15 C 313/2023

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 368 575,85 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 101 863 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 266 712,85 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 318 757,67 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 13 261,04 Kč, s úrokem ve výši 5,90 % ročně z částky 318 757,67 Kč od [datum] do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 49 818,18 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 368 575,85 Kč spolu s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]. V žalobě žalobkyně tvrdí následující: Právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] PERSONAL FINANCE, bd [příjmení] 1, [číslo] Paříž, Francie, jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], odštěpeného závodu, [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 600 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit 96 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 8 443 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci, se splatností první splátky ke dni [datum]. Úroková sazba byla sjednána ve výši 5,90 % ročně a sazba RPSN ve výši 6,04 % ročně. Součástí všech splátek byla i měsíční úhrada za sjednané pojištění ve výši 588 Kč. Celkově se žalovaný zavázal splatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 810 528 Kč. Žalovaný sjednané splátky včas a řádně nehradil. Žalovaný celkem uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku 498 137 Kč. V důsledku nesplácení úvěru odstoupila právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] od úvěrové smlouvy a k tomuto dni se stal splatným rovněž celý dluh žalovaného. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě údajů získaných od žalovaného - žalovaný uvedl, že je vdovec, je ubytován zaměstnavatelem, nemá žádnou vyživovací povinnost, od ledna 2014 pracuje jako operátor výroby ve společnosti [právnická osoba], má čistý měsíční příjem ve výši 32 000 Kč, jeho celkové náklady na bydlení činí 2 000 Kč a má ostatní pravidelné výdaje (výdaje na faktury, za telefon, internet, životní pojištění, alimenty apod.) ve výši 500 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dále ověřovala před poskytnutím peněžních prostředků úvěruschopnost žalovaného v interních a externích databázích třetích subjektů a v registru [příjmení]. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl o této skutečnosti informován dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení nesplacené jistiny úvěru ve výši 318 757,67 Kč, nesplaceného smluvního úroku ve výši 8 933,04 Kč (sjednaný úrok 5,90 % ročně z nesplacené jistiny za období od [datum] do [datum]), nesplacených poplatků za sjednané pojištění ve výši 3 528 Kč, nesplacených poplatků za odeslání písemných upomínek ve výši 800 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 49 818,18 Kč a náhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 217 Kč (1x osobní návštěva po 217 Kč). Žalobkyni vzniklo vůči žalovanému právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z každé částky, s níž se žalovaný ocitl v prodlení, tedy na smluvní pokutu v celkové výši 49 818,18 Kč. Žalobkyně po žalovaném dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 318 757,67 Kč od [datum] do zaplacení, úrok ve výši 5,90 % ročně z částky 318 757,67 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 49 818,18 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný po zesplatnění úvěru neuhradil ničeho. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní dne [datum] písemně vyzván k úhradě dlužné částky.

2. Přípisem zdejšího soudu ze dne [datum] byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu prokázala, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, doplnila tak, že uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z údajů uvedených žalovaným a nahlédnutím do interních a externích databází třetích subjektů a dále učinila dotaz na databázi [příjmení]. Na základě zjištěných údajů právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila, že žalovaný bude schopen úvěr splácet. Na podporu svých tvrzení předložila výplatní pásky žalovaného za období [číslo] a [číslo].

3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Slovenské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. V daném případě měl být závazek žalovaného splněn na území České republiky, a proto může být žalovaný žalován u soudů České republiky a české soudy jsou příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

5. K výzvě soudu podle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, nechť uvede, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaný nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek. Žalobkyně s uvedeným postupem vyjádřila souhlas již v žalobě. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav:

7. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným na základě jeho žádosti ze dne [datum] smlouvu o klasickém úvěru [číslo]. Žalovanému byl poskytnut spotřebitelském úvěr ve výši 600 000 Kč, přičemž se žalovaný zavázal splatit poskytnutý úvěr 96 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 8 443 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci, se splatností první splátky ke dni [datum], a to včetně úroků ve výši 5,90 % ročně. Součástí všech splátek byla i měsíční úhrada za sjednané pojištění ve výši 7,49 % z měsíční splátky úvěru. Pro případ, že nebude poskytnutý úvěr splácen řádně a včas, byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení a případné náklady na vymáhací proces ve výši 600 Kč, poplatek za odeslané upomínky k úhradě splatné splátky ve výši 100 Kč a další poplatky spojené s upomínáním (prokázáno rámcovou smlouvou o poskytování bankovních produktů a služeb [číslo] ze dne [datum], žádostí/smlouvou o klasickém úvěru [číslo] ze dne [datum] a akceptací návrhu na uzavření smlouvy o klasickém úvěru ze dne [datum]).

8. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala od žalovaného údaje o úvěruschopnosti – žalovaný uvedl, že je vdovec, je ubytován zaměstnavatelem, nemá žádnou vyživovací povinnost, od ledna 2014 pracuje jako operátor výroby ve společnosti [právnická osoba], má čistý měsíční příjem ve výši 32 000 Kč a jeho průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce činí 48 102 Kč, jeho celkové náklady na bydlení činí 2 000 Kč a má ostatní pravidelné výdaje (výdaje na faktury, za telefon, internet, životní pojištění, alimenty apod.) ve výši 500 Kč. Z výplatních pásek žalovaného za měsíce duben 2018 a květen 2018 soud zjistil, že čistý příjem žalovaného za měsíc duben 2018 byl ve výši 74 135 Kč a za měsíc květen 2018 ve výši 40 358 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dále ověřovala úvěruschopnost žalovaného v interních a externích databázích třetích subjektů a v registru [příjmení] (prokázáno žádostí/smlouvou o klasickém úvěru [číslo] ze dne [datum], údaji pro posouzení žádosti o klasický úvěr ze dne [datum], potvrzením o výši příjmů ze dne [datum] a výplatními páskami za měsíc duben 2018 a květen 2018).

9. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému informace zejména o druhu spotřebitelského úvěru, o celkové výši spotřebitelského úvěru a o podmínkách jeho čerpání, o době trvání spotřebitelského úvěru, o výpůjční úrokové sazbě a o celkové částce, kterou má žalovaný zaplatit (prokázáno formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).

10. Vzhledem k tomu, že žalovaný pravidelně a včas nehradil sjednané měsíční splátky, zaslala právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] žalovanému dopis o odstoupení od úvěrové smlouvy [číslo] o zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně současně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 334 661 Kč představující dlužné měsíční splátky úvěru ve výši 50 658 Kč, úvěrovou jistinu ve výši 280 561 Kč, náklady na vymáhání 800 Kč a smluvní pokutu za prodlení ve výši 2 643 Kč (prokázáno odstoupením od úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum]).

11. Celkem žalovaný uhradil částku v celkové výši 498 137 Kč (prokázáno platební historií).

12. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni s účinností ke dni [datum] (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznamem postupovaných pohledávek, potvrzením o provedení transakce). Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován dopisem ze dne [datum], odeslaným žalovanému dle podacího archu dne [datum] (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacím archem ze dne [datum]).

13. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu dopisem ze dne [datum] v celkové výši 335 315,73 Kč do [datum] (prokázáno výzvou ze dne [datum]).

14. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, jaké úkony prováděla žalobkyně k mimosoudnímu vymožení pohledávky, a to 1x cesta pověřeného pracovníka na kontaktní adresu žalovaného (prokázáno výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne [datum]).

15. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný ještě vyzván předžalobní výzvou žalobkyně ze dne [datum]. Žalovaný však ani poté ničeho neuhradil (prokázáno předžalobní výzvou ze dne [datum] a podacím archem ze dne [datum]).

16. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně doložila svou procesní subjektivitu (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku).

17. Po provedeném dokazování, když soud hodnotil veškeré předložené důkazy dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, má soud za prokázaný následující skutkový stav:

18. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným na základě jeho žádosti ze dne [datum] smlouvu o klasickém úvěru [číslo] v souladu s níž žalovanému poskytla spotřebitelském úvěr ve výši 600 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit 96 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 8 443 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci, se splatností první splátky ke dni [datum]. Úroková sazba byla sjednána ve výši 5,90 % ročně a sazba RPSN ve výši 6,04 % ročně. Součástí všech splátek byla i měsíční úhrada za sjednané pojištění ve výši 7,49 % z měsíční splátky úvěru. Žalovaný sjednané splátky včas a řádně nehradil. Žalovaný celkem uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku 498 137 Kč. V důsledku nesplácení úvěru odstoupila právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] od úvěrové smlouvy a k tomuto dni se stal splatným rovněž celý dluh žalovaného. Žalovaný po zesplatnění úvěru neuhradil již ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl o této skutečnosti informována dopisem ze dne [datum]. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní dne [datum] písemně vyzván k úhradě dlužné částky.

19. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

20. Pro určení rozhodného hmotného práva se použije Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Toto nařízení se použije pro smlouvy uzavřené po [datum]. Použití hmotného práva České republiky vyplývá z článku 4 odst. 1 písm. b), podle kterého je u smluv o poskytování služeb rozhodným hmotným právem právo státu, na jehož území má obvyklé bydliště poskytovatel služby. V dané věci má (a v době uzavření smlouvy měla) banka bydliště (sídlo) na území České republiky.

21. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen„ z. s. ú.“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

22. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Podle ustanovení § 2 z. s. ú. je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

24. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

25. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

26. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

27. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

28. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

30. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

31. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

32. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

33. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

34. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

35. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

36. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

37. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

38. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak optikou rozsudku SD EU ve věci OPR-Finance C [číslo] sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnost.

39. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 40. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

41. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

42. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.

43. S ohledem na shora uvedené bylo k posouzení oprávněnosti nároku na vrácení poskytnutého úvěru včetně příslušenství zapotřebí posoudit platnost smlouvy o klasickém úvěru [číslo] i z hlediska toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti tvrdila a prokázala.

44. Právní předchůdkyně žalobkyně sice provedla před poskytnutím úvěru kontrolu úvěruschopnosti žalovaného, ale nikoli řádně. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného nesplnila. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalovaného vyžádala toliko informaci o jeho příjmu, nicméně podstatné výdaje žalovaného nebyly blíže zjišťovány a ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Obezřetnost právní předchůdkyně žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k tomu, že žalovaným v žádosti tvrzené celkové náklady na bydlení ve výši 2 000 Kč jsou nepřiměřeně nízké a neodpovídají realitě cen energií a bydlení. Nezjišťování životních výdajů žalovaného se tak dá považovat za zjevně účelové s cílem formálně vykázat úvěruschopnost žalovaného, aniž by však byla patrna snaha o zjištění a posouzení jeho reálné životní situace.

45. Smlouva o klasickém úvěru [číslo] je tak s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 odst. 1 z. s. ú., absolutně neplatná. Právní předchůdkyně žalobkyně však poskytla žalovanému peněžní prostředky, které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 101 863 Kč (částka poskytnutých finančních prostředků ve výši 600 000 Kč mínus částka 498 137 Kč zaplacená žalovaným), žalobkyni také vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověno (výrok I.). Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.).

46. Z § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, a jde tak o speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy oproti obecným zásadám vypořádání bezdůvodného obohacení vyplývajícím z § [číslo] věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., která sleduje ochranu spotřebitele při vracení poskytnutých plnění. Textace ustanovení„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel úvěru má tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli (ochuzenému) vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Soud tedy uzavírá, že při zohlednění procesní neaktivity žalovaného a s ohledem na předložené listinné důkazy stanovil jako dobu přiměřenou možnostem žalovaného vrátit zbytek obohacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvod pro její prodloužení.

47. Ve věci byl převážně úspěšný žalovaný, kterému však v tomto řízení - podle obsahu spisu - žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.