15 C 240/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 30 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlého zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , datum, byla mezi žalobkyní a žalovanou, s pomocí prostředků komunikace na dálku, uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši , částka, , přičemž žalovaná se zavázala uhradit poskytnutou částku spolu s úroky v měsíčních splátkách po , částka, , a to vždy k 15. dni v kalendářním měsíci. Avšak žalovaná již první splátku splatnou dne , datum, neuhradila, čímž se dostala do prodlení, a po opakovaných neúspěšných upomínkách byl úvěr dne , datum, zesplatněn. Žalovaná tak na poskytnutý úvěr nezaplatila žalobkyni ničeho. Žalobkyně proto žádá zaplacení částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12 %, dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, a náhradu nákladů řízení. Žalovaná nezaplatila ničeho ani k předžalobní upomínce právního zástupce žalobce ze dne , datum, .

2. Přípisem zdejšího soudu ze dne , datum, byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu doplnila svá tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem posuzovala při poskytování úvěru žalované její úvěruschopnost splácet spotřebitelský úvěr, a k doplněným tvrzením označila důkazy. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, doplnila tak, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru provedla posouzení úvěruschopnosti žalované v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, výpisů z bankovního účtu, registrů dlužníků a dat získaných prostřednictvím externích analytických společností. Žalovaná deklarovala měsíční příjem ve výši , částka, , avšak žalobkyně pro účely výpočtu bonity žalované vycházela z reálně příchozího příjmu na bankovní účet ve výši , částka, . Z této částky byly odečteny náklady na bydlení (, částka, stanoveny jako spodní limit dle údajů ČSÚ, i pokud žalovaná deklarovala nižší částku), potraviny a běžné zboží (, částka, stanoveny jako spodní limit dle údajů ČSÚ, i pokud žalovaná deklarovala nižší částku), případné finanční závazky a rezerva na osobní potřeby (, částka, ). Na základě tohoto výpočtu žalobkyně konstatovala, že žalovaná má dostatečný zůstatek, a to v částce , částka, , pro splácení měsíční splátky úvěru ve výši , částka, . Žalobkyně lustrovala žalovanou v insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí, v systému SOLUS, a ve své interní databázi, přičemž o žalované nebyly zjištěný žádné negativní informace.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, v řízení zůstala zcela pasivní.

4. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalované zaslal soud výzvu, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, k výzvě připojil doložku o tom, že nevyjádří-li se žalovaná ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Z listin předložených žalobkyní byl zjištěn následující skutkový stav:

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, ze dne 18. 11 2024 včetně předsmluvních informací o úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši , částka, a žalovaná se tyto finanční prostředky spolu se smluvním úrokem zavázala splatit ve 12 měsíčních splátkách po , částka, , splatných vždy k 15. dni v kalendářním měsíci. Sjednaná úroková sazba činila 20 % měsíčně, což odpovídá RPSN 792 % ročně, a celková splatná částka žalovanou měla činit částku , částka, . Smlouva byla uzavřena distančním způsobem. Dále bylo sjednáno, že jistina se splácí spolu s poslední splátkou. V případě prodlení mohla žalobkyně účtovat smluvní pokutu, úroky z prodlení a poplatky za upomínky. Výše smluvní pokuty činila 0,1 % denně z výše spotřebitelského úvěru za každý den prodlení. Každá upomínka k úhradě dlužné částky byla zpoplatněna částkou , částka, , přičemž smlouva počítá s doručením fikcí (považuje se za doručenou 10. den od odeslání).

7. Z dokladu z internetového bankovnictví bylo zjištěno, že na účet žalobkyně číslo , č. účtu, žalovaná ze svého účtu číslo , č. účtu, dne , datum, zaslala tzv. verifikační platbu ve výši , částka, , a to pod variabilním symbolem , var. symbol, .

8. Z dokladu z internetového bankovnictví bylo zjištěno, že na účet žalované číslo , č. účtu, byla dne 18. 11 2024 připsána částka , částka, od žalobkyně, a to pod variabilním symbolem , var. symbol, .

9. Z upomínky ze dne , datum, zaslané žalované poštou i emailem bylo zjištěno, že žalovaná byla upomenuta o úhradu splátky ve výši , částka, spolu s částkou , částka, za písemnou upomínku. Uvedenou částku měla zaplatit do 5. dne následujícího kalendářního měsíce. Dále byla žalovaná rovněž upozorněna na možnost zesplatnění úvěru v souladu se smluvními a zákonnými podmínkami, včetně naúčtování sankcí a smluvních pokut.

10. Z upomínky ze dne , datum, zaslané žalované poštou i emailem bylo zjištěno, že žalovaná byla znovu upomenuta o úhradu splátky ve výši , částka, spolu s částkou , částka, za dvě písemné upomínky. Uvedenou částku měla zaplatit do , datum, . Dále byla žalovaná rovněž upozorněna na možnost zesplatnění úvěru v souladu se smluvními a zákonnými podmínkami, včetně naúčtování sankcí a smluvních pokut, přičemž částka k zaplacení může činit až , částka, a její splatnost je 14 dnů.

11. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, , včetně poštovního podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že tímto dopisem byl úvěr číslo , hodnota, ze dne , datum, zesplatněn a žalovaná byla vyzvána k úhradě částky , částka, , představující částku , částka, na jistině úvěru, částku , částka, na smluvních úrocích z poskytnutého úvěru, částku , částka, na nákladech za upomínkování a částku , částka, na nákladech právního zastoupení žalobkyně. Dopis byl formulován jako předžalobní výzva dle § 142a odst. 1 o. s. ř.

12. Z dokumentu „Datový výstup z Credit Info CEE“ ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná byla negativně lustrována v insolvenčním rejstříku, v rejstříku SOLUS, v Centrální evidenci exekucí.

13. Z listin předložených žalobkyní učinil soud závěr o skutkovém stavu:

14. Dne , datum, byla mezi žalobkyní a žalovanou distančně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované částku , částka, , kterou se žalovaná zavázala splatit ve 12 měsíčních splátkách po , částka, , s úrokovou sazbou 20 % měsíčně (RPSN 792 %), přičemž jistina měla být uhrazena s poslední splátkou. Smlouva obsahovala sankční ujednání včetně smluvní pokuty 0,1 % denně a poplatku , částka, za každou upomínku. Po ověření účtů a realizaci platby od žalované došlo k poskytnutí finančních prostředků ve výši , částka, na účet žalované. Žalovaná však neuhradila ani první splátku, čímž porušila své smluvní povinnosti a dostala se do prodlení. O úhradu splátky spolu s náklady upomínání byla opakovaně upomenuta a následně jí byl úvěr dne , datum, zesplatněn. Předžalobní upomínkou ze dne , datum, byla před podáním žaloby žalovaná vyzvána k úhradě částky , částka, , částku tvořila jistina ve výši , částka, , kapitalizovaný smluvní úrok ve výši , částka, , částku , částka, nákladů na upomínkování a částku , částka, nákladů na právní zastoupení žalobkyně.

15. Po právní stránce posoudil soud nadepsanou věc takto:

16. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalované sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.

17. V posuzované věci bylo pouze prokázáno, že žalovaná při uzavírání předmětné smlouvy uvedla informace o své příjmové stránce, tj. uvedla měsíční příjem ve výši , částka, , který byl však zřejmě silně nadhodnocen, když žalobkyně pro účely výpočtu bonity žalované vycházela z reálně příchozího příjmu na bankovní účet ve výši , částka, . Uvedený bankovní účet žalované však soudu nepředložila. Z částky , částka, byly odečteny náklady na bydlení (, částka, stanoveny jako spodní limit dle údajů ČSÚ, i pokud žalovaná deklarovala nižší částku), potraviny a běžné zboží (, částka, stanoveny jako spodní limit dle údajů ČSÚ, i pokud žalovaná deklarovala nižší částku), případné finanční závazky a rezerva na osobní potřeby (, částka, ). Na základě tohoto výpočtu žalobkyně konstatovala, že žalovaná má dostatečný zůstatek, a to v částce , částka, , pro splácení měsíční splátky úvěru ve výši , částka, . Žalobkyně lustrovala žalovanou v insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí, v systému SOLUS, a ve své interní databázi, přičemž o žalované nebyly zjištěný žádné negativní informace. Soudu nezbývá než konstatovat, že příjmy žalované ani její výdaje nebyly jakkoliv prověřeny ze strany žalobkyně, kdy tato se spokojila pouze s tvrzeními žalované. K tomu je třeba uvést, že pouhé doplnění čísel do formuláře (smlouvy, karty klienta) bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 86 odst. 1 ZoSÚ, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Pouhé prohlášení žalované o tom, že je schopna předmětný úvěr splatit, je proto pro řádné zjištění a posouzení jejích majetkových poměrů zcela nedostačující. Žalobkyně se spolehla jen na prohlášení žalované o pravdivosti jí uvedených údajů o jejích příjmech a výdajích, nijak nezkoumala ani příjmovou ani výdajovou stránku. Žalobkyně další důkazní prostředky, které by prokazovaly, že informace uvedené ve smlouvě byly žalobkyní prověřeny a uchovány tak, jak vyžaduje § 78 ZoSÚ, soudu nepředložila. K žalobkyní doloženému posouzení úvěruschopnosti soud uvádí, že metodika posuzování je jakýmsi modelem, který však neodpovídá tomu, že ZoSÚ vyžaduje ověření úvěruschopnosti u každého spotřebitele zcela konkrétně, nikoli statisticky. Na tom nic nemění případné komentáře v komentářové literatuře a metodiky ČNB, neboť ZoSÚ je v tomto jednoznačný (§ 78 ZoSÚ). Smlouva byla uzavřena v roce 2024, kdy požadavky ZoSÚ a jejich striktní vyžadování soudy muselo být žalobkyni dostatečně známo. Pokud tedy žalobkyně vyšla pouze z tvrzení žalované o jejích příjmech a její náklady pak stanovila jako minimální náklady stanovené , právnická osoba, , a tato tvrzení nijak dále neověřovala, nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Za těchto okolností pak žalobkyně nemohla získat správnou představu o tom, zda žalovaná bude schopna úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZoSÚ. Pokud žalobkyně nezkoumala ani výši příjmů ani podstatné výdaje žalované, nemohla zjistit, zda vůbec bude úvěr moci poskytnout.

18. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

20. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

21. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však , částka, .

22. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

24. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná25. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

26. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

28. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

30. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

31. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

32. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

33. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

34. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od , datum, , odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

35. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

36. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“37. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

38. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, tedy skutečnost, zda je žalovaná schopna požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalované poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu posoudil dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ jako absolutně neplatnou.

39. Jelikož však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla částku , částka, (výše čerpaného úvěru), které jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila, soud dospěl k závěru, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky , částka, (zapůjčených , částka, po odečtení žalovanou vrácených , částka, ), žalobkyni vrátit.

40. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky ve výši , částka, , o níž se žalovaná bezdůvodně obohatila, spolu s částkou , částka, nákladů spojených s uplatněním pohledávky, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od , datum, do zaplacení (výrok I.).

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 2 o. s. ř.

42. Lhůta pro splnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebyly zjištěny okolnosti, a to i vzhledem k naprosté pasivitě žalované, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.