15 C 28/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 25 388 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 8,00 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 8,00 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši částka, a to z titulu nezaplaceného úvěru, které právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba., IČO IČO, se adresa, dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“, poskytla žalovanému, a to na základě smlouvy o úvěru č. hodnota, dále jen „Smlouva“, která byla mezi právní předkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena dne datum. Na základě Smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v hotovosti ve výši částka a žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvním úrokem v pevné výši částka. Žalovaný se rovněž zavázal právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit za poskytnutí úvěru a za uzavření smlouvy částku ve výši částka, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši částka a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši částka. Celkovou dlužnou částku ve výši částka se žalovaný zavázal splatit ve 14měsíčních splátkách po částka. Poslední splátka měla být splacena nejpozději dne datum. Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla ze strany žalovaného na tento úvěr uhrazena dne datum ve výši částka. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která se skládá z jistiny úvěru částka, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru částka, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy částka, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu částka a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště částka. Na dlužnou částku nebylo následně ze strany žalovaného ničeho zaplaceno. Právní předchůdkyni žalobkyně dále vzniklo právo na zaplacení sjednané smluvní pokuty v částce částka. Vzhledem k nezaplacení úvěru v plné výši ve lhůtě sjednané ve Smlouvě, tj, k datum, úročí se neuhrazená jistina ve výši částka od datum úrokovou sazbou ve výši 8,00 % ročně, jak bylo sjednáno v článku „Splatnost, úrok a RPSN“ Smlouvy. Dále se žalobkyně domáhá kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 8,00% ročně z dlužné jistiny za období od datum do datum ve výši částka a zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od prodlení do datum v částce částka a zaplacení smluvního úroku ve výši 8,00% ročně z částky částka od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky částka (jistina a úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši částka) ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení.

2. Nedílnou součástí Smlouvy byl předpis splátek.

3. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobkyni, a to s účinností ke dni datum. Žalovanému bylo postoupení pohledávek písemně oznámeno. Ani přes předžalobní výzvu právního zástupce žalobkyně odeslanou dne datum, žalovaný na své závazky vůči žalobkyni nic nezaplatil. Žalobkyně proto po žalovaném, kromě plnění specifikovaném v prvém odstavci tohoto rozsudku, požaduje též zaplacení náhrady nákladů řízení v celkové výši částka.

4. Přípisem zdejšího soudu ze dne datum byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu doplnila svá tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně při poskytování úvěrů schopnost žalovaného tyto splácet, a dále, aby označila důkazy k doplněným tvrzením. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, doplnila tak, že vycházela zejména z prohlášení žalovaného uvedeného v žádosti o spotřebitelský úvěr, kde žalovaný uvedl, že je zaměstnán od datum na dobu neurčitou u společnosti právnická osoba, výše jeho měsíčních příjmů činí částka a výše jeho měsíčních výdajů činí částka. Dále uvedl, že nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Tyto údaje předchůdkyně žalobkyně následně ověřovala oproti dokladům vyžádaným od žalovaného, tj. pracovní smlouvou a výplatními páskami, které doplnila k žalobě.

5. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

6. Soud na základě listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil ve věci následující skutkový stav:

7. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum a předpisu splátek má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit společně se smluvním úrokem v pevné výši částka. Žalovaný se rovněž zavázal právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit za poskytnutí úvěru a za uzavření smlouvy částku ve výši částka, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši částka a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši částka. Celkovou dlužnou částku ve částka se žalovaný zavázal splatit ve 14měsíčních splátkách po částka. Poslední splátka měla být splacena nejpozději dne datum.

8. Z přehledu zaplacených splátek se podává, že žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši částka, a to dne datum, datum a datum vždy částku částka a dne datum částku částka.

9. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud ze žádosti o úvěr ze dne datum, kterou žalovaný žádal poskytnutí úvěru ve výši 30 000 na 14 měsíců s tím, že bude měsíčně splácet částku částka, zjistil, že žalovaný je zaměstnán od datum na dobu neurčitou u společnosti právnická osoba, výše jeho měsíčních příjmů činí částka (doloženo pracovní smlouvou ze dne 1. 3. 2021a výplatnicemi za období od prosince 2021 do února 2022) a výše jeho měsíčních výdajů činí částka (ničím nedoloženo). Avšak i z žádosti o úvěr, tak z výplatnice za únor 2022 je patrná exekuce žalovaného ve výši částka. Dále uvedl, že je svobodný, bydlí v nájemním bydlení a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám.

10. K výdajům žalovaného tedy nebyly přiloženy žádné doklady. Předchůdkyně žalobkyně nezjišťovala, zda žalovaný žije sám, či s další osobou a případně její příjem, nezjišťovala reálné náklady žalovaného na bydlení a ostatní životní potřeby. Z předložených výplatních pásek byl nepochybně zjištěn pouze podprůměrný příjem žalovaného včetně vedení exekuce ve výši částka na jeho příjem.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalobkyně, ze seznamu postupovaných pohledávek, z potvrzení o zaplacení kupní ceny a z dopisu ze dne datum adresovaného žalovanému o oznámení o postoupení pohledávky má soud za prokázané, že došlo k postoupení předmětné pohledávky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a toto bylo žalovanému řádně oznámeno.

12. Předžalobní výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne datum ve spojení s podacím lístkem ze dne datum žalobkyně prokázala, že žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě částky částka.

13. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně doložila svou procesní subjektivitu.

14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

15. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen „ZoSÚ“, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

18. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

19. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

20. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne datum ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-právnická osoba. vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako „rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46 rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 ZoSÚ vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

22. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

23. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

26. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

27. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

28. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

29. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od datum, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

30. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

31. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

32. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 33. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

34. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou, neboť předchůdkyně žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a to zejména co se týká, jeho měsíčních výdajů nejen ani netvrdila, ale ani nijak nedoložila. Z předložených důkazů nelze dojít k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala příjmy, a zejména výdaje žalovaného, tedy že žalovaný je schopen své dluhy splácet, a to zejména s ohledem na jeho podprůměrný příjem a exekuci na tento příjem. Zjištění skutečných měsíčních výdajů žalovaného absentuje. Měsíční výdaje žalovaného předchůdkyně žalobkyně toliko „objektivizovala“ ve smyslu výše citovaného rozhodnutí Ústavního soudu. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, který by prokazoval, že informace ohledně měsíčních výdajů uvedené žalovaným v žádosti o úvěr, byly právní předchůdkyní žalobkyně pořízeny a uchovány tak, jak vyžaduje § 78 ZoSÚ. Neúplné a neověřené údaje, zejména ohledně životních výdajů nemohly podat pravdivý obraz o majetkové situaci žalovaného a o jeho schopnosti úvěr splácet. Žalovanému jako spotřebiteli byl spotřebitelský úvěr poskytnut, aniž by byly řádně zkoumány zejména jeho měsíční výdaje, právní předchůdkyně žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalovaného, zda je schopen spotřebitelský úvěr splácet. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

35. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené podle § 1879 a násl. o. z. postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovaný byla o změně věřitele právní předchůdkyní žalobkyně vyrozuměn. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována, jelikož žalovaný ani po změně věřitele svého dluhu svůj postoj k vrácení zbylé části bezdůvodného obohacení nezměnil.

36. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru, tj. smlouva o úvěru č. hodnota ze dne datum je s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky dle § 86 ZoSÚ, absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka, které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky částka (zapůjčených celkem částka po odečtení žalovaným vrácené celkové částky ve výši částka), žalobkyni také vrátit. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to z částky částka od datum do zaplacení (výrok I.).

37. Soud ale žalobě nevyhověl v ostatních žalovaných nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru (výrok II.).

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť žalovaný byl sice ve věci úspěšnější, ale žádné náklady mu v tomto řízení – podle obsahu spisu – nevznikly (výrok III.).

39. Lhůta pro splnění povinnosti uložené žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť nebyly zjištěny okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší, a to i vzhledem na neaktivitu žalovaného v řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.