15 C 299/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 20 282,69 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne , datum, domáhala na žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , dále jen „smlouva“, kterou s žalovanou uzavřela dne , datum, za pomoci prostředků komunikace na dálku prostřednictvím své internetové stránky www.flexifin.cz. Žalovaná na internetové stránce žalobkyně nastavila požadovanou výši úvěru a dobu jeho trvání, vyplnila žádost o poskytnutí úvěru a souhlasila s podmínkami úvěru. Žalobkyně poté provedla identifikaci žalované prostřednictvím služby společnosti Kontomatik UAB (sídlem ul. Upes 23, LT-08128 Vilnius, Litva, registrované pod číslem , hodnota, ) a prověřila úvěruschopnost žalované z majetkových poměrů žalované a její lustrací v dostupných registrech. Poté žalovaná potvrdila souhlas s uzavřením smlouvy prostřednictvím svého klientského profilu. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a sazebník. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované z výše jejího čistého měsíčního příjmu a pravidelných měsíčních výdajů, zjištěním počtu členů její domácnosti a lustrací v bankovních a nebankovních registrech klientských informací, centrální evidenci exekucí, ISIR a neplatných dokladů MV ČR. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované dne , datum, peněžní prostředky v celkové výši , částka, na účet žalované č. , č. účtu, a žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , poplatkem ve výši , částka, za sjednanou volitelnou službu „Klidné spaní“ a poplatkem ve výši , částka, za sjednanou volitelnou službu „Presto“. Úvěr byl splatný dne , datum, . Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla dle čl. 6.4 všeobecných obchodních podmínek a čl. 3 sazebníku žalobkyně oprávněna požadovat úhradu aktuálního zůstatku smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu. Žalovaná žalobkyni poskytnutou částku spolu s poplatkem řádně a včas nevrátila, žalobkyni uhradila pouze částku , částka, , a to dne , datum, , a proto byla o úhradu jejího dluhu upomínána předžalobní výzvou odeslanou jí dne , datum, . Žalobkyně má za to, že jí s ohledem na výše uvedené vznikl nárok na zaplacení neuhrazené jistiny ve výši , částka, , poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , poplatku za službu „Presto“ ve výši , částka, , na úrok z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a na smluvní pokutu ve výši , částka, (počítanou ze zůstatku na úvěru pouze za prvních 90 dnů prodlení, tj. od , datum, do , datum, ).

2. Přípisem nadepsaného soudu ze dne , datum, byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu doplnila svá tvrzení ohledně toho, jakým způsobem žalobkyně zkoumala při poskytnutí úvěru žalované její úvěruschopnost, a k doplněným tvrzením označila důkazy. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, nedoplnila.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, přestože jí byla žaloba řádně doručena dne , datum, v souladu s § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“, a dne , datum, vhozena do domovní schránky na adrese trvalého pobytu žalované.

4. Podle § 115a o. s. ř. není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaná se ve věci nevyjádřila, ačkoli jí byla výzva k vyjádření řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), a proto rozhodl bez nařízení jednání.

5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů, a to souhlasu se zpracováním osobních údajů, informací pro spotřebitele, údajů o spotřebitelském úvěru, smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , předpisu denních splátek a všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že žalovaná a žalobkyně uzavřely dne , datum, za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský bezúčelový úvěr až do výše , částka, na bankovní účet žalované č. , č. účtu, , který byla žalovaná oprávněna při splnění smluvních podmínek opakovaně čerpat. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni čerpanou částku spolu s příslušenstvím dle smlouvy (poplatek za vyplacení úvěru 1,99 % z čerpaného úvěru a poplatky za aktivované volitelné služby). Výše úrokové sazby činila 0,866 % denně. Před uzavřením smlouvy byla žalovaná seznámena s právy a povinnostmi vyplývajícími z uzavírané úvěrové smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly mimo jiné všeobecné obchodní podmínky platné od , datum, . Pro případ prodlení žalované s úhradou dlužné splátky byla dle čl. 8.4. všeobecných obchodních podmínek žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, až do zaplacení.

6. Z fotokopie občanského průkazu žalované č. , hodnota, , autorizace ověření totožnosti, obecných principů posuzování úvěruschopnosti a identifikovaných příjmů soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalované, přímým náhledem ztotožnila bankovní účet žalované č. , č. účtu, a prověřila úvěruschopnost žalované ověřením jejího příjmu. Žalobkyně dle svých pravidel prověřování úvěruschopnosti klientů zjistila čistý měsíční příjem žalované ve výši , částka, . Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . pak soud zjistil, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela z ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované ve výši , částka, , z čistého měsíčního příjmu uvedeného žalovanou ve výši , částka, , z rezervy pro výdaje ve výši , částka, , z vypočítaných minimálních výdajů ve výši , částka, , z disponibilního příjmu ve výši , částka, a z informace, že ve společně hospodařící domácnosti žijí celkem , hodnota, osoby, z toho dvě osoby s příjmem, a že žalobkyně uzavřela, že má žalovaná „úspěšné“ posouzení úvěruschopnosti.

7. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že dne , datum, poskytla žalobkyně na účet žalované č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši , částka, .

8. Z výzvy k úhradě dluhu před podáním žaloby ze dne , datum, včetně podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalovaná byla zástupcem žalobkyně řádně vyzvána k úhradě jejího dluhu před podáním žaloby.

9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaná označená jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu, telefonním číslem, e-mailovou adresou a číslem účtu uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne , datum, s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout na bankovní účet žalované úvěr ve výši , částka, a žalovaná se jej zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a poplatky za aktivované volitelné služby. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky. Žalobkyně zaslala žalované na její bankovní účet dne , datum, částku ve výši , částka, . Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná na svůj závazek uhradila žalobkyni toliko částku , částka, , dále neuhradila ničeho, ač byla o úhradu jejího dluhu upomínána i předžalobní výzvou odeslanou jí dne , datum, . Žalovaná nerozporovala tvrzení žalobkyně, v řízení netvrdila ani neprokázala, že by uhradila více, než tvrdí žalobkyně.

10. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovanou je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 ZoSÚ a § 420 a § 1810 a násl. o. z.

11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

13. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

14. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však , částka, .

15. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

17. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

18. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

19. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

24. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

25. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od , datum, , odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

27. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

28. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“29. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

30. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované řádně nedoložila. Z předložených důkazů nelze dojít k závěru, že žalovaná byly schopna svůj dluh splácet. Žalované jako spotřebiteli byl spotřebitelský úvěr poskytnut, aniž by byly řádně zkoumány její příjmy a výdaje. Žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalované, zda je schopna spotřebitelský úvěr splácet. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

31. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalovanou a žalobkyní je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ nezkoumala úvěruschopnost žalované a přesto jí úvěr poskytla, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši , částka, , které jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky , částka, (zapůjčených , částka, po odečtení žalovanou vrácených , částka, ), také vrátit (výrok I.).

32. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky, o níž se žalovaná bezdůvodně obohatila, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.). Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to z částky , částka, od , datum, do zaplacení, jak žalobkyně požadovala.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a. t.”, z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .

34. Náhradu nákladů řízení je žalovaná dle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit k rukám zástupce žalobkyně, který je advokátem. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.