 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 112 Kč. Výše úrokové sazby činila 29 % p. a. Žalovaný se zavázal splatit celkovou dlužnou částku v 18 měsíčních splátkách, přičemž výše každé měsíční splátky od první po předposlední činí 4 150 Kč a poslední činí 4 145 Kč, když splatnost splátek je vždy ke konci splátkového období, přičemž první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy, a že žalovaný podpisem této smlouvy potvrzuje, že při uzavření smlouvy v místě jeho bydliště převzal v hotovosti celou výše uvedenou částku zápůjčky. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. V článku 6.1. smluvních podmínek byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, s níž je žalovaný v prodlení (smlouva o zápůjčce – [příjmení] v hotovosti [číslo] včetně smluvních podmínek a standardních informací o spotřebitelském úvěru [příjmení] v hotovosti). Sjednané splátky ze smlouvy o zápůjčce žalovaný nehradil řádně a včas, za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem pouze částku 1 180 Kč, a to splátkou, která byla uhrazena ve výši 1 180 Kč dne [datum] (tabulky umoření – výpočet úroků a výpočet smluvní pokuty).

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že dne [datum] byla uzavřena mezi společností [právnická osoba], jakožto postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, smlouva o postoupení, podle které přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postupovaných pohledávek). Žalobkyně je tak ve věci aktivně věcně legitimována.

7. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne [datum] a z potvrzení podání ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 94 571,73 Kč do [datum] (výzva k okamžitému splnění dluhu ze dne [datum] včetně potvrzení o podání z [datum]). Žalovaný dlužnou částku neuhradil.

8. Z výzvy k úhradě dluhu – předžalobní upomínky ze dne [datum] a z potvrzení podání ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl řádně vyzván k úhradě jeho dluhu před podáním žaloby. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil (předžalobní upomínka ze dne [datum] včetně potvrzení o podání ze dne [datum]).

9. Soud z výpisu z centrální evidence exekucí zjistil, že na žalovaného jsou evidovány tři pravomocné exekuce zahájené dne [datum], [datum] a [datum] (výpis z centrální evidence exekucí z [datum]).

10. Přípisem zdejšího soudu ze dne [datum] byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu prokázala, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, doplnila tak, že soud odkázala na své vyjádření k úvěruschopnosti žalovaného, které soudu již doložila jako jednu z příloh k žalobnímu návrhu. Ve vyjádření k úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že žalovaný neměl žádný negativní záznam v Bankovním registru klientských informací (BRKI), v Nebankovním registru klientských informací (NRKI) ani v registru [příjmení]. Proti žalovanému nebylo zahájeno insolvenční řízení. V době uzavření smlouvy [číslo] nebyla proti žalovanému vedena žádná exekuce. Právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaným předložený průkaz totožnosti nebyl evidovaný v databázi neplatných dokladů. Trvalé bydliště žalovaného se nenacházelo na adrese obecního nebo městského úřadu. Žalovaný předložil před podpisem smlouvy o zápůjčce pracovní smlouvu, z níž bylo patrné, že žalovaný byl v dané době zaměstnán na plný pracovní úvazek u společnosti [právnická osoba] na pozici operátor výroby. Žalovaný uváděl jako pravidelný čistý měsíční příjem částku 29 108 Kč, přičemž deklarovaný příjem byl ověřen pověřeným vázaným zástupce právní předchůdkyně žalobkyně z doložených výplatních pásek za měsíc duben a květen 2019. Dále bylo žalovaným sděleno, následně na základě daných podkladů doloženo, že další čisté příjmy domácnosti jsou ve výši 26 000 Kč. V zákaznické kartě – žádosti o spotřebitelský úvěr žalovaný uvedl odhadované měsíční výdaje na částku 19 500 Kč a interní splátky ve výši 3 806 Kč měsíčně. Žalovaný dále v zákaznické kartě – žádosti o spotřebitelský úvěr uvedl, že žije v nájmu, má jednu vyživovací povinnost a vlastní automobil. Žalovaný původně žádal o zápůjčku ve výši 35 000 Kč (prokázáno výpisem z veřejné části živnostenského rejstříku, zákaznickou kartou – žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne [datum], nájemní smlouva ze dne 30. 8 2018, pracovní smlouvou ze dne [datum], výplatními páskami za období 4/ 2019 a 5/ 2019). Žalobkyně již v žalobě tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce s odbornou péčí v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Po důkladné analýze veškerých informací v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet.

11. Ze shora provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu o zápůjčce – [příjmení] v hotovosti [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v částce 40 000 Kč, což žalovaný svým podpisem potvrdil. Žalovaný měl tuto částku vrátit právní předchůdkyni žalobkyně a zaplatit poplatek ve výši 34 695 Kč, a to pravidelnými 18 měsíčními splátkami po 4 150 Kč, poslední ve výši 4 145 Kč. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný si svůj závazek řádně a včas neplnil, jelikož na úhradu svého dluhu zaplatila celkem pouze částku ve výši 1 180 Kč [právnická osoba] uzavřela jako postupitel s žalobkyní jakožto postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván dopisem zástupce žalobkyně.

12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

13. Použití hmotného práva České republiky vyplývá z článku 3 bodu 1. (volba práva), eventuálně článku 4 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého je při neexistenci volby práva dle článku 3 rozhodným hmotným právem právo státu, na jehož území má obvyklé bydliště osoba, která poskytuje službu. V dané věci má žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, která žalovanému poskytla zápůjčku, sídlo na území České republiky.

14. Vzhledem k tomu, že ke sjednání smlouvy došlo po [datum], je nutno v souladu s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen „o. z.“, na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z.

15. Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Dle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

17. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

22. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

23. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

25. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

26. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 27. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

28. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o zápůjčce, resp. smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného řádně nedoložila. Žalovanému jako spotřebiteli byl spotřebitelský úvěr poskytnut, aniž by byly řádně zkoumány jeho výdaje. Právní předchůdkyně žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalovaného, zda je schopen spotřebitelský úvěr splácet. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

29. Dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, absolutně neplatná.

30. Faktem ovšem je, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil, žalovaný uhradil pouze částku ve výši 1 180 Kč. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 38 820 Kč (jistina ve výši 40 000 Kč ponížená o úhradu ve výši 1 180 Kč) také vrátit (výrok I.).

31. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené podle § 1879 a násl. o. z. postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována, jelikož žalovaný ani po změně věřitele svého dluhu svůj postoj k vrácení bezdůvodného obohacení nezměnil.

32. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky jistiny s odkazem na § 2991 o. z. vyhověl. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.).

33. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od [datum] do zaplacení, jak žalobkyně požadovala. Ve zbytku soud žalobu zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když žalovaný byl ve věci převážně úspěšný. Žalovanému ovšem náklady řízení nevznikly, neboť byl v řízení zcela nečinný.