15 C 224/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částky 84 972 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 84 972 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 60 970 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 15,02 % ročně z částky 49 140,01 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 148 176 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení úroku ve výši 57,28 % ročně z částky 49 140,01 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 18 950,50 Kč, to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu 6. 10. 2020 domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví rozsudku z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 10. 7. 2019, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši efektivní úrokové sazby 101,79 % ročně v 36 měsíčních splátkách po 3 909 Kč. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru i úroku za poskytnutí úvěru i měsíční úhrada za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 479 Kč. Žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a dalších zdrojů. Sjednané splátky však žalovaný včas a řádně nehradil, a proto žalobkyně svoji pohledávku vůči němu zesplatnila ke dni 22. 12. 2019 (v důsledku prodlení o délce 65 dnů s třetí splátkou [číslo] splatnou dne 17. 10. 2019). Do zesplatnění uhradil žalovaný žalobkyni v jednotlivých splátkách celkem částku 7 818 Kč. Žalobkyni současně vzniklo právo na uhrazení smluvní pokuty v celkové výši 998 Kč, tj. smluvní pokuty 499 Kč za splátku [číslo] s jejichž úhradou se dostal žalovaný do prodlení v délce 30 dní. Žalobkyni dále vzniklo právo na náhrad nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 600 Kč, tj. nákladů 200 Kč za splátku [číslo] s jejichž úhradou se dostal žalovaný do prodlení v délce 15 dní. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka za žalovaným 57 935,79 Kč sestávající z dosud nesplacené jistiny a přirostlých nesplacených úroků. Žalovanému dále vznikla povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny, ke dni vyhotovení žaloby se jedná o částku 24 002 Kč. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 60 970 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně od 24. 12. 2019 do zaplacení, částky 24 002 Kč a úroku ve výši 72,3 % ročně z částky 49 140,01 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 148 176 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Ukrajiny. Pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout je dána podle § 6 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v platném znění, jelikož měl žalovaný v době zahájení řízení bydliště na území České republiky, a Okresní soud v Mladé Boleslavi je tak mezinárodně příslušný k projednání věci.

4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 11. 7. 2019, Přílohy [číslo] smlouvy o úvěru [číslo] přihlášky do pojištění a z informačního dokumentu o pojistném produktu„ pojištění schopnosti splácet“ bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na jeho žádost finanční prostředky ve výši 50 000 Kč a pojištění schopnosti splácet úvěr. Celková částka, kterou měl žalovaný vrátit, činila 123 480 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit v 36 měsíčních splátkách po 3 909 Kč, zahrnujícími pojištění. Ve smlouvě je žalovaný mj. identifikován číslem účtu [bankovní účet], na který mají být finanční prostředky poukázány. Mezi stranami byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 101,79 % ročně. Ve smlouvě bylo sjednáno, že žalobkyně má nárok na smluvní pokutu v částce 499 Kč za každé prodlení žalovaného s uhrazením splátky v délce 30 dnů (čl. 6 smlouvy), jakož i nárok na úhradu nákladů vzniklých prodlením žalovaného s úhradou splátky o délce 15 dnů v částce 200 Kč (čl. 6 smlouvy). V případě prodlení žalovaného s úhradou splátky v délce 65 dnů mělo dojít tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru (čl. 6 písm. b) smlouvy). Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru měly stát součástí nové jistiny úvěru a žalovaný byl povinen uhradit tuto novou jistinu žalobkyni nejpozději v den zesplatnění (čl. 6 smlouvy). Dále bylo ujednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí včas novou jistinu úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru (čl. 6 smlouvy).

5. Z oznámení o schválení úvěru [číslo] ze dne 12. 7. 2019 spolu se splátkovým kalendářem včetně dodejky bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru [číslo].

6. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 11. 7. 2019 byla z bankovního účtu č. [bankovní účet] poukázána částka ve výši 50 000 Kč na bankovní účet [bankovní účet], [variabilní symbol].

7. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu (registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru) ze dne 23. 5. 2018 soud zjistil, že žalobkyně je nositelkou povolení k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

8. Z výpisu záznamů z registru [příjmení] vyhotoveného ke dni 8. 7. 2019 soud zjistil, že žalovaný nemá v tomto registru žádný záznam. Z výpisu záznamů z registru NRKI vyhotoveného ke dni 8. 7. 2019 soud zjistil, že žalovaný má maximální počet bodů do interní [anonymizována dvě slova], nízké riziko, nejlepší segment klientů a má tak dobrou platební morálku.

9. Z listiny„ hodnocení klienta“ ze dne 10. 7. 2019 soud zjistil, že žalobkyně počítala s průměrným čistým měsíčním příjmem žalovaného ze zaměstnání ve výši 66 000 Kč, jejími měsíčními výdaji v celkové výši 16 183 Kč; volné zdroje žalovaného tak měly činit 48 817 Kč měsíčně. Dále bylo z této listiny zjištěno, že žalobkyně zaznamenala údaje o zaměstnání žalovaného, a to zejména identifikaci zaměstnavatele žalovaného a údaj o tom, že pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou a žalovaný je svobodný. Z předsmluvního formuláře a z prohlášení o splnění informační povinnosti úvěrujícího soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému informace zejména o druhu spotřebitelského úvěru, o celkové výši spotřebitelského úvěru a o podmínkách jeho čerpání, o době trvání spotřebitelského úvěru, o zápůjční úrokové sazbě a o celkové částce, kterou má žalovaný zaplatit. Z listiny označené jako„ Prohlášení klientů, informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru“ ze dne 10. 7. 2019 soud zjistil, že žalovaný zejména prohlásil a potvrdil, že se seznámil s veškerými informacemi podle § 92 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, že si je vědom, jaká je sjednaná výše úroků za úvěr, souhlasí s ní a považuje ji za přiměřenou, že nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoli třetí osobě či státu, že se nenachází v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku podle zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, a že veškeré údaje i informace poskytnuté jsou pravdivé a úplné.

10. Z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán ve [právnická osoba] a. s., jeho průměrný příjem za poslední 3 měsíce činil 66 434,33 Kč, za 6 měsíců 54 056,83 Kč, a za posledních 12 měsíců pak 48 724,50 Kč, dále že z uvedeného příjmu nebyly provedeny žádné srážky. Z vyúčtování mzdy za červen 2019 bylo zjištěno, že žalovanému bylo dobírkou převedeno 41 820,30 Kč.

11. Z výzev k zaplacení ze dne 18. 11. 2019 a 18. 12. 2019 bylo soudem zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě splatných splátek úvěru, smluvních pokut a příslušenství podle smlouvy o úvěru. Žalobkyně současně upozornila žalovaného na možnost zesplatnění celého úvěru v případě jejího prodlení s úhradou kterékoli splátky trvající 65 dnů. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 22. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění úvěru, a to ke stejnému dni, přičemž současně vyzvala žalovaného k úhradě v tomto oznámení specifikovaných dlužných částek.

12. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 7. 2021 včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně zaslala následujícího dne žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužných částek.

13. Z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018 vyhotoveného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], znalcem z oboru ekonomika, odvětví peněžnictví a pojišťovnictví, specializace bankovnictví, pojišťovnictví, úvěry, trh pohledávek, soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti nutné pro rozhodnutí ve věci samé.

14. Přípisem zdejšího soudu ze dne 6. 9. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu prokázala, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení doložila důkazy, které jsou již spisem a dále doložila výpis z účtu žalovaného č. [bankovní účet], ze kterého soud zjistil, že žalovanému za leden 2019 přišlo celkem 53 914,55 Kč. Žalobkyně dále doložila povolení k pobytu žalovaného a jeho čestné prohlášení, že není osobou politicky exponovanou.

15. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla na základě uzavřené smlouvy žalovanému dne 11. 7. 2019 finanční prostředky ve výši 50 000 Kč při úrokové sazbě 101,79 % ročně, které se žalovaný zavázal vrátit včetně úroku v 36 měsíčních splátkách po 3 909 Kč. Před uzavřením smlouvy žalovaný předložil část výpisu z osobního účtu a potvrzení o příjmu. Žalovaný splátky úvěru řádně a včas nehradil, proto došlo v souladu se smlouvou k jeho zesplatnění. V důsledku prodlení vyúčtovala žalobkyně žalovanému smluvní pokuty. Žalovaný uhradil dvě splátky celkem 7 818 Kč.

16. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

17. Pro právní posouzení shora uvedené věci se soud nejprve zabýval otázkou, jaký právní řád má na daný závazkový vztah aplikovat. Pro určení rozhodného hmotného práva se použije Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Toto nařízení se použije pro smlouvy uzavřené po 17. 12. 2009. Použití hmotného práva České republiky vyplývá z čl. 6 odst. 1 tohoto nařízení, jelikož žalovaný měl v době uzavření smlouvy obvyklé bydliště na území České republiky a rovněž žalobkyně provozovala svoji profesionální nebo podnikatelskou činnost na území České republiky.

18. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 1968 o.z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

20. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Podle § 1802 o.z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

22. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

23. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

24. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Žalobkyně a žalovaný si v uzavřené úvěrové smlouvě ujednaly úrok ve výši 101,79 % ročně. Tuto výši je nutno poměřovat hledisky významnými pro úsudek o jejím souladu (rozporu) s dobrými mravy. Již v poměru k právní úpravě účinné před 1. 1. 2014 vytýčil tato hlediska Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, podle něhož v souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce spokojí – bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník – s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny, a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá zhodnotit běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.

26. Na tomto stanovisku setrvává Nejvyšší soud i nadále – viz např. 26 Cdo 1587/2015: V rámci zjišťování skutkového stavu nezbytného pro posouzení přiměřenosti úrokové sazby smluveného úroku je potřeba vycházet z obvyklé úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a půjček v době uzavření konkrétních smluv, a to s přihlédnutím k okolnostem daného případu. Pokud smluvený úrok víc než desetinásobně převyšuje průměrnou výši úroků, uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček v době jejich sjednání, jedná se o ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy.

27. Obvyklá výše úroku požadovaného bankami při poskytování úvěrů domácnostem na spotřebu bez účelového určení v období července 2019, kdy došlo k podpisu úvěrové smlouvy, činila 15,02 % ročně, jak soud zjistil z přehledu úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v tuzemsku uveřejněného Českou národní bankou. Jestliže si žalobkyně a žalovaný ujednaly úrok více než 6 x vyšší, než v rozhodné době dosahovala obvyklá výše úroku, je zřejmé, že ujednání o výši úroku podstatně převyšovalo obvyklou úrokovou sazbu a ocitlo se v rozporu s dobrými mravy, a proto bylo neplatné (§ 580 o. z.). Rozpor tohoto ujednání je přitom se zřetelem k rozdílu ve výši ujednaného a obvyklého úroku zcela zřejmý, a proto jde o neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu (§ 588 o. z.).

28. Neplatnost ujednání o výši úroku však nevede k neplatnosti smlouvy o úvěru jako celku, protože toto ujednání lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy (§ 576 o. z.). Je tomu tak proto, že namísto neplatného ujednání o úroku nastoupí povinnost žalovaného zaplatit úrok ve výši stanovené podle § 1802 o. z., dle něhož platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem, mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Nelze přitom usoudit, že by k uzavření smluv o úvěru nebylo došlo, kdyby některý z účastníků řízení rozpoznal včas neplatnost ujednání o výši úroku.

29. Smluvní úrok ve výši 101,79 % ročně byl sjednán v rozporu s dobrými mravy, soud ale akceptoval obvyklou výši úroků 15,02 % ročně z částky 49 140,01 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení, a proto výrokem II. rozsudku zamítl žalobkyní požadovaný úrok 57,28 % (101,79 % - 15,02 %) ročně z částky 49 140,01 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení.

30. V souladu s doposud uvedeným soud výrokem I. uložil žalovanému povinnost k úhradě částky ve výši 84 972 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 60 970 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 15,02 % ročně z částky 49 140,01 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 148 176 Kč. Úroky z prodlení byly přiznány v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném ke dni prodlení žalovaného.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 950,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 249 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 84 972 Kč sestávající z částky 4 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 2 250 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 150 Kč ve výši 2 551,50 Kč.

32. Žalovaný má povinnost zaplatit přiznanou částku s příslušenstvím, tj. i s úroky z prodlení a náhradu nákladů řízení ve lhůtě zákonné – tři dny od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 o.s.ř.), přičemž náhradu nákladů řízení je povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně, který je advokátem (§ 149 o.s.ř.).