15 C 228/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 31 334,26 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, spolu s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela dne , datum, s žalovaným Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , smlouva byla uzavřena distančním způsobem a úvěr byl sjednán na částku až , částka, s možností postupného čerpání. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (dále jen VOP). Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů, které jí poskytl při žádosti o úvěr, tj. ověřených příjmů žalovaného ve výši , částka, , dále prověřila jeho finanční historii v registrech (exekuce, insolvence, bankovní a nebankovní registry), ověřila jeho příjmy prostřednictvím výpisů z účtu, výplatních pásek a služby AISP dle směrnice PSD2, a vše vyhodnotila podle interní metodiky schválené ČNB, přičemž dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Žalovaný úvěr čerpal ve dvou tranších, a to dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, , bezhotovostně na účet žalovaného číslo , č. účtu, . Žalovaný si sjednal volitelné služby „Klidné spaní“ za poplatek ve výši , částka, a „Presto“ za poplatek , částka, . Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splatit včetně příslušenství (úroky, poplatky, sankce), a to pravidelnými denními splátkami, jejichž výše byla stanovena ve VOP, přičemž první splátka byla splatná , datum, , konec kreditového rámce byl stanoven na , datum, . Smluvní úrok činil 1,02 % denně z nesplacené jistiny, poplatek za vyplacení tranší činil 1,99 % z vyplacené částky a byla sjednána smluvní pokuta za prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, maximálně za 90 dní prodlení. Žalovaný však splatil dne , datum, pouze částku , částka, , což byla jeho jediná platba na poskytnutý úvěr a žalovaný se tak dostal do prodlení se splátkami., pročež byla smlouva vypovězena dne , datum, . Od , datum, je žalovaný v prodlení s úhradou celé dlužné částky. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky , částka, , z čehož na jistinu připadá částka , částka, , poplatek za vyplacení tranší ve výši , částka, , smluvní úrok ve výši , částka, , poplatek za služby „Klidné spaní“ ve výši , částka, a poplatek za službu „Presto“ ve výši , částka, a smluvní pokutu ve výši , částka, , dále žalobkyně požaduje zákonný úrok ve výši 12,75% p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Alternativně žalobkyně navrhuje, pro případ, že by soud shledal úvěrovou smlouvu neplatnou, přiznat žalobkyni nárok na vydání bezdůvodného obohacení v částce nesplacené jistiny spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalovaný ničeho nezaplatil ani po zaslání předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně.

2. Přípisem zdejšího soudu ze dne , datum, byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dnů od doručení přípisu doplnila svá tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem posuzovala při poskytování úvěru žalované její schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a označila důkazy k doplněným tvrzením. Žalobkyně svá tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, doplnila tak, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla žalobkyně dle interní metodiky schválené Českou národní bankou (doložený soubor s názvem „jine_CreditworthinessMethodology.pdf“) a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistila u žalovaného následující informace o celkovém počtu členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, přičemž ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila , částka, , která podle žalobkyně umožňovala bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému. Dále žalobkyně ověřila, že se žalovaný nenachází v Centrální evidenci exekucí, Insolvenčním rejstříku, Registru neplatných dokladů MVČR, Registru TelcoScore společnosti pro informační databáze, a.s., Registru hledaných osob PČR, Registru politicky aktivních osob (registr Starostové).

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní byl zjištěn následující skutkový stav:

5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 19. 6 2024 mezi účastníky řízení bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše , částka, s možností postupného i opakovaného čerpání (revolvingový úvěr). Úvěr byl poskytnut jako bezúčelový. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 29. dne po skončení platnosti kreditního rámce, případně do splacení úvěru. Totožnost žalovaného byla ověřena a autorizována prostřednictvím služby BankID od společnosti , právnická osoba, . Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné podmínky a Sazebník žalobkyně. Žalovaný se pak zavázal poskytnutý úvěr splácet spolu s úroky, poplatky a případně sankcemi za prodlení v pravidelných denních splátkách, jejichž výše je určena dle Všeobecných obchodních podmínek (VOP). První denní splátka byla splatná 30. den po poskytnutí příslušné tranše. Žalovaný mohl splácet úvěr i v doporučených měsíčních úhradách. Byla sjednána denní úroková sazba ve výši 1,016 % z nesplacené jistiny, RPSN činilo 1 999,89 %, poplatek za vyplacení každé tranše úvěru činil 1,99 % z vyplacené částky. Dále byly sjednány volitelné služby, a to „Klidné spaní“ a služba „Presto“, které byly zpoplatněny dle sazebníku ve smlouvě. Dále byly sjednány sankce za prodlení žalovaného, a to smluvní pokuta za prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky až do zaplacení, povinnost žalovaného zaplatit úrok z prodlení dle zákonné sazby, byly sjednány paušální náklady na upomínání , částka, denně (max. , částka, /měsíc), poplatek za upomínku činil , částka, . Pro případ prodlení v délce alespoň 91 dnů mohla žalobkyně úvěr zesplatnit.

6. Z dokumentu „ Informace pro spotřebitele“ bylo zjištěno, že žalovanému byly před poskytnutím úvěru poskytnuty informace o parametrech úvěru, které jsou podrobně popsány v předchozím odstavci.

7. Z dokumentu „ Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru“ bylo zjištěno, že žalovanému byly před poskytnutím úvěru poskytnuty informace o žalobkyni a znovu mu byly poskytnuty parametry poskytovaného úvěru, které jsou podrobně popsány v bodu 5 odůvodnění tohoto rozsudku.

8. Z dokumentu „Obecné principy a filozofie společnosti bylo zjištěno, že posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr probíhá na základě individuálního vyhodnocení jeho finanční situace, kdy žalobkyně ověřuje totožnost a příjmy žadatele o úvěr (např. bankovní výpisy, výplatní pásky), kontroluje jeho závazky v registrech (exekuce, insolvence, neplatné doklady, hledané osoby, politicky exponované osoby, platnost adresy, sankční seznamy) a porovnává doložené příjmy s pravidelnými měsíčními výdaji. Výdaje jsou ověřovány nejen podle údajů žadatele, ale i podle minimálních životních nákladů a regionálních koeficientů. Pro schválení úvěru musí mít žadatel dostatečný disponibilní příjem na splácení úvěru; pokud není splněna podmínka minimálního disponibilního příjmu nebo je riziko předlužení, žádost je zamítnuta. Metodika je v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a podléhá pravidelným auditům a dohledu ČNB.

9. Z dokumentu „Identifikované příjmy“ bylo zjištěno, že příjem žalovaného činil , částka, měsíčně.

10. Z dokumentu „ Výpis pro posouzení úvěruschopnosti“ ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný je trvale hlášen na ohlašovně – Magistrátu Statutárního města , adresa, , celkový počet členů ve společně hospodařící domácnost uvedl dva 2, s tím, že oba jsou výdělkově činní, výše pravidelných měsíčních výdajů žalovaného na půjčky činila částku , částka, měsíčně, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení žalovaného činila , částka, . Další nezbytné výdaje žalovaného činily , částka, , ostatní zbytné výdaje pak částku , částka, . Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činila částku , částka, , výše čistého měsíčního příjmu (domácnosti?) uvedeného spotřebitelem činila částku , částka, . Do úvěruschopnosti byla počítána rezerva pro výdaje ve výši , částka, , bylo vypočítána částka minimálních výdajů žalovaného na částku , částka, . Disponibilní příjem žalovaného tak činil částku , částka, .

11. Z výpisu z běžného účtu žalovaného číslo , č. účtu, za období od , datum, do , datum, bylo zjištěno, že rozhodně žalovaný na uvedený účet neměl pravidelný měsíční příjem ve výši , částka, , zpočátku byl identifikován jistý pravidelný příjem žalovaného v celkové výši , částka, , avšak proti splátkám úvěrů v pravidelné měsíční výši , částka, . Následně byly uvedeny částky v desetitisících, resp. dokonce ve statisících Kč, avšak tyto byly jak na straně aktiv, tak pasiv, kdy nebylo zřejmé, že by se jednalo o pravidelné příjmy a výdaje žalovaného. V každém případě z výpisu bylo zjištěno, že dne , datum, , tj. dva měsíce před poskytnutím úvěru, byl žalovanému poskytnut úvěr od společnosti Homecredit, a.s. ve výši , částka, a další menší platby od této společnosti, přičemž velké částky z účtu odcházeli na úhrady bankovních služeb (zřejmě splátek úvěrů) u společnosti Moneta Money bank, a.s.

12. Z výpisu bankovních transakcí poskytnutých spotřebiteli bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla bezhotovostně na bankovní účet žalovaného číslo , č. účtu, dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, .

13. Z předpisu denních splátek k úvěrové smlouvě za období od , datum, do , datum, bylo zjištěno, že předepsaná částka činila , částka, , přičemž se skládala z jistiny, úroku a poplatku v pevné výši , částka, , přičemž splátka úroků vždy násobně převyšovala splátku jistiny.

14. Z dopisu žalobkyně ze dne , datum, bylo zjištěno, že vzhledem k nesplácení úvěru byl tento k tomuto dni zesplatněn, neboť se žalovaný dostal do prodlení se splátkou nejstarší splátky v délce 91 dnů a žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě částky , částka, .

15. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, , včetně poštovního podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby znovu vyzván k úhradě částky , částka, , a to do 3 dnů a dále částky , částka, za právní zastoupení žalobkyně.

16. Z tvrzení žalobkyně vzal soud za zjištěné, že žalovaný na splátku úvěru zaplatil toliko částku , částka, .

17. Žalovaný žalovanou částku nijak nesporoval.

18. Z listin předložených žalobkyní dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

19. Mezi účastníky řízení byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový úvěr s možností postupného čerpání až do výše , částka, . Žalovaný čerpal dvě tranše v celkové výši , částka, . Smlouva byla uzavřena distančně, přičemž totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím , právnická osoba, . Součástí smlouvy byly VOP a sazebník, které upravovaly výši denních splátek, úrokovou sazbu (1,016 % denně), RPSN (1 999,89 %), poplatky a sankce. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v denních splátkách, avšak uhradil pouze dne , datum, částku , částka, . Vzhledem k prodlení delšímu než 91 dnů žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě částky , částka, . Žalovaný na výzvy nereagoval a svůj dluh nijak nerozporoval. Z dokumentace vyplývá, že žalobkyně před poskytnutím úvěru provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž ověřila jeho příjem (, částka, ), výdaje (minimálně , částka, ) a disponibilní příjem (, částka, ). Nicméně z výpisu z účtu žalovaného vyplynulo, že jeho skutečný pravidelný příjem byl výrazně nižší a že krátce před uzavřením smlouvy čerpal další úvěr ve výši , částka, .

20. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

21. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

22. V posuzované věci bylo pouze prokázáno, že žalovaný při uzavírání předmětné smlouvy uvedl informace o své příjmové stránce, výdajích domácnosti a příjmech ostatních členů domácnosti, kdy jeho příjem v době poskytnutí úvěru měl činil částku , částka, , příjmy ostatních členů domácnosti měly činit dokonce , částka, , již v době poskytnutí úvěru činilo jeho zatížení úvěry částku , částka, , což představovalo téměř jednu třetinu jeho tvrzeného příjmu. Příjmy žalovaného však nebyly jakkoliv prověřeny ze strany žalobkyně, resp. soudu neposkytla důkazy o jejich prověření – výplatní pásky, pracovní smlouva apod., naopak z žalobkyní předloženého výpisu z běžného účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, vyplynulo, že žalovaný na uvedeném účtu neměl pravidelný měsíční příjem ve výši , částka, , zpočátku byl identifikován jistý pravidelný příjem žalovaného v celkové výši , částka, , avšak proti splátkám úvěrů v pravidelné měsíční výši , částka, . Z výpisu z účtu žalovaného tedy vyplynulo, že jeho skutečný pravidelný měsíční příjem byl výrazně nižší, byl již zatížen úvěry, a především krátce před uzavřením smlouvy čerpal další úvěr ve výši , částka, , který byl zřejmě použit na závazky žalovaného u jeho bankovního ústavu. Dále nebyly nijak prověřeny ani výdaje žalovaného ze strany žalobkyně, kdy tato se spokojila pouze s tvrzeními žalovaného, natož aby tyto výdaje žalovaného soudu doložila, a to např. inkasem, resp. pravidelně prováděnými platbami na energie a vodu, stvrzenkou o výši nájemného apod. K tomu je třeba uvést, že pouhé doplnění čísel do formuláře (smlouvy, karty klienta) bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 86 odst. 1 ZoSÚ, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Pouhé prohlášení žalovaného o tom, že je schopen předmětný úvěr splatit, je proto pro řádné zjištění a posouzení jeho majetkových poměrů zcela nedostačující. Žalobkyně se spolehla jen na prohlášení žalovaného o pravdivosti jím uvedených údajů o jeho příjmech a výdajích, nijak nezkoumala ani příjmovou ani výdajovou stránku. Žalobkyně předložila toliko výše zmíněný výpis z běžného účtu žalovaného, který nejen, že neprokázal pravidelný měsíční příjem ve výši tvrzené žalobkyní, ale naopak prokazuje již značné úvěrové zatížení žalovaného, kdy ani čerpání úvěru ve výši , částka, dva měsíce před poskytnutím tohoto úvěru žalobkyni nepřimělo k dalšímu prověřování. Další, resp. jiné důkazní prostředky, které by prokazovaly, že informace uvedené ve smlouvě, resp. v dokumentu prověření úvěruschopnosti byly žalobkyní prověřeny a uchovány tak, jak vyžaduje § 78 ZoSÚ, soudu nepředložila. Nadto nebylo nijak ověřeno, zda lze s příjmem ostatních členů domácnosti nakládat jako s příjmem, se kterým může nakládat žalovaný. K žalobkyní doloženému posouzení úvěruschopnosti klienta soud uvádí, že metodika posuzování je jakýmsi modelem, který však neodpovídá tomu, že ZoSÚ vyžaduje ověření úvěruschopnosti u každého spotřebitele zcela konkrétně, nikoli statisticky. Na tom nic nemění případné komentáře v komentářové literatuře a metodiky ČNB, neboť ZoSÚ je v tomto jednoznačný (§ 78 ZoSÚ). Smlouva byla uzavřena v roce 2024, kdy požadavky ZoSÚ a jejich striktní vyžadování soudy muselo být žalobkyni dostatečně známo. Pokud tedy žalobkyně vyšla pouze z tvrzení žalovaného o jeho příjmech, splátkách jiným subjektům, výdajích na bydlení a výdajích na další životní potřeby, a tato tvrzení nijak neověřovala, nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Za těchto okolností pak žalobkyně nemohla získat správnou představu o tom, zda žalovaný bude schopen úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZoSÚ. Pokud žalobkyně nezkoumala ani výši příjmů ani podstatné výdaje žalovaného, nemohla zjistit, zda vůbec bude úvěr moci poskytnout.

23. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

24. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

25. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

26. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však , částka, .

27. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

28. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

29. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná30. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

31. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

32. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

33. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

34. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

35. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

36. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

37. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

38. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

39. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od , datum, , odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

40. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

41. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“42. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

43. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, tedy skutečnost, zda je žalovaná schopna požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalované poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu posoudil dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ jako absolutně neplatnou.

44. Jelikož však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku , částka, (výše čerpaného úvěru), které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil, soud dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky , částka, (zapůjčených , částka, po odečtení žalovaným vrácených , částka, ), žalobkyni vrátit.

45. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky ve výši , částka, , o níž se žalovaný bezdůvodně obohatil, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od , datum, do zaplacení. (výrok I.).

46. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.).

47. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná a žalovanému, dle obsahu spisu, žádné náklady řízení nevznikly, neboť v řízení zůstal zcela pasivní.

48. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebyly zjištěny okolnosti, a to i vzhledem k naprosté pasivitě žalovaného, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.