15 C 291/2020

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částky 20 647 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 647 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 233 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 20 647 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná je matkou nezletilého [jméno] [příjmení] a že žalobkyně s žalovanou uzavřely dne 17. 9. 2017 smlouvu [číslo] 2017 o poskytování vzdělávání a služeb školských zařízení, kterou se žalobkyně zavázala poskytovat [jméno] [příjmení] (dále jen„ Žák“) základní vzdělávání a další školské služby a žalovaná se zavázala hradit školné ve výši 33 000 Kč za akademický rok a další náklady za využívání služeb školských zařízení, zejména obědů ve školní jídelně a pomůckovného, a to ve čtvrtletních splátkách. K 1. 9. 2019 bylo školné na školní rok 2019 2020 zvýšeno o 6 %, tj. na 35 000 Kč, čtvrtletní splátky tak činily 3 x 9 550 Kč a 1 x 6 350 Kč O zvýšení školného byli zákonní zástupci žáka informováni. Školné bylo uhrazeno za školní roky 2017 2018 a 2018 2019. Za školní rok 2019 2020 však žalovaná školné a další související platby řádně a včas nehradila. Žák přesto po celou dobu školního roku 2019 2020 školu žalobkyně navštěvoval. Žalobkyně má za to, že jí má žalovaná zaplatit částku v celkové výši 20 647 Kč, která sestává ze školného za období září 2019 až srpen 2020 ve výši 13 000 Kč, úhrad za obědy za období březen 2019 ve výši 1 197 Kč, duben 2019 ve výši 1 083 Kč, květen 2019 ve výši 741 Kč, červen 2019 ve výši 1 026 Kč, říjen 2019 ve výši 560 Kč, listopad 2019 ve výši 680 Kč, prosinec 2019 ve výši 600 Kč, leden 2020 ve výši 760 Kč, tj. celkem 6 647 Kč, a pomůckovného ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně žalovanou několikrát upomínala, žalovaná přesto ničeho neuhradila. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k zaplacení žalované částky výzvou ze dne 8. 11. 2019. Žalovaná poté na svůj dluh uhradila dne 9. 3. 2020 částku ve výši 22 000 Kč, dále však neuhradila ničeho. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, postupoval soud se souhlasem účastníků ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. a rozhodl bez nařízení jednání. Z žalobkyní předložených listin, a to smlouvy [číslo] 2017 o poskytování vzdělávání a služeb školských zařízení ze dne 17. 9. 2017, z mailové korespondence mezi žalobkyní a žalovanou v období od 18. 9. 2019 do 13. 8. 2020, z docházky Žáka za období od 19. 9. 2019 až 26. 9. 2019 a 27. 9. 2019 až 4. 10. 2019 a přihlášky ke stravování ze dne 1. 10. 2019, má soud za prokázané, že dne 17. 9. 2017 byla uzavřena mezi žalobkyní [příjmení] [anonymizováno] škola, z. ú. (dále jen„ Škola“) a zákonnými zástupci dítěte [jméno] [příjmení], matkou [celé jméno žalované] a otcem [jméno] [příjmení], smlouva o poskytování vzdělávání a služeb školských zařízení za účelem vzdělávání Žáka na prvním a druhém stupni základní školy. Smlouva nabyla platnosti dnem podpisu smluvních stran s účinností od 1. 9. 2017 a byla uzavřena na dobu povinné školní docházky Žáka, tedy do 31. 8. 2020. Škola se smlouvou zavázala poskytovat Žákovi vzdělávání ve smyslu školského zákona a jeho prováděcích vyhlášek, týkajících se základního vzdělávání podle školního vzdělávacího programu škol a poskytovat možnost dalších školských služeb, především školní družiny, volnočasových aktivit a školního stravování. [příjmení] studia byla sjednána jako prezenční s tím, že Žák nastupuje ve školním roce 2017 2018 do 7. ročníku základní školy. Zákonní zástupci dítěte se smlouvou zavázali hradit Škole školné a další platby spojené se vzděláváním Žáka a užíváním školských služeb. Školné bylo stanoveno na částku 3 000 Kč za jeden měsíc prvního a druhého školního pololetí (tj. od září do června) a 1 500 Kč za jeden měsíc letních prázdnin (tj. červenec, srpen), tj. celkem částku ve výši 33 000 Kč za celý školní rok, splatné ve čtvrtletních splátkách. Ze splátkového kalendáře za období od 9. 3. 2020 do 30. 8. 2020 ze dne 17. 3. 2020 soud zjistil, že se žalobkyně s žalovanou dohodly na úhradě dluhu formou měsíčních splátek po 2 677 Kč, splatných vždy k 15. dni v měsíci a že celkový dluh ke dni 9. 3. 2020 činil částku ve výši 16 057 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení žalované částky dopisem ze dne 8. 11. 2019. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn skutkový stav, jak výše uvedeno, tedy že účastníci uzavřeli smlouvu, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout synovi žalované studium na druhém stupni základní školy a žalovaná se zavázala k úhradě školného ve výši 33 000 Kč, od 1. 9. 2019 zvýšeného na 35 000 Kč, za školní rok. Žalovaná svým smluvním povinnostem nedostála, když neuhradila školné a další platby ve výši 20 647 Kč za školní rok 2019 2020. Dle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Dle § 1724 odst. 1 o. z. smlouvou strany projevují vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Dle § 1721 o. z. ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Dle § 123 odst. 1 ve spojení s § 123 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb. lze vzdělávání a školské služby v základních a středních školách, které nejsou zřízeny státem, krajem, svazkem obcí nebo obcí, a ve vyšších odborných školách poskytovat za úplatu, která je příjmem právnické osoby, která vykonává činnost dané školy. Dle § 123 odst. 4 zákona č. 561/2004 Sb. výši úplaty stanoví v případě škol a školských zařízení zřízených jinou právnickou osobou nebo fyzickou osobou právnická osoba, která vykonává činnost těchto škol a školských zařízení. S ohledem na výše uvedené, kdy žalobkyně prokázala právní důvod i výši žalované částky a zcela po právu tak nárokovala svou pohledávku za žalovanou, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 233 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 033 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Lhůta k plnění je dána § 160 odst. 1 o.s.ř.