15 C 292/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 62 822 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 902 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 874 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 028 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 48 920 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 918,07 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 991,99 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 2 657,87 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení ve výši 12,75 %, úrok 8 % ročně z částky 13 827,02 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 012,64 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 041,64 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 9 099,20 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení ve výši 14,75 %, úrok 8 % ročně z částky 10 774,81 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne 26. 8. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 62 822 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru, který právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se , adresa, , dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“, poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, dále jen „Smlouva 1“, která byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a alovaným uzavřena dne 21. 7. 2023. Nedílnou součástí Smlouvy 1 byl předpis splátek. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v hotovosti ve výši 16 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvním úrokem v pevné výši 812 Kč. Žalovaný se rovněž zavázal právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit za poskytnutí úvěru a za uzavření smlouvy 1 částku ve výši 7 840 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 204 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 880 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 29 736 Kč se žalovaný zavázal splatit ve 14 měsíčních splátkách po 2 124 Kč. Poslední splátka měla být splacena nejpozději dne 21. 9. 2024. Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 22. 1. 2024 ve výši 1 000 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která se skládá z jistiny úvěru 13 827,02 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 704,85 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy 1 ve výši 6 720 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 889,56 Kč a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 2 468,57 Kč. Celkem na úvěrovou smlouvu žalovaný zaplatil 4 126 Kč. Na dlužnou částku nebylo následně ze strany žalovaného ničeho zaplaceno. Právní předchůdkyni žalobkyně dále vzniklo právo na zaplacení sjednané smluvní pokuty v částce 8 000 Kč. Vzhledem k nezaplacení úvěru v plné výši ve lhůtě sjednané ve Smlouvě, tj, k 21. 9. 2024, úročí se neuhrazená jistina ve výši 13 827,02 Kč od 21. 2. 2025 úrokovou sazbou ve výši 8,00% ročně, jak bylo sjednáno v článku „Splatnost, úrok a RPSN“ Smlouvy 1. Dále se žalobkyně domáhá kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 8,00% ročně z dlužné jistiny kapitalizovaného za období od 22. 9. 2024 do 20. 2. 2025 ve výši 991, 99 Kč a zaplacení zákonného úroku kapitalizovaného do 20. 2. 2024 ve výši1 918,07 Kč. Konečně žalobkyně požaduje smluvní úrok ve výši 8,00% p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 13 827,02 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75% p.a. z částky 14 531,87 Kč (jistina a úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 481,36 Kč) od 21. 2. 2025.

2. Dále právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, dále jen „Smlouva 2“, která byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena dne 30. 1. 2023. Nedílnou součástí Smlouvy 2 byl předpis splátek. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v hotovosti ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvním úrokem v pevné výši 1 014 Kč. Žalovaný se rovněž zavázal právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit za poskytnutí úvěru a za uzavření smlouvy částku ve výši 9 800Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 770 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 600 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 37 184 Kč se žalovaný zavázal splatit ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Poslední splátka měla být splacena nejpozději dne 30. 3. 2024. Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 22. 1. 2024 ve výši 1 000 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která se skládá z jistiny úvěru 10 774,81 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 352,39 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy 2 ve výši 4 900 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 384,80 Kč a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 1 800 Kč. Celkem na úvěrovou smlouvu žalovaný zaplatil 17 972 Kč. Na dlužnou částku nebylo následně ze strany žalovaného ničeho zaplaceno. Právní předchůdkyni žalobkyně dále vzniklo právo na zaplacení sjednané smluvní pokuty v částce 10 000 Kč. Vzhledem k nezaplacení úvěru v plné výši ve lhůtě sjednané ve Smlouvě 2, tj, k 30. 3. 2024, úročí se neuhrazená jistina ve výši 10 774,81 Kč od 31. 3. 2024 úrokovou sazbou ve výši 8,00% ročně, jak bylo sjednáno v článku „Splatnost, úrok a RPSN“ Smlouvy 2. Dále se žalobkyně domáhá kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 8,00% ročně z dlužné jistiny kapitalizovaného za období od 31. 3. 2024 do 20. 2. 2025 ve výši 1 041,64 Kč a zaplacení zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného do 20. 2. 2024 ve výši 2 012,64 Kč. Konečně žalobkyně požaduje smluvní úrok ve výši 8,00 % p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 10 774,81 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky 11 127,20Kč (jistina a úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 352,39 Kč) od 21. 2. 2025.

3. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila obě své pohledávky za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2024 na žalobkyni, a to s účinností ke dni 25. 3. 2024. Žalovanému bylo postoupení obou pohledávek písemně oznámeno. Ani přes předžalobní výzvu právního zástupce žalobkyně, žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni nezaplatil. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje zaplacení neuhrazené jistiny v částce 33 610 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 918,07 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 991,99 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 14 531,87 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení ve výši 12,75 % a úrok 8 % ročně z částky 13 827,02 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení. Ze Smlouvy 2. pak požaduje zaplacení jistiny v částce 29 212 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 012,64 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 041,64 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 11 127,2 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení ve výši 14,75 % a úrok 8 % ročně z částky 10 774,81 Kč od 21.2.2025 do zaplacení. Dále žalobkyně požaduje zaplacení náhrady nákladů řízení v celkové výši 17 099,90 Kč.

4. Přípisem zdejšího soudu ze dne 9. 9. 2025 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu doplnila svá tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně při poskytování úvěrů schopnost žalovaného splácet spotřebitelské úvěry, a dále, aby označila důkazy k doplněným tvrzením. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně v obou případech řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, doplnila tak, že v obou případech vycházela z prohlášení žalovaného uvedeného v žádosti o spotřebitelský úvěr, kde žalovaný uvedl svůj příjem ze zaměstnání ve výši 14 842 Kč a výši svých měsíčních výdajů, které činily 7 060 Kč v případě Smlouvy 1, resp. 17 875 Kč a výši svých měsíčních výdajů, které činily 15 385 Kč v případě Smlouvy 2. Tyto údaje právní předchůdkyně žalobkyně následně ověřovala oproti dokladům vyžádaným od žalovaného, tj. pracovní smlouvou, výplatními páskami, které doplnila k žalobě.

5. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

6. Z listin předložených žalobkyní zjistil ve věci následující skutkový stav:

7. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 7. 2023 a předpisu splátek (Smlouva 1) má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 21. 7. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit společně s úrokem ve výši 812 Kč. Dále byl žalovanému účtován za poskytnutí úvěru a za uzavření smlouvy poplatek ve výši 7 840 Kč, úhrada za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 204 Kč a úhrada za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 880 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 29 736 Kč se žalovaný zavázal splatit ve 14 měsíčních splátkách po 2 124 Kč. Poslední splátka měla být splacena nejpozději dne 21. 9. 2024.

8. Z přehledu zaplacených splátek ke Smlouvě 1 bylo zjištěno, že žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši 4 126 Kč.

9. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 30. 1. 2023 a předpisu splátek (Smlouva 2) má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 30. 1. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit společně s úrokem ve výši 1 014 Kč. Dále byl žalovanému účtován za poskytnutí úvěru a za uzavření smlouvy poplatek ve výši 9 800 Kč, úhrada za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 770 Kč a úhrada za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 600 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 37 184 Kč se žalovaný zavázal splatit ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Poslední splátka měla být splacena nejpozději dne 30. 3. 2024.

10. Z přehledu zaplacených splátek ke Smlouvě 2 bylo zjištěno, že žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši 17 972 Kč.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 uzavřené mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalobkyně, ze seznamu postupovaných pohledávek, z potvrzení o zaplacení kupní ceny bylo zjištěno, že došlo k postoupení obou pohledávek za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, která je tak ve věci aktivně legitimována.

12. Z dopisu ze dne 2. 4. 2025 adresovaného žalovanému bylo zjištěno, že žalovanému bylo tímto oznámeno postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy ze dne , datum, číslo , hodnota, (Smlouva 1) a byl vyzván k okamžité úhradě částky 38 020,06 Kč13. Z dopisu ze dne 2. 4. 2025 adresovaného žalovanému bylo zjištěno, že žalovanému bylo tímto oznámeno postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy ze dne , datum, číslo , hodnota, (Smlouva 2) a byl vyzván k okamžité úhradě částky 34 210,92 Kč14. Předžalobní výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 17. 7. 2025 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne žalobkyně prokázala, že žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě částky 71 016,76 Kč.

15. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně doložila svou procesní subjektivitu.

16. Z žádosti o úvěr ze dne , datum, (Smlouva 1) bylo zjištěno, že žalovaný žádal o úvěr ve výši 20 000 Kč, který měl v úmyslu splatit ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 2 656 Kč, vždy do 22. dne v kalendářním měsíci s tím, že první splátku splatí v červenci 2023. Uvedl, že je zaměstnaný na dobu určitou od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023 u společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, ., jeho čistý měsíční příjem činil 17 875 Kč, jeho celkové výdaje činily 15 385 Kč, disponibilní příjem pak částku 2 490 Kč. Dále uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost a bydlí u rodičů, má základní vzdělání a nemá osobní bankovní účet.

17. Z žádosti o úvěr ze dne 30. 1. 2023 (Smlouva 2) bylo zjištěno, že žalovaný žádal o úvěr ve výši 25 000 Kč, který měl v úmyslu splatit ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 3 320 Kč, vždy do 22. dne v kalendářním měsíci s tím, že první splátku splatí v lednu 2023. Uvedl, že je zaměstnaný na dobu určitou od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023 u společnosti FUTURUM , právnická osoba, ., jeho čistý měsíční příjem činil 14 842 Kč, jeho celkové výdaje činily 7 060 Kč, disponibilní příjem pak částku 7 060 Kč. Dále uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost a bydlí u rodičů, má základní vzdělání a nemá osobní bankovní účet.

18. Z pracovní smlouvy ze dne 1. 1. 2023 mezi žalovaným jako zaměstnancem a společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán jako agenturní zaměstnanec, pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou, tj. do doby trvání dočasného přidělení zaměstnance u uživatele. Mzda nebyla pracovní smlouvou sjednána.

19. Z pokynu zaměstnavatele k dočasnému přidělení zaměstnance ze dne 1. 1. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný byl přidělen k společnosti , právnická osoba, ., jako expedient a náležela mu hrubá mzda ve výši 21 800 Kč měsíčně.

20. Z výplatních pásek žalovaného za měsíc březen – květen 2023 bylo zjištěno, že čistá mzda žalovaného v březnu 2023 činila částku 18 702 Kč, navíc obdržel nezdanitelné náhrady ve výši 7 061 Kč a ze mzdy byly prováděny srážky ve výši 3 376 Kč. V dubnu 2023 činila mzda žalovaného částku 16 221 Kč, nezdanitelné náhrady částku 4 912 Kč a byly provedeny srážky ze mzdy ve výši 1 722 Kč. V měsíci květnu 2023 činila čistá mzda žalovaného částku 18 702 Kč, nezdanitelné náhrady částku 6 447 Kč a z mzdy žalovaného byly provedeny srážky ve výši 3 376 Kč.

21. Žalovaný dlužné částky nijak nesporoval, soud má proto za prokázané, že na smlouvu 1 ze dne 21. 7. 2023 uhradil toliko částku 4 126 Kč a na smlouvu 2 ze dne 30. 1. 2023 uhradil toliko částku 17 972 Kč.

22. Z výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu:

23. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny dvě úvěrové smlouvy, a to úvěrová smlouva ze dne , datum, (Smlouva 2), na jejímž základě byly poskytnuty žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč s tím, že se zavázal tyto vrátit spolu s úrokem a poplatky v celkové výši 37 184 Kč. A úvěrová smlouva ze dne , datum, (Smlouva 1), na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 16 000 Kč s tím, že se zavázal tyto vrátit spolu s úrokem a poplatky v celkové výši 29 736 Kč. Žalovaný však své závazky nesplácel řádně a včas, když na smlouvu 2 zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně částku 17 972 Kč a na smlouvu 1 toliko 4 126 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně však v případě obou smluv nedoložila, že řádně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, když v případě obou smluv nijak neprověřovala a nedoložila faktické výdaje žalovaného, v případě smlouvy ze 30. 1. 2023, pak nijak neprověřovala ani faktické příjmy žalovaného. Obě pohledávky byly postoupeny žalobkyni, která žalovaného řádně informovala o postoupení pohledávek. Žalovaný dlužné částky nijak nerozporoval.

24. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

25. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

26. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen „ZoSÚ“, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

27. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

28. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

29. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

30. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

31. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako „rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46 rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 ZoSÚ vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

32. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

33. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

34. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

35. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

36. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

37. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

38. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

39. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

40. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

41. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. , spisová značka, ), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

42. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“43. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

44. S ohledem na shora uvedené soud posoudil obě smlouvy o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatné, neboť předchůdkyně žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované řádně nedoložila. Z předložených důkazů nelze dojít k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalovaného, a že žalovaný byl schopen své dluhy splácet. V případě smlouvy ze dne 30. 1. 2023 neověřila dokonce ani příjmy žalovaného, když předložené výplatnice žalovaného jsou až za období od března do května 2023. Předchůdkyně žalobkyně v případě smlouvy ze dne 30. 1. 2023 nezjistila ani minimální příjem žalovaného před poskytnutím úvěru, v případě smlouvy ze dne 21. 7. 2023 pak zjistila nízký měsíční příjem žalovaného okolo 18 000 čistého měsíčně (náhrady nelze zahrnovat do příjmu žalovaného, zjištění ohledně skutečných životních výdajích žalovaného pak v obou úvěrových případech zcela absentuje. Měsíční výdaje žalovaného pak předchůdkyně toliko „objektivizovala“ ve smyslu výše citovaného rozhodnutí Ústavního soudu. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, který by prokazoval, že informace ohledně měsíčních výdajů uvedené žalovaným v žádosti o úvěr, byly právní předchůdkyní žalobkyně pořízeny a uchovány tak, jak vyžaduje § 78 ZoSÚ. Neúplné a neověřené údaje, zejména ohledně životních výdajů nemohly podat pravdivý obraz o majetkové situaci žalovaného a o jeho schopnosti oba úvěry splácet. Žalovanému jako spotřebiteli byly spotřebitelské úvěry poskytnuty, aniž by byly řádně zkoumány zejména jeho výdaje, a to vzhledem k nízkému příjmu, které konečně vedly právní předchůdkyni žalobkyně, aby v obou případech žádostí žalovaného o úvěr, uvedeným žádostem nevyhověla v plném rozsahu, když v obou případech půjčila žalované menší částku, než požadoval. Právní předchůdkyně žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila ani v jednom případě úvěruschopnost žalovaného, zda je schopen spotřebitelský úvěr splácet. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Žalobkyně nedoložila ani nahlédnutí své právní předchůdkyně do příslušných databází – insolvenční rejstřík, rejstřík exekucí, NRKI, BRKI,SOLUS apod. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, v daném případě obě smlouvy neplatné, a to absolutně.

45. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené podle § 1879 a násl. o. z. postoupila obě pohledávky za žalovaným na žalobkyni a žalovaný byl o změně věřitele vyrozuměn. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována, jelikož žalovaný ani po změně věřitele svého dluhu svůj postoj k vrácení zbylé části bezdůvodného obohacení nezměnil.

46. Jak již bylo výše konstatováno, dotčené smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, absolutně neplatné. Faktem ovšem je, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v případě smlouvy 1 peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč a v případě smlouvy 2 peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 11 874 Kč (zapůjčených 16 000 Kč po odečtení žalovaným vrácených 4 126 Kč), resp. 2 028 Kč v případě smlouvy 2, tj. celkem 13 902 Kč, žalobkyni také vrátit. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to z částky 11 874 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a z částky 2 028 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení (výrok I.).

47. Soud ale žalobě nevyhověl v ostatních žalovaných nárocích s ohledem na neplatnost smluv o úvěrech (výrok II.).

48. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť žalovaný byl sice ve věci úspěšnější, ale žádné náklady mu v tomto řízení – podle obsahu spisu – nevznikly (výrok III.).

49. Lhůta pro splnění povinnosti uložené žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť nebyly zjištěny okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší, a to i vzhledem k naprosté pasivitě žalovaného v řízení.