15 C 240/2023

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 81 826,57 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 195 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 195 Kč od [datum] do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, podle které je žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 41 631,57 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 250 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 81 826,57 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum] prostřednictvím komunikace na dálku zadáním unikátního SMS kódu nahrazujícího vlastnoruční podpis žalovaného. Žalobkyně dne [datum] vyplatila žalovanému zápůjčku ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni zaplatit celkem částku ve výši 118 828 Kč včetně nákladů zápůjčky spočívajících v obchodním úroku ve výši 34 828 Kč a administrativního poplatku ve výši 24 000 Kč, a to v 29 splátkách ve výši 3 961 Kč a 30. splátce ve výši 3 959 Kč. Splatnost první splátky byla sjednána na [datum]. Jelikož žalovaný hradil předmětné platby pouze částečně, žalobkyně část neuhrazené jistiny v souladu se smlouvou a obchodními podmínkami zesplatnila ke dni [datum]. Žalobkyně má za to, že jí s ohledem na výše uvedené vznikl nárok na zaplacení dlužné částky ve výši 81 826,57 Kč skládající se z neuhrazené jistiny zápůjčky ve výši 53 539 Kč, z neuhrazených obchodních úroků ve výši 11 156 Kč, z dlužných administrativních poplatků ve výši 5 600 Kč, z úroku z prodlení ve výši 2 897,87 Kč, ze smluvních pokut do zesplatnění v částce 3 197 Kč, ze smluvních pokut od zesplatnění v částce 4 286,70 Kč a z náhrady nákladů na upomínání a účelně vynaložených nákladů z důvodu prodlení žalovaného ve výši 1 150 Kč. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení z částky 71 445 Kč od [datum] do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní opakovaně marně písemně vyzýván k úhradě dlužné částky, naposledy prostřednictvím jejího zástupce předžalobní výzvou, avšak žalovaný na uvedené výzvy nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, proti žalobě proto ničeho nenamítal, přestože mu byla žaloba řádně doručena dne [datum] vhozením do domovní schránky na adrese trvalého pobytu. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen„ o. s. ř.“, na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř.

3. Ze smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum] včetně elektronického výpisu informací ze systému uzavírání smluv on-line prostřednictvím klientského centra a obchodních podmínek pro užívání klientského centra a poskytování spotřebitelského úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 60 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal jí uhradit celkový dluh ve výši 118 828 Kč, kdy úrok ve výši 39 % a administrativní poplatek činily 58 828 Kč, a to v 29 splátkách ve výši 3 961 Kč a 30. splátce ve výši 3 959 Kč.

4. Ze sazebníku úroků, poplatků a smluvních pokut [právnická osoba] s. r. o. soud zjistil, že výše administrativního poplatku činila částku 800 Kč měsíčně, výše úroku 39 % ročně a výše smluvních pokut byla stanovena 0,5 % denně z aktuální výše dlužné splátky v případě prodlení se splacením splátky nebo její části a ve výši 0,1 % denně z výše celkové částky, ohledně níž je klient v prodlení po zesplatnění dluhu.

5. Ze splátkového kalendáře smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že obsahuje přehled výše jednotlivých splátek sestávajících z jistiny, úroku a administrativního poplatku a rovněž termíny jejich splatnosti, přičemž první splátka ve výši 3 961 Kč byla splatná dne [datum].

6. Z dokladu o vyplacení zápůjčky soud zjistil, že byla dne [datum] na účet žalovaného č. [bankovní účet] vyplacena částka 60 000 Kč.

7. Z výpisů z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] bylo zjištěno, že celkové příjmy žalovaného v tomto období činily celkem 438 583,89 Kč a výdaje 425 549,70 Kč. Dále bylo zjištěno, že kromě příjmů od společnosti [právnická osoba], byly na účet žalovaného připisovány i příjmy z půjček, např. ve výši 68 000 Kč od společnosti [právnická osoba], ve výši 27 500 Kč od [právnická osoba] K. V. [právnická osoba], ve výši 2 500 Kč od společnosti [právnická osoba], a ve výši 2 052,89 Kč a 15 000 Kč od společnosti [právnická osoba]

8. V čestném prohlášení o příjmech a výdajích žalovaný uvedl čistý měsíční příjem ve výši 45 000 Kč s tím, že je v zaměstnání od srpna 2000, splácí půjčky ve výši 4 000 Kč měsíčně, má průměrné měsíční výdaje ve výši 800 Kč, na alimentech platí částku ve výši 5 000 Kč měsíčně, bydlí ve vlastním bydlení (bez hypotéky) s náklady na bydlení (včetně energií) ve výši 4 100 Kč, je rozvedený a bez závazků.

9. Z výplatních pásek žalovaného za období prosinec 2021, leden 2022 a únor 2022 soud zjistil, že byl žalovanému za měsíc prosinec 2021 vyplacen příjem ve výši 58 491 Kč za měsíc leden 2022 příjem ve výši 46 423 Kč a za měsíc únor 2022 příjem ve výši 57 267 Kč.

10. Z výzvy k úhradě dlužných splátek a informace o zesplatnění doposud neuhrazené jistiny pro případ jejich neuhrazení ze dne [datum] adresované žalovanému soud zjistil, že žalovaný byl v jejím obsahu vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky splátek v celkové výši 15 805 Kč, poplatků ve výši 4 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 375 Kč do [datum] a současně byl upozorněn na to, že pokud dlužnou částku neuhradí do [datum], zesplatní žalobkyně celou zbývající doposud neuhrazenou jistinu zápůjčky.

11. Z oznámení o zesplatnění zápůjčky ze dne [datum] adresované žalovanému soud zjistil, že v jejím obsahu bylo žalovanému oznámeno, že s ohledem na jeho aktuální prodlení s úhradou pohledávek vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce a/nebo obchodních podmínek, na které byl upozorněn prostřednictvím poslední upomínky, prohlašuje žalobkyně tímto v souladu s ustanovením článku [číslo] obchodních podmínek, resp. článku 11. smlouvy o zápůjčce, celou zbývající, doposud neuhrazenou jistinu zápůjčky za splatnou ke dni [datum], a že současně byl vyzván k úhradě dluhu ve výši 76 280,98 Kč do [datum].

12. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] adresované žalovanému soud zjistil, že byl žalovaný právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 79 390,66 Kč do [datum] před podáním žaloby.

13. Z tvrzení žalobkyně, která žalovaný nerozporoval a vyčíslení pohledávky vyplývající ze smlouvy [číslo] ke dni [datum] soud zjistil, že žalovaný na jistinu uhradil 6 461 Kč, na obchodní úroky 9 344 Kč a na poplatky 4 000 Kč, tj. celkem 19 805 Kč.

14. Přípisem zdejšího soudu ze dne [datum] byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu prokázala, zda a jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení doplnila tak, že posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, když se nespoléhala pouze na údaje tvrzené žalovaným, ale sama aktivně prověřovala požadavky k doložení těchto tvrzení. Žalobkyně lustrovala žalovaného v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí a v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Příjmy a výdaje žalovaného porovnávala s jeho výplatními páskami a výpisem z účtu. Žalobkyně doložila elektronický výpis z informací ze systému uzavírání smluv on-line prostřednictvím klientského centra (již spisem), vyčíslení pohledávky vyplývající ze smlouvy [číslo] ke dni [datum] (již spisem), výplatní pásky, občanský průkaz, formulář příjmů a výdajů, standardní informace o spotřebitelském úvěru a návrh smlouvy (již spisem).

15. Ze shora provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: dne [datum] žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému jako spotřebiteli peněžní prostředky v částce 60 000 Kč. Žalovaný měl tuto částku a celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 58 828 Kč žalobkyni splatit v 30 měsíčních splátkách. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný na svůj dluh zaplatil pouze částku 19 805 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný souhrnnou částku včas a v plné výši nevrátil, žalobkyně zesplatnila zbývající dluh žalovaného z uvedené smlouvy. Žalobkyně poté žalovaného i prostřednictvím svého zástupce upomínala k úhradě dluhu, žalovaný však již ničeho nezaplatil.

16. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

17. Soud posuzoval věc podle právní úpravy obsažené v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen„ o. z.“, a v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť v daném případě jde zjevně o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z.

18. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

22. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

23. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Podle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

26. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 odst. 1 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

27. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 28. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou (a to i přes skutečnost, že žalobkyně zčásti zkoumala úvěruschopnost žalovaného lustrací v seznamech insolvencí a exekucí, výpisy z bankovního účtu a vyplněním dotazníku), neboť je zjevné, že žalovaný má sice příjem ze zaměstnání, nicméně jsou u něho důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, když měla žalobkyně k dispozici výpisy z účtu žalovaného pouze za 3 měsíce předcházející poskytnutí zápůjčky, které však nemohly vést ke kladnému zhodnocení úvěruschopnosti žalovaného, a z výpisu z účtu bylo seznatelné, že měl žalovaný již několik dalších úvěrů (od společností [právnická osoba], O. K. V. [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba]), které podstatným způsobem navyšovaly jeho příjmy. Žalobkyně dále nezkoumala žádnou složku výdajů žalovaného (např. nájem, běžné výdaje či splátky jiných úvěrů), nemohla tak získat správnou představu o majetkové situaci žalovaného, a nemohla tak řádně poměřit příjmy s výdaji a zjistit, zda je vůbec žalovaný schopen úvěr splatit. Poskytovatel úvěru je vždy povinen posoudit schopnost spotřebitele zapůjčené peněžní prostředky splácet, a to na podkladě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti nevyplývají důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, úvěr poskytne, jinak je smlouva neplatná, a to absolutně.

29. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

30. Jak již bylo výše konstatováno dotčená smlouva o zápůjčce je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč, které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 40 195 Kč (zapůjčených 60 000 Kč po odečtení žalovaným vrácených 19 805 Kč), také vrátit (výrok I.).

31. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky jistiny s odkazem na § 2991 o. z. vyhověl. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o zápůjčce (výrok II.).

32. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od [datum] do zaplacení, jak žalobkyně požadovala.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovanému, který byl ve věci převážně úspěšný, náhrada nákladů nevznikla.