15 C 252/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky pro 68 638,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplaceníIII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne , datum, domáhá po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Návrh odůvodňuje tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) uzavřela se žalovanou dne , datum, s pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, , které měly být splaceny nejpozději dne , datum, . Žalovaná úvěr čerpala, avšak do dnešního dne právní předchůdkyni žalobkyně, ani žalobkyni ničeho neuhradila. Součástí žalobního nároku je rovněž smluvní úrok v celkové výši , částka, , k jehož úhradě se žalovaná předmětnou smlouvou též zavázala. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaná byla před podáním žaloby bezvýsledně upomínána o úhradu svého dluhu a následně jí byla dne , datum, zaslána upomínka právním zástupcem žalobkyně. V případě, že by soud neshledal nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru důvodným, domáhá se žalobkyně zaplacení částky , částka, jako vydání bezdůvodného obohacení spolu s příslušenstvím.

2. Přípisem zdejšího soudu ze dne , datum, byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu doplnila svá tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem posuzovala její právní předchůdkyně při poskytování úvěru žalované její schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a označila důkazy k prokázání doplněných tvrzení. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, nijak nedoplnila a důkazy k tomu nepředložila.

3. Žalovaná se ve věci vyjádřila podáním ze dne , datum, tak, že uznává, že dne , datum, uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, avšak namítá její absolutní neplatnost z důvodu, že poskytovatel úvěru neposoudil její úvěruschopnost v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Tvrdí, že její měsíční příjmy činily v rozhodné době do , částka, a byly výrazně nižší než souhrn měsíčních splátek všech jejích závazků, které v rozhodné době činily částku , částka, . Dále uvedla, že měla další závazky mimo registry, přičemž její úvěrová historie vykazovala opakované prodlení a zesplatnění úvěrů. Žalovaná tvrdí, že poskytovatel měl povinnost prověřit její schopnost úvěr splácet, což neučinil, a proto je smlouva neplatná dle § 87 ZoSú. Pokud by soud neplatnost uznal, žalovaná je ochotna hradit pouze jistinu úvěru dle svých možností, tedy částkou , částka, měsíčně, bez úroků z prodlení, jak vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, která stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy má věřitel nárok pouze na vrácení jistiny podle sociálních a majetkových poměrů spotřebitele. V podání žalovaná cituje množství judikatury Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR.

4. Z listinných důkazů předložených účastníky řízení byl zjištěn následující skutkový stav:

5. Z úvěrové smlouvy číslo , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o jednorázovém bezúčelovém spotřebitelském úvěru ve výši , částka, , se smluvní úrokovou sazbou ve výši 112% p.a. a RPSN 191,80%. Celková částka, kterou měla žalovaná uhradit právní předchůdkyni žalobkyně činila , částka, . Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně bez fyzické přítomnosti stran, přičemž podpis žalované byl nahrazen verifikačním SMS kódem. Úvěr byl poskytnut na bankovní účet žalované číslo , č. účtu, a žalovaná se jej zavázala uhradit spolu se smluvním úrokem v 8 měsíčních splátkách po , částka, , přičemž 1. splátka byla splatná , datum, a poslední splátka měla být splatná dne , datum, . Žalovaná se zavázala splácet úvěr řádně a včas, přičemž v případě prodlení byla povinna hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, za každý den prodlení (až do limitů stanovených právními předpisy), přičemž smluvní pokuta byla splatná den následující po dni takového prodlení, dále úrok z prodlení v zákonem stanovené výši, a dále poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku , částka, (nejvýše tři zpoplatněné upomínky).

6. Z potvrzení o platbě , právnická osoba, ., ze dne 12. 9. bylo zjištěno, že na účet žalované číslo , č. účtu, byly od právní předchůdkyně žalobkyně zaslány finanční prostředky ve výši , částka, .

7. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne , datum, bylo zjištěno, že úvěr byl zesplatněn a žalovaná byla vyzvána k okamžité úhradě částky , částka, , přičemž částka obsahuje jistinu úvěru, smluvní úrok, smluvní pokutu a částku za upomínkování.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně dodatku č. , hodnota, k této smlouvě a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni a ta je tedy ve věci aktivně legitimována.

9. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne , datum, včetně poštovního podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalované řádně oznámeno.

10. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, včetně poštovního podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby znovu upomenuta o úhradu částky dluhu , částka, spolu s úhradou částky , částka, za právní zastoupení žalobkyně, a to do 3 dnů.

11. Z komplexního výpisu z registrů ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná má v registrech BRKI a NRKI evidováno celkem , hodnota, úvěrových kontraktů, přičemž celková měsíční splátka úvěrů činila u žalované částku , částka, , zatímco celková částka k doplacení činila , částka, a nesplacená částka po splatnosti dosahovala částku , částka, . Výpis ukazuje, že žalovaná je (byla) rizikovým dlužníkem, což potvrzuje i CRIF hodnocení. V době uzavření úvěrové smlouvy dne , datum, měla žalovaná již značné závazky, včetně několika zesplatněných úvěrů, a její úvěrová historie vykazovala opakované prodlení. Konkrétní úvěr od právní předchůdkyně žalobkyně ve výši , částka, byl zesplatněn a následně postoupen třetí osobě. Výpis tak podporuje tvrzení žalované, že poskytovatel úvěru neposoudil její úvěruschopnost řádně.

12. Z listin předložených účastníky řízení dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

13. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě úvěrové smlouvy ze dne , datum, číslo , hodnota, finanční prostředky ve výši , částka, , se smluvní úrokovou sazbou ve výši 112% p.a. a RPSN 191,80 %. Celková částka, kterou měla žalovaná uhradit právní předchůdkyni žalobkyně činila , částka, . Úvěr byl sjednán online a vyplacen byl na bankovní účet žalované číslo , č. účtu, a žalovaná se jej zavázala uhradit spolu se smluvním úrokem v 8 měsíčních splátkách po , částka, , přičemž 1. splátka byla splatná , datum, a poslední splátka měla být splatná dne , datum, . Pro nesplácení byl úvěr zesplatněn a žalovaná vyzvána k úhradě částky , částka, . Pohledávka byla dne , datum, postoupena žalobkyni. Výpis z registrů ze dne , datum, prokazuje, že žalovaná měla v době uzavření smlouvy 65 úvěrových kontraktů, vysoké měsíční splátky a značné závazky po splatnosti, což potvrzuje její rizikovost. Tyto skutečnosti podporují tvrzení žalované, že poskytovatel úvěru neprovedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalované.

14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

15. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní, resp. její právní předchůdkyní a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalované sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.

16. V posuzované věci žalobkyně nijak tvrdila a nedoložila, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalované, a to jak porovnáním jejích příjmů a výdajů, tak lustrací v dostupných registrech. Naopak žalovaná tvrdila a prokázala, že žalovaná měla v registrech BRKI a NRKI evidováno celkem , hodnota, úvěrových kontraktů, přičemž celková měsíční splátka úvěrů činila u žalované částku , částka, , zatímco celková částka k doplacení činila , částka, a nesplacená částka po splatnosti dosahovala částku , částka, . Výpis ukazuje, že žalovaná je (byla) rizikovým dlužníkem, což potvrzuje i CRIF hodnocení. V době uzavření úvěrové smlouvy dne , datum, měla žalovaná již značné závazky, včetně několika zesplatněných úvěrů, a její úvěrová historie vykazovala opakované prodlení. Nezbývá než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí a poskytla úvěr osobě, které jej vůbec neměla poskytnout. Právní předchůdkyně žalobkyně vůbec nezkoumala faktické příjmy a výdaje žalované. K tomu je třeba uvést, že bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 86 odst. 1 ZoSÚ, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Žalobkyně žádné důkazní prostředky, které by prokazovaly, že byly zjištěny příjmy a výdaje žalované, včetně její finanční a majetkové situace soudu nepředložila. Smlouva byla uzavřena v roce 2024, kdy požadavky ZoSÚ a jejich striktní vyžadování soudy muselo být žalobkyni, resp. její právní předchůdkyní dostatečně známo. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Za těchto okolností pak žalobkyně nemohla získat správnou představu o tom, zda žalovaná bude schopna úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZoSÚ. Pokud žalobkyně nezkoumala ani výši příjmů ani podstatné výdaje žalované, nemohla zjistit, zda vůbec bude úvěr moci poskytnout.

17. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

19. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

20. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však , částka, .

21. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

23. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná24. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

25. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Podle §78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

27. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

29. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

30. Podle § 1968 o. 2. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

31. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

32. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

33. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od , datum, , odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši řepo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

34. Podle § 1879 obč.zák. č. 89/2012 Sb. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá dle § 1880 odst. 1 tohoto zákoníku postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná (§ 1882 odst. 1 citovaného zákoníku).

35. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

36. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy.... Naopak obecné soudy ... by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“37. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

38. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, tedy skutečnost, zda je žalovaná schopna požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ, a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalované poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu posoudil dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ jako absolutně neplatnou.

39. Jelikož však bylo prokázáno, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně žalované poskytla částku , částka, (výše čerpaného úvěru), které jí žalovaná nevrátila, a to ani částečně, soud dospěl k závěru, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky , částka, , žalobkyni vrátit.

40. Soud proto žalobě co do žalobkyni požadované částky ve výši , částka, , o níž se žalovaná bezdůvodně obohatila, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).

41. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.).

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu 50% nákladů řízení (75% úspěch – 25% neúspěch) v částce , částka, . Celkové náklady činily , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 2 o. s. ř.

43. Lhůta pro splnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.