15 C 259/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení částky 68 324 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 22 802 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 802 Kč ve výši 12,75 % ročně od 27. 8. 2024 do zaplacení, a to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 28 652 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 28 652 Kč ve výši 12,75 % ročně od 27. 8. 2024 do zaplacení, pohledávku ve výši 16 870,96 Kč, úrok ve výši 85,51 % p.a z částky 40 200,47 Kč od 27. 8. 2024 do 19. 9. 2024 ve výši 2 185,92 Kč, úrok ve výši 14,75 % p.a z částky 40 200,47 Kč od 20. 9. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 27. 8. 2024 dosáhne částky 174 700 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 8. 8. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 68 324 KČ s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 6. 10. 2023 účastníci řízení uzavřeli distančním způsobem smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované dne 9. 10. 2023 finanční prostředky ve výši 41 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úroky ve výši 85,51 % p.a., a to ve 48 měsíčních splátkách po 3 033 Kč, splatných vždy ke každému 21. dni v kalendářním měsícem, počínaje listopadem 2023. Žalovaný však své závazky neplnila řádně a včas, když žalobkyni uhradil celkem pouze 6 splátek á 3 033 Kč. Celkem tak žalovaný zaplatil žalobkyni pouze částku 18 198 Kč, dostal se do prodlení s úhradou splátek, a proto došlo dne 25. 8. 2024 k zesplatnění celého úvěru. (Žalovanému byl poskytnut po dobu jeho pracovní neschopnosti, tj. v období od 21. 3. 2024 do 20. 4. 2024, bezúplatný odklad splátek) V důsledku zesplatnění úvěru vznikl žalobkyni nárok na zaplacení nové jistiny ve výši 48 757,45 Kč, která zahrnuje nesplacenou část původní jistin ve výši 40 200,47 Kč a přirostlý úrok ve výši 8 556,98 Kč. Dále žalobkyni na základě smlouvy vznikl nárok na smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč, náhradu nákladů spojených s prodlením ve výši 1 200 Kč, smluvní pokutu za každý den prodlení s úhradou nové jistiny od 27. 8. 2024 ve výši 16 870,96 Kč a úrok z dlužné částky původní jistiny ve výši 40 200,47 Kč ve výši 85,51 % p.a., resp. 14,75 % p.a. od 20. 9. 2024. Žalobkyně se tak domáhá zaplacení částky 68 324,96 Kč spolu s úrokem ve výši 85,51 % p.a z částky 40 200,47 Kč od 27. 8. 2024 do 19. 9. 2024 ve výši 2 185,92 Kč, úrok ve výši 14,75 % p.a z částky 40 200,47 Kč od 20. 9. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 27. 8. 2024 dosáhne částky 174 700 Kč. Žalovaný tyto částky neuhradil ani po předžalobní výzvě právní zástupkyně žalobkyně.

2. Před poskytnutím úvěru byla žalobkyní prověřena schopnost žalovaného splácet úvěr na základě dokladů a informací poskytnutých žalovaným, včetně dokladů o příjmech a jeho prohlášení. Dále byly využity externí databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti, konkrétně registry SOLUS a NRKI, a byl proveden interní scoringový model založený na bodovém hodnocení. Žalobkyně rovněž ověřila, že žalovaný nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, jeho doklad totožnosti nebyl neplatný, jeho zaměstnavatel nebyl v insolvenci a obchodník, který s žalovaným jednal, úvěr doporučil ke schválení. Na základě těchto zjištění žalobkyně vyhodnotila, že žalovaný má dostatečné volné zdroje ke splácení úvěru.

3. Přípisem zdejšího soudu ze dne 18. 8. 2025 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dnů od doručení přípisu doplnila svá tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem posuzovala při poskytování úvěrů schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a dále, aby označila důkazy k doplněným tvrzením. Žalobkyně svá tvrzení doplnila tak, že vycházela z informací poskytnutých žalovaným, kdy žalovaný doložil čistý měsíční příjem ve výši 38 000 Kč, jeho měsíční náklady byly stanoveny na 10 522 Kč. Po odečtení rezervy 1 000 Kč byly volné zdroje ke splácení vyčísleny na 26 478 Kč. Ohledně výdajů vycházela pouze z prohlášení žalovaného o jeho výdajích, kdy k nákladům na bydlení žalovaná uvedla, že její měsíční náklady na bydlení (nájemné a inkaso) činí 5 662 Kč, ohledně osobních nákladů pak vycházela z částky životního minima. Žalobkyně tuto částky převzala jako výchozí údaj, protože neměla k dispozici žádné doklady, které by výši nákladů na bydlení potvrzovaly nebo vyvracely.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní.

5. Po provedeném dokazování byl zjištěn následující skutkový stav:

6. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru číslo , hodnota, ze dne 6. 10. 2023, ve spojení s dodatkem číslo , hodnota, k této smlouvě ze dne 9. 10. 2023 bylo zjištěno, že účastníci řízení tohoto dne spolu uzavřeli s pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 41 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 85,51 % p.a., RPSN činilo 128,41 %, a to ve 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 033 Kč. Celkem měl žalovaný žalobkyni uhradit částku 145 584 Kč. Splátky byly splatné vždy do 21. dne v měsíci, počínaje kalendářním měsícem, který následuje po měsíci, kdy byla částka úvěru vyplacena. Pojištění úvěru nebylo sjednáno. Pro případ prodlení žalovaného se splátkami úvěru byly sjednány následující sankce – dostane-li se žalovaný do prodlení s úhradou splátky o 15 dní, vzniká mu povinnost zaplatit náhradu nákladů ve výši 200 Kč za každou opožděnou splátku; při prodlení 30 dní byla navíc sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč pro každou splátku. Celková výše těchto smluvních pokut nesmí překročit částku 2 999 Kč ročně. Pokud prodlení trvá 65 dní, úvěr se automaticky zesplatní – stává se splatná celá zbývající jistina, úroky i dosud vzniklé sankce, a žalovaný byl povinen vše uhradit okamžitě. Pokud tak neučiní, je povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky nové jistiny za každý den prodlení, a zároveň může být požadován zákonný úrok z prodlení, náhrada škody a náklady řízení.

7. Z dokumentu „Podpis na dálku“ bylo zjištěno, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla technicky uzavřena na dálku prostřednictvím tzv. produktu A, který využívá elektronický podpis pomocí odpovědní SMS. Klient obdržel návrh smluvní dokumentace e-mailem a následně mu byl zaslán jedinečný 10místný podpisový kód jako variabilní symbol platby ve výši 1 Kč na jeho bankovní účet. Tento kód klient použil k podpisu smlouvy tím, že odeslal SMS ve tvaru „Souhlasím, Jméno, Příjmení, PodpisovýKód“. Tímto způsobem došlo k ověření identity klienta (přístup k účtu vedenému na jeho jméno) a k podpisu všech dokumentů.

8. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovanému byly poskytnuty informace o parametrech úvěru dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

9. Ze splátkového kalendáře k úvěrové smlouvě č. , hodnota, , resp. z upraveného splátkového kalendáře k úvěrové smlouvě č. , hodnota, po provedeném bezplatném odkladu splátek bylo zjištěno, že žalovaný měl hradit pravidelné měsíční splátky ve výši 3 033 Kč počínaje 21. 11. 2023, poslední splátka měla být uhrazena nejpozději do 21. 10. 2027. Splátek mělo být celkem , hodnota, . Z dokumentu se podává, jaká část splátky připadá na úroky z úvěru a jaká část splátky připadá na splátku jistiny.

10. Z dokladu o odeslání ze dne 6. 10. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný ze svého účtu číslo , Anonymizováno, odeslal žalobkyni 1 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, .

11. Ze zaslané SMS – informace o vyplacení ze dne 6. 10. 2023 a důkazu o přijaté potvrzovací SMS z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně vrátila 1 Kč na účet žalovaného a žalovaná s pomocí SMS potvrdila uzavření úvěrové smlouvy číslo , hodnota, .

12. Z oznámení žalobkyně ze dne 10. 10. 2023 včetně doručenky ze dne 13. 10. 2023 bylo zjištěno, že došlo ke schválení úvěru dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, ve znění Dodatku č. , hodnota, k této smlouvě a byly zopakovány parametry úvěru včetně úvěrové sazby a RPSN.

13. Z dokumentu základní informace o klientovi, bylo zjištěno, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru dne 6. 10. 2023, v týž den byla uzavřena úvěrová smlouva a k výplatě úvěru došlo 9. 10. 2023.

14. Dne 6. 10. 2023 byl žalovaný lustrován v registru SOLUS, a to bez negativního záznamu v tomto registru.

15. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací bylo zjištěno, že žalovaný měl v egistru NRKI evidováno 5 žádostí o úvěr u různých finančních institucí, což ho řadilo do střední rizikové kategorie. Neměl žádné aktivní úvěry ani čerpání revolvingových produktů, což svědčilo o jeho nízké zadluženosti, ale byl evidován dluh po splatnosti ve výši 9 750 Kč, který zvyšuje riziko nesplácení. Celkové skóre podle interního systému je 144 bodů, což značilo mírně zvýšené riziko pro poskytnutí nového úvěru.

16. Z výpisu , právnická osoba, . ze dne 5. 10. 2023 bylo zjištěno, že příjem žalovaného – výplata činila v říjnu 2023 částku 41 195,63 Kč.

17. Z prohlášení klienta ze dne 6. 10. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný potvrdil, že byl seznámen se všemi informacemi dle § 92 zákona č. 257/2016 Sb., úvěr bude použit pro osobní potřeby a splácen z vlastních zdrojů, a že nebude použit k financování trestné činnosti. V případě konsolidace bude úvěr použit na úhradu jiných dluhů. Žalovaný souhlasil s výší úroků, byl si vědom, že jde o nebankovní úvěr. Dále prohlásil, že nemá jiné splatné závazky, exekuce ani insolvence. Potvrdil pravdivost všech údajů, jeho manželka, pokud existuje, souhlasí s uzavřením smlouvy a případnými závazky. Žalovaný dále prohlásil, že smlouvu uzavírá svobodně, bez tísně, a je schopen úvěr řádně splácet.

18. Z výpisu z databáze Cribis ze dne 6. 10. 2023 bylo zjištěno, že proti žalovanému není vedena žádná exekuce.

19. Z dokumentu „Hodnocení klienta“ ze dne 6. 10. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán a jeho čistý měsíční příjem činí 38 000 Kč, mezi jeho výdaje byla zařazena částka 4 860 Kč životního minima, částka na bydlení 5 662 Kč s tím, že žalovaný je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, .,je ženatý, avšak s manželkou nežije, bydlí ve vlastním bydlení a má středoškolské vzdělání s maturitou. Jeho celkové příjmy tedy činily částku 38 000 Kč, celkové výdaje tak činily částku 10 522 Kč, volné zdroje pak činily 26 478 Kč měsíčně.

20. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 9. 10. 2023 bylo zjištěno, že na účet žalovaného číslo , Anonymizováno, byla připsána částka 41 000 Kč.

21. Z karty klienta (žalovaného) ke smlouvě č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný od samého počátku úvěrového vztahu nehradil splátky řádně a včas, když ani jednu ze splátek neuhradil žalobkyni včas, celkem žalované uhradil 6 splátek á 3 033 Kč, tj. celkem uhradil žalobkyni částku 18 198 Kč. Dále bylo zjištěno, kdy byl žalovaný o úhradu splátek upomenut, ověřena žalovaná částka ve výši 51 454 Kč bez smluvní pokuty po zesplatnění úvěru a příslušenství.

22. Z dopisu žalobkyně ze dne 12. 4. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyhověla žádosti žalovaného o odklad splátek dle uzavřené smlouvy č. , hodnota, .

23. Z dopisu žalobkyně ze dne 25. 3. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl upomenut o úhradu splátky č. , hodnota, . splatné dne 21. 2. 2024, splátky č. , hodnota, . splatné dne 21. 3. 2024 s tím, že je dále povinen uhradit účelně vynaložené náklady na vymáhání ve výši 200 Kč za každou splátku a smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku. Žalovaný byl rovněž upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru.

24. Z žádosti žalovaného ze dne 11. 4. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný požádal o odklad jedné měsíční splátky u smlouvy , Anonymizováno, z důvodu finanční tísně.

25. Z dopisu žalobkyně ze dne 12. 4. 2024 bylo zjištěno, že žádosti žalovaného o odklad splátky bylo vyhověno a byl mu zaslán upravený splátkový kalendář.

26. Z dopisu žalobkyně ze dne 22. 7. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl upomenut o úhradu splátky č. , hodnota, . splatné dne 21. 6. 2024, splátky č. , hodnota, . splatné dne 21. 7. 2024 s tím, že je dále povinen uhradit účelně vynaložené náklady na vymáhání ve výši 1 000 Kč za každou splátku a smluvní pokuty ve výši 998 Kč za každou splátku. Žalovaný byl rovněž upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru.

27. Z dopisu žalobkyně ze dne 21. 8. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl upomenut o úhradu splátky č. , hodnota, . splatné dne 21. 6. 2024, splátky č. , hodnota, . splatné dne 21. 7. 2024 a splátky č. , hodnota, . splatné dne 21. 8. 2024 s tím, že je dále povinen uhradit účelně vynaložené náklady na vymáhání ve výši 1 200 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč. Žalovaný byl rovněž upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru.

28. Z dopisu žalobkyně ze dne 25. 8. 2025 bylo zjištěno, že došlo k zesplatnění celého úvěru, neboť se žalovaný dostal do prodlení se splátkami v délce 65 dnů a byl vyzván k okamžité úhradě částky 51 454 Kč, kdy tato částka představuje původní jistinu úvěru ve výši 40 200,47 Kč, úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 8 556,98 Kč, neuhrazené smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč a náhrada nákladů na vymáhání ve výši 1 200 Kč a žalovaný byl vyzván k úhradě celé dlužné částky do 10 dnů ode dne odeslání tohoto dopisu.

29. Z dopisu právní zástupkyně žalobkyně ze dne 19. 2. 2025 včetně poštovního podacího archu z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomenut o úhradu částky 51 454 Kč spolu s příslušenstvím, a to nejpozději do 15 dnů od odeslání této výzvy.

30. Úplným výpisem ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu – registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru prokázala žalobkyně svou licenci k poskytování spotřebitelského úvěru a svou procesní subjektivitu.

31. Žalovaný žalovanou částku nijak nesporoval.

32. Po provedeném dokazování byl učiněn závěr o skutkovém stavu:

33. Dne 6. 10. 2023 uzavřel žalovaný se žalobkyní prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejíž parametry byly následně potvrzeny dodatkem č. , hodnota, ze dne 9. 10. 2023. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 41 000 Kč, které měly být s úrokem 85,51 % p.a. a RPSN 128,41 % splaceny ve 48 měsíčních splátkách po 3 033 Kč, tedy celkem částkou 145 584 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne 9. 10. 2023. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného kombinací jeho vlastního prohlášení o jeho příjmech, přičemž však doložila pouze jednu výplatnici žalovaného, která dokládala jeho příjem ve výši 41 195,63 Kč v měsíci září 2024, jeho výdaje však vůbec neprověřovala, když vyšla z částky normativně stanoveného životního minima a nákladů na bydlení. Dále žalobkyně provedla kontrolu v registrech dlužníků (SOLUS, NRKI, Cribis), kde nebyly zjištěny exekuce ani insolvence, avšak 5 žádostí o úvěr představovalo zvýšené riziko. Žalovaný od počátku úvěrového vztahu nehradil splátky řádně a včas. Celkem uhradil pouze 6 splátek v celkové výši 18 198 Kč. V důsledku prodlení delšího než 65 dní došlo dne 25. 8. 2025 k zesplatnění úvěru a žalovaný byl vyzván k úhradě částky 51 454 Kč, která zahrnovala zbývající jistinu, úroky, smluvní pokuty a náklady na vymáhání. Žalovaný žalovanou částku nijak nesporoval.

34. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

35. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

36. V posuzované věci bylo pouze prokázáno, že žalovaný při uzavírání předmětné smlouvy uvedl informace o své průměrné příjmové stránce ve výši 38 000 Kč, jeho výdaje však byly minimalizovány – žalobkyně ani nezjišťovala faktické výdaje žalovaného, natož aby je doložila, když se žalobkyně spokojila s uvedením částky životního minima a odhadnutými náklady na bydlení. Příjem žalovaného pak doložila toliko jednou výplatnicí za měsíc září 2024, avšak jeho faktické výdaje nebyly, jakkoliv prověřeny ze strany žalobkyně, kdy tato se spokojila pouze s tvrzeními žalovaného. K tomu je třeba uvést, že pouhé doplnění čísel do formuláře (smlouvy, karty klienta) bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. , spisová značka, ). Poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 86 odst. 1 ZoSÚ, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, ). Pouhé prohlášení žalovaného o tom, že je schopen předmětný úvěr splatit, je proto pro řádné zjištění a posouzení jejích majetkových poměrů zcela nedostačující. Žalobkyně se spolehla jen na prohlášení žalovaného o pravdivosti jím uvedených údajů o jeho příjmech a výdajích, nijak nezkoumala zejména výdajovou stránku. Žalobkyně další důkazní prostředky, které by prokazovaly, že informace uvedené ve smlouvě a v kartě klienta byly žalobkyní prověřeny a uchovány tak, jak vyžaduje § 78 ZoSÚ, soudu nepředložila. K žalobkyní doloženému posouzení úvěruschopnosti klienta soud uvádí, že metodika posuzování je jakýmsi modelem, který však neodpovídá tomu, že ZoSÚ vyžaduje ověření úvěruschopnosti u každého spotřebitele zcela konkrétně, nikoli statisticky. Na tom nic nemění případné komentáře v komentářové literatuře a metodiky ČNB, neboť ZoSÚ je v tomto jednoznačný (§ 78 ZoSÚ). Smlouva byla uzavřena v roce 2024, kdy požadavky ZoSÚ a jejich striktní vyžadování soudy muselo být žalobkyni dostatečně známo. Pokud tedy žalobkyně vyšla pouze z tvrzení žalovaného o jeho výdajích, a tato tvrzení nijak neověřovala, nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Za těchto okolností pak žalobkyně nemohla získat správnou představu o tom, zda žalovaný bude schopen úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZoSÚ. Pokud žalobkyně nezkoumala zejména podstatné výdaje žalovaného, nemohla zjistit, zda vůbec bude úvěr moci poskytnout.

37. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

38. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

39. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

40. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

41. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

42. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

43. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná44. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

45. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

46. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

47. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

48. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

49. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

50. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

51. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

52. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

53. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

54. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. , spisová značka, ), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

55. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“56. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

57. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu posoudil dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ jako absolutně neplatnou.

58. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 41 000 Kč, které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 22 802 Kč (zapůjčených 41 000 Kč po odečtení žalovaným vrácených 18 198 Kč), také vrátit. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tedy z částky 22 802 Kč od 27. 8. 2024 do zaplacení (výrok I.).

59. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.).

60. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalovaný sice byl v řízení úspěšnější, a to co do 33,26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,63 % žalovaného a úspěchu žalobkyně v rozsahu 33,37 %), avšak dle obsahu spisu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly (výrok III.).

61. Lhůta pro splnění povinnosti uložená žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, neboť nebyly zjištěny okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší, a to i s ohledem na naprostou pasivitu žalovaného v řízení.