15 C 242/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 50 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlého zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , datum, uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , a to distančním způsobem. Uvedenou smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku , částka, a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úroky žalobkyni vrátit pravidelnými měsíčními splátkami úroků ve výši , částka, , vždy k 15. dni v měsíci. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. První prodlení však nastalo již u splátky splatné dne , datum, . Žalobkyně žalovaného opakovaně upomínal a (20. 01. a , datum, ), avšak bez výsledku, žalovaný na svůj dluh ničeho nezaplatil. Proto dne , datum, žalobkyně celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celé jistiny, kapitalizovaného úroku, nákladů na upomínky a právní zastoupení. Žalobkyně se proto domáhá úhrady jistiny ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem ve výši 12 % p.a. z částky , částka, od , datum, so zaplacení a zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, . Žalovaný ničeho nezaplatil ani po zaslání předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní.

3. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovanému zaslal soud výzvu, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, k výzvě připojil doložku o tom, že nevyjádří-li se žalovaný ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listin předložených žalobkyní byl zjištěn následující skutkový stav:

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že uvedenou smlouvou se zavázala žalobkyně poskytnou žalovanému neúčelový hotovostní úvěr ve výši , částka, , a to na 12 měsíců, s automatickým prodloužením o dalších 12 měsíců, pokud spotřebitel neoznámí ukončení smlouvy. Byla sjednána úroková sazba ve výši 15 % měsíčně, RPSN činilo 436 % ročně. Celková částka, kterou měl žalovaný žalobkyni uhradit činila , částka, (, částka, jistina + , částka, úrok). Úvěr měl být vyplacen na účet žalovaného číslo , č. účtu, do 10 pracovních dnů od účinnosti smlouvy, pokud budou splněny všechny podmínky. Podmínkou vyplacení úvěru bylo zřízení bezlimitního inkasa z účtu žalovaného ve prospěch žalované. Žalovaný se úvěrovou smlouvou zavázal splácet poskytnutý úvěr spolu s úroky, a to tak, že pravidelná měsíční splátka úroků činila , částka, , splatná byla vždy k 15. dni v měsíci, přičemž jistina byla splatná jednorázově spolu s poslední splátkou úroku. Pro případ prodlení žalovaného byly sjednány sankce, a to poplatek za upomínku ve výši , částka, /kus. Pokud nedojde k úhradě dlužné částky ani po dvou upomínkách mohla žalobkyně úvěr zesplatnit.

6. Z dokumentu předsmluvní informace – Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovanému byly před poskytnutím úvěru poskytnuty informace o parametrech úvěru, podrobně specifikovaných v předchozím odstavci.

7. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného se toliko ve smlouvě uvádí, že si žalobkyně měla vyžádat od žalovaného kompletní výpis z účtu za poslední tři měsíce, a že žalovaného lustrovala v insolvenčním rejstříku, v centrálním rejstříku exekucí, v rejstříku SOLUS a v databázi odcizených dokladů, důkazy k tomu ale žalobkyně nepředložila.

8. Z dokladu z internetového bankovnictví bylo zjištěno, že na účet žalobkyně číslo , č. účtu, žalovaný ze svého účtu číslo , č. účtu, dne , datum, zaslal tzv. verifikační platbu ve výši , částka, , a to pod variabilním symbolem , var. symbol, .

9. Z dokladu z internetového bankovnictví bylo zjištěno, že na účet žalovaného číslo , č. účtu, byla dne 14. 12 2024 připsána částka , částka, od žalobkyně, a to pod variabilním symbolem , var. symbol, .

10. Z upomínky ze dne , datum, zaslané žalovanému poštou i emailem bylo zjištěno, že žalovaný byl upomenut o úhradu splátky úroků ve výši , částka, spolu s částkou , částka, za písemnou upomínku. Uvedenou částku měl zaplatit do , datum, . Dále byl žalovaný rovněž upozorněn na možnost zesplatnění úvěru v souladu se smluvními a zákonnými podmínkami, včetně naúčtování sankcí a smluvních pokut.

11. Z upomínky ze dne , datum, zaslané žalovanému poštou i emailem bylo zjištěno, že žalovaný byl znovu upomenut o úhradu splátky úroků ve výši , částka, spolu s částkou , částka, za dvě písemné upomínky. Uvedenou částku měl zaplatit do , datum, . Dále byl žalovaný rovněž upozorněn na možnost zesplatnění úvěru v souladu se smluvními a zákonnými podmínkami, včetně naúčtování sankcí a smluvních pokut, přičemž částka k zaplacení může činit až , částka, a její splatnost je 14 dnů.

12. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, , včetně poštovního podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že tímto dopisem byl úvěr číslo , hodnota, ze dne , datum, zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě částky , částka, , představující částku , částka, na jistině úvěru, částku , částka, na smluvních úrocích z poskytnutého úvěru, částku , částka, na nákladech za upomínkování a částku7 180 Kč na nákladech právního zastoupení žalobkyně. Dopis byl formulován jako předžalobní výzva dle § 142a odst. 1 o. s. ř.

13. Žalovaný žalovanou částku nijak nesporoval.

14. Z listin předložených žalobkyní učinil soud závěr o skutkovém stavu:

15. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový hotovostní úvěr ve výši , částka, . Úvěr byl sjednán na dobu 12 měsíců s automatickým prodloužením o dalších 12 měsíců, pokud nedojde k oznámení ukončení smlouvy ze strany spotřebitele. Byla sjednána úroková sazba 15 % měsíčně, přičemž roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 436 %. Celková částka, kterou měl žalovaný uhradit, činila , částka, . Úvěr měl být vyplacen na účet žalovaného do 10 pracovních dnů od účinnosti smlouvy, za podmínky zřízení bezlimitního inkasa ve prospěch žalobkyně. Z dokladů z internetového bankovnictví bylo prokázáno, že žalovaný provedl verifikační platbu ve výši , částka, a následně mu byla dne , datum, připsána částka , částka, od žalobkyně. Žalovaný se zavázal hradit měsíční splátky úroků ve výši , částka, , splatné vždy k 15. dni v měsíci, přičemž jistina měla být uhrazena jednorázově spolu s poslední splátkou úroku. Žalovaný však žalobkyni ničeho neuhradil, pročež žalobkyně dne , datum, úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě částky , částka, , zahrnující jistinu, úroky, náklady na upomínky a právní zastoupení. Žalovaný žalovanou částku nijak nesporoval.

16. Po právní stránce posoudil soud nadepsanou věc takto:

17. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

18. V posuzované věci ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru nebylo prokázáno vůbec nic. Žalobkyně se spolehla pouze na tvrzení žalovaného uvedená v úvěrové smlouvě s tím, že dle úvěrové smlouvě si měla toliko vyžádat výpis z účtu žalovaného za poslední tři měsíce před poskytnutím úvěru, ale tento soudu nepředložila, neprokázala proto, že vůbec nějak prověřovala faktické příjmy a výdaje žalovaného. Dále v uzavřené úvěrové smlouvě žalobkyně tvrdila, že žalovaného lustrovala v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, v registru SOLUS a registru odcizených dokladů, ale ani tyto lustrace soudu nedoložila. K dobru lze žalobkyni přičíst snad jen tolik, že si je sama vědoma absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy číslo , hodnota, ze dne , datum, jak z hlediska ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ, tak z hlediska § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. pro rozpor s dobrými mravy, a žalobou se domáhá vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Soudu nezbylo než konstatovat, že příjmy žalovaného ani jeho výdaje nebyly jakkoliv prověřeny ze strany žalobkyně, kdy tato se spokojila pouze s tvrzeními žalovaného ve smlouvě. K tomu je třeba uvést, že bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 86 odst. 1 ZoSÚ, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Pouhé prohlášení žalovaného o tom, že je schopen předmětný úvěr splatit, je proto pro řádné zjištění a posouzení jeho majetkových poměrů zcela nedostačující. Žalobkyně se spolehla jen na prohlášení žalovaného o pravdivosti jím uvedených údajů o jejích příjmech a výdajích, nijak nezkoumala ani příjmovou ani výdajovou stránku. Žalobkyně další důkazní prostředky, které by prokazovaly, že informace uvedené ve smlouvě byly žalobkyní prověřeny a uchovány tak, jak vyžaduje § 78 ZoSÚ, soudu nepředložila. Smlouva byla uzavřena v roce 2024, kdy požadavky ZoSÚ a jejich striktní vyžadování soudy bylo žalobkyni dostatečně známo. Žalobkyně tak nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Za těchto okolností žalobkyně nemohla získat správnou představu o tom, zda žalovaný bude schopen úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZoSÚ. Pokud žalobkyně nezkoumala ani výši příjmů ani podstatné výdaje žalovaného, nemohla zjistit, zda vůbec bude úvěr moci poskytnout.

19. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

21. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

22. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však , částka, .

23. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

24. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

25. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná26. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

27. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

29. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

30. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

31. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

32. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

33. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

34. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

35. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od , datum, , odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

36. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

37. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“38. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

39. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu posoudil dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ jako absolutně neplatnou.

40. Jelikož však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla částku , částka, (výše čerpaného úvěru), které jí žalovaný nevrátil, soud dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky , částka, (zapůjčených , částka, ).

41. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky ve výši , částka, , o níž se žalovaný bezdůvodně obohatil, spolu s částkou , částka, nákladů spojených s uplatněním pohledávky, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od , datum, do zaplacení (výrok I.).

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Právní zástupce žalobkyně není plátcem DPH. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 2 o. s. ř.

43. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebyly zjištěny okolnosti, a to i vzhledem k naprosté pasivitě žalovaného, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.