15 C 289/2023

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 21 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 14 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 000 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 516,03 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 15 595,94 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky v celkové výši 21 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný dne [datum] uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 12 231,80 Kč a smluvním úrokem do [datum] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek právní předchůdkyně žalobkyně [webová adresa]. Peněžní prostředky byly žalovanému zaslány na jím označený bankovní účet. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně neuhradil ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené na základě rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky se stalo účinným dne [datum]. Pohledávka ke dni postoupení činila 38 629,72 Kč a sestávala se z nesplacené jistiny 14 000 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 12 231,80 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 2 958,22 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 033,78 Kč a nákladů na vymožení pohledávky ve výši 405,92 Kč Smluvní pokuta byla žalovanému účtována v důsledku jeho prodlení s vrácením úvěru, a to ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Za období od [datum] do [datum] narostla na částku 7 000 Kč. Zákonný úrok z prodlení byl kapitalizován za období od [datum] do [datum] Smluvní úrok byl kapitalizován za období od [datum] do [datum]. Žalobkyně v žalobě poplatek za poskytnutí úvěru, úrok za poskytnutí úvěru a náklady na vymožení pohledávky souhrnně označuje jako kapitalizovaný úrok. Žalobkyně požaduje dále po žalovaném zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z částky 14 000 Kč od [datum] do zaplacení a účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč za jeden odeslaný obyčejný dopis. Poslední upomínka před podáním žaloby zaslaná žalovanému byla datována dnem [datum].

2. Přípisem zdejšího soudu ze dne [datum] byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu prokázala, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, doplnila tak, že uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru ověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě žalovaným předložených listin – výpisy z běžného účtu a s ohledem na výši příjmů a výši úvěru vyhodnotila žalovaného jako způsobilého úvěr splatit. Na základě předložených dokumentů byla s odbornou péčí posuzována schopnost žalovaného splácet úvěr a možnost dostát svému závazku.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, proti žalobě proto ničeho nenamítal.

4. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění, z nichž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: žalovaný jakožto úvěrovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] za pomoci prostředků komunikace na dálku, když dokončil tvorbu svého osobního profilu na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně. Dokončením tvorby svého osobního profilu žalovaný zároveň odeslal žádost o poskytnutí úvěru právní předchůdkyni žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému označeným ve smlouvě jménem a příjmením, adresou, rodným číslem, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, e-mailem a číslem bankovního účtu úvěr ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit do [datum] společně s poplatkem za poskytnutí úvěru a úrokem (prokázáno smlouvou o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum]). Před uzavřením smlouvy byl žalovaný právní předchůdkyní žalobkyně seznámen s právy a povinnostmi plynoucími mu z uzavírané smlouvy, zejména o druhu spotřebitelského úvěru, o celkové výši spotřebitelského úvěru a o podmínkách jeho čerpání, o době trvání spotřebitelského úvěru, o zápůjční úrokové sazbě a o celkové částce, kterou má žalovaný zaplatit (prokázáno formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]). Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne [datum] na bankovní účet uvedený žalovaným ve smlouvě č. [bankovní účet] částku 14 000 Kč (potvrzení o platbě vystavené bankou dne [datum]). Žalovaný se dostal do prodlení a poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas nevrátil. Na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené na základě rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámila dopisem ze dne [datum], odeslaným žalovanému dle podacího archu dne [datum] (prokázáno dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], příloha ke smlouvě o postoupení pohledávek – seznamem pohledávek v listinné podobě, rámcovou smlouvou o postupování pohledávek ze dne [datum], potvrzením o provedení transakce ze dne [datum], oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacím archem ze dne [datum]).

6. Výpisy z běžného účtu žalovaného bylo doloženo, že byla na účet žalovaného připsána za období od [datum] do [datum] částka v celkové výši 47 060 Kč, za období od [datum] do [datum] částka v celkové výši 49 290 Kč, za období od [datum] do [datum] částka v celkové výši 44 887 Kč, za období od [datum] do [datum] částka v celkové výši 42 604 Kč, za období od [datum] do [datum] částka v celkové výši 54 110 Kč, za období od [datum] do [datum] částka v celkové výši 70 703 Kč a za období od [datum] do [datum] částka v celkové výši 36 426 Kč (prokázáno výpisy z účtu žalovaného č. 2021, č. 2021, č. 2021, č. 2021, č. 2021, č. 2021 a č. 2021).

7. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky soud zjistil, jaké úkony prováděla žalobkyně k mimosoudnímu vymožení pohledávky, a to 1x odeslaný doporučený dopis (prokázáno výpisem mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne [datum]).

8. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu dopisem ze dne [datum] v celkové výši 37 779,19 Kč do [datum] a dále dopisem ze dne [datum] v celkové výši 37 834,61 Kč do [datum]. Žalovaný však na výzvy žalobkyně nijak nereagoval a ani ničeho nezaplatil (výzvy ze dne [datum] a ze dne [datum]).

9. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný ještě vyzván předžalobní výzvou žalobkyně ze dne [datum]. Žalovaný však ani poté ničeho neuhradil (prokázáno výzvou před podáním žaloby ze dne [datum] a podacím archem ze dne [datum]).

10. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně doložila svou procesní subjektivitu (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku).

11. Na základě provedených listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byl uzavřen závazkový vztah, kdy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit ve sjednané lhůtě splatnosti společně s poplatkem a úrokem. Žalovaný však svým smluvním povinnostem nedostál, když peněžní prostředky včas a řádně nevrátil. Žalobkyně nabyla vlastnické právo k pohledávce za žalovaným ze smlouvy o úvěru smlouvou o postoupení pohledávek. K prokázání prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy právní předchůdkyní žalobkyně neoznačila a nepředložila žalobkyně jediný důkaz, z něhož by vyplývalo, že provedla lustrace v databázích dlužníků, případně že si zjišťovala výdaje žalovaného. Byly předloženy pouze výpisy z účtu k příjmu žalovaného. Zjištění výše příjmu žalovaného bez zjištění jeho výdajů a dosavadních závazků k řádnému prověření úvěruschopnosti nepostačuje.

12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

13. Vzhledem k tomu, že ke sjednání smlouvy došlo po [datum], je nutno v souladu s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen „o. z.“, na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z.

14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

22. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

23. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

25. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

26. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 27. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

28. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného řádně nedoložila. Z předložených důkazů nelze dojít k závěru, že žalobkyně ověřovala výdaje žalovaného, a že žalovaný byl schopen svůj dluh splácet, když žalobkyně předložila pouze několik výpisů z účtu k příjmu žalovaného. Podstatné výdaje žalovaného nebyly vůbec ověřovány. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala žádnou složku výdajů žalovaného (např. nájem, běžné výdaje či splátky jiných úvěrů), nemohla získat správnou představu o majetkové situaci žalovaného, a nemohla tak řádně poměřit příjmy s výdaji a zjistit, zda je vůbec žalovaný schopen úvěr splatit. Nezjišťování životních výdajů žalovaného se tak dá považovat za zjevně účelové s cílem formálně vykázat úvěruschopnost žalovaného, aniž by však byla patrna snaha o zjištění a posouzení jeho reálné životní situace. Žalovanému jako spotřebiteli tak byl spotřebitelský úvěr poskytnut, aniž by byly řádně zkoumány jeho výdaje. Právní předchůdkyně žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalovaného, zda je schopen spotřebitelský úvěr splácet. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

29. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.

30. Jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla břemeno důkazní co do prokázání dostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru dle § 86 ZoSÚ. Soud proto v souladu s § 588 o. z. shledal smlouvu o úvěru uzavřenou právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, na jejímž základě byla žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka 14 000 Kč, jako absolutně neplatnou. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 1 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Výši bezdůvodného obohacení představuje jistina úvěru ve výši 14 000 Kč, na níž žalovaný neuhradil ničeho, a o tuto částku se žalovaný tedy obohatil na úkor právní předchůdkyně žalobkyně. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci této byla dostatečně prokázána. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky jistiny o níž se žalovaný bezdůvodně obohatil s odkazem na § 2991 o. z. vyhověl (výrok I.). Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru (výrok II.). Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od [datum] do zaplacení, jak žalobkyně požadovala. K okamžiku prodlení žalovaného s úhradou částky 14 000 Kč soud dodává, že žalovanému byla lhůta splatnosti, tj. den, do kterého měl právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky vrátit, známa.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť žalovaný byl sice ve věci úspěšnější, ale žádné náklady mu v tomto řízení – podle obsahu spisu – nevznikly.

32. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku.