15 C 27/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 17 069 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhala na žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalovanému poskytnut společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“, na základě smlouvy o úvěruč. , hodnota, ze dne , datum, , dále jen „smlouva“. Součástí úvěrové smlouvy byly obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Úvěrová smlouva byla uzavřena elektronicky na základě žádosti žalovaného podané prostřednictvím webových stránek www.zaplo.cz, na kterých se žalovaný nejprve registroval zadáním osobních a dalších údajů a po zaslání verifikační platby následně žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně prostřednictvím elektronického formuláře požádal o poskytnutí konkrétního úvěru. Na základě úvěrové smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , a to na účet žalovaného, ze kterého žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně tzv. verifikační platbu v rozmezí 0,01 – , částka, . Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku ve výši , částka, (jistina ve výši , částka, a smluvní úrok v pevné výši , částka, ) do , datum, . Žalovaný však neuhradil ničeho. Dne , datum, byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě došlo k postoupení pohledávky za žalovaným žalobkyni. Po postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní upomínky žalobkyně ze dne , datum, . Žalobkyně se proto žalobou domáhala po žalovaném zaplacení nesplacené jistiny úvěru ve výši , částka, , smluvní úrok v pevné výši , částka, a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 12% p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení. ve výši 14,75 % ročně od , datum, do zaplacení. Pro případ, že by soud nedospěl k závěru, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni dlužnou částku z titulu úvěrové smlouvy, uplatňuje žalobkyně svůj nárok subsidiárně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, tj. částky , částka, spolu se zákonným úrokem z této částky od , datum, .

2. Přípisem zdejšího soudu ze dne , datum, byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu doplnila tvrzení, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a označila důkazy k prokázání doplněných tvrzení. Žalobkyně ve lhůtě svá tvrzení nedoplnila, žádné další důkazy soudu nepředložila.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní.

4. Z listin předložených žalobkyní zjistil soud následující skutkový stav:

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, číslo , hodnota, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši , částka, , a to na jeho bankovní účet a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit buď jednorázově a bezúročně do 30 dnů, nebo postupně v minimálních měsíčních splátkách. Minimální měsíční splátka se skládá z 5% jistiny a úroku za posledních 30 dnů, byda splatná každý 30. den od čerpání. Smlouva umožňovala maximálně 11 minimálních splátek a 12. splátkou doplatit zbývající část úvěru. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to 12 měsíců. Byla sjednána úroková sazba ve výši 279,83 % ročně a RPSN činilo 660% ročně. Smluvní strany si ve smlouvě dále sjednaly, že v případě porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoli část závazku podle smlouvy řádně a včas, a to bez ohledu na zavinění žalovaného, je žalovaný povinen zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení, dále úrok z prodlení v zákonem stanovené výši a dále poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku dle Sazebníku právní předchůdkyně žalobkyně. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně pro poskytování úvěrů splatných jednorázově. V případě prodlení žalovaného v déílce 37 dnů, mohla právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnit.

6. Výpisy z účtu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný provedl tzv. verifikační platbu ve výši , částka, ze svého účtu číslo , č. účtu, a následně mu na tento účet byla právní předchůdkyní žalobkyně dne , datum, převedena částka , částka, , tedy částka poskytnutého úvěru.

7. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne , datum, bylo zjištěno, že úvěr byl k tomuto dni zesplatněn a žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě částky , částka, .

8. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně společného prohlášení smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek a dodatku č. , hodnota, k této smlouvě ze dne , datum, včetně seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným z výše uvedené úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, včetně potvrzení o podání bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně oznámeno a byl vyzván k úhradě částky , částka, .

10. Z dopisu právní zástupkyně žalobkyně ze dne , datum, včetně potvrzení o podání bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě částky , částka, a nákladů právního zastoupení ve výši , částka, , a to do tří dnů.

11. Z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nerozporoval, má soud za prokázané, že žalovaný poskytnutou částku neuhradil řádně a včas a ocitl se v prodlení s vrácením úvěru.

12. Nebylo však prokázáno, že před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného.

13. Z listin předložených žalobkyní byl soudem učiněn závěr o skutkovém stavu:

14. Dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši , částka, na jeho bankovní účet. Úvěr měl být splacen buď jednorázově do 30 dnů bez úroku, nebo postupně formou minimálních měsíčních splátek, přičemž každá splátka zahrnovala 5 % jistiny a úrok za předchozích 30 dnů. Smlouva byla sjednána na dobu 12 měsíců s roční úrokovou sazbou 279,83 % a RPSN 660 %. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, ocitl se v prodlení a v důsledku prodlení žalovaného byl úvěr dne , datum, zesplatněn. Pohledávka byla následně postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný dlužnou částku nijak nesporoval. Nebylo však prokázáno, že před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného.

15. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

16. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

17. V posuzované věci nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně, jakkoliv prověřovala úvěruschopnost žalovaného porovnáním jeho příjmů a výdajů, nebyly zjišťovány jeho osobní a majetkové poměry, nebyly provedeny ani lustrace žalovaného v bankovních a nebankovních registrech. Smlouva byla uzavřena v roce 2024, kdy požadavky ZoSÚ a jejich striktní vyžadování soudy muselo být jak právní předchůdkyni žalobkyně, tak žalobkynidostatečně známo. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně nijak neprověřovala úvěruschopnost žalovaného, pak za těchto okolností nemohla získat správnou představu o tom, zda žalovaný bude schopen úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZoSÚ. Pokud nezkoumala ani výši příjmů ani podstatné výdaje žalovaného, nemohla zjistit, zda vůbec bude úvěr moci poskytnout.

18. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen „ZoSÚ“, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

21. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

22. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

23. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako „rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46 rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 ZoSÚ vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

25. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

26. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

29. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

30. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

31. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

32. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od , datum, , odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

33. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

34. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

35. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“36. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

37. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně nejen ani netvrdila, ale ani nijak nedoložila. Povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru je porovnání a analyzování příjmové a výdajové stránky žalovaného, resp. posouzení, zda majetková situace žalovaného je dostatečná k poskytnutí úvěru v dané výši. Právní předchůdkyně žalobkyně však žádným způsobem nezjišťovala příjmy ani výdaje žalovaného, natož aby je porovnávala. Soud musí konstatovat, že pokud údaje o majetkové situaci žalovaného nebyly řádně zjištěny, ani ověřeny, nemohly být právní předchůdkyní žalobkyně, event. jejím informačním systémem ani řádně vyhodnoceny. Neúplné a neověřené údaje nemohly podat pravdivý obraz o majetkové situaci žalovaného a o jeho schopnosti úvěr splácet. Žalovanému jako spotřebiteli byl spotřebitelský úvěr poskytnut, aniž by byly řádně zkoumány jeho měsíční příjmy a výdaje, právní předchůdkyně žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalovaného, zda je schopen spotřebitelský úvěr splácet, ani v jednom případě. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

38. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené podle § 1879 a násl. o. z. postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovaný byl o změně věřitele právní předchůdkyní žalobkyně vyrozuměn. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována, jelikož žalovaný ani po změně věřitele svého dluhu svůj postoj k vrácení bezdůvodného obohacení nezměnil.

39. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžníprostředky ve výši , částka, , které jí žalovaný nevrátil. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky , částka, žalobkyni také vrátit. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to z částky , částka, od , datum, do zaplacení (výrok I.).

40. Soud ale žalobě nevyhověl v ostatních žalovaných nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru (výrok II.).

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná co do 40% (70%úspěch – 30% neúspěch), nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, , celkem , částka, . O povinnosti žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně, který je advokátem, bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

42. Lhůta pro splnění povinnosti uložené žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť nebyly zjištěny okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší, a to i vzhledem na pasivitu žalovaného v řízení.