15 C 265/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované pro 18 131,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 8 000 Kč od 7. 2. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 10 131,09 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 323,88 Kč od 7. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 5. 6. 2025 domáhala na žalované zaplacení částky 18 131,09 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že pohledávka žalobkyně vůči žalované vznikla na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne 8. 10. 2024 distančním způsobem prostřednictvím webové stránky http://www., Anonymizováno, .cz. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 60 800 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázal úvěr splácet v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 7. 11. 2024 a konec kreditového rámce byl stanoven na 1. 4. 2026. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky (VOP), s nimiž byl žalovaný seznámen, souhlasil s nimi a výslovně přijal i sankce za porušení smlouvy. Dne 8. 10. 2024 byla žalované vyplacena částka 8 000 Kč bezhotovostním převodem na její běžný účet č. , č. účtu, . Žalovaná si dále sjednala volitelnou službu „Presto“ za poplatek 165 Kč. Zaplacené částky byly započítávány dle smlouvy a VOP nejprve na úrok, poté na poplatky, a nakonec na jistinu. V případě prodlení byly započítávány na náklady, jistinu, úroky, poplatky a smluvní pokutu. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou denních splátek, a proto žalobkyně ke dni 6. 2. 2025 úvěr zesplatnila. K dnešnímu dni činí nesplacený dluh žalované vůči žalobkyni částku 18 131,09 Kč, a to jistina v částce 7 999,97 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru v částce 158,91 Kč, smluvní úrok v částce 9 714,08 Kč, poplatek za službu „Presto“ v částce 165 Kč a smluvní pokuta v částce 93,13 Kč. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě údajů poskytnutých v online žádosti, které ověřila prostřednictvím veřejných i komerčních registrů, včetně insolvenčního rejstříku, evidence exekucí, bankovních registrů (BRKI, NRKI), a informací získaných přes AISP. Dále zkontrolovala příjmy žalované, kdy její ověřený čistý měsíční příjem činil 41 346 Kč, její identitu, adresu a bankovní účet. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky, ničeho již však neuhradila. Pro případ, že by soud nárok žalobkyně ze smlouvy neuznal, žádala alternativně žalobkyně vydání bezdůvodného obohacení ve výši 7 999 Kč spolu s příslušenstvím.

2. Přípisem zdejšího soudu ze dne 9. 9. 2025 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu doplnila svá tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem posuzovala při poskytování úvěru schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a dále, aby označila důkazy k doplněným tvrzením. Žalobkyně se k výzvě soudu vyjádřila tak, že nebude k prověření úvěruschopnosti žalované doplňovat žádná skutková tvrzení, než již uvedená v návrhu a doplnila výpisy z běžného účtu žalované za období od 1. 7. 2024 do 30. 9. 2024 a pro případ, že by soud nárok žalobkyně ze smlouvy neuznal, žádala žalobkyně přiznání bezdůvodného obohacení spolu se zákonnými úroky z prodlení a náhradu nákladů řízení.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, v řízení zůstala zcela pasivní.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní byl zjištěn následující skutkový stav:

5. Ze smlouvy ze dne 8. 10. 2024 číslo , hodnota, bylo zjištěno, že žalobkyně s žalovanou uzavřely smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru s maximálním kreditním rámcem 60 800 Kč, uzavřenou na dobu určitou do 1. dubna 2026. Úvěr byl sjednán jako bezúčelový, čerpán měl být postupně a opakovaně, s denní úrokovou sazbou 1,016 % a RPSN 1 793,67 %. Žalovaná se zavázala splácet úvěr formou denních splátek, přičemž první splátka byla splatná 30. den po čerpání. Dále byly sjednány následující poplatky, a to za vyplacení tranše (1,99 %), za volitelné služby„Klidné spaní“ za 3,66 Kč/den, „Presto“ za 165 Kč/tranši, SMS servis za 0,96 Kč/den. V případě prodlení byly sjednány sankce včetně smluvní pokuty 0,1 % denně z celkové dlužné částky, úroku z prodlení, paušálních nákladů na upomínky (35 Kč/den, max. 490 Kč/měsíc) až po zesplatnění úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky (VOP).

6. Z informací pro spotřebitele bylo zjištěno, že žalované byly před poskytnutím úvěru poskytnuty informace o parametrech úvěru, podrobně popsaných v předchozím odstavci.

7. Z informací o poskytovateli úvěru bylo zjištěno, že primárně byl žalované poskytnut bezúčelový revolvingový spotřebitelský úvěr s kreditním rámcem 8 000 Kč. Úvěr je čerpán převodem na bankovní účet po schválení a splácen formou denních splátek, přičemž klientovi je doporučeno splácet měsíčně. Úroková sazba je pevná, 1,016 % denně, což odpovídá RPSN 1 793,67 %. Kromě úroku se účtuje poplatek za poskytnutí tranše 1,99 % a případné poplatky za volitelné služby. V případě prodlení hrozí smluvní pokuta 0,1 % denně z celkové dlužné částky, úrok z prodlení (repo sazba + 8 %), paušální náklady na vymáhání 35 Kč/den (max. 490 Kč/měsíc) a poplatek za upomínku 105 Kč. Klient má právo odstoupit od smlouvy do 14 dnů, předčasně splatit úvěr, a v případě sporu se může obrátit na finančního arbitra nebo ČNB.

8. Z autorizace ověření totožnosti ze dne 8. 10. 2024 bylo zjištěno, že tohoto dne ověřila žalobkyně totožnost žalované prostřednictvím zaslání tzv. verifikační platby z účtu žalované č. , č. účtu, .

9. Z předpisu denních splátek žalobkyně bylo zjištěné, že žalovaná měla hradit na úvěr částku 82,22 Kč a tato částka se zpočátku, tj. 9. 10. 2024 skládala z částky 0,35 Kč na úhradu jistiny, částka 81,28 Kč na úhradu úroku a z částky 0,60 Kč na poplatek, přičemž částka na úhradu jistiny se velmi pomalu zvyšovala a částka na úhradu úroků velmi pomalu klesala.

10. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených žalované bylo zjištěno, že dne 8. 10. 2024 byla na její běžný účet č. , č. účtu, vyplacena částka 8 000 Kč.

11. Z dokumentu „Obecné principy posuzování a filozofie společnosti“ bylo zjištěno, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované na základě dostatečných a přiměřených informací o příjmech, výdajích, domácnosti a dalších faktorech, přičemž využívala jak interní metodiky, tak externí databáze. Výpočet zahrnoval ověření identity žalované, doložení příjmů, kontrolu výdajů dle životního minima a regionálních koeficientů, a zohlednění negativních scénářů.

12. Z dokumentu identifikované příjmy bylo zjištěno, že tyto byly doloženy žalovanou výpisem z běžného účtu a dle žalobkyně příjmy žalované činily 41 346 Kč.

13. Z dokumentu posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě výpočtu ze dne 8. 10. 2024 s tím, že žalobkyně vypočetla čistý měsíční příjem na 41 346 Kč, a to oproti žalovanou uvedeným 25 000 Kč, dále identifikovala výdaje na půjčky ve výši 1 600 Kč, na bydlení ve výši 5 000 Kč, na nezbytné výdaje 1 000 Kč, na zbytné výdaje pak započítala částku 5 000 Kč. Vypočítané minimální výdaje dle žalobkyně činily 6 236,67 Kč, a disponibilní příjem žalované pak činil částku 18 700 Kč, počet členů domácnosti 3, dle žalobkyně všichni s příjmem.

14. Z výpisů z běžného účtu žalované č. , č. účtu, za období od 1. 7. 2024 do 30. 9. 2024 bylo zjištěno, že v červenci 2024 počáteční zůstatek (debetní) činil -3 999,07 Kč, konečný zůstatek (debetní) -5 038,38 Kč (z jiné soudní činnosti je soudu známo, že se jedná o přečerpaný kontokorent), na účet bylo připsáno 62 699,09 Kč a odepsáno bylo 63 738,40 Kč, přičemž jednoznačným příjmem žalované byla mzda od společnosti PROSEAT MB ve výši 20 731 Kč, přičemž si dále žalovaná vypůjčila 12 000 Kč u společnosti , právnická osoba, . a částku 5 000 Kč Kamali půjčka. Z výpisu z běžného účtu žalované za 08/2024 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činil (debetní) -5 038,38 Kč, konečný zůstatek (debetní) činil - 4 772,60 Kč, připsáno na účet bylo 56 892,36 Kč a odepsáno bylo 56 626,58 Kč, přičemž mzda žalované činila částku 24 978 Kč, avšak v srpnu si dále vypůjčila 15 000 od společnosti , právnická osoba, ., 5 000 Kč Kamali půjčka, částku 2 000 Kč u společnosti , právnická osoba, . Konečně z výpisu z běžného účtu za 09/2024 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek(debetní) činil -4 772,60 Kč a konečný zůstatek (debetní) činil -5 009,09 Kč, na účet bylo připsáno 109 550,52 Kč a odepsáno 109 787,01 Kč, přičemž jednoznačným příjmem žalované byla identifikována toliko mzda od společnosti PROSEAT MB ve výši 21 528 Kč, přičemž žalovaná dále čerpala 20 500 Kč (společnost , právnická osoba, .), částku 15 000 Kč (2x od společnosti , právnická osoba, ), částku 1 000 Kč půjčka od CreditGo, 15 000 Kč půjčka od (4x) , právnická osoba, a splácela 2 909 Kč (2x společnost , právnická osoba, ).

15. Z emailu, který žalobkyně zaslala žalované dne 6. 2. 2025, bylo zjištěno, že žalovaná je v prodlení se splátkami, u nejstarší pak 91 dnů, pročež žalobkyně k tomuto dni úvěrovou smlouvu vypověděla a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky 18 586,09 Kč.

16. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 21. 5. 2025 včetně poštovního podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby upomenuta o úhradu částky 18 586,09 Kč a částky 7 840,80 Kč za právní zastoupení žalobkyně.

17. Žalobkyně žalovanou částku nijak nesporovala.

18. Po provedeném dokazování učinil soud závěr o skutkovém stavu:

19. Žalobkyně a žalovaná dne 8. 10. 2024 uzavřely smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru s maximálním kreditním rámcem 60 800 Kč, přičemž k datu uzavření smlouvy byla žalované vyplacena částka 8 000 Kč. Úvěr byl sjednán jako bezúčelový, s vysokou denní úrokovou sazbou 1,016 % a RPSN 1 793,67 %, a měl být splácen formou denních splátek. Smlouva obsahovala řadu poplatků za služby a sankcí v případě prodlení. Žalobkyně provedla ověření totožnosti žalované prostřednictvím tzv. verifikační platby a posoudila její úvěruschopnost na základě interních metodik a údajů z výpisu z účtu. Přestože žalobkyně identifikovala čistý měsíční příjem žalované ve výši 41 346 Kč, výpisy z účtu ukazují, že žalovaná byla ve sledovaném období ve finanční tísni, opakovaně čerpala půjčky od různých bankovních, a především nebankovních poskytovatelů a její účet byl od samého počátku přečerpán, její výdaje naprosto neodpovídaly jejím příjmům. Dne 6. 2. 2025 žalobkyně vypověděla úvěrovou smlouvu z důvodu prodlení žalované se splátkami (nejstarší splátka byla v prodlení 91 dnů) a vyzvala ji k úhradě celkové dlužné částky 18 586,09 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná opakovaně upomenuta, včetně požadavku na úhradu nákladů právního zastoupení. Žalovaná tuto částku nijak nesporovala.

20. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

21. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalované sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.

22. V posuzované věci bylo prokázáno, že žalovaná při uzavírání předmětné smlouvy uvedla informace o své průměrné příjmové stránce ve výši 25 000 Kč, žalobkyně však její příjmy maximalizovala na částku 41 346 Kč, aniž by zjišťovala, zda se skutečně jedná o další příjem žalované, či další půjčky od fyzických osob. Soud jako její příjem jednoznačně identifikoval pouze mzdu od společnosti PROSEAT MB, s.r.o. v rozmezí 20 000 – 25 000 Kč. Žalobkyně dále výdaje žalované minimalizovala s pomocí využití institutů životního minima a nákladů s tím, že žalobkyně nezjišťovala faktické výdaje žalované, natož aby je doložila. To vše přes to, že měla k dispozici výpis z běžného účtu žalované číslo , č. účtu, za období od 1. 7. 2024 do 30. 9. 2024, z něhož jasně vyplývala předluženost žalované v uvedeném období, kdy žalovaná čerpala množství úvěrů od bankovních a především nebankovních institucí, přičemž soud identifikoval nejméně 13 spotřebitelských úvěrů od nebankovních institucí, její výdaje pak zcela zjevně neodpovídaly reálně dosahovaným příjmům žalované, když běžný účet žalované byl od samého počátku v debetním zůstatku, který pouze narůstal. Soudu proto nezbylo než uzavřít, že žalovaná byla v okamžiku poskytnutí (dalšího) spotřebitelského úvěru žalobkyní již značně předlužená, resp. již se ocitla v tzv. dluhové spirále, kdy jeden dluh splácela dalším dluhem. Tedy jednoznačně byla osobou, které další spotřebitelský úvěr již nemá být poskytnut. K tomu je třeba uvést, že pouhé doplnění čísel do formuláře (smlouvy, karty klienta) bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. , spisová značka, ). Poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 86 odst. 1 ZoSÚ, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, ). K žalobkyní doloženému posouzení úvěruschopnosti klienta soud uvádí, že metodika posuzování je jakýmsi modelem, který však neodpovídá tomu, že ZoSÚ vyžaduje ověření úvěruschopnosti u každého spotřebitele zcela konkrétně, nikoli statisticky. Na tom nic nemění případné komentáře v komentářové literatuře a metodiky ČNB, neboť ZoSÚ je v tomto jednoznačný (§ 78 ZoSÚ). Smlouva byla uzavřena v roce 2024, kdy požadavky ZoSÚ a jejich striktní vyžadování soudy muselo být žalobkyni dostatečně známo. Pokud tedy žalobkyně vyšla pouze z tvrzení žalované o jejích výdajích a splátkách, a tato tvrzení nijak neověřovala, přičemž měla v okamžiku poskytnutí dalšího spotřebitelského úvěru listinný důkaz o předluženosti žalované, resp. o její špatné finanční situaci, jednoznačně tak nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Za těchto okolností pak žalobkyně měla a mohla získat správnou představu o tom, že žalovaná nebude schopna úvěr splácet a nebude úvěr splácet, navzdory požadavku § 86 odst. 1 ZoSÚ. Žalovaná byla před poskytnutím spotřebitelského úvěru žalobkyní osobou, které další úvěr být poskytnut neměl, tj. osobou, na jejíž ochranu § 86 odst. 1 ZoSÚ cílí.

23. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

24. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

25. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

26. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

27. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

28. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

29. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná30. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

31. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

32. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

33. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

34. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

35. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

36. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

37. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

38. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

39. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

40. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. , spisová značka, ), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

41. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“42. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna icelá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

43. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, tedy skutečnost, zda je žalovaná schopna požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ, a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalované poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu posoudil dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ jako absolutně neplatnou.

44. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 8 000 Kč také vrátit. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tedy z částky 8 000 Kč od 7. 2. 2025 do zaplacení (výrok I.).

45. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.).

46. Výrok III. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., protože procesně úspěšnější žalované však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, vyslovil soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

47. Lhůta pro splnění povinnosti uložená žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, neboť nebyly zjištěny okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší, a to i s ohledem na naprostou pasivitu žalované v řízení.